Manželka i samaritánka. Spisovatelka Svobodová zachytila ženu přelomu století

Seriál   16:44
Přestože na ni česká literatura po století takřka zapomněla, spisovatelka Růžena Svobodová se zapsala do historie čtivými romány s emancipovanými hrdinkami i svou dobrovolnickou činností. Kromě věrného zachycení postavení a života žen na přelomu století v její tvorbě nalezneme i rozsáhlou korespondenci se spisovatelem F. X. Šaldou.

Spisovatelka Růžena Svobodová | foto: ČTK

Růžena Čápová se narodila 10. července 1868 v Mikulovicích u Znojma jako třetí v pořadí. Ze svých sourozenců však zůstala nejstarší – její dvě starší sestřičky zemřely na záškrt ještě před jejím narozením. 

Když jí bylo šest let, odešla rodina s otcem, který působil jako správce klášterního panství, do premonstrátského kláštera na Strahově. Matka zde mladé děvče vedla k pobožnosti a otec v ní zase pěstoval lásku k literatuře. 

Když bylo Růženě dvanáct, zasáhla rodinu tragédie, předčasná smrt otce. I přesto však otec zanechal v Růženině životě nesmazatelnou stopu a později na něj často vzpomínala ve svých dílech. Tím spíše, že jí upjatá matka Eliška často vyčítala, že se nevyrovná svým dvěma mrtvým sestřičkám.

Otcova smrt znamenala pro rodinu Čápových zmenšení příjmu i společenské prestiže, pro mladou Růženu zase častější vzpoury proti matce i větší samostatnost a nutnost spoléhat se sama na sebe.

Poté, co v Praze vychodila Vyšší dívčí školu, začala navštěvovat klášterní penzionát Sacré coeur na Smíchově, aby se zdokonalila ve francouzštině. Po ukončení studia se v letech 1887–1889 pokoušela uplatnit jako domácí učitelka, čímž se snažila vyhnout sňatku, na kterém trvala matka. Vadilo jí však ponížené postavení a pobyt mimo Prahu, do které se posléze ráda vrátila.

V roce 1890 se v naději na kýženou společenskou nezávislost provdala za úředníka a básníka Františka Xavera Svobodu. Zhruba v tomto období také začala tvořit. Věnovala se především prozaickým textům, které bývají řazeny do přechodového období mezi realismem a impresionismem.

Růžena Čápová a František Xaver Svoboda před svatbou, léto 1890.

Na rozdíl od svého muže, který tíhl k přátelům kolem spolku Máj a týdeníku Zvon, který sdružoval tradiční autory, se Růžena sdružovala spíše s mladými autory moderny. 

Proti realismu se Svobodová vymezovala podobně jako další její generační souputníci, kteří dospívali převážně v 80. letech 19. století: mezi nimi  Otokar Březina, Jiří Karásek ze Lvovic, Arnošt Procházka či František Xaver Šalda. 

Hluboký vztah bez tělesné vášně

Do deníku si roku 1887 v devatenácti letech o svém snoubenci Svobodovi zapsala: „Nemohu milovat svého muže. Tělesné lásky jsem neschopna. Nejvášnivější objetí mladého muže nechá mne úplně chladnou a sotva je strpím – z útrpnosti. Duševní láska musí zahynout ve všedním životě manželství. A přátelství muži nerozumějí. Nemám nikoho, kdo by mne chápal…“

Inspirativní ženy

Dudová: Pomáhání mě nadchlo tak, že mi bylo blbý brát za práci peníze

Havlíčková: Děti jsou můj největší životní projekt

Ďopanová: Lidi si raději zvyknou, než by bolest řešili, říká Nela s rozštěpem páteře

Šimáčková: Kariéru lze sladit s rodinou, vštěpuji mladým ženám

Onderková: Když se boty neprodávaly, stoupla jsem si za pás

Cenigová: Tři dny se učila zavazovat tkaničky. Teď má úspěšný podnik

Kalousová: Ženy se musí prát se stereotypy, mnohdy kvůli nim zazdí kariéru

Šejdová: Menstruace je i mužské téma

Škorpilová: Jediné, co může ženu v podnikání zastavit, je nemoc

Zažímalová: Poslouchala jsem, ať jdu místo práce k plotně

Kijonková: Vždy se můžeme odrazit ode dna, je to pouze na nás

Bradáčová: Práce není jediné životní štěstí. Dejme ženám příležitost

Později to byl právě F. X. Šalda, se kterým se mladá Růžena sblížila a navázala neobyčejně silné pouto. Důkazy o něm jsou zaznamenány v rozsáhlé korespondenci, která čítala přes 1 400 dochovaných dopisů a trvala 27 let. Oba dle dochovaných listů toužili po společnosti druhého, dopadal na ně však strach z mínění společnosti i zachování vlastního pohodlí. Svobodová navíc F. X. Šaldu označovala jako snílka nevhodného pro život.

