FRANTIŠEK UHER

Začněme aforistickou perličkou básníka Jiřího Faltuse: „Obálka prodává, obsah rozhoduje!“ Samozřejmě to lze obrátit. Čtenář zaujatý lákavou obálkou se někdy dočká trpkého zklamání, nenajde s autorem shodnou notu. Současná ilustrační filozofie se nachází v odlišných, střízlivějších, někdy až absurdních či kýčovitých podobách, její poslání je však neměnné. Nejedna kniha již svým vzhledem vyžaduje pozornost.

Úpěnlivě poutavým obrazem poutá pozornost básnická sbírka Evy Černošové UPROSTŘED NOCI ZPĚV (Garamon Hradec Králové, 2020, 89 str., ilustrace Jan Černoš).

Autorka vstoupila do literatury jako perspektivní prozaička. Výrazný počin představuje především její Vypravěčka, v níž prolínají osudy čtyř žen rozdílných generací.

Jako básnířka se představila sbírkou Tyhle moje řeky, která je osobitou poetikou předobrazem sbírky Uprostřed noci zpěv. Ta přináší dominantní reflexivní poezii, intimní, křehkou, úspornou a nanejvýš sugestivní. Nenápadně otvírá netušené výhledy. Má v sobě jarní touhy, letní barevnost a sytost, pomíjivé podzimní pochybnosti. Cituji: …pluhy jsme ztratili / oráče pohřbili / Kdo přijde sít?

Černošová ovšem nehořekuje, nelomí rukama, jakákoli skepse je jí naprosto cizí, jejím obzorem je/popsaná krajina, / jež čeká na příběh. Zasévá plodné zrno do slibné půdy, smířlivé zahleděná do zatím nezřetelných končin budoucnosti.

Čtenář snadno rozezná, že verše vznikaly v ženské tvůrčí licenci. To konstatování v sobě samozřejmě nemá cokoli zpochybňujícího. Dominující ryze ženský přístup k tvorbě, obrazům okolního světa a individuálního životního profilu, představuje nespornou přednost.

Bez jakékoli záměrné okázalosti jsou básně Evy Černošové skromně půvabným stromem, na němž dozrávají dobré plody, skýtající příslib příští kvalitní úrody.

Poetickou vytříbenost zvýrazňuje čistá a ryzí působivost, není v ní nic samoúčelného, obraznost má výrazně emoční půdorys.

Pozoruhodná je autorčina hravost – viz Po(z)trát, která jakoby zaváděla do zrcadlového bludiště s blízkou ozvěnou.

Závěr sbírky tvoří Píseň vánoční, něco jako umělý plavební kanál vedle původního přirozeného toku napájeného mnoha prameny a pramínky, text s pevně vetknutým řádem, k němuž byla zkomponována kantáta.

Sbírka Uprostřed noci zpěv je drobným příběhem sama o sobě, symbolickou výpovědí o životě se slunečnými pohostinnými rovinami i stinnými stržemi, jejichž překonávání je obecným lidským údělem.

Přesně cílenou invencí i bohatou barevností jsou výrazným komponentem ilustrace, které nemají obvyklý doprovodný charakter. Platí, že slovo a obraz jedno jsou, prolínají, rozsvěcují, navozují vlídnou atmosféru.

V básni Nebudeš čteme Protančíš se / až na dno svých sil. Je to působivý básnický obraz, na jehož prostoru Černošová čtenáře zavádí, ačkoli v jiné básni skromně konstatuje To jenom /devatero hor /zbloudilo ve tvých snech.

Budiž přáno básnířce i čtenářům: Hodně snů, hodně krásných veršů…