Děti v příbězích vyhledávají nepříjemné nebo divné situace. Nevyhýbejte se tomu a buďte jim průvodci
Knihkupectví a knihovny jsou plné publikací, knížek, časopisů, leporel a komiksů pro děti, od nejjednodušších obrázkových hříček až po multimediální interaktivní knihy, jejichž příběhy jsou doplněné celou další produkcí – od hraček přes seriály a filmy až po reklamní oblečení. Jaké knihy kupují a jaké příběhy čtou mámy Tereza a Míša, které si do dalšího dílu konverzačních Houpaček pozvala Martina Poliaková?
Knihy musí v prvé řadě bavit děti, neméně podstatné je ale i to, aby u nich chtěli trávit čas také rodiče. Děti si často oblíbí pár příběhů, které točí stále dokola, a takové příběhy výrazně ovlivňují kvalitu společného času, který s rodiči tráví.
Přeskakuje Tereza a Míša v příbězích pasáže, které se jim nelíbí? „Já se snažím příběhy, které mi nevyhovují, prostě nečíst. Skončí v horních patrech knihovny,“ popisuje Míša způsob, jak se snaží předejít opakované četbě oblíbených příběhů, které už ji nebaví. Vynechávat části příběhů je podle ní naopak ošemetné, protože často není jediná, kdo příběh čte, a úpravy jí neprojdou.
„Hodně v sobě řeším, zda u starých pohádek, které byly v českém prostředí textově petrifikované v 19. století, vynechávat násilné scény. Jejich současné moderní zpracování většinou tyto scény vynechává, třeba uřezané prsty v Popelce, ale mám za to, že tyto příběhy mají v našich životech důležitou úlohu a skrz ně si děti mohou prožít nějaké emoce, které nemusí zažívat v reálném světě,“ vznáší otázku ohledně násilí v příbězích pro děti Tereza.
Míša potvrzuje, že se tomu nevyhýbají ani moderní pohádky a je dobré být při tom dítěti průvodcem. „Podle mě momenty, které jsou divné nebo nepříjemné, emočně výrazné, děti přitahují a je dobré jim je nezatajovat, a když si je vyberou, tak jim je přečíst.“
Obě mámy se pozitivně staví k půjčování knih v knihovnách, tedy hned, jak to dovolí zdravotní a bezpečnostní situace. Míša chodí s dětmi pro knihy do Bibliobusu, který jednou za čtrnáct dní staví v její čtvrti. Je to pro ni příjemná změna, protože nemusí číst to samé a zejména to ušetří rodinný rozpočet.
Jaké z rozmanité nabídky knížek na trhu Míša a Tereza kupují svým dětem? Používají multimediální knihy nebo poslouchají s dětmi audioknihy? Poslechněte si v novém dílu Houpaček a třeba získáte nějaké užitečné tipy pod stromeček.
Související
-
Rozmazlené dítě má dostatek toho, co nepotřebuje, ale postrádá to, co by potřebovalo, říká psycholog
Rozmazlenost je termín, který nemá úplně jasnou definici, pro každého je to něco trochu jiného.
-
Neznám lepší didaktickou pomůcku, než je kyblík s blátem, říká zakladatelka dětského lesního klubu
„Děti omezuje zavřený prostor. I dospělí si potřebují někam zalézt, aby vstřebali, co se děje. To nejde udělat ve školce, “ popisuje pedagožka.
-
Talent je přeceňovaný, k hudbě je dobré vést každé dítě
Rozhodovat se, zda své dítě povedete k hudbě podle toho, jestli má, či nemá „hudební sluch“, je tak trochu přežitek, shodují se tři profesionální hudebníci a pedagogové.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
