Hranice skryté reklamy
Prezentaci názvu společnosti nelze považovat za reklamu, pokud nesleduje záměrně propagační cíl a lze předpokládat, že k ní nedošlo za úplatu nebo obdobnou protihodnotu.
Dobrý den,
vážený pane ombudsmane,
vážená stanice Český rozhlas Plus,
vážený pane šéfredaktore Českého rozhlasu Plus,
ve čtvrtek 15. října 2020 v pořadu Hovory ujistil pan redaktor Vlastimil Ježek hosta Mikoláše Tučka, že může zmínit název firmy.
Po dotazu pana Tučka, zda může, ho redaktor Ježek vybídl, že ano, že nikdy neměl jediný problém!
A tak Mikoláš Tuček ihned udělal za peníze daňových poplatníků reklamu na firmu Alza.
O den později, v pátek 16. 10. 2020 v pořadu Pro a proti Karolíny Koubové, pro změnu pan poslanec Ing. Martin Kolovratník udělal reklamu idnes.cz. Upozornil na vystoupení nějakého ministra na idnes.cz v pátek 16. 10. 2020 v 11.30 h.
Domnívám se, že v médiu veřejné služby by se takové jednání mělo pokutovat. Doporučuji částku nejméně cca 30 tisíc korun. A symbolická pokuta, třeba tisíc korun, i redaktorovi, že dostatečně hosta nevaroval. Host by měl podepsat, že si je vědom, že vysloví-li jméno firmy, zaplatí třicet tisíc korun.
Děkuji Vám
M. H.
_____________________________________________________________________-
Vážená paní,
dovolte, abych Vám sdělil svůj názor na problém, který je předmětem Vašeho dopisu. Své vyjádření činím s respektem k povinnosti Českého rozhlasu vyvarovat se skryté reklamy. Nemám žádný důvod zastávat se konkrétních subjektů nebo konkrétních moderátorů či hostů, o tomto problému přemýšlím v různých souvislostech řadu let, což je dáno kromě jiného i dlouholetou zkušeností šéfredaktora Týdeníku Rozhlas. Častokrát jsem v této pozici musel řešit, zda jisté formulace v publikovaných článcích nejdou nad rámec informování veřejnosti v rámci publicistického materiálu a nejsou již komerčním sdělením. Situaci neulehčuje ani široká interpretace, jak se vžila (a je tolerována) v případě informací o kulturních akcích a artefaktech a osobách, které jsou s nimi spjaty. Nejen v těchto případech je ovšem nezbytné, jak jsem uvedl, poměřovat hodnotu informačního sdělení vůči reklamnímu užitku.
Když tuto úvahu vztáhnu na vysílání Českého rozhlasu, pokládám za pochopitelné, že redaktor / moderátor není v každou chvíli a za každé situace schopný provést poučenou úvahu, zda oznámení firmy nebo jiná identifikace společnosti nedosáhly míry reklamy a naopak přiměřeně doplňovaly informace v reportáži.
Pokud jde o rozhovor s Mikolášem Tučkem, uvedení konkrétního názvu společnosti bych mohl v daném kontextu považovat i za nadbytečné, ale za skrytou reklamu je přesto nepovažuji. Soudím tak proto, že prezentace názvu nesledovala záměrně propagační cíl a lze předpokládat, že k ní nedošlo za úplatu nebo obdobnou protihodnotu. Takových sdělení se v promluvách hostů před mikrofonem objevuje velké množství: v jakém oboru pracují, kdo je jejich zaměstnavatelem, apod. Pokud bych se zde přísně vymezil vůči uvedení názvu konkrétní firmy, znamenalo by to těžko řešitelné situace v dalších obdobných publicistických materiálech. Namátkou uvádím pro příklad: Dotyčný imunolog vyvíjí na nejmenované vysoké škole léky proti určitým nemocem a spolupracuje při tom s renomovanou laboratoří na jedné prestižní vysoké škole ve Velké Británii… Dotyčná ztvárňuje hlavní roli v opeře, jejíž název nemůžeme uvést, kterou uvádí nejmenované divadlo… Nedávno jste z jedněch nejmenovaných novin přešel do jistého informačního portálu… Ve vydavatelství, jehož jméno nemůžeme uvést, vychází knížka, jejíž název rovněž nemůžeme uvést… K rozhovoru zveme XY, ředitele nejmenované firmy, která vyrábí výrobky, které nemůžeme jmenovat…
Jistě chápete, že předchozí věty jsou spíše hyperbolou, fikcí, tak byly myšleny, nicméně byl bych rád, kdybychom se shodli na tom, že racionální jádro spočívá v hledání převahy informační hodnoty nad hodnotou ryze komerční. Pokud navážu na fikci v předchozím odstavci, představme si, že by ve zmíněném rozhovoru nad rámec názvu firmy zněly formulace typu „Ano, tu firmu dobře znám, poskytuje výtečné služby. – Jistě, je to jednička na trhu a dále rozšiřuje počet svých zákazníků, proto s ní rád spolupracuji.“ apod. V tom případě by to byl jednoznačný důvod k označení těchto formulací za skrytou reklamu, neboť by komerční zhodnocení převážilo nad informační hodnotou.
Druhý případ, který jste jmenovala, tedy informace o zpravodajském portálu, byl podle mého názoru relevantním doplněním informace poskytované posluchačům, tj. kde mohou získat další zprávy ke koronavirovým programům vlády. Nenesla znaky skryté reklamy, a to ze stejných důvodů, jaké jsem zmínil výše. K tomu podotýkám, že názvy řady periodik a zpravodajských portálů se objevují ve vysílání Českého rozhlasu v přehledech tisku a v dalších publicistických materiálech, neboť jsou to zdroje, z nichž se cituje, aniž je tím sledován propagační záměr.
Věřím, že mé zdůvodnění přijmete s pochopením.
Srdečně Vás zdravím a přeji Vám jen to dobré.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
