Hamed Abdel-Samad rezignoval na svoje místo v německé islámské konferenci a kritizuje způsob její práce

Hamed Abdel-Samad je kritik islámu žijící v Německu; pod policejní ochranou, jak už to u významných kritiků islámu bývá.

Abdel-Samad se narodil do rodiny imáma a za studií byl členem Muslimského bratrstva, takže toho o vnitřním fungování této organizace ví docela dost. O jeho životě pod policejní ochranou natočila německá veřejnoprávní televize ARD loni půlhodinový film, který je v němčině dostupný na YouTube:

*****************************

Před pár dny vyšel s Hamedem Abdelem-Samadem dlouhý rozhovor v placené sekci německého Weltu. Mluví se v něm o spolupráci mezi německými úřady a velkými islámskými organizacemi jako Ditib (což je de-facto dlouhá ruka Ankary a jejího náboženského úřadu Diyanet). Podle Hameda Abdela-Samada to není spolupráce, ale naprosto průzračné vodění za nos.

Následující citáty z rozhovoru považuji za mimořádně důležité.

“Ich will nicht länger als Feigenblatt dafür dienen, dass auch kritische Stimmen gehört werden. Sie werden nämlich nicht wirklich gehört. Am Ende entscheiden Ditib und die anderen großen Verbände, was sie vorher hinter verschlossenen Türen abgemacht haben.”
“Am Dienstag wurde beschlossen, dass Imame in Deutschland ausgebildet werden, die aber nicht an deutschen Universitäten studieren sollen, sondern in von den großen Verbänden beeinflussten Ausbildungszentren. Die Imamausbildung ist seit Anfang der Islamkonferenzen im Programm. Die Steuerzahler haben Millionen investiert in Lehrstühle für islamische Theologie an vielen Universitäten, damit Studenten dort islamische Theologie studieren und Imame werden. Doch die Verbände wollen sie nicht einstellen.”
“Als der Ditib-Vertreter 2018 bei der Islamkonferenz verkündet hat, dass er diese Studenten nicht als Imame einstellen möchte, weil sie die Ditib-Standards nicht erfüllen, habe ich erwartet, dass die Staatssekretäre aufstehen und das Gespräch abbrechen.”
…
Nechci už nadále sloužit jako zástěrka, že je nasloucháno i kritickým hlasům. Ve skutečnosti jim totiž nasloucháno není. V konečném důsledku rozhodují o tom, co se dohodne za zavřenými dveřmi, Ditib a další velké spolky.
V úterý se dohodli na tom, že školení imámů bude probíhat v Německu, ale ne na německých univerzitách, ale ve školících střediscích, která jsou pod vlivem velkých spolků. Školení imámů je od samého začátku islámských konferencí součástí programu. Daňoví poplatníci investovali miliony do kateder islámské teologie na mnoha univerzitách, aby tam bylo možno školit studenty v islámské teologii a vzdělávat je na imámy. Ale spolky je nechtějí zaměstnávat.
Když zástupce Ditibu roku 2018 na islámské konferenci oznámil, že tyhle studenty nechce zaměstnávat, protože neodpovídají standardům Ditibu, čekal jsem, že zástupci státu vstanou a ukončí rozhovory.
(z kontextu je patrné, že se tak nestalo a vyjednávání běžela dál, pozn. MK)
Hamed Abdel-Samad

A dále:

“Ich habe den Eindruck, der Innenminister hat keine Übersicht, er weiß gar nicht, welche Kreise er fördert, und er ist falsch beraten. Im Ergebnis erhalten türkische Nationalisten und die Muslimbruderschaft nun noch mehr Einfluss. Das ist keine Integrationspolitik, das ist Selbstaufgabe.”
…
“Mám dojem, že ministr vnitra (spolkový, Horst Seehofer, pozn. MK) nemá žádný přehled o tom, jaké kruhy podporuje, a že dostává špatné rady. Ve výsledku získávají turečtí nacionalisté a Muslimské bratrstvo na vlivu. To není integrační politika, ale kapitulace.”
Hamed Abdel-Samad

A konečně:

“Die meisten dieser Verbände sind verlängerte Arme ausländischer Regierungen wie der Türkei oder von Bewegungen wie den Muslimbrüdern oder den Salafisten in den Golfstaaten.”
“Leider finanziert der Staat die Einflussnahme dieser Gruppierungen auf die hier lebenden Muslime auch noch. Ich habe da jetzt ehrenamtlich zehn Jahre als Zaungast mitgespielt, doch unsere Regierung ist in Sachen Islam nicht beratbar.”
…
“Většina těchto spolků jsou prodloužené paže cizích vlád, jako té turecké, nebo hnutí jako je Muslimské bratrstvo, nebo salafistů ze států Perského zálivu.”
“Bohužel náš stát vlivové operace těchto organizací mezi zde žijícími muslimy ještě financuje. Deset let jsem se na to dobrovolně díval zpoza plotu, ale naše vláda si ve věcech islámu nenechá poradit.”
Hamed Abdel-Samad

Hamed Abdel-Samad na frankfurtském knižním veletrhu, 2011. Autor: JCS, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

*****************************

Tenhle článek mě zaujal zejména v kontextu sousední Francie, kde se prezident Macron vydal na tažení proti zhoubnému působení radikálů a chce po francouzských muslimských organizacích, aby přijaly republikánský islám.

Neříkám, že je to nemožné, ale bude to zatraceně obtížné, protože přitom musí počítat s tímtéž, co podle Hameda Abdela-Samada tak nešťastně či nepoučitelně ignorovali Němci. Totiž že ty velké organizace jsou důkladně infiltrovány zvenčí lidmi, kteří jsou západnímu způsobu života bytostně nepřátelští. A že úsilí západních politiků se tito lidé pokusí nenápadně obrátit ve svůj vlastní prospěch.

Nevím, nakolik má smysl hrát tyhle politické šachy s podvratnými spolky, které jsou na případný tlak dobře přichystané. Je potřeba si uvědomit, že takové Muslimské bratrstvo působí nejen v Evropě. Má svoje pobočky všude po světě, i v zemích, kde představitelé opozice končí bez soudu v mělkých hrobech v poušti nebo po rychlém procesu na šibenici. Pokud dokázalo přežít a fungovat i v takových podmínkách, “hodná a civilizovaná” Evropa na ně bude mít problém najít nějakou účinnou zbraň.

Ale zde, v České republice, bychom stále ještě mohli postupovat nejlepším možným způsobem. Prostě si ten problém nenechat rozbujet do nezvladatelných rozměrů.

Což, pane Bartoši, který chcete být premiérem – co kdybyste se nám k tomu vyjádřil?

*****************************

Hudební epilog
Zkusme si představit vyjednávání s takovými spolky jako plaveckou výpravu za žraloky, Haifische.
Dospělý a zkušený jedinec si na to může troufnout, ale nepouštějte ty žraloky probůh do školních bazénů! I když tam velmi, velmi chtějí.

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY 3
Už potřetí budeme s Marianem Kechlibarem zkoumat zákoutí historie, která unikají pozornosti. Neskrývají se v nich velké dějinné události, spíš tam nalezneme zůstatky lidských příběhů. Jsou to stopy lidí, kteří prošli světem v dobách dávných anebo docela blízkých. Jeden příběh za druhým je fascinujícím dílkem skládačky v obraze světa, ve kterém žijeme v blahoslavené nevědomosti.
Knihu si můžete objednat na této adrese.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora