Hlavní obsah

Maradonovi si po remíze v Mar del Plata o dres nikdo neřekl. Nemyslitelné, kroutí hlavou tehdejší reprezentační kapitán

zp, neu, tomSport.cz

Nemyslitelné v dnešní době, aby zůstal po konci zápasu skoro bez povšimnutí. Aby ho neobklopil hrozen soupeřových hráčů a nechtěl si s ním vyměnit dres. Získat vzácnou relikvii... Vždyť šlo o Maradonu. Diega Maradonu, jenž se měl stát už za pár let pro celý svět fotbalovým bohem na zemi.

Foto: Action Images, Reuters

Legendární argentinský fotbalista Diego Maradona plachtí na archivním snímku vzduchem během utkání na MS 1994.

Článek
Fotogalerie

„Jenže tehdy to byl mladý dvacetiletý kluk, který se už sice stal s Argentinou mistrem světa mužstev do dvaceti let, ale svým způsobem teprve začínal. Mně bylo o deset roků víc, proto jsem mu nevěnoval zvláštní pozornost," přiznává někdejší obránce ostravského Baníku a československé reprezentace Libor Radimec, že mu setkání s Maradonou nijak zvlášť v paměti neutkvělo.

Toto video už bohužel nemůžeme přehrávat z důvodu vypršení internetové licence

Rakev s Diegem Maradonou přesouvají v prezidentském paláciVideo: sntv

„To já si na něho ještě dobře pamatuju. Vždyť to není to tak dávno, teprve osmatřicet let," směje se trenér Karel Jarolím, který byl v březnu roku 1982 jedním z třinácti hráčů Venglošova reprezentačního výběru, jenž se s Argentinou v Mar del Plata utkal.

Diega Maradonu, kterého vyprovázeli minulou noc v Buenos Aires do fotbalového nebe jen jeho nejbližší, měl proti sobě. Stejně jako brankář Stromšík, či třeba Barmoš, Fiala, Radimec, Rada, Kozák, Pelc, Šreiner, Janečka, Nehoda nebo střídající Jakubec s Vízkem.

„Ale věděli jsme, o koho jde. Maradona byl už v té době v Argentině i vlastně v celé Jižní Americe hodně populární. Před zápasem vycházel z kabiny jako poslední. Zřejmě, aby dal šanci fanouškům, aby si to pořádně vychutnali," vybavuje si Jarolím.

„V narvaných ochozech bylo už dvě hodiny před začátkem utkání čtyřicet tisíc diváků, kteří tam tedy rozhodně nepřišli kvůli nám. Na Stromšíka, Radu, Fialu, Vízka či Jarolíma  zvědaví nebyli, čekali jen na svého Diega. Nedokážu si představit, co by se stalo, kdyby se snad při rozcvičce zranil a nenastoupil. To by nejspíš většina fanoušků odešla," vnímal na rozdíl třeba od Radimce současný kouč Jablonce Petr Rada přítomnost budoucího fotbalového boha velice intenzivně.

„Možná proto, že v Mar del Plata šlo o můj vůbec první zápas v reprezentaci. A hned proti Argentině," přitakává při vzpomínce na setkání s Maradonou. "A navíc jsme bylo téměř vrstevníci, protože já jsem jen o dva roky starší. Jenže zatímco jemu toho dal fotbalový Pánbůh do vínku haldy, na mě jaksi zapomněl."

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Trenér Jablonce Petr Rada si proti Jablonci zahrál při reprezentační premiéře.

„Pochopitelně že také vím, že se o něm před utkáním mluvilo, ale co z něho vyroste, to jsme nemohli vědět. On tehdy ještě nebyl žádná světová hvězda. Pro nás byl zážitek si jenom zahrát proti mistrům světa a navíc u nich doma v Argentině," rozpomíná se Radimec, který se s Maradonou setkal na hřišti dokonce dvakrát. V roce 1980 v Buenos Aires (0:1) a o dva roky později v Mar Del Plata (0:0) totiž sehrálo Československo s Argentinou dva přátelské zápasy a on v obou nastoupil.

„Potkali jsme se v době, kdy on začínal a já byl ve třiceti a dvaatřiceti na konci kariéry. Dokázal toho později hodně, klobouk dolů, ale tehdy byla v argentinské reprezentaci spousta jiných zajímavých hráčů," připomínal Radimec Olguína, Tarantiniho, Barbase, Hernandeze, Calderona, Valenciu a spol., kteří proti československému týmu hráli ve zmiňovaném střetnutí v Mar del Plata.

Toto video už bohužel nemůžeme přehrávat z důvodu vypršení internetové licence

Rakev Diega Maradony dorazila na hřbitov na předměstí Buenos AiresVideo: sntv

„Nejvíc se s ním potkával na trávníku obránce Honza Fiala. Neměli jsme na Maradonu úplně speciální přípravu, nicméně na vlastní půlce na něj měl hrát Honza osobku. Gól nám nedal, takže dobrý. Ale bylo vidět, že je to fotbalový kouzelník. Dělal nám problémy, ale zase ne takové, aby skóroval. Honzovi se ho podařilo uhlídat," má po téměř čtyřech desetiletích Jarolím pro bývalého reprezentačního kapitána Fialu jen slova chvály.

„Vůbec si nedovedu vybavit, jestli tehdy někdo ukořistil Maradonův dres, ba ani nevím, jestli mu o triko někdo řekl. Největší právo na to měl Honza, který s ním měl nejvíc práce. Já sám si ale ze hřiště žádný argentinský dres neodnesl," pátral v paměti Jarolím.

„Měnit si v naší době dresy? A navíc reprezentační a při zahraničním turné k tomu? Vyměnit si se soupeřem dres znamenalo odepsat celou sadu, což bylo nemyslitelné. Neměli bychom v čem hrát, a navíc by nám dali po návratu všechno k úhradě. Však se to několikrát stalo, takže jsme na nějakou výměnu dresů opatrní," připomíná Fiala, jak to v jeho éře chodilo.

Ani on se proto Maradonův dres ve dvaaosmdesátém roce z jihoamerického turné nedovezl, i když dnes by relikvii připomínající božského Diega vyvažovali fanoušci na celém světě zlatem.

Reklama