Coby hráč zažil derby pouze v červenobílých barvách, ale v trenérské roli poznal Jaroslav Šilhavý největší zápas české ligy z obou stran – byť z té sparťanské pouze jako asistent. „Jsem slávista, ale v trenérské branži jsem na to tenkrát kývnul. Prostě se to stalo. Byla to pro mě na začátku trenérské kariéry skvělá škola,“ vzpomíná na letenské angažmá úspěšný kouč národního týmu.
Ve Slavii zažil Jaroslav Šilhavý pozoruhodnou éru, kdy do klubu vstoupil bohatý Čechoameričan Boris Korbel a začal pumpovat své dolary do nákupu zvučných posil.
„Jak pro nás, tak pro fanoušky to bylo hodně zajímavé. Když Boris Korbel vstoupil do Slavie, všem se nám to líbilo, byl bohatý a hodlal své peníze dávat do fotbalu, vybudovat tady velký tým. Začali přicházet i zahraniční hráči, to tady předtím nebylo. Asi se to líbilo všem slávistům – včetně nás hráčů,“ culí se.
„Byly mezi nimi rozdíly, třeba Páťa Berger přišel jako talentovaný dorostenec, tenkrát ještě žádná hvězda nebyl. Hvězda byl třeba Dragiša Binič, který vyhrál s Crvenou Zvezdou Bělehrad Pohár mistrů. Asi ta největší. Nebo Rus Tatarčuk, další výborný hráč. Nečas přišel jako vůbec nejdražší přestup v lize, k tomu Rusnák, Juraško, Praženica ze Slovenska. Jo, bylo to nabitý, kádr byl silný.“
Šilhavý o Šádkovi či Karlovi i titulu ve Slavii. Prozradil svůj první plat
Titul nicméně navzdory masivním investicím Slavia nezískala, Sparta její útoky s přehledem odrážela.
„Mrzí nás to, protože ten tým měl na to, aby to zvládnul. I když Sparta samozřejmě měla taky silný tým a nakonec jsme to s nimi neuhráli. Pokud by pokračovala výstavba kádru i dál, třeba by se z něj velký tým udělal, ale po třech letech to skončilo a kluci začali ze Slavie odcházet. Titul nakonec přišel v roce 1996, kdy už jsem ve Slavii nebyl. A Korbel taky ne. Ale myslím si, že ve Slavii něco nastartoval,“ míní rekordman v počtu ligových startů.
| Stanice O2 TV Sport a O2 TV Fotbal odstartují derby již v 17:45. Moderátor Petr Svěcený přivítá ve studiu trenéra Miroslava Koubka a kanonýra Horsta Siegla. Nové speciální analytické studio přímo z Edenu povede reportér David Sobišek a expert Antonín Rosa. Zápas komentují Tomáš Radotínský a Milan Štěrba. |
Dlouhou hráčskou kariéru ukončil plzeňský rodák na Žižkově, kde se hned začal učit trenérskému řemeslu. A pokračoval v tom nečekaně na Letné.
„Tenkrát jsem jednal s panem Leškou, když Slavii trénoval Karel Jarolím, ale zájem moc velký z jejich strany nebyl. Takže to nedopadlo. Pak mě oslovil Karel Brückner k nároďáku, to pro mě byla samozřejmě obrovská pocta, hned v začátku trenérské kariéry jsem měl takovou školu. Pan Košťál mě pak na základě toho oslovil, jestli bych nechtěl dělat ve Spartě asistenta Jirkovi Kotrbovi. Jsem slávista, ale v trenérské branži jsem na to tenkrát kývnul. A nechci teď mlátit hlavou o zeď, že jsem udělal kravinu. Prostě se to stalo. Byla to pro mě na začátku trenérské kariéry skvělá škola,“ vysvětluje, jak se kovaný slávista ocitl v táboře úhlavního nepřítele.
Trenérem Slavie se Šilhavý stal až v rozehrané sezoně 2016/17 – a hned ji na první dobrou dovedl k titulu. Jenže vršovický klub se pak stejně jako Sparta vydala cestou internacionalizace, což se ukázalo jako slepá ulička. A Šilhavý na to doplatil vyhazovem…
„Veškeré sportovní věci, tudíž i přestupy, se vždy řešily společně. Když vedení zasedalo, byl jsem u toho přítomen, o všem jsme diskutovali. Musím říct, že v tomto směru jsme selhali a podle toho to taky nakonec dopadlo. Teď ani nechci říkat, jestli za to mohl ten nebo ten, byl jsem trenér, takže víceméně to jde za mnou. Mrzí mě to, protože si myslím, že jsme ve Slavii udělali kus práce a že jsme byli odejiti možná brzy. Kdybychom dostali ještě půlrok, možná… Ale to je vše jen kdyby. Beru to tak, jak to je, nefňukali jsme, prostě se tak vedení rozhodlo. Kdyby se tak nerozhodlo, možná teď nejsem víceméně na tom nejvyšším postě, který může trenér dosáhnout,“ přemítá.
