RECENZE: Sarkasmus a taneček. Nadsázka je i v případě Monkey Business relevantní prostředek

Známá věc. Vše v repertoáru Monkey Business působí posluchačsky vstřícně, přístupně, prošpikováno nakažlivými melodickými háčky a přímočarými tanečními beaty. Ale aby funková muzika důvěryhodně fungovala, zněla nadýchaně a přirozeně, vyžaduje spoustu muzikantského umu, autorské a aranžérské nápaditosti. Jaksi už dopředu a automaticky čekáme, že Roman Holý a jeho parta nezlevní, nezleniví a nesleví z nároků na sebe samé. A nezklameme se ani na desátém řadovém albu kapely, dvě dekády od vydání debutu.

Je radost sledovat, jak se do promyšleného celku skládají různorodé stopy klávesových nástrojů, syntezátorová basová linka a melodie vokálu v jen zdánlivě jednoduchém popěvku Fly High. Ocenit jazzující sólo elektrického piana v God Save The Band. Obdivovat nelehké pěvecké kudrlinky Terezy Černochové napříč albem a znovu se divit, jak, ehm, černošské cítění má. A samozřejmě i zopakovat, jak Matěj Ruppert výtečně frázuje. Zasmát se, jak přirozeně mu zapadala sprostá slovenská větička do anglického textu Fuck Neutrality.

I tentokrát Roman Holý využil služeb řady hostů. Taneční kus Eleven Bastards a závěrečnou část „sci-fi“ balady Father’s Fail (Interstellar) nápadně zpestřil vstup smyčcového kvarteta, konkrétně Epoque Quartet. Opět dostal pozvánku i britský trombonista Ashley Slater, známý z nahrávek Freak Power, Loose Tubes či Carly Bleyové, který hostoval u Monkey Business už na desce Twilight Of Jesters? (2009).

Střihl si krásné sólo i vokální part v reggae Compass Point, jedné z nejlepších skladeb alba. Zábavné je i to, jak k písni Chaos Is The Key přidal svůj nezaměnitelný chraplák Dan McCafferty, někdejší zpěvák skotské hardrockové kapely Nazareth. Spoustu práce odvedl varhaník Ondřej Pivec, kterému smůla epidemie pokazila turné s Gregorym Portem a zbrzdila americkou kariéru, ale uvolnila ruce pro české studiové spolupráce.

Přece však působí nahrávka místy trochu studeně. Snad proto, že podstatnou část základů a rytmiky natočil Holý sám. Ať už nástroje vrstvil, nebo využíval hudebních programů. Nejde samozřejmě o chybu a není to poprvé. Nesporná je organizační i ekonomická praktičnost procesu, kdy si producent vytvoří „kostru“ nahrávky svépomocně. A na co Holý sáhne (nebo co naprogramuje), to hraje dobře. Jen se vytrácí příjemný pocit z přirozené dynamiky „živé“ kapely. Zjednodušeně řečeno, čím víc interpretačních osobností se na konkrétním snímku z alba podílelo, tím zábavnější je výsledek. Ale možná jde jen o subjektivní dojem. Navíc na elektronice vystavěný sound dnes adoruje kdekdo z funkové, R&B či neo-soulové, a tudíž Monkey Business blízké scény.

Angažovanější a naštvanější

Ne, že by Monkey Business dříve byli „apolitičtí“. A naopak, zdaleka ne vše na desce Freedom On Sale má „angažovaný“ podtext. Stačí si poslechnout třeba slovními hříčkami nasycený (sebe)ironický kus Eleven Retards o vášni pro kopanou. Nebo anti-milostnou baladu Love Is Hell, kde se láska smrskne na nakupování výbavy domácnosti. Tentokrát se ovšem hlavní textař (a baskytarista) Pavel Mrázek, s trochou pomoci přátel, více než kdy předtím pouští do sociálních komentářů a politických témat. Logicky, vzhledem k rozpolcenosti současného světa, včetně jeho zdejší malé části.

„Tohle je prostá píseň s jednoduchým beatem / a také naše pohnutky jsou jednoduché, čiré a velmi jasné / co chceme a co doopravdy potřebujeme / otroctví nebo nebezpečnou svobodu? / Bezpečný svět je rozkošný a milý / věříme nudným lžím / milujeme pastory, krále a kamery / a skutečný Velký bratr je uvnitř nás samotných,“ trefují se Monkey Business v titulní skladbě Freedom On Sale do náchylnosti lidstva chytat se do pastiček populistických slibů a propagand. Podobně nabroušený je i úvod alba Chaos Is The Key s verši „čekáme na tsunami nebo válku“ a řada dalších textů.

V případě některých textů by se Monkey Business dalo snadno vytknout, že nejsou „politicky korektní“. Jenže zrovna tohle je v pořádku. Muzikant, jako každý umělec, se nemusí vyjadřovat politicky korektně. Když se MB pokládají do veršů jako „anarchy is cool“ v Do It! (If You Don’t Have Any Children), můžeme nesouhlasit. Nebo je vnímat jako sarkasmus.

Jinou otázku otevírá svou konkrétností kontroverzní videoklip k písni Do It! (If You Don’t Have Any Children). Jakkoliv člověk chápe pohnutky tvůrců a souhlasí s existencí problému, nemělo by se podsouvat, byť jde jen o nadsázku, jeho násilné řešení. To už je přes čáru. Ale na druhé straně, nadsázka je relevantní prostředek uměleckého vyjádření a soudný člověk ji přece také jen jako nadsázku vnímá.