Jak navíc dokládá literární historička Jarmila Mourková ukázkami z jejích deníků, dopisů a literárních děl, Svobodová byla tělesná láska cizí až odporná a zájem mužů ji až na výjimky přímo ponižoval. Chladná byla i ke svému muži, který si na její náturu musel zvyknout. 

V jejím životě převažovalo pouto intelektuální a duševní, takové, jaké navázala s F. X. Šaldou. Svoboda o jejich přátelství věděl a schvaloval ho, dokonce je doprovázel na dovolené a výlety.

„Myslíš-li, že jsem Tě milovala, tak mysli. Snad to pravda. Ale já nikdy nikoho nemilovala ani stínem toho citu, který hoří pro Tebe. Je to nejvíc, co umím a mohu dát. Je-li to málo, je to neštěstí Tvé volby, toho, žes mne dříve neprohlédl. Ale za vlastnosti svého těla, za zděděné vlastnosti po matce, která cítila vždy tuto hrůzu těla a která nás ní děsila, za vlastnost zcela soudobou se sestrou, nemohu asi,“ svěřila se Šaldovi v jednom z listů.

Některé dopisy pro F. X. Šaldu vyznívají jako vyznání nejhlubších citů a touhy, nicméně je nutné přihlédnout k vysoké míře stylizace některých z nich. Svobodová si totiž pohrávala s myšlenkou využít je v románu v dopisech, který byl tehdy velmi oblíbený.

Jejich vztah nicméně kvetl zejména v dopisech a v soukromí. Na veřejnosti byla Svobodová ke spisovateli chladná, což dokládá i jeden z jeho dopisů: „Ty před lidmi se mnou nikdy vážně nemluvíš, Ty mne před nimi ráda bagatelizuješ, dáváš najevo, to že není nic seriózního, to že je jen panák, který se ze žertu tahá za šňůrku, klaun.“

Manželství je pro ženu životní cíl, vzdělání překážka?

V dílech Svobodové silně rezonovaly tehdejší společenské konvence o postavení ženy, které kritizovala. Mezi nimi zejména vychovávání dívek k manželství, okolo kterého se jejich život měl točit, přičemž svobodný stav mnohdy znamenal i existenční potíže. 

Úděl ženy jako pečovatelky v její tvorbě zaznívá stejně intenzivně jako úvahy nad ženským vzděláním. Na příbězích žen z měst i vesnic barvitě vykreslovala společenský úděl moderní soudobé ženy a trnitou cestu za budováním života, který bude jen jejich vlastní.

Americký klub dam před 155 lety zažehl emancipaci žen v českých zemích

Její hrdinky jsou často odsouzeny ke svazku s morálně nečistými, nečestnými či sobeckými muži. Svobodová hrdinkám povětšinou nabízí dvě cesty - první je smíření se se svým osudem a podvolení se mu, druhá vzpoura, která často předem determinovaná k tragickému konci.

Její díla jsou historickým dokladem života žen, stejně jako emancipačních snah spisovatelek přelomu století.

Rodinný i společenský vzdor zaznívá v jejím prvním díle Přetížený klas z roku 1892. Hlavní hrdinka Olga nechce patřit svému muži, své vzdělání vnímá jako překážku a svůj úděl nenachází ani ve službě nemocným. Literární kritik a historik Karel Polák ji označuje jako ženský protějšek vyhnance a vězně z děl Karla Hynka Máchy.

Spisovatelka Růžena Svobodová ctitele odmítala, zájem mužů se jí hnusil

Hrdinka knihy Na písčité půdě se zase ocitá ve vztahu s vyžilým mužem neschopným mravní nápravy, jejíž jedinou možností je odchod ze svazku. 

Polák v jejích prózách nachází snahu o feministickou nápravu tehdejší společnosti. Svobodová se však vymyká i z této škatulky, protože zároveň další postavě do úst vkládá polemiku proti podobné programovosti.

Tři typy milujících pak autorka zase představila ve svém životním díle Milenky, které přepracovala v letech 1989, 1902 a 1916. Na jejich osudech ilustruje lásku nejen jako živočišný pud, ale i kulturní tvořivost a nejpřísnější mravní odpovědnost.

V letech 1908 a 1909 pak vzniká její nejproslulejší román, inspirovaný tajemnou beskydskou krajinou, Černí myslivci. Lidská vášeň a životní síla zde ožívá na příbězích postav, které ji zušlechťují silou vůle i vzdělání, osobním svědomím i obětavostí.

