Jiří Štěpnička (73): Rodina je pro mě nejvíc…
Vzdal se toho, za co by jiní udělali cokoliv. Jiří Štěpnička (73) se rozhodl udělat rázný krok, kterým všechny překvapil. Oblíbený herec se vzdal svojí role v seriálu Sestřičky, přestože mu na postavě primáře Jiřího Bojana hodně záleželo. Zatímco někteří herci jsou bez práce i peněz a za pouhý štěk v seriálu by byli šťastní, Štěpnička odešel na vlastní žádost. Rozhodl se tak udělat proto, aby ochránil nejen svoje zdraví, ale i to svojí rodiny. Na ničem mu totiž víc nezáleží.
Přivodil si zánět
Štěpnička věří, že jeho rychlé rozhodnutí opustit seriál tvůrci pochopili. Nerad by totiž ani jim zavařil. „Museli si s touhle situací rychle poradit. Rozešli jsme se ale přátelsky, po chápavé vzájemné dohodě, a tak věřím, že až tohle období přejde, potkám se s lidmi, kteří jsou mi skutečně milí, při nějakém jiném projektu,“ svěřil. Vypadá to, že u svého zaměstnavatele uspěl a počítají s ním přes to všechno i do budoucna. Kvalitní herci, jakým Štěpnička je, se totiž skutečně hledají jen těžce a dají se spočítat na prstech jedné ruky. „Respektujeme rozhodnutí pana Štěpničky a vzhledem ke zdravotním rizikům, která v současné době práce v kolektivu, a tedy i natáčení seriálu nese, jej plně chápeme. Jiřímu přejeme především pevné zdraví a věříme, že se při nějakém z budoucích projektů televize Prima opět shledáme,“ dodal Vodochodský. Štěpnička svůj zdravotní stav zná dobře, a tak virus nechce podceňovat. Sám si totiž už v dávné minulosti prošel závažným onemocněním, kdy mu šlo i o život, a půl roku strávil v nemocnici. Má velké štěstí, že nemoc na něm nezanechala následky. Nejednalo se totiž o nic banálního, ale právě naopak. „Poležel jsem si se zánětem mozkových blan. Bylo mi tehdy osm. Naštěstí to byla infekční forma, po které nejsou následky, jako je třeba ztráta paměti,“ vysvětlil herec. Jenže Štěpnička nezanechal práce jen kvůli sobě, ale hlavně i své rodině.
Rodina je nejvíc
Herec neměl šťastné dětství a hodně si toho vytrpěl. Bylo to hlavně kvůli jeho mámě, slavné herečce Jiřině Štěpničkové (†73). V roce 1950 se rozhodla uniknout z tehdejšího Československa, jenže když překračovala hranice s tříletým Jiříkem, chytli ji a dostala neuvěřitelných patnáct let vězení. Chlapečka jí vzali a umístili do pochybného dětského domova, kde ho až po půlroce našel jeho otec, akademický malíř Jan Samec (†71). „Byl jsem v nějakém činžáku, byl to zřejmě utajený děcák, taková polepšovna pro batolata. Tátovi trvalo půl roku, než mě objevil. Byl jsem na pokoji s dětmi od cirkusu. Jedna opatrovnice se dokonce zavřela na záchodě a vyhrožovala sebevraždou,“ svěřil Štěpnička, který až do svých třinácti let žil s tátou a jeho novou rodinou. Samec se se Štěpničkovou rozvedl v době, zatímco byla v kriminálu. Když mámu pak propustili, žili na hranici bídy. V jedné místnosti bez vody. Přesto dal Štěpničkovi osud do cesty jeho ženu Janu, se kterou založili rodinu, a právě v ní našel herec svoje útočiště. „Rodina je nejcennější opora, jakou může člověk mít,“ tvrdí bez zaváhání, a právě rodinu si herec nade vše chrání. Ani ji nechtěl vystavovat riziku nákazy virem. „Odstěhoval jsem se mimo Prahu na chalupu a opravdu se mi tomuto onemocnění podařilo zatím vyhnout,“ svěřil s tím, že na chalupě to má stejně nejraději. S manželkou Janou mají dvě děti, dceru Juditu a syna Jakuba. Od obou mají dvě vnoučata. „Máme čtyři vnoučata, ta dvě pražská jsou u nás hodně,“ vysvětlil. Zatímco vnoučatům se snaží věnovat, jako táta by prý neobstál na výbornou. „Nemyslím si, že jsem byl moc dobrý otec,“ říká sebekriticky a jedním dechem dodává: „Rodinu si ale nesmírně ctím, je to pro mě ta největší hodnota.“ S manželkou Janou, se kterou jsou spolu od roku 1965 a nejdříve se na gymnáziu nenáviděli, se jim podařilo vytvořit něco, co sám nikdy neměl a co ho velmi poznačilo. Osud jeho matky se na něm hodně podepsal. „Jsem z rozvrácené rodiny. Jako dítě vyrůstající hodně svérázným způsobem jsem v tomhle zažil hodně hořkosti,“ přiznal. Přesto všechno se snaží na všechno koukat pozitivně. „Jsem optimista, ale se životní praxí. Jsem zcela určitě však i konzervativní a mám své zásady,“ vysvětlil. A tou nejhlavnější zásadou je zcela jistě ochrana rodiny.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 49.