Z basketbalových hrdinů, kteří loni okouzlili tažením na mistrovství světa, platí rozhodně za největšího dobrodruha. Patrik Auda už má za sebou osm evropských angažmá, čtyři roky studoval v Americe a teď si plní sen v japonské Jokohamě. Pro páteční Sport Magazín vysvětluje 206 cm vysoký dlouhán, kterých tlačítek se obává na domácích hi-tech vychytávkách, čím mu dávají zabrat popeláři a proč musí zakrývat potetované ruce.
Budíte v ulicích Jokohamy pozornost? Moc dvoumetrových blonďáků jste asi nepotkal.
„Jo, je to občas poznat. Lidi se dívají. Na dětech to poznáte hned, těm je to jedno, koukají, že jste někdo úplně jinej. Japonci jsou daleko menší. Plus moje modré oči, blond hnědé vlasy. Plus mám teď obě ruce celé potetované. Tetování v Japonsku považují za hodně výstřední a není úplně přijatelné. Takže když mě někteří lidi na ulici vidí, asi se nestačí divit.“
Japonci mají kérky historicky spojené s kriminálníky, viďte?
„Myslím si, že jo, i s gangy. V létě jsem se dočetl, že až tenhle rok se tetování zlegalizovalo, takže můžou být oficiálně otevřené tetovací salony. Radili mi tu, že kdybych chtěl jít na nějaká veřejná místa - například do posilovny, která je komerční, ale my, kluci z týmu, do ní máme přístup - musím si vzít dlouhý rukáv, aby tetování nebyla vidět. Je to pořád vnímané jako něco špatného.“
Zvažujete pečlivě, kam s krátkým rukávem ano, kam ne?
„Zatím jsem tady toho moc neprochodil, ale v obchodech ani restauracích jsem s tím neměl problém. Nikdo nic neříkal.“
U cizinců asi vnímají tetování jinak.
„Je to možný. A navíc, když má někdo metr šedesát, běžte říct něco borcovi, co má 206, jestli by mohl odejít…“
Proč tým Jokohamy hraje zápasy v bazénu? Co ho naučil New York? Kde jsou dnes ostatní hrdinové z MS 2019?
Odpovědi najdete v rozhovoru páteční přílohy deníku Sport.
Co také nabízí páteční Sport Magazín:
Rozhovor: Patrik Auda
Téma: Sport bez diváků
Uniklo z facebooku: Robert Kousal
Dlouhé sprinty: Denisa Helceletová
