ZÁHADA "ARCHONŮ" (1)

Sběratelská edice nazvaná „Secrets of  Da Vinci Code“ vydaná společnosti „US News“ a „World Report“ obsahuje krátký rozhovor s Jamesem Robinsonem, generálním editorem knihovny Nag Hammadi v angličtině. Při opravě odkazu Dana Browna na texty Nag Hammadi jako „svitky“, ovšem Robinson zdůrazňuje:

„Ve skutečnosti to jsou „kodexy“ – knihy s jednotlivými stránkami. Jsou příkladem nejstarších knih vázaných v kůži“.

To je samo o sobě opravdu úžasné, ale je potřeba ještě dodat, že kodexy Nag Hammadi jsou nejranějšími dochovanými příklady vázaných knih. Pečlivým studiem těchto tajemných materiálů zjistíme, že gnostici (ve starých mystériích byli nazývání „Učitelé“), byli hluboce znepokojeni mimozemským průnikem do informačního pole lidstva. Subjekty, které nazývaly „Archoni“, se zdají být totožné s jistým typem mimozemských bytostí, jež hrají významnou roli v moderní ufologii. Jak již bylo uvedeno v jiném materiálu, ve hře jsou především:

• Grays

• Reptiliání/Plazovci

Plazovce bychom mohli označit za vládce, kdežto Grays za podřízené robotické entity, kteří fungují na mentální úrovni v jakémsi „úlovém uspořádání“. Kodexy Nag Hammadi neobsahují grafické fyzikální popisy těchto vetřeleckých entit, ale poskytují dostatek informací, abychom je mohli porovnávat s výše uvedenými typy mimozemské inteligence o kterých se v současné době nejvíce hovoří. Asi jedna pětina srozumitelného materiálu v kodexech Nag Hammadi se týká původu, metod a motivů „Archonů“. Jejich jméno pochází z původního řeckého slova „arché“ (prvotní), neboť podle gnostické kosmologie se objevili v ranné fázi formování naší sluneční soustavy údajně ještě před vznikem Země.

Existují jisté názory, které tyto bizarní entity považují tyto organicko/anorganické bytosti za kyborgy s charakterem jakýchsi „kosmických kobylek“ s těly na bázi křemíku. To jim umožňuje do zemské atmosféry bohaté na kyslík konat pouze krátké nájezdy. Pohybují se nejen uvnitř naší sluneční soustavy, ale pohybují se i v prostředí volného kosmického prostoru. Některé, ale ne všechny pozorování a únosy do UFO jim mohou být připisovány. Ačkoliv „Archoni“ existují na fyzické úrovni, skutečné nebezpečí z jejich strany nehrozí na fyzické rovině, ale v mentální sféře energií.  

„Archoni“ jsou v současné době definováni jako intrapsychičtí mentální paraziti, kteří mají schopnost se navázat na mentální potenciál člověka prostřednictvím různorodých simulačních aktivit, ale třeba i pomocí telepatických aktivit. Jsou to mistři klamu. Schopnost ovlivňovat lidskou mentalitu ve svůj vlastní prospěch, ve své zištné cíle jim činí mimořádné potěšení.  Mnohé nasvědčuje tomu, že „Archoni“ jsou robotické povahy, neschopní nezávislého myšlení, nebo volby. Na druhou stranu disponují jistým stupněm psychiky a pudu sebezáchovy.

Vykazují znaky unikátních mentálních parazitů. Jsou až bizarním způsobem schopni předstírat účinek na lidskou bytost i když k němu reálně nedochází. Nemají přístup k lidské genetice, ale mohou předstírat, že tak činí, takže lidé prezentované smyslové počitky vnímají jako reálné, zcela skutečné. Trik spočívá v tom, že pokud lidstvo „skočí“ na iluzi jakési nadlidské moci, stane se postupem času velmi silným SEBEREALIZUJÍCÍM SE KLAMEM. Z kosmického hlediska představují Archoni dynamický aspekt evolučního scénáře lidstva, skrze který je testován lidský potenciál. A ještě jedna zajímavá věc.

Gnostický úhel pohledu na jejich roli úzce souvisí  fenoménem  tzv. „LÉTAVCŮ“. Velmi zajímavé pojednání o nich najdete v poslední knize Carlose Castanedy, kde se píše, že „LÉTAVCI“ jsou „nástrojem, kterým nás Vesmír zkouší“. Faktem je, že mezi Castanedou a původním gnostickým učením existuje množství velmi blízkých paralel. Takový profil „Archonů“ rozhodně není spekulativní. V tomto ohledu mají původní gnostické spisy obrovský potenciál. Texty z Nag Hammadi popisují, jak se „Archoni“ pokusili "znásilnit" Evu (zjevné mytologické ztvárnění genetické intervence).

Zdá se, že takové pasáže podporují tvrzení o mimozemském křížení, což je v současné době další široce diskutované téma. Ovšem v původních gnostických spisech cizí vetřelci v tomto aktu mezidruhové intervence neuspěli. Pokusili se, ale selhali. Vizi představenou Carlosem Castanedou , že „Archoni“ představují zkoušku lidskosti, lze také vysledovat v „Apokryfu sv. Jana“. Tento text naznačuje, že „Aeon Sophia“, kosmická inteligence Země, zapojuje rasu „Archontů“ do těchto inkarnačních zkoušek, přičemž využívá jejich deviantního klamavého vlivu k tomuto účelu. Informace o tom, jak se „Archont“ dopustil cizoložství s moudrostí (Sophií) a „přivázal tak“ lidstvo na „řetěz slepého donucování", je přinejmenším matoucí. Ujasnění si, co může mít sofijský příběh společného se zkouškou „Archonů“, je velkou výzvou pro pochopení gnostického poselství.

Kosmická chyba

Posvátný příběh stvoření – „Mysteries“ (Sophia Mythos) vysvětluje, že „Archoni“ vznikly v důsledku anomálie v kosmickém řádu:

„Systém světa, ve kterém žijeme, vznikl omylem“. („Texty Nag Hammadi“, 3:75,5)

Této ohromující myšlenky si všímá i gnostický pohled na věc, když říká, že náš planetární systém vznikl v důsledku ohromného nárůstu síly z galaktického centra – z mytologického hlediska „pád“ bohyně Sofie. Tato energetická „vlna tsunami“, která se uvnitř naší galaxie pohybovala nad oblastmi neživé hmoty iniciovala vznik planetárních systému, které jsou konzistentní s rezidentní rasou „Archonů“. Zpočátku se planetární systém projevoval pouze vířením chaotické hmoty (jako rozestavěný úl se včelami, které se kolem něho hemžily). Poté se záměr soustředil na čerstvě zrozenou hvězdu, slunce naší sluneční soustavy.

Mýtus „padlé bohyně“ říká, že Země nebyla vytvořena takovým způsobem, jako zbytek našeho planetárního systému. Ostatní planety se staly konglomerátem obrovských polí interního atomového prachu, ale Země se postupně organicky formovala z původního oblaku jádrové energie, který obsahoval ryzí energetické částice středu naší galaxie – tzv. „Organické Světlo“. Jakkoli se to může zdát divné, tento pohled není neslučitelný s moderní astronomií. Věda opravdu potvrzuje, že naší sluneční soustavě obecně dominuje anorganická chemie, která nepodporuje život. Ta je samozřejmě i dominantní součástí Země. Jakým způsobem se tedy organický život vyvinul z neorganické části, která nepodporuje život ani na naší planetě.

Máme tedy předpokládat, že anomálie organické formy života v naší sluneční soustavě se vyvinula z anorganické planetární matrice a že se tedy život vyvinul z neživé hmoty? Že tomu tak skutečně bylo, nedokáže naše věda stále nijak prokázat. Zdroje původní čisté gnose tvrdí, že sluneční soustava má dvě odlišné dynamiky:

• Organickou

• Anorganickou

Dle výše uvedeného učení je Země jakousi metamorfózou nárůstu „super-živé“ energie z galaktického centra, zatímco okolní sluneční soustava, lokalita „Archonů“, je produktem inertní hmoty ovlivněné tímto rázem. Pozorování rozdílu mezi anorganickými a organickými aspekty naší sluneční soustavy vedlo Jamese Lavelocka k formulaci hypotézy „Gaia“. John Lash ve své knize “Not in His Image” ukazuje, jak klíčové body teorie „Gaia“ korelují s gnostickou kosmologií na pozadí s mytologickou bohyní Sophia. Ve skutečnosti „Sophia“ je jméno, které dali původní gnostici oživující inteligenci Země, než se stala touto planetou. Podle jejich názoru je kosmický původ naší planety přítomen v živé globálně se projevující inteligenci přírody.  

Klínové písmo lží?

Takže nejstarší dochované dokumenty ve formě knihy – „KODEXY NAG HAMMADI“, které byly nalezeny v Egyptě v roce 1945, obsahují popis mimozemského proniknutí s jistými popisnými vodítky o fyzické formě vetřelců. Ale existují ještě nějaké jiné mnohem starší materiály zabývající touto tématikou? Pokud máme věřit tomu, co nám archeologové říkají, pak klínové písmo bylo vynalezeno v Mezopotámii někdy kolem 3200 př.n.l., tedy dlouho před tím, než se objevily vázané knihy. Písemné záznamy klínového písma na hliněných tabulkách, představuje fascinující repertoár lidského příběhu v pravěkých dobách.

Texty psané klínovým písmem jako je například „Atrahasis“, „Enuma Elish“ apod. popisují mimozemskou rasu zvanou „Anunnaki Nephilim“. Jedná se bytosti, které se evidentně křížily s lidskou rasou. „Skripty Anunnaki Nephilim“ jsou v tomto ohledu jednoznačné. Tabulky popisují dva vůdce Anunnaki Nephilim – Enkiho a jeho nevlastní sestru Ninghursag, kteří se aktivně podíleli na hybridní otrokářské rase smícháním svých vlastních genů s geny rasy „lu-lu“ (jedna z genetických linií předchůdců lidské bytosti). I z tohoto důvodu je „kříženecký program“ ústředním prvkem příběhu „Anunnaki Nephilim“. V tomto ohledu bych rád zdůraznil, že příběh o Enkim a Ninghursag je obrazným mytologickým základem reálného pozadí.

-pokračování-