FT: Maradonův opomíjený příspěvek k monetární politice

I na FTAlphaville si všímají toho, že před několika dny zemřel jeden z nejznámějších fotbalistů na světě, Diego Maradona. Ten byl samozřejmě znám zejména pro své umění s fotbalovým míčem, nicméně FTAlphaville dodává: Jen málo lidí si je vědomo toho, že jeho výhody posloužily pro jednu z nejlepších monetárních analogií v historii. O čem toto přirovnání k Maradonovi konkrétně hovořilo?

FTAlphaville připomíná, že v roce 2005 tehdejší guvernér Bank of England Mervyn King připomněl zápas, který v roce 1986 sehrála Argentina proti jeho zemi na světovém šampionátu. King tím chtěl ukázat, jakým vývojem prošla monetární politika a „jak se modernizovalo centrální bankovnictví“. FTAlphaville poukazuje na to, že Argentina tehdy vstřelila anglickému týmu dvě branky a obě si zaslouží pozornost, ale z úplně jiného důvodu.

První branka byla vstřelena díky známé „Boží ruce“. King v souvislosti s ní hovořil o starém přístupu k centrálnímu bankovnictví, který obestíralo „neznámo a mystérium“. Tedy přístup, který často přinesl nečekané kroky, kdy se reakce centrálních bank v podobných situacích lišily a banky se nedržely jasných pravidel. Co přišlo potom? King tuto změnu demonstroval na druhém gólu, který v uvedeném zápase Maradona vstřelil:

Maradona tehdy běžel z hloubi vlastní poloviny hřiště, přešel přes několik bránících Angličanů a pak vstřelil míč do brány soupeře. To nejpozoruhodnější ovšem bylo, že Maradona běžel v podstatě v přímce. Jak je ale možné, že se mu podařilo obejít pět protihráčů a neudělat ani jednu kličku? King to vysvětluje tím, že obránci jednali podle svých očekávání a právě nastavená očekávání umožnila Maradonovi běžet přímo. Obránci totiž čekali přesně to, že jejich protihráč bude kličkovat, tu doleva, tu doprava a ten tak nakonec nemusel udělat ani jednu kličku.

Monetární politika funguje podobným způsobem. Trhy a investoři totiž posouvají tržní sazby podle svého očekávání dalších kroků centrálních bank. Nakonec tak může dojít k tomu, že Bank of England a další centrální banky jsou schopny ovlivnit směr, kterým se ekonomika ubírá, bez toho, aby musely nějak výrazně hýbat se sazbami. Jinak řečeno, běží přímo díky tomu, jak jsou nastavena očekávání.

Finanční trhy totiž nečekají, že by centrální banky držely sazby na konstantní úrovni. Naopak neustále spekulují o tom, že sazby půjdou nahoru či dolů. A právě tato očekávání někdy pomohou stabilizovat chování soukromého sektoru a jeho výdaje tak, že centrální banka nakonec nemusí sazbami nějak výrazněji hýbat.

Zdroj: FTAlphaville