Používá italskou tříkolku Piaggio jako hlavní dopravní prostředek. Už jedenáct let!

Klukům létá ve fantaziích spousta automobilových snů: od šoférování popelářského vozu přes řízení supersportovních vozů až po pilování formulí. Jen málo z nich (původně jsme si mysleli, že v Česku nikdo takový není) si však vysnilo Piaggio Ape coby svůj motoristický vrchol a kardinální dopravní prostředek. „Odmalička jsem nepřemýšlel nad ničím jiným,“ zdraví nás v obci Břehy u Přelouče jedenatřicetiletý Lukáš Hrbek, zatímco s ikonickou italskou tříkolkou couvá vedle nás.

Piaggio Ape: Pilným italským včelám je sedmdesát

Slezský kauf

Fascinace modelem Piaggio Ape – v italštině ape znamená včela – se do Lukáše poprvé pilně zabodla na dovolené s rodiči v italské Ravenně, když mu bylo deset. A od té doby jej už nikdy nepustila. „Nevím, jestli mě okolí bralo úplně vážně, ale věděl jsem, že si tu tříkolku jednou pořídím,“ ukrajuje první plátky ze svého příběhu Hrbek. Trvalo mu to přesně dekádu, do druhých kulatin. „Nový model stál raketu. Naštěstí jsem pátral po republice a s mamkou jsme narazili na to, že v Opavě se jich místní technické služby zbavují,“ popisuje řidič kamionu Lukáš náhodu se slezským inzerátem. A tak nelenili a vypravili se k polským hranicím. „Zaměstnanci jásali, když se jich zbavili, já jásal, že se jich zbavili, všichni jsme prostě jásali,“ usmívá se Hrbek, jehož ape, usrkávající kolem tří litrů benzinu na sto kilometrů, tehdy vyšlo na solidních 30.000 korun.

Svět motorů 48/2020

Zelenáč s majáčkem

Neb se jedná o někdejší vůz technických služeb, stojí před námi upravená varianta. „Ano, jde o komunální verzi. Třeba tady,“ ukazuje Lukáš, „podívejte se na ty zdvojené sajtny. Stejně tak za kabinou mám rám na košťata a hrábě, to se taky hodí.“ Mechově zelenou včelu s dvoutaktním motorem o výkonu 1,8 kW a čtyřstupňovou manuální převodovkou ještě zdobí na střeše oranžový majáček a množství samolepek – ty už jsou ovšem ryze Hrbkovou prací.

Piaggio MP3 300 HPE Sport: Když jsou dvě málo a čtyři moc

Na ryby, na nákup, kamkoliv…

Z recese dobré, nadhazujeme trochu provokativně. „Z recese mě kdysi zastavili policajti, když je samotné zajímalo, čím to vlastně jedu. Jinak pro mě ape představuje ústřední dopravní prostředek,“ říká rezolutně Hrbek a vzápětí předkládá důmyslnou apologii: „Tříkolka je registrovaná coby malá motorka, čili s ní můžu parkovat v podstatě kdekoliv. Dále se vyplatí díky nízké pojistce, a především s ní uvezu spoustu věcí.“ Zmiňuje například, jak si přijel pro okrasný kačírek a působil vedle obrovských nakladačů komicky. Nebo když musel s tímhle dva a půl metru dlouhým prckem zařídit transfer třímetrových trámů či kola kamionu. „Vím, možná vypadám směšně, nicméně vždycky jsem to zvládl. Dokonce přítelkyně mě s tříkolkou pořád posílá na nákupy. Kamarád si ke mně zase dává rybářský vercajk,“ brání Hrbek ape se stejnou oddaností jako hradní mluvčí prezidenta.

Reliant Robin: Světoznámé plastové tříkolce je pětačtyřicet. Proč byla v Británii tak oblíbená?

Žerty a položení na bok

Výhod jsme slyšeli mraky, vydolovat ovšem nějaké negativum na ape u člověka, pro nějž je Piaggio nejdůležitější životní kompas, je podobně těžké jako běhat nahý po Grónsku. „Na rande bych se v něm nestyděl přijet. Společné dovolené ale z logických důvodů brání. Dovnitř se vejde pouze jeden. Avšak sportovně přiznám, že k moři s takhle tuhým řízením a bez klimatizace bych s ním asi necestoval,“ poznamenává Hrbek. Byť rázem vytahuje z piaggiovského šuplíku důležitou poznámku: „Viděl jsem upravená ape na karavany. Což je možná výzva do budoucnosti, jak se vydat do země zaslíbené v odpovídajícím stroji.“ Přítelkyně mu tyhle sny nerozmlouvá (stejně by měla smůlu) – ba naopak. „Nechala mi vyrobit tohle úžasné tričko,“ prsí se Lukáš s černočerveným trikotem s nápisem „nejlepší pohled na svět je z ape“. Rodiče si rovněž zvykli: „Táta se mohl počurat smíchy, když jsem u obrubníku tříkolku položil na bok. Na druhou stranu oceňuje, že mě ta láska neopustila,“ uvádí sympatický Východočech. Největším terčem fórků tak zůstává u kolegů kamioňáků. „Vracím se domů a najednou tříkolka nikde. Tři chlapi ji ze srandy vzali a odnesli na jiné parkoviště,“ vzpomíná Lukáš, jenž týden co týden kvůli profesi přesedlává z „mravence na slona“.

Exkluzivně jsme vyzkoušeli tříkolku Can-Am Ryker: Cesta je prach a štěrk…

Vyklápět, ne stahovat

Šoférování 260 kilogramů vážící včely spadá do řádu obojživelníků: „Sedíte jako v autě, ovšem ovládáte ji motocyklově, řadí se na levé rukojeti. Čili žádná věda,“ popisuje vysoký třicátník. Ten s tříkolkou, které nejdou stahovat okýnka, nýbrž pouze vyklápět, dosud nastřádal přes dvacet tisíc kilometrů. „Na závodění to příliš není. Vždyť z ní taky vymáčknu kolem 45 km/h, z velkého kopce maximálně pětapadesát,“ uvádí Lukáš uvelebený do mikrokabiny s rádiem a italskou šálou. Ale nestěžuje si. „Občas sice ukapává olej, ale dokonalost přece neexistuje. Já si navíc ten servis rád udělám sám. Byť musím zdůraznit, že včela šlape už jedenáct let nadmíru dobře,“ loučí se s námi Lukáš.