Už delší dobu bere Hana prášky předepsané psychiatrem. Teprve po několika letech je schopná se se svými problémy svěřit i někomu jinému než jen doktorům. Když byla mladší, prošla si něčím, co na jejím psychickém zdraví zanechalo následky dodnes.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Hana žila od svých deseti let s mužem, kterého si její matka nastěhovala do domácnosti po smrti jejího otce. Už od počátku se ho bála, nikdo jí ale moc nevěřil, když vyprávěla, jak se k ní chová.
Po čase všichni zjistili pravdu. Ukázalo se, že Hanin otčím je agresor a násilník, který dokázal téměř rok skrývat před blízkými své chování.
Neměla jsem ho ráda, křičel na mě, schovával mi věci
„Když zemřel otec, matce to netrvalo ani půl roku a našla si nového muže. Bylo mi deset a nedokázala jsem to pochopit. Když se k nám nastěhoval a začal se ke mně chovat ošklivě, věděla jsem, že to bude horší, než jsem si myslela,“ vypráví čtenářka.
„Když nikdo nebyl poblíž, nadával mi sprostými slovy, jen tak, protože se mu zkrátka chtělo. Schovával mi také věci, ale když jsem si stěžovala matce, zastávala se ho.
Prý jsem byla jen smutná, protože si po smrti otce našla někoho jiného. Všechno hodila na mě a nikdy mi nevěřila. Nebylo asi ani divu, v její přítomnosti se choval jako neviňátko.“
Hana začala mít problémy ve škole, doma neposlouchala, hádala se i s matkou. Byla dotčená, že jí nikdo nevěří. „Měli jsme kvůli němu v rodině spoustu problémů, naštěstí se po roce soužití ukázalo, jaký opravdu je.“
Jednoho dne totiž Hanin otčím v hospodě s nožem napadl muže. Když byl později odsouzen ke dvěma letům ve vězení, konečně její matka pochopila, jak se opravdu věci mají. „Od toho dne jsme žily samy a já měla možnost normálně dospět,“ dodává čtenářka.
Haně se zlepšily výsledky ve škole, její vztah s matkou se urovnal, okolí konečně pochopilo, čím si procházela celý ten rok. „Bála jsem se ho, nikdo předtím nechápal proč. Konečně jsem se potkala s pochopením, ale moje psychika to odnesla.“
Začala jsem navštěvovat psychologa. Po letech jsem skončila na prášcích
Hana bohužel po celé události začala mít noční můry, bála se, že se její otčím vrátí, nesoustředila se. Proto ji její matka vzala k psychologovi.
„Po několika letech jsem skončila dokonce na psychiatrii a začala jsem brát prášky. Ty musím užívat dodnes, jinak mívám deprese a v noci nespím,“ přiznává se čtenářka.
Po dlouhé době byla Hana konečně schopná o svém problému promluvit a sepsat ho. Svěřila se naší redakci, že není ostudou mít psychické problémy. Prášky jí zabírají. I když to trvalo roky, její stav se lepší.
„Svým příběhem chci říct, že nikdo není na světě na nic sám. Pokud se člověk snaží a má zájem se ze svých problémů dostat, pokaždé se nějaká cesta najde,“ píše závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
