Lenka Červená - rozhovor po Mistrovství světa ve fitness 2020

Lenka Červená v průběhu 20 let prošla na soutěžních pódiích spoustou kategorií, jak ale sama říká, srdcem je věrná fitness. Fitness se u nás v posledních letech nedaří zdaleka tolik, jak tomu bylo dříve, a otázku, proč tomu tak je, byste asi mohli těžko položit někomu povolanějšímu, než je právě Lenka. Ta si na nás udělala čas po svém mimořádně úspěšném vystoupení na Mistrovství světa ve fitness, kde se jí podařilo získat pro ČR stříbrnou medaili v nové kategorii s názvem umělecké fitness.

Co se pod tímto názvem skrývá, jaké problémy přináší míchání "lolitek" do dospělých kategorií, kam rozhodčí někdy místo hodnocení koukají nebo jakou roli na mezinárodních závodech hraje, z jaké země pocházíte, to už se dozvíte přímo od čerstvé vicemistryně světa. Co říkáte na její názory?

Moc ti děkuji, Luky, a zdravím všechny, kteří začali číst tento rozhovor. Moje mysl prosila tu vyšší moc, ať jsem první, že si to zasloužím. A zároveň se to střídalo. Říkala jsem si, že Ukrajinku neporazím jako Češka, a pak si zase přála, ať je to zlato. Jsem optimista, a dokud není něco už jasně dané, pořád věřím v to lepší. Bude to znít divně pro většinu lidí, nebo že nemám pokoru k výsledku, ale upřímně, byla jsem v danou chvíli při vyhlášení druhého místa smutná. Trubka jsem byla. Teď po 14 dnech a po spoustě uvědomění si se na výsledek dívám úplně jinak a denně děkuji, co se mi téměř v mých 36 letech v této kategorii podařilo!

X let zpátky jsem na MS a ME pořád končila ve finále pod medailovými pozicemi a zasekla se několikrát po sobě třeba na 5. místě. Paradoxně jsem vždy z těchto finálových umístění měla takovou upřímnou radost, jako bych získala medaili. Pro mne to finále byla vždy osobní výhra a neskutečná radost. Ale ty předchozí roky neříkám, že jsem nepomýšlela na medaili, to ano a moc. Ale v nitru jsem si tolik nevěřila a jsem přesvědčená, že nějakým zákonem, když si člověk zdravě věří a je sebevědomý, dosáhne nebo se přiblíží tomu svému vysněnému. Jen musí samozřejmě k té víře dělat činy a vynaložit úsilí. Teď jsem si možná věřila až moc a nebo v závěru začala o sobě pochybovat, ale pořád to vnímání výsledku je o nastavení hlavy. Byla to moje hloupost, jak jsem to v hlavě měla, a mrzí mne zpětně, že přímo u vyhlášení jsem si to 2. místo neužívala. Když jsem viděla fotky z vyhlášení, to je fakt parodie, tvářím se jako na pohřbu. (smích)

Tohle stříbro jsi získala v nové kategorii uměleckého fitness žen. V čem se umělecké fitness liší od klasického fitness a proč ses rozhodla tuto novou kategorii zkusit?

Umělecké fitness se liší od klasického tím, že jsou zakázané přesně dané akrobatické prvky. Vlastně kromě obyčejné hvězdy opravdu nic. Ale veškeré silové prvky, výdrže a skoky, flexibilní prvky na pružnost jsou povoleny. Stejně tak může závodnice v sestavě zpracovat jakékoliv téma, může použít rekvizity. Svým způsobem je tato kategorii na zaujetí těžší, jelikož většinou se rozhoduje v klasickém fitness na základě zajímavosti akrobatických prvků v sestavě. Tvoří to velkou část v tom, jak vás rozhodčí ohodnotí. Kdežto v uměleckém fitness v tomto máme všichni stejnou startovací čáru a už je to hlavně o nápadu, celkovém projevu, silových prvcích a takovém tom "něčem nepojmenovatelném", co je ve vás. No a proto jsem se rozhodla pro vyzkoušení uměleckého fitness. Sama sice akrobacii mám, ale co už nyní předvádí v kategorii žen "lolitky", které jsou o půlku mladší než já, je pro mne fakt nereálné a ani je už nemám zapotřebí v tomto dohánět, jelikož si už mohu při nácviku těchto prvků ublížit a to mi nestojí za to. Když jsem začínala před 20 lety závodit, tak juniorky nebo dorostenky jen zřídka závodily mezi dospělými babami a nedělaly se ještě tak těžké gymnastické prvky.

