Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Tour de France 2019 znamenala další velké výročí. Roku 2003 to bylo 100 let od prvního ročníku, až roku 2013 se ale jel stý ročník, jelikož dohromady na 10 let přerušily největší závod světa obě světové války. V roce 2019 pak tomu bylo přesně 100 let od doby, co se poprvé udělil největší symbol celé Tour – žlutý dres. Ten poprvé spatřil světlo světa 18. července 1919, kdy v něm do 11. etapy jako první závodník v historii odstartoval věčný smolař a jedna z legend závodu Eugéne Christophe. Christophe ho na sobě vozil jen z donucení ředitele závodu Henriho Desgrange, který žlutou barvu zvolil, protože stejnou barvu měly listy novin a hlavního organizátora Tour l’Auto. Francouzský cyklista prohlásil, že ve žlutém trikotu vypadá jako kanárek. Postupem času se však žlutý trikot stal symbolem, který přesáhl i hranice sportu a dnes by každý cyklista dal cokoli za to, aby ho mohl třeba jen jediný den vozit na ramenou.
V roce 2019 tomu také bylo přesně 50. let od prvního vítězství legendárního Eddyho Merckxe. Při této příležitosti se konal slavnostní start v Bruselu a hned úvodní etapa přinesla překvapení. V samém závěru skončil na zemi Dylan Groenewegen – jeden z největších favoritů na zisk prvního žlutého trikotu. Jenže dokonale ho dokázal zastoupit jeho krajan a týmový kolega Mike Teunissen, který byl ve stoupavém závěru nejrychlejší a velice překvapivě zvítězil. Tým Jumbo-Visma se radoval i následující den, kdy si suverénně počínal v týmové časovce.
Ve třetí den opustili závodníci Belgii a zamířili na francouzskou půdu. Klasikářského terénu využil Julian Alaphilippe. Francouzský závodník na posledním stoupání dne nastoupil a sólově si dojel pro etapu i žlutý dres. Poprvé v tomto roce tak dal o sobě výrazněji vědět.
První velké stoupání však přišlo v etapě šesté. Končilo se na v posledních letech velice populárním stoupání – La Planche des Belles Filles. Tentokrát však organizátoři umístili cíl ještě o několik set metrů dále a končilo se tak na prudkém šotolinovém úseku.
Peloton dal úniku poměrně dost prostoru. Favorité patrně věřili, že v těžkém závěru nebude problém čelní skupinu sjet. Jenže zde jeli i někteří silní vrchaři, jmenovitě Dylan Teuns a Giulio Ciccone, který o několik týdnů dříve zapůsobil na Giru, kde vyhrál etapu a vrchařskou soutěž. Ciccone navíc před etapou ztrácel na vedoucího Alaphilippa jen 1 minutu a 43 sekund a na začátku stoupání na Planinu krásných dívek byl ve virtuálním vedení celé Tour. Peloton stahoval čelní dvojici jen velmi pomalu. Julian Alaphilippe viděl, že jeho žlutý dres je v ohrožení a sám nastoupil. Vpředu se mezitím strhl souboj o etapové prvenství, z kterého nakonec vzešel vítězně Teuns. Ciccone sebral 6 bonusových sekund za druhé místo a začal odpočet. Jako první z celkových favoritů dorazil do cíle Geraint Thomas 1 minutu a 44 sekund po Teunsovi. Julian Alaphilippe dokončil etapu společně s Thibautem Pinotem dvě sekundy za obhájcem prvenství, což mu však nestačilo. Do žlutého trikotu šel Ciccone o šest sekund před Francouze.
Jenže nadešla etapa osmá vedoucí do Saint-Étienne. Profil připomínal spíše ardenskou klasiku, když se celý den jelo nahoru a dolů. Do úniku si mimo jiné naskočili Alesandro De Marchi a Thomas De Gendt – dva experti přes jízdu před pelotonem. Tuto dvojici doplnili Ben King a Niki Terpstra, jenže ti odpadli již daleko před cílem.
Zbývalo ještě 70 kilometrů a dvojice měla proti celému pelotonu jen pramalé šance. De Gendt rozjel v následujícím stoupání neskutečné tempo – vyjel ho s průměrným výkonem 420 W, někdy však dosáhl až 700 W. Ohlédl se na De Marchiho, zdali mu toto tempo vyhovuje. Ital přikývl. Peloton táhla Astana, avšak únik stahovala jen velmi pomalu.
30 kilometrů před cílem skončil na zemi takřka celý Ineos kromě Egana Bernala. Michal Kwiatkowski urychleně poskytl své kolo Geraintu Thomasovi, kolo Gianniho Moscona skončilo se zlámaným rámem. Ital si vzal mobil, sedl si na kraj silnice a dodíval se na finiš etapy.
