Tadej Pogačar si jede pro vítězství v Tour de France.

Roglič přichází na La Planche des Belles Filles o vítězství na Tour de France 

Primož Roglič si vedl za podpory svého týmu v průběhu nejslavnějšího závodu světa výborně, vyhrál čtvrtou etapu, po deváté se oblékl do žlutého dresu a vše před předposlední etapou, časovku končící na vrcholu stoupání na Planinu krásných dívek, nasvědčovalo tomu, že jen těžko může přijít o celkové vítězství. Vždyť měl před druhým v pořadí náskok 57 vteřin.

Ovšem jeho oproti předešlým časovkám nepříliš přesvědčivý, unaveně a nervózně působící výkon, který ovšem stačil na 5. místo, a naopak snový jeho největšího soupeře, krajana Tadeje Pogačara, nechal oněmět celou cyklistickou veřejnost. 22 letý Slovinec hned při své premiéře celou Tour ovládl, když v této 36 km dlouhé jízdě na čas nadělil Rogličovi téměř dvě minuty! K Rogličově cti nechť slouží jeho schopnost přijmout - i po totálním vyčerpání a mimořádné frustraci - porážku vyrovnaně a bezprostředně po závodě sportovně pogratulovat svému přemožiteli. 

Primož Roglič přišel o Tour v předposlední etapě. Vueltu si ale vzít nenechal.

Mimořádná představení Wout van Aerta 

Wout van Aert tentokrát obětoval na rozdíl od Van der Poela cyklokrosovou sezónu, takže v rankingu skončil až na 34. místě těsně před naším Emilem Hekele, a jak se ukázalo, udělal dobře. Dovednost časovat formu je dnes u špičkových týmů vysoce sofistikovaná a Wout je mimořádný borec. Do druhé části sezóny vlétl jako kometa. Vyhrál San Remo, dojel třetí na Turínu a vyhrál Strade. Pak vyhrál první etapu na Dauphiné a ovládl zde bodovací soutěž. Následně získal dres národního mistra v časovce.

A s touto zátěží v nohách a stimulací v hlavě se vydal na Tour coby člen nejambicióznějšího týmu s rolí především pomocníka. Jako takový ovšem vyhrál dvě etapy, ale co bylo ještě famóznější, byly jeho výkony v kopcích, kdy dokázal držet krok s nejlepšími vrchaři po dobu dlouhých kilometrů a výrazně přispíval k selekci vedoucí skupiny. O jeho úžasné formě vypovídá i čtvrté místo v časovce, která rozhodla o vítězství Pogačara v celém závodě a v níž porazil o 25 vteřin i samotného lídra týmu a závodu Rogliče.

Jenomže Wout Van Aaert tím nemínil končit a ani nekončil. Po Tour si dojel pro stříbro na mistrovství světa v časovce i hromadném závodě! Na Wevelgemu se kočkoval s Van der Poelem tak, že dokončil sice v první skupině, ale až osmý. A sezónu završil centimetrovou prohrou s Van der Poelem při Flandrech.

Podle UCI bodů třetí muž světové cyklistiky po Rogličovi a Pogačarovi. A muž číslo jedna v jednorázových závodech. Sezóna snů! 

Wout van Aert vyhrál mj. Strade Bianche.

Pád Alaphilippa při Flandrech a spurt mladých rivalů Van Aerta a Van der Poela 

Julian Alaphilippe patřil při aktuální formě mezi tři největší favority jedné z největších klasik. A skutečně se s Van der Poelem odpoutali od zbytku startovního pole, takže chybějící Van Aert, který se  v průběhu závodu ocitl na zemi, musel vynaložit mimořádné úsilí, aby si své největší konkurenty nenechal ujet. Tato trojice pak směřovala k cíli a vypadalo to, že se rozhodne až v závěrečných stovkách metrů. To se také stalo, ovšem bez Alaphilippa. 35 km před cílem totiž na pravé straně v mírné pravotočivé zatáčce zpomalovala doprovodná motorka, na poslední chvíli se jí první dva vyhnuli, ale i jistá míra nepozornosti Alaphilippa znamenala jeho dramatickou havárii, konec v závodě i v sezóně, protože si při pádu zlomil kosti v ruce.

Oba jeho konkurenti, kteří spolu již roky soupeří o pozici superstar světové cyklistiky, si to rozdali v mimořádně dramatickém spurtu, který nakonec vyzněl o galusku lépe pro Van der Poela. Van Aert nechal svého soupeře jet z první pozice, ale čekal příliš dlouho – nejspíš i pro značnou únavu, která se nahromadila hlavně při sólovém sjíždění svých dvou soupeřů -  čímž poskytl výhodu svému soupeři, který vyniká mimořádným zrychlením v prvních desítkách metrů nástupu.

Van der Poelova sezóna nebyla zdaleka tak úspěšná jako Van Aertova, ale jak sám řekl, vítězství na Flandrech udělalo z průměrné skvělou. Tak cenná je tato klasika klasik.

Flandry vyhrál v těsném spurtu Van der Poel před Van Aertem.

Předčasná oslava Alaphilippa v Lutychu a vítězství Rogliče

Julian Alaphilippe čerstvě v dresu mistra světa, což byl také jeden z mimořádných zážitků, byl velkým favoritem závodu z Lutychu do Bastogne a zpět. A skuteně byl součástí pětičlenné skupiny, která se osamostatnila na čele závodu, a s ohledem na jeho schopnost dobře zaspurtovat bylo jeho vítězství velmi pravděpodobné. A to se také potvrdilo. Jenže Julian si věřil natolik, že zvedl ruce příliš brzo, a Roglič, který bojoval doslova až do posledních milimetrů závodu, ho o galusku porazil. A aby toho na Juliana nebylo málo, pro nedovolené počínání v závěrečném spurtu byl přeřazen až na konec této skupiny. 

Sprint v Lutychu nakonec pro Rogliče.

Pády, havárie a vítězství Deceuninck-Quick Step 

Julian Alaphilippe ve srovnání s některými dalšími špičkovými cyklisty dopadl při Flandrech ještě relativně dobře a nechal se slyšet, že si to moc dobře uvědomuje. Nejabsurdnější na jeho pádu a ukončení možnosti ovládnout při svém debutu i Flandry je fakt, že tři nejsledovanější pády sezóny postihly výhradně borce Deceuninck-Quick Step.

Nejprve v hromadném dojezdu první etapy Okolo Polska Fabio Jakobsen tolik toužil přespurtovat svého rivala Groenewegena, který ho v zápalu boje bezostyšně tlačil k bariéře, že zapomněl na pud sebezáchovy, vůbec nesáhl na brzdy a v rychlosti kolem 70 km/hod. vletěl do bariér a kovových trubek cílové brány. Výsledkem byly mj. vymlácené všechny zuby, naštěstí ale nedošlo k poranění mozku či páteře. Teprve v tomto měsíci usedá na bicykl a závodit by mohl od května příštího roku. Groenewegen je na tom obdobně. Dostal totiž distanc na devět měsíců a končit mu bude začátkem května. A musel si navíc najmout i právníky, protože tým Jakobsena ho žaluje o náhradu škody u polských soudů.

Druhým v řadě se stal Remco Evenepoel, který při Lombardii ve snaze neztratit nic ve velmi technickém a nebezpečném sjezdu Sormana narazil