Závodila jsi také ve fitness žen do 163 cm, kde ses umístila až na sedmém místě. Jsi přitom zkušená a kvalitní závodnice, takže mi to umístění samozřejmě vrtá hlavou. Byly tvé soupeřky natolik silné, nevyšlo ti něco v sestavě, anebo měli rozhodčí jiné preference?

Tato otázka je trochu zodpovězena v předchozí odpovědi. (úsměv) Ohledně akrobacie byly opravdu lepší, to uznávám, ale to je jen jeden artikl hodnocení v sestavě a půlka dalšího hodnocení je samozřejmě o postavě. A co si budeme povídat, tam, kde výsledek závisí na člověku, vždy bude subjektivita, u některých větší či menší jistý zájem, který by do hodnocení patřit neměl, ale ovlivňuje výsledek, někdy až moc. Pořád jsem těch x let měla pocit, že jsem možná už až moc zaujatá a nejde mi se s nadhledem podívat na rozhodování této kategorie, ale po MS a rozhovoru s člověkem, který se už 25 let celoročně pohybuje na těchto šampionátech a komunikuje s rozhodčími, se mi potvrdilo, že mé vnímání je bohužel správné. Základní faktor, který bohužel s danou výkonností sportovce nesouvisí, je, že v této kategorii ČR není zásobovatel fitness závodníků, takže jsme svým způsobem momentálně pro IFBB úplně nezajímaví. V této kategorii je zásobovatel východ Evropy, takže trend udávají oni, nebo ne ani trend, ale už jen z principu se berou, že patří mezi nejlepší, ať už mají komplexní výkonnost (sestava a postava), nebo ne. Vždyť kolem závodnic mají tolik lidí od choreografů, psychokoučů, poradců na každou věc zvlášť, takže je automatické, že jsou nejlepší. (smích) Ano, fakt je to takto bráno, bohužel.

V rámci postavy je to podobné, ale většinou rozhodují kulturističtí rozhodčí a v ženách závodí ty "lolitky", kdy postavou samozřejmě u většiny z nich svalový rozvoj a souměrnost zatím nemohou být takové, to je logické. Ale je to opět přizpůsobeno tomu, z jakého jste státu, a bylo mi dotyčným člověkem sděleno, že kulturističtí rozhodčí se ve fitness cíleně zaměřují na méně vysportované postavy. Bohužel po letech tréninku je přirozené, zvlášť v kategorii žen, že budete vypadat sportovně a s jistým mírným svalovým rozvojem. O tom kategorie fitness také je. Ne, aby se trend postavy dělal podle "lolitek" v kategorii žen. Od toho je juniorský svět a ženský. Pak postrádá smysl věkově rozdělovat šampionáty, tohle opravdu nemá logiku. Bohužel věkově žen závodnic moc není a většina závodnic na dospělém šampionátu jsou juniorky. Každopádně kategorie umělecké fitness dává prostor jak starším závodnicím, tak těm, které už se nikdy nemohou dostat na gymnastickou úroveň, která teď ve fitness je. Věřím, že tato kategorie s trochou péče a propagace poroste, a vidím v ní nadějí pro znovuzrození fitness kategorie.

Jaké proti tobě tedy ve fitness na pódiu stály soupeřky?

V porovnávání postav vybrali rozhodčí v kategorii fitness dvě svalnatější závodnice, Rusku a Ukrajinku, a pak tři, které byly tělesně úplně z jiného světa, ale z žádoucích států (Slovensko, Ukrajina). Byly jsme tam i z jiných zemí, které jsme se měly postavou regulérně postavit k Rusce a Ukrajince, ale dali k nim tyto tři mladé holky. Samozřejmě všechny byly ve finále zároveň, a to se do finále dostala ještě jedna patnáctiletá Maďarka, která byla postavou na desátém místě, sestavou na prvním nebo druhém a celkově byla pátá.

Je to takové zvláštní. Pořád je to o souhře vizuální a fyzické krásy a dovednosti a v ženské kategorii to utíká k něčemu jinému, nemluvě o tom, že na ME se nám stalo, když nás bylo sedm závodnic ve fitness a pózovaly jsme všechny naráz, že se na mne a "Annie" (Anna Tereza Černošková, pozn. red.), se kterou jsme stály vedle sebe, ani rozhodčí při pózování nedívali. Za ty roky závodění vnímám a stíhám si na pódiu všímat, jak rozhodčí reagují, a o tom, co rozhodčí předvádějí u sestav, ani nemluvím. Je to smutné, jakou neúctu ke sportovcům dokážou projevovat. I ten "nejhorší" závodník z pohledu rozhodčích si zaslouží pozornost. V tomhle by se už rozdíl vůbec neměl dělat. My jako závodníci musíme respektovat rozhodnutí rozhodčích, ale stejně tak by oni měli respektovat bez rozdílu nás jako sportovce. A opravdu to tak není, všimli si toho i nezávislí lidé nebo laici, kteří mi to sami od sebe řekli.

Jaký máš celkový pocit z letošního mistrovství světa? Převažuje u tebe spokojenost, anebo je tomu jinak?

Celkový pocit z letošního světa je spíše smutný a beznadějný. (úsměv) Příčinou je to, co jsem Vám výše popsala. I se svým způsobem divím, že v uměleckém fitness jsem byla druhá. Když jsem potom odzávodila kategorii fitness a měla rozhovor s člověkem, který mi objasňoval, jak se rozhoduje, tak si více a více uvědomuji, co se mi podařilo. (úsměv) Pomohlo tomu i to, že je to nová kategorie, takže se ty "pozice" pro jednotlivé státy budou teprve formovat. Můj mentor a kouč pan Jindřich Šejba, který mne už 5 let sleduje tam seshora, mě, už když jsem před těmi 20 lety začínala, učil - musíš být tak dobrá, že i když tě "škrábou", budeš pořád nejlepší. To znamená být o level nebo dva lepší než ostatní, aby i když chtějí záměrně nebo nezáměrně uškodit, tak se jim to nepodaří. Tohle se mi zatím nedaří.

Pojďme se na chvíli zastavit také u tvé volné sestavy. Jak už jsi zmínila, pravidla pro volnou sestavu se v uměleckém fitness a ve fitness liší. Musela jsi mít připravené dvě různé sestavy, nebo jsi svou sestavu upravila tak, aby odpovídala i pravidlům uměleckého fitness?

Po ME v září jsem si řekla, že na MS pojedu jiný styl sestavy, a to pomalou, kterou jsem jezdila tak před 5 lety. V pomalé písničce jsem vždy dávala méně akrobacie. Jednak mi do ní akrobatické prvky vizuálně moc nezapadají, a taky jsem chtěla ukazovat, že fitness sestava jde udělat i bez těžké akrobacie a může být úspěšná, což se mi i dařilo. Když se naskytla příležitost závodit v obou kategoriích, tak to bylo jasné - pomalá v uměleckém fitness a rychlá v klasickém fitness. Ostatní závodnice jely stejné sestavy, jen pořešily akrobacii. Já jsem si aspoň užila dvě rozdílné sestavy a jsem za tu příležitost moc ráda. Tohle mi nedělalo žádný problém. Že tam nemohly být jen akrobatické prvky, se dalo krásně vyplnit jinak a chtěla jsem, aby byla moje pomalá sestava v uměleckém fitness jiná a aby se každého člověka nějakým způsobem dotkla. Silové prvky, flexibilní, taneční, to vše se dá nadřít, ale je třeba to všechno propojit do kompaktního celku, který dá dohromady "něco nepojmenovatelného". Opravdu jsem do té sestavy dala sebe, svou duši.

Volnou sestavu si už dlouhá léta připravuješ sama, zatímco zahraniční závodnice mají pro tento účel choreografy. Nepřemýšlela jsi, že by ses pro příště v otázce sestavy taky zkusila obrátit na odborníka? Možná by to byl ten správný impuls, který by ti pomohl ke zlatu?