Geraint Thomas se sice vrátil, ale z pelotonu vyrazil Julian Alaphilippe. Na něj zareagoval pouze Thibaut Pinot a společně se vydali stíhat De Gendta, který se mezitím zbavil De Marchiho.
De Gendt byl celý den v úniku a stíhala ho dvojice Francouzů, kteří si přivezli možná i životní formu. Jenže Belgičan se v podobných situacích jen velmi obtížně chytá. Alaphilippe s Pinotem se sice vzdalovali pelotonu, ale ne a ne dostihnout osamoceného muže na čele. Ten po naprosto neskutečném projel cílem jako první. Je všeobecně známo, že De Gendt je výjimečný závodník, ale tentokrát dokázal překonat i sám sebe.
Za ním však dojel na druhém místě Alaphilippe. Až za 20 sekund dorazil peloton s Cicconem a Alaphilippe se tak vrátil do žlutého.
Další test celkových favoritů přišel překvapivě již v desáté etapě do Albi. Peloton bičoval boční vítr a ten se rozdělil na několik skupinek. V zadních skupinách zůstalo hned několik celkových favoritů – Giulio Ciccone, Richie Porte, Rigoberto Urán, Jakob Fuglsang, Thibaut Pinot a po defektu i Mikel Landa. Etapu nakonec ovládl Wout van Aert, který ukázal, jak rychlou má koncovku. Z celkových favoritů vyšel poraženě především Thibaut Pinot, který ztratil 1 minutu a 40 sekund.
Ve třinácté etapě se jela časovka na 27 kilometrů v okolí Pau. Julian Alaphilippe znovu překvapil svět, když si dojel pro další etapové prvenství a navýšil tak náskok na čele celkového pořadí. O 14 sekund pomalejší byl Geraint Thomas, o 36 sekund De Gendt.
Jenže hned další den se končilo na legendárním Tourmaletu. Zde již měl Alaphilippe o žlutý trikot přijít. Takto náročný kopec ho měl vyřadit ze hry o celkové prvenství. A skutečně to tak vypadalo – Francouz se poměrně brzy octl až na konci skupiny favoritů. Odpadali další a další závodníci, ale Francouz se stále držel. Pak to přišlo – do problémů se dostal i obhájce prvenství Geraint Thomas. Bylo však jasné, že velké rozdíly mezi favority nebudou – do cíle již moc nezbývalo. V samém závěru vyrazil Pinot a dojel si pro etapové prvenství, což velice emotivně prožíval jeho sportovní ředitel Marc Madiot. Za šest sekund však projel cílem na druhém místě Alaphilippe – žlutý trikot byl nejen zachráněn, ale Alaphilippe svůj náskok ještě navýšil. Thomas udržel druhé místo, ale ztrácel již přes 2 minuty.
Jezdci si příliš neodpočinuli. V patnácté etapě byla na programu náročná etapa do Foix. Po celodenním úniku si dojel pro prvenství v etapě Simon Yates. Za ním byl velice aktivní Pinot. Několika nástupy se zbavil Bernala a poprvé i Alaphilippa. Jezdec ve žlutém poprvé během celého závodu nevypadal zrovna nejlépe a pomalu se začínal propadat.
Velice chytře jel Geraint Thomas. Nejdříve vypadalo, že znovu ztrácí, ale jel si své tempo a postupně limitoval své ztráty. Podobnou taktiku zvolil i Steven Kruijswijk a zanedlouho předjeli i Alaphilippa.
Pinot zvládl etapu z celkových favoritů nejlépe. Společně s ním však dojel po dlouhém nástupu i Mikel Landa. O 19 sekund později dorazil do cíle Bernal, Thomas s Kruijswijkem ztratili další půl minutu, Alaphilippe pak dorazil o 27 sekund po obhájci prvenství. Stále tak vedl, druhý Thomas zaostával o 1 minutu a 35 sekund, třetí Kruijswijk 1 minutu a 47 sekund, další tři sekundy ztrácel Pinot, 2 minuty a 2 sekundy byla ztráta Egana Bernala.
Další test nadešel v 18. etapě. Stoupalo se na Galibier do nadmořské výšky 2622 metrů. Zklamání v celkovém pořadí dokázal částečně napravit Nairo Quintana, který si dojel pro etapové prvenství. Za ním vyrazil Bernal. Kolumbijci ve vysoké nadmořské výšce byli jako znovuzrození. Problémy měl znovu Alaphilippe. Na to zareagoval Thomas. Velšan nastoupil a chtěl se dostat ke svému týmovému kolegovi, zanedlouho ho však dokázali ostatní favorité dostihnout.
Bernal však získával sekundu za sekundou. Překonal vrchol Galibieru a spustil se do sjezdu, který vedl do cíle. Alaphilippe ukázal, že patří k nejlepším sjezdařům světa a dokázal dostihnout ostatní favority.
Bernal dokončil etapu na osmém místě, a tedy nejlépe z celkových favoritů. Ostatní na něj ztratili 32 sekund. To ho posunulo na 2. místo, přesně 90 sekund za Alaphilippa.
Klíčová měla být etapa 19. V cestě stál pelotonu nejprve nejvyšší bod závodu Col de l’Iseran. Z nadmořské výšky 2751 metrů se jezdci spustili níže a následovat měl výjezd do Tignes. Toto stoupání vrcholilo v 2119 metrech nad mořem.
Klíčový okamžik však nastal již na začátku etapy. Ztrácet začal Pinot. Něco nebylo v pořádku. Francouz vypadal v tak výborně formě a najednou slézal z kola a v slzách nasedal do týmového auta. Jeden z nejsmutnějších okamžiků celého závodu měl vysvětlení. Pinot v předchozí etapě nedopatřením kopl kolenem do svých řídítek. Takto smolně si koleno poranil a musel odstoupit ze závodu. Šance na vítězství byly pryč.
Závod však pokračoval. Již na Iseranu rozjel tempo tým Ineos. Nic jiného jim nezbývalo, Alaphilippa se museli zbavit daleko od cíle, aby na něj získali dostatečný náskok. A pak to přišlo – 44 kilometrů před cílem vyrazil Thomas. Výborně vypadal i Kruijswijk a Buchmann. Před Alaphilippem se však vytvořila mezera. Francouz očividně neměl dobrý den. Zpoza jeho zadního kola musel zrychlit Bernal a rychle se přidal k ostatním favoritům.
Jezdci stoupali stále výše a Bernal měl skvělý den. Nastoupil všem ostatním a nikdo na něj nezareagoval. Kolumbijec rychle dostihl denní únik. Krátce se ho dokázal držet jen Simon Yates, ale i ten před vrcholem odpadl. Nejvyšší bod závodu překonal jako první Bernal. Alaphilippe měl skutečnou krizi a Kolumbijec ho virtuálně vysvlékal ze žlutého dresu.
Yates se k Bernalovi ve sjezdu vrátil a společně dokázali získávat na ostatní favority.
Jenže v tom momentu přijelo k britsko-kolumbijské dvojici auto ředitele závodu Christiana Prudhomma. Proč? Zanedlouho to bylo jasné. O několik kilometrů dále zuřila bouřka. Ta vyvolala několik sesuvů půdy, silnice se stala neprůjezdnou. Organizátorům nezbylo nic jiného než etapu ukončit. Někteří závodníci tomu nevěřili, zejména Rigoberto Urán. Kolumbijec měl na podobnou situaci špatné vzpomínky z Gira 2014, o čemž jsme rovněž v našich momentech psali před několika měsíci.
Co teď? Neutralizovat etapu úplně? To by bylo nespravedlivé. Jenže jaký jiný scénář zvolit. Cílem etapy se nakonec stal vrchol Iseranu. Vítězem etapy se nestal nikdo, ale časové rozestupy byly zachovány a Egan Bernal se posunul do žlutého trikotu. Toto rozhodnutí vyvolalo mnoho negativních reakcí, jenže toto řešení bylo ve finále nejspravedlivější. Nikdy se nedozvíme, jak by etapa dopadla, víme však, že Egan Bernal vypadal ze všech nejsilnější.
Počasí však zasáhlo i do 20. etapy. Ta nakonec musela být zkrácena na 60 kilometrů a stoupalo se jen na stoupání Val Thorens. Pro etapové prvenství si dojel Vincenzo Nibali, celkoví favorité zůstávali spíše v poklidu. Julian Alaphilippe znovu odpadl a posunul se tak až na páté místo. Francie se svého vítěze nedočkala, přesto bylo páté místo víc, než kdokoli od Alaphilippa čekal.
V samém závěru vyrazil Alejandro Valverde a Mikel Landa. Pro dvojici Movistaru však bylo příliš pozdě – na etapu nedosáhli. Krátce za nimi dojeli ruku v ruce Egan Bernal a Geraint Thomas. Dva jezdci Ineosu – první a druhý muž celkového pořadí. Bernal se stal prvním vítězem z Kolumbie a zároveň nejmladším držitelem žlutého trikotu. Mladším vítězem celkového jen Henri Cornet v roce 1904. Na pódiu tuto dvojici doplnil Steven Kruijswijk.
Závěrečnou etapu v Paříži ovládl Caleb Ewan. Tak skončil 106. ročník Tour de France. Nejslavnější závod světa znovu nabídl skvělou podívanou a mnoho příběhů.
