„Červ musí chutnat rybě, nikoliv rybáři,“ tak kdysi Bernd Peter Pischetsrieder opisoval, že prioritou pro automobilku musí být zákazník. To zrovna nastupoval na šéfovskou židli Seatu. Bavorský kovboj byl pro svůj smyslem pro humor miláčkem publika.
To mu bylo kolem padesátky, jezdil na snowboardu, zapaloval jednu cigaretu od druhé a proháněl se v bájném McLarenu F1.
Bernd Pischetsrieder
A měl spojence, který byl naladěn na stejnou vlnovou délku. Nikdo menší než slavný Ferdinand Piëch. Génia vládnoucího koncernu Volkswagen, kterému Seat patří, musel zaujmout. Je jen málo těch, kterým se podařilo starého lišáka přechytračit. A Pischetsriederovi, který tehdy koncernu BMW velel, se to podařilo. To bylo tak: V druhé polovině devadesátých let Piëch původně koupil tradiční britské značky Rolls-Royce a Bentley. Jenže se objevily problémy s používáním jména a znaku Rolls-Royce. Práva na ně mu totiž vyfouklo BMW a Piëchovi zbyla značka Bentley a továrna v Crewe. Však také když veteránisti shánějí díly na staré rollsy, musí se ptát ve Volkswagenu. Piëch po téhle blamáži sice tvrdil, že chtěl jen značku Bentley, ale nikdo mu to moc nevěřil.
Pischetsrieder nastoupil po získání vysokoškolského diplomu jako strojní inženýr do německé automobilky BMW již v roce 1973. O dvacet let později se stal jejím šéfem.
Bratrancem německého automobilového inženýra nebyl nikdo menší než Alec Issigonis, geniální tvůrce prvního Mini.
Vaz Pischetsriederovi u BMW srazil jeho plán získat britskou automobilku Rover. Ztrátový britský výrobce se stal totiž těžkým břemenem, který automobilku dlouho finančně tížil, a nakonec se ho jen horko těžko zbavila.
BMW koupilo skupinu Rover Group včetně automobilky Land Rover společností BMW od British Aerospace v roce 1994. „Zatímco přivedl značku Mini do BMW a získal odbornost v oblasti pohonu všech kol, kterou pro své SUV X5 potřeboval, ekonomické výsledky se zhoršily a spolu s tím i poměry ve vedení. Značky Land Rover a Range Rover byly už v roce 2000 prodány Fordu a Roveru se BMW rovněž zbavilo,“ připomíná magazín Autoweek.
Když Pischetsrieder BMW, u něhož posílil jeho prémivou image a především zvýšil efektivitu, v roce 1999 opustil, Piëcha to zaujalo a udělal z něj generálního ředitele značky Seat. Od roku 2002 byl pak Pischetsrieder generálním ředitelem celého koncernu VW. S předsedou dozorčí rady Piëchem se ovšem rozkmotřil a byl nucen v roce 2006 odejít.
Teď tedy Pischetsrieder povládne už třetí ze čtyř velkých německých automobilek (čtvrtý je Opel, který po téměř století v rukou amerického GM dnes patří francouzskému koncernu PSA).
Daimler se aktuálně pro dvaasedmdesátiletého Pischetsriedera rozhodla poté, co její bývalý šéf Dieter Zetsche svou kandidaturu na post předsedy dozorčí rady stáhl.
Pischetsrieder je je členem dozorčí rady Daimleru od roku 2014.
„Bernd Pischetsrieder je jedním z mezinárodně nejuznávanějších automobilových expertů,“ uvedl Manfred Bischoff. „Podílel se na rozhodnutích o digitalizaci koncernu (Daimler) a elektrifikaci sortimentu,“ dodal. „Vážím si ho z lidské i odborné stránky a těším se, že se stane mým nástupcem ve funkci předsedy dozorčí rady,“ dodal.