V 15 letech, kdy jsem si první sestavu musela vytvořit sama, to bylo něco nepředstavitelného, ale zároveň jsem byla šťastná, že si mohu vybrat hudbu, která se mi libí, mohu si sestavu, prvky a všechno poskládat podle sebe, jak to cítím. O takové volnosti se mi v gymnastice jen zdálo, teď jsem měla volné pole. Sice strach, ale volnost. Pan Šejba mi poradil takové základní věci z pohledu diváka a rozhodčího, čím se řídit při tvoření sestavy, takže jsem se měla čeho chytit, a to mi stačilo. Ale je pravda, že člověk si jede potom pořád to svoje, což je i logické. Tvoříte sestavu ze sebe, takže jste pořád v takové své bublině. Tohle mi řekla Lída Čížová, že by to chtělo pro změnu jiný podnět zvenčí. S tím souhlasím! Tohle mne nikdy nenapadlo. Věděla jsem, že i když si dám pomalou sestavu nebo jiný styl hudby, tak se sama všechno naučím z videí a inspiraci najdu na YouTube. Prostě jsem naučená už z gymnastiky, nebo to mám možná od narození v sobě, že si vždy poradím a najdu cestu sama. Po MS se mi sám nabídl člověk, který by mi choreografii udělal, takže nabídku, kterou jsem dostala, určitě využiji. Taková nabídka se neodmítá a vidím v tom i jiný význam. Může mi to jedině pomoci.

Zatímco na východ od ČR se kategorii fitness ohromně daří, u nás vymírá. Už ji nevídáme ani na mistrovství republiky a ty sama, když chceš na domácím pódiu závodit, musíš nastoupit v bodyfitness. To tu nemáme žádné fitness závodnice a závodníky, nebo všichni dávají přednost těm snazším kategoriím, kde se na pódiu nemusí běhat, skákat a obecně sebou "mlátit o zem"?

Nechci tady nikomu dávat vinu, proč to tak s fitness je a není, kdo nebo co za to může. To v podstatě stejně této kategorii nepomůže. Myslím si, že jsem jediná česká závodnice, možná budu patřit i mezi tu hrstku závodnic ze světa, které to děláme 20 let závodně. V podstatě jsem prošla postupným vývojem a životem v kategorii fitness, a to i v jiném svazu. Jsem přesvědčená, že závodnice a závodníky, kteří by byli schopni místo jiných kategorií závodit ve fitness, tu máme, v tom háček nevidím. Je to o více proměnných, proč to u nás je tak, jak je.

Jsou věci, které můžete ovlivnit, a pak věci, které nemůžete ovlivnit, ale ovlivníte je tím, jak k nim budete přistupovat. Co neovlivníte, je přirozený vývoj v tomto sportu. Já jsem ještě zažila, když u nás v ČR měly ženy dvě nebo tři výškové kategorie a juniorky dvě kategorie. Bohužel s každým rokem rapidně závodnic jak v ženách, tak v juniorkách ubývalo. Přišel vznik nových kategorií. V roce 2002 to bylo bodyfitness a s ním možnost, jak předvést postavu, aniž byste musela být kulturistka s většími svalovými objemy, nebo fitnesska, která ještě fyzicky něco musí ukázat. Jednoduše vznik nové kategorie, přirozený vývoj.

Co už ale šlo ovlivnit, aby v podstatě všechny závodnice neodešly do kategorie bodyfitness nebo neskončily úplně, je otázka přípravy závodnic ve fitness. Píši z vlastní zkušenosti, co jsem zažila, takže to nejsou mé domněnky a výplody fantazie. Zažila jsem mnoho juniorských i dospěláckých soustředění a už tehdy jsem pochopila, že to není dobré. Ty holky, jak dospělé, natož ve vývinu mezi 15 - 18 lety, příprava doslova kur*ila. Neumím najít nesprosté slovo. Se spoustou závodnic jsem samozřejmě vedla i rozhovory a nebylo to jen o soustředěních před šampionáty, i jejich osobní trenéři jim v rámci přípravy zřejmě nevědomky ubližovali. Většina závodnic byla připravována kulturisticky i na soustředěních. Fitnesska ale není kulturistka, tohoto poznání bohužel nebylo dosaženo v žádné linii, ať u osobních, nebo státních trenérů. V podstatě to teď s odstupem času chápu, byla to nová kategorie po kulturistice žen s tím rozdílem, že máte předvést fyzický výkon s tělem a postava nemá vypadat kulturisticky. Náctiletá holka měla několik dní po sobě nula sacharidů a tuky také svým způsobem na nule. Konzumovalo se pět druhů potravin, a to na vodě. Většina juniorských závodnic, které se zúčastnily soustředění i v kulturistice, pak už nikdy nezávodila. Když ano, tak možná jen následující sezónu a čau. Fyzicky a psychicky byly v háji. Když máte trojfázový trénink (silový trénink, aerobka a do toho gymnastika se sestavou) a jíte téměř kaloricky prázdné jídlo, tak co to má udělat. Přinejlepším posléze x kilo navrch bez zdravotních a psychických problémů. Ať si už každý vyhodnotí sám, do jaké míry je to v pořádku, že se jak juniorky, tak ženy připravovaly úplně stejně bez ohledu na individuální výkonnost, trénovanost, vyspělost, věk, nehledě na to, že některé fitnessky nebyly naturální, to je další podstatná věc. Trenérů, kteří by věděli, jak připravit fitnessku na závody, je minimum. I u bikin vidíme, jak tyhle holky dopadají, když je připravují jako kulturisty, pokud včas nepřijdou na to, že tudy cesta nevede. V lepším případě skončí se závoděním, v horším dorasované.

