Josef Čermák: Poslední kniha Josefa Škvoreckého?

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

ORDINARY LIVES - Poslední kniha Josefa Škvoreckého?
 
Někteří čtenáři pravděpodobně četli český originál (Obyčejné životy) této knihy, která jako by uzavírala Škvoreckého literární putování. Doufáme, že to není - jak naznačil - jeho poslední kniha (stejně jako doufáme, že není posledním dítětem  manželů Škvoreckých jejich detektivka Setkání v Praze s vraždou, která končí zajímavou otázkou: kdy je naše akce morálně ospravedlnitelná, i když technicky vzato zločinná?). Ale i kdyby byla, není mnoho autorů - českých i světových - jejichž literární žeň snese srovnání s dílem Škvoreckého, jak například svědčí sborník z mezinárodní  konference v Náchodě Škvorecký 80. Nebo jak svědčí hodnocení v Newsweeku: "Skvělý spisovatel a bujarý pozorovatel lidské pošetilosti" či v Times Literary Supplement: "Josef Škvorecký je nesporně důležitý spisovatel velkého komického talentu a neklidné, neúnavné a zkoumavé mravní zvídavosti."
 
Obyčejné životy vyšly anglicky pod titulem Ordinary Lives v nakladatelství Key Porter v Torontu v překladu Paul Wilsona. A je to překlad mistrný - jak jsme se ostatně od Wilsonových překladů naučili očekávat. Porovnejme na příklad úvodní odstavec knihy (Škvorecký ji nazval 'novelou pro stálé čtenáře'): "Podvečer. Medový a krvavý. Nezávislý na historické situaci národa a města, hovořící ke mně, starému devětatřicet let" s Wilsonovým překladem:"Twilight. Honey and blood. Indifferent to the historical situation of nation and town, it spoke to me, aged thirty-nine." I když český originál není - z překladatelova hlediska - tak zapeklitý jako třeba Příběh inženýra liských duší (Já budu rýli angry, když ke mně někdy nedropneš) -  má svoje vlastní problémy a způsob, jakým se s nimi Wilson vypořádal s překladem, potvrzuje, že si svoji reputaci plně zaslouží. Program, připravený Generálním konzulátem České republiky a nakladatelstvím Key Porter v Munk Centre for International Studies v Torontu, kterým byla anglická verze knihy uvedena na trh, byl zahájen i ukončen profesorem Sam Soleckim, promluvili na něm Jordan Fenn, Louise Dennys a Paul Wilson. Řeč Josefa Škvoreckého přečetl profesor Michael Schonberg.  Během večera byl promítán dokumentární fim o Josefu Škvoreckém (a také o Zdeně Škvorecké), nazvaný "Keeper of Flame", který pro CBC natočil David Cherniak.
 
Obyčejné životy - nebo chcete-li Ordinary Lives - je pokračováním (a snad závěrečnou kapitolou) příběhu Danny Smiřického, Škvoreckého alter ega. Danny se se svými spolužáky schází na dvou třídních schůzkách - první v roce 1963, dvacet let po maturitě,  a druhá třicet let později, v roce 1993. O postavách novely Škvorecký říká: "Na začátku to byla parta spolužáků, potom ji pochybné společenské inženýrství rozdělilo, a nakonec ji - nebo ty z ní, kteří zbyli - ubývající život  opět slil do společné nádoby všeho živého." S Dannym se vracíme k umírání jeho maminky ("přišel doktor, vzal maminku za ruku ze slonové kosti.- the doctor came in, took Mother's ivoryhand.."; k Lizetce, která přestoupila z katolicismu na metodismus a kterou Danny "muchlal každé odpoledne, do noci, až se podívala na hodinky, stáhla si sukni a stroze nařídila dost, Daníčku! Jdi domů. Já jel půlnoční tramvají v mrazu, na sedadle jsem se svíjel bolestí z nesplněného očekávání žláz... - We fooled around every afternoon, until nightfall when she would look at the clock. pull her skirt down, and announce, 'That's it, Danny. It's late. Go home'. I'd take the midnight streetcar in the bitter cold, writhing in agony frommy glands' unfulfilled expectations." I s Irenou a Marií a ostatními Dannyho láskami se sejdeme. I s velebným pánem Melounem se setkáme. Vrátil se z Buchenwaldu... "Zhubnul, jenom obličej jako měsíc v úplňku zůstal stejný, ale svraskalý, meloun nad korálkem okolo vychrtlého krku, měsíc nad černou uniformou jeho stavu a třídního zařazení, ošoupanou, visící na pohublých ramenou jako na věšáku. Opíral se o hůl, druhou ruku na rameni mladého kaplana, kterého jsem neznal  -He had lost weight, but his face, like a fool moon, was the same, though now wrinkled: a melon above a clerical collar encirling a gaunt neck, a moon rising out of the black uniform of his estate, hanging threadbare from his thin shoulders as if from a coat hanger. He was supporting himself with a cane, his other hand resting on the shoulder of a young chaplain I did not know." Knězem - Josef Škvorecký je katolík, který zřejmě dokázal sladit víru s požadavky mocného intelektu a je o to silnějším člověkem - novela i končí: Kněz v jeho rodném městě (píše se rok 1993) je Polák - v Čechách je nedostatek kněží -  který v rozhovoru s Dannym (Škvoreckým) smutně přiznává, že by latinsky mši sloužit neuměl. Ten večer, když ulehne, se Danny začne modlit: "Praeceptis salutaribus moniti et divina institucione formati, audemus dicere... Spasitelnými příkazy napomenuti a božským návodem poučeni odvažujeme se volati: Otče náš..."
 
Novela hýřící bohatstvím citů, zážitků a slov ( vynikající učebnice pro zdokonalení v obou jazycích), krásná, posmutněle úsměvná knížka, skvěle napsaná a znamenitě přeložená. 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 11. 2008.