Vyhlášený salon, literární kritika a sňatky

Svobodová po vstupu do manželství začala v Praze vést svůj salon. Ten na přelomu století označoval elegantně vybavený pokoj v bytě, kde majitelé prezentovali své společenské postavení pomocí vybraného vybavení. Právě do tohoto pokoje se soustředil společenský život. Tradici salony měly již od 17. století, kdy se poprvé objevily ve Francii. Diskutovalo se v nich o společenských i politických událostech, uměleckých dílech i jejich tvůrcích.

Neúnavně bojovala za práva žen, nakonec Plamínkovou popravili nacisté

A právě v salonech kralovaly ženy. Zprostředkovávaly nejrůznější setkání, zvaly významné hosty a vedly vybrané společenské konverzace a diskuze. Byl to její salon, který Svobodové poskytl naplněním života, jinak zasvěceného manželovi a domácím pracím, o kterých si do deníku krátce po svatbě zapsala: „Jsem hospodyní, kuchařkou, zda dobrou, nevím, ale jsem jí a ničím více.“

Kromě intelektuálních diskuzí, podpory začínajících autorů a autorek či vydávání časopisů se v jejím salonu odehrálo nejedno seznámení, které nakonec vyústilo ve sňatek. Salon navštěvovali významní spisovatelé a umělci doby, mezi nimi například Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, František Xaver Šalda, Božena Benešová a později i Marie Pujmanová a další mladí začínající autoři, kteří měli několikrát i možnost publikovat ve vlastních časopisech.

Roku 1893 zde prvně potkala F. X. Šaldu a později se seznámila se svými blízkými přítelkyněmi: herečkou Hanou Kvapilovou a později malířkou Zdenkou Braunerovou. Blízké přátelství Růženy a Hany skončilo kvůli přílišnému vlivu Hanina manžela i pocitu jednostrannosti zhruba roku 1896, kdy Svobodová byla zároveň nucena starat se o těžce nemocnou matku.

Přátelství s Braunerovou bylo hluboké, avšak protkané neshodami kvůli náklonnosti obou žen k Šaldovi. Ta vrcholila na samotném sklonku století, kdy se obě o těžce nemocného spisovatele staraly. Právě zde však Braunerová pochopila sílu pouta mezi svou přítelkyní a Šaldou. Svobodové napsala: „Když jsi dnes vešla, jeho tvář se ozářila jako světci, jemuž se zjevuje Panna Maria. Mne to tolik dojalo a já rázem pochopila vše. Nač povídat víc?“

České srdce pomáhá, vlastní zrazuje

Během zuřící první světové války, Svobodovou zradilo zdraví a onemocněla těžkou srdeční chorobou. Tehdy se rozhodla založit spolek pro neduživé a nedoživené děti stižené válkou. Pojmenovala jej přiléhavě  –  České srdce. 

Inspirativní ženy

Seriál iDNES.cz

Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou.

„Dnes volá a chvěje se kolem nás jednotný, duchovně znovuzrozený národ, ale národ trpící a fyzicky umírající; volá nás tisíce mroucích matek, tisíce hynoucích dětí, dnes nesmíme sníti, dnes každý je zodpověden za všechny, dnes jsme povinni všichni úplným souručenstvím, dnes dlužno smísiti s rychlým činem prosbu: Nedej zahynouti jim,“ stojí v úvodníku jejího časopisu Lípa roku 1917.

Spolek s pomocí českých venkovanů a mecenášů pomáhal dospělým i  dětem, kteří strádali ve válkou přiškrcených městech. Jedním z prvních darů bylo například půl kila másla a papírová desetikoruna.

Do pomoci se zapojil i tehdejší předseda České strany agrární Antonín Švehla, díky kterému se myšlenky Českého srdce dostaly k cílové skupině zemědělců a rolníků. Propagaci pomáhaly i další významné osobnosti, například Ema Destinnová či Karel Hašler, který pro organizaci složil píseň.

Ve svém úsilí pokračovala i po válce, kdy do pomoci zahrnula také vzdělání a výchovu. Z kanceláře spolku na Staroměstském náměstí začala děti učit o lásce a úctě k člověku. Zároveň se i její poslední tvorba přeorientovala na malé čtenáře.

Roku 1919 začala spolupracovat s Alicí Masarykovou, zakladatelkou české pobočky Červeného kříže. Dcera prvního československého prezidenta jí zde nabídla místo ředitelky Tiskového odboru.

Svobodová zemřela 1. ledna 1920 po srdeční mrtvici. Za sebou zanechala zdrceného Svobodu i Šaldu, prózu protkanou myšlenkami o soudobém údělu ženy i nespočet lidí, jejichž úděl za války učinila alespoň o něco lehčím.