Vidím také, že k tomu, jak se fitness u nás vyvíjelo, napomohlo rozhodování. Když rozhodčí upřednostňovali větší objemy nebo vyrýsovanost, než by ve fitness měla být, před opravdovou symetrií postavy, tak některé fitnessky začaly jít jinou než naturální cestou, jiné se na to vykašlaly, protože tak vypadat nechtěly.

Závodnice tedy neubyly, jen se přesunuly do jiné kategorie. Zájem o fitness přirozeně ubýval, až není vůbec žádný. Spousty lidí v tomto sportu ani neví, že nějaké fitness existuje, propagace této kategorie u nás žádná není. Já se s mými holkami začala snažit, ale je to hlavně o komplexnější podpoře. Dnešní svět je bohužel nastavený na jednodušší a instantní fungování a zaměřený na fyzickou krásu, ne na výkon. Vím o spoustě bikin, které zvládají akrobatické prvky nebo jsou dobré v tanci, dělaly podobné sporty, které by ve fitness využily, přesto jdou do bikiny fitness. Aby se to u nás s fitness zlepšilo, muselo by se tohle všechno obrátit.

Jaké jsou nyní po mistrovství světa tvé další soutěžní cíle? Zmiňovala jsi mi, že musíš mít zlato, nebo nebudeš mít klid. Prozradíš nám tedy, co plánuješ a kdy tě zase uvidíme závodit?

Přesně tak, po zlatu toužím. (úsměv) Jestli mi je souzeno, tak ho jednoho dne budu mít. Nejpozději na podzim si na prkna opět stoupnu, aspoň teď to tak mám. Uvidím, jak na jaro. Záleží, jak budu naladěná, jak na tom bude tělo atd. Budeme mít teď na jaro i více závodnic ve fitness a dalších závodníků z jiných kategorií a plést sebe a je v přípravě se mi moc nechce. Podzim je vždy buď jen o mně, nebo o dalším jednom dvou závodnících, to už je pohoda. Plus se s holkami budeme snažit fitness dostávat do povědomí lidí přes Instagram a Facebook a máme ještě jiné plány, jak fitness kategorii propagovat. (úsměv)

Tato kategorie má co nabídnout. Spousta lidí je z ní unešená. Spojení krásného těla s fyzickým výkonem je zase něco jiného, než nabízí bikiny, bodyfitness nebo kulturistika. Já mám ráda všechny kategorie a za svůj sportovní život jsem závodila úplně ve všem. V každé kategorii jsem si našla to svoje a tak to má každý závodník. Každá tato kategorie je v něčem krásná a obdivuhodná. Srdcem jsem ale věrná fitness a vždy budu!

Leni, moc ti děkuju za rozhovor a přeji, ať se ti daří a ať se tvůj plán na znovuoživení českého fitness co nejdříve rozběhne a nese ovoce!

Já ti, Luky, také děkuji za příležitost přiblížit lidem tuto zajímavou kategorii a umožnit jim nahlédnout do ní trochu hlouběji. (úsměv)

Lenka Červená na Mistrovství světa ve fitness 2020

Lenka Červená - dva dny na Mistrovství světa ve fitness 2020
ve dvou minutách