„Nejhorší bylo patnáctiminutové čekání na sanitku. Nejprve to byl takový šok. Slyšíte to prasknutí a já slyšel prasknout obě dvě kosti. Když jsem to viděl, upadl jsem zase do šoku,“ vzpomíná Hašek nadále s mrazením v hlase.
Prodělal sedm operací
Rekonvalescence trvala dlouhé měsíce. „Jizva je součástí mého života, vzpomenu si na to každý den. Mám na to ale i hezké vzpomínky, když jsem dva týdny strávil v budějovické nemocnici. Každý druhý den jsem musel na operaci a byl v celkové narkóze. Dohromady to bylo sedm operací, a být každou chvíli v limbu, to bylo samo o sobě zážitek. Ale personál se o mě krásně staral, kluci z kabiny za mnou chodili,“ popisuje.
V černobílém dresu tak v sezoně odehrál jen 10 zápasů za podzim. Nosil i kapitánskou pásku. Svým spoluhráčům fandil o berlích z tribuny při postupovém ročníku. „Na Budějovice vzpomínám moc rád. Byl to i zlom v mé kariéře. S příchodem trenéra Pavla Hoftycha se toho hodně změnilo, začalo se víc makat a měli jsme dobrou partu. Semkli jsme se, a i proto z toho byl postup. Mrzí mě, že jsem druhou půlku nemohl hrát, ale s klukama jsem u toho byl. Zranění bylo vážné a dlouho jsem se léčil. Škoda, že už jsem pak s klubem nemohl spolupracovat dál,“ přemítá.
Pravý obránce se po dlouhém léčení vrátil o rok a čtvrt později v dresu pražských Bohemians. „Období rekonvalescence bylo nejtěžší. Bylo hodně dlouhé a chvílemi jsem ztrácel naději, že někdy budu fotbal hrát. Nakonec jsem si ještě mohl zahrát první ligu. Návrat při zápase v Ďolíčku za Bohemians byl hodně emotivní,“ přiznává.
Syn bývalého reprezentanta Ivana Haška pak tři roky nastupoval za druholigovou Viktorii Žižkov, profesionálnímu fotbalu dal sbohem ve 35 letech. „Nevím, co bych získal tím, kdybych za každou cenu hrál ještě třeba dva tři roky druhou ligu. Už mě to pak nenaplňovalo a ani finančně to ve druhé lize není žádná bomba. Řada fotbalistů by si s postupující kariérou měla uvědomit, co budou v životě dělat dál, konec může přijít rychle,“ zdůrazňuje.
Hašek o tom přemýšlel. U fotbalu chtěl zůstat, ale pozice trenéra či manažera ho nelákala. A tak našel místo u České asociace fotbalových hráčů (ČAFH), kde od srpna 2018 dělá sportovního manažera. „Snažím se být co nejvíc v kontaktu s hráči. Jsem jim prakticky kdykoliv k ruce, když potřebují s něčím pomoci,“ popisuje svou činnost.
ČAFH především hájí zájmy hráčů na národní i světové úrovni. „Občas musíme řešit, když klub dluží hráčům peníze. Nebo si některý fotbalista neví rady se smlouvou. Snažíme se jim poradit, vyřešit prakticky jakýkoliv problém. Někdy hráči volají i s tím, že nevědí, co s kariérou dál,“ představuje 37letý Hašek.
Krajní bek už jako hráč mnohokrát vnímal problémy, které dnes fotbalisté často řeší. „Sám jsem několikrát zažil, když jsme nedostávali peníze. Je to nepříjemné. Hráči se to ale často bojí řešit. Mají strach, že jim klub neprodlouží smlouvu, nebudou hrát nebo je přeřadí do béčka,“ jmenuje.
Fotbalisté jsou v takových případech většinou v právu. „Když hráči tři měsíce nedostanou výplatu, pak přijde majitel a řekne, že jestli se jim to nelíbí, tak tady nemusí být, tak to je špatně. Osobně se mi to stalo a s tímhle je třeba něco dělat. Zároveň si je důležité uvědomit, že profesionální fotbalista je zaměstnaní jako každé jiné. Nacházejí se i ve druhé a třetí lize. A drtivá většina z nich si nemůže dovolit nedostat jednu výplatu, když berou 25 nebo 30 tisíc korun hrubého,“ doplňuje.
Chybějící výplaty dříve nebo později uvedou obě strany do nepříjemné situace. „Klub po hráčích chce maximální výkony na tréninku i v zápase, ale on bez peněz někdy nemá ani na nájem nebo mu chybí peníze na jídlo,“ připomíná.
Hrají od výplaty k výplatě
Zejména při jarní první vlně koronaviru zažíval Hašek s asociací perné období. Fotbalisté oponovali ministryni financí Aleně Schillerové, která jim nechtěla přiznat státní příspěvek 25 tisíc korun pro osoby samostatně výdělečně činné. „Asi si v tu chvíli neuvědomila, že fotbal není jen o pár hvězdách, které jsou zabezpečené. Řada hráčů chodí od výplatě k výplatě. Na jaře se odměny plošně snižovaly, ale vždy by to mělo být po dohodě. Ani jsem na kluky netlačil, aby chtěli všechno, ale aby zůstali loajální,“ tvrdí.
Pavel Hašek sice už profesionální soutěže opustil, stále ale kope za Zápy v ČFL. „Baví mě to. Bez fotbalu bych se zbláznil. Honit mladé kluky po lajně není sranda. Ale dokud budu v Zápech nejlepší, tak končit neplánuju,“ zdraví své spoluhráče.