Zdroje

  • FARKOVÁ, Eva.  Růžena Svobodová: Žena v české společnosti na přelomu 19. a 20. století. Kapitoly ze života a působení Růženy Svobodové. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2011. Diplomová práce.
  • LEHÁR, Jan (ed.). Česká literatura od počátků k dnešku. 2. doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008
  • MOURKOVÁ, Jarmila. Růžena Svobodová. Praha: Melantrich, 1975.
  • POLÁK, Karel. Růžena Svobodová. In: STLOUKAL, Karel. Královny, kněžny a velké ženy české. 3. vydání. Praha: Nakladatelství Jos. R. Vilímek, 1941. 
  • ŠALDA, F. X., Růžena SVOBODOVÁ, Jaromír LOUŽIL, Jarmila MOURKOVÁ a Jan WAGNER (eds.). Tíživá samota: korespondence F.X. Šaldy a Růženy Svobodové. Praha: Odeon, 1969

Ve venkovských dramatech bojovala za práva žen. Preissová předběhla svou dobu

Gabriela Preissová

Seriál Výjimečná postava české literatury, Gabriela Preissová, vstoupila do dějin jako neúnavná bojovnice...

Patronka, matka i babička vládců. Mocnou ženu připravil o život rozkaz její snachy

Rekonstrukce obličeje svaté Ludmily

Seriál Kněžna Ludmila, první křesťanská kněžna a patronka České republiky, zanechala nezaměnitelnou stopu...

Milovaná a nenáviděná Polyxena. Otřásla českou šlechtou, a to jí nebylo odpuštěno

Jedno z Brožíkových historických děl, Polyxena z Lobkovic ochraňuje ve svém...

Seriál Podnikavá, noblesní a s neobyčejným politickým duchem. Tak hodnotí historici Polyxenu z Lobkovic,...

Je hrozné stát proti člověku, který vás porodil, říká pěstounka a Žena roku

Soutěž Žena roku 2020

Dva své sourozence nenechala v dětském domově a vzala si je k sobě do pěstounské péče. Kromě toho...

První parašutistka v ČSR: poprvé málem otevřela padák ještě na křídle letadla

Marie Krupičková po úspěšném seskoku padákem PAK VII na borském letišti v...

Byl to ryze mužský svět, přesto i ženy se toužily vznést do oblak. Nová republika přesto na...

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Šebo: Rodiče neočkovaných dětí jsou zločinci, černý kašel je pro kojence smrtící

  • Nejčtenější

V Baltimoru obří loď zbořila dálniční most. Selhal motor, kolos byl neovladatelný

26. března 2024  8:17,  aktualizováno  27.3 1:10

Aktualizujeme V Baltimoru na východním pobřeží Spojených států se v pondělí zřítil čtyřproudový silniční most, do...

Střelba, výbuchy a požár. Ozbrojenci zabili na okraji Moskvy přes 62 lidí

22. března 2024  18:41,  aktualizováno  23.3

Přímý přenos Nejméně 62 mrtvých, včetně dětí, a 146 zraněných si vyžádal ozbrojený útok v koncertním centru na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

K útoku u Moskvy se hlásí Islámský stát, teroristé prchli v bílém renaultu

22. března 2024  22:04,  aktualizováno  23.3 7:01

K zodpovědnosti za útok v Krasnogorsku u Moskvy se na ruské sociální síti Telegram přihlásila...

ANALÝZA: Čtyři Tádžici svlékli Putina do naha. Ten musí něco udělat

25. března 2024

Premium Sotva týden poté, co si Putin zajistil páté prezidentské období, masakr v Moskvě rozbil moderní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

„Ukrajinci to nebyli.“ Islámský stát ukázal video z masakru u Moskvy

24. března 2024  14:47,  aktualizováno  17:17

Islámský stát (IS) prostřednictvím zpravodajské agentury Al-Amaq zveřejnil video z pátečního útoku...

Izrael udeřil na severu Sýrie nedaleko skladů zbraní. Nejméně 36 lidí zemřelo

29. března 2024  3:39,  aktualizováno  4:05

Při izraelských náletech nedaleko oblasti Halabu (Aleppa) na severu Sýrie zahynulo podle agentury...

Tajemný pan Pacička z Tábora. Příběh muže, který spojil velké korupční kauzy

29. března 2024

Premium Dlouhá léta byli hlavními tvářemi velkých kauz v Česku kontroverzní podnikatelé z Prahy. Například...

Útok Hamásu byl ozbrojený odpor, řekla ikona feminismu. Ničíte levici, vyčítají jí

29. března 2024

Premium Jedna z nejznámějších feministických autorek, americká filozofka židovského původu z Kalifornské...

Předali si to v Praze. Německý poslanec Bystroň podle BIS přijal peníze od Rusů

28. března 2024  22:03

Německý poslanec strany Alternativa pro Německo Petr Bystroň byl podle české Bezpečnostní...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...