Ideologický daňový hazard

Občanská demokratická strana se spolu s Piráty postarala o malý politický skandál. Strany, které několik let vedou velmi ostrou politickou kampaň proti šéfovi ANO Andreji Babišovi a jeho nezodpovědné rozpočtové politice, se najednou samy chovají mimořádně nezodpovědně. Jejich poslanci zvedli ruku pro zrušení superhrubé mzdy, respektive navýšení slevy pro daňového poplatníka, aniž by je zajímalo, jako moc to rozhodí finanční plán na příští rok.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Předseda ODS Petr Fiala a místopředseda strany Zbyněk Stanjura

Předseda ODS Petr Fiala a místopředseda strany Zbyněk Stanjura | Foto: Milan Malíček | Zdroj: Právo / Profimedia

Místo deficitu 320 miliard by se mohl opakovat schodek téměř půlbilionový, protože odhlasovaná opatření sníží příjmy rozpočtu o 135 miliard korun. A to nejen příští rok, ale i každý rok následující.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Ideologický daňový hazard

Jednotlivá opatření jsou jistě sama o sobě přínosná a dohromady by nakonec nějak pomohla úplně všem, jakkoliv zrušení superhrubé mzdy, odsouhlasené ODS, pomůže nejvíce lidem s vyššími než průměrnými příjmy.

Jenže nic v tomto světě, a už vůbec ne v tom politickém, neexistuje samo pro sebe. Snížení daní je sice pravicové opatření a zrušení superhrubé mzdy je naplněním programu ODS, jenomže se tak děje v době, která je rozpočtově mimořádně křehká.

Vláda protlačila velmi neurčitý rozpočet s velmi pofiderními investičními snahami – to při projednávání rozpočtu kritizovali i poslanci ODS, kteří kvůli tomu plán státních financí na příští rok nepodpořili.

Teď naopak zcela vědomě zvyšují rozpočtovou nejistotu, a to v době, kdy nikdo neví, jak se ekonomika bude příští rok vyvíjet a jestli bude schopná dohánět covidové propady. Udělat ještě větší zářez do rozpočtu v takové situaci je hazard, který s odpovědnou pravicovou politikou, na kterou se odvolává ODS, nemá nic společného.

Dobré úmysly populismu

ODS chce pustit rozpočtu žilou, aby lidé mohli více konzumovat a spotřebovávat – to je typicky keynesiánské opatření, které dnes odmítají i levicové vlády, a dokonce i Evropská centrální banka, která jinak další finanční injekce do ekonomiky podporuje.

Babiš zrušení superhrubé mzdy před rokem označil za ‚demagogii‘. Dnes říká, že jeho návrh ‚vyřeší vše‘

Číst článek

Evropská centrální banka varuje evropské země před tím, aby příliš brzy nezačaly šetřit – to by mohlo ekonomiky podříznout, jako se stalo v krizi po roce 2008 –, doporučuje ale přechodná krátkodobá proticovidová opatření, cílené investice, ne radikální daňovou podporu, která se bude jen obtížně rušit.

Spotřebu je možné dále podpořit, ale rozhodně ne způsobem, který rozhodí rovnováhu státní kasy na několik let dopředu, takže každá budoucí vláda bude nucena brzdit více, než by chtěla. Efekt zrychlení a následného prudkého zpomalení bude daleko horší než střední rychlost chvilkového utrácení.

Rozpor mezi rétorikou opozice a její snahou před volbami ukázat voličům, jak na ně myslí, je tradiční předvolební bolest. Vzpomeňme na souboj mezi Topolánkem a Paroubkem, kteří soutěžili v tom, kdo víc přidá důchodcům a lidem na rodičovské – pravice se přitom chovala levicověji než sociální demokraté.

Dobré úmysly takového populismu mají své ekonomické i politické následky. Stabilita veřejných financí se vážně otřese, navíc se dá těžko věřit opozici, že to myslí s kritikou rozhazovačné vlády vážně, když se na tomto rozhazování a nakupování voličů sama podílí. Je to možná jedno: opozice nebo ANO, všichni se nakonec chovají stejně.

Omlouvat tento ekonomicko-politický hazard tím, že skrze šílený rozpočet plním svůj volební program a jsem pravicový, jako to dělají poslanci ODS, navíc odhaluje absolutní nepochopení toho, co je podstatou politiky. Ta nespočívá v naplňování ideologií, ale ve schopnosti odpovědně, vzdor ideologiím posoudit souvislosti rozhodování v krizových situacích, jako je ta covidová.

Ideologie v takových chvílích musí jít stranou, je tu zájem stability státu a společnosti, a ten rozhodně nespočívá v tom, konzumně propálit stovky miliard navíc, které se pak roky budou drastickými škrty nahánět jinde, třeba v podhodnocené oblasti sociálních služeb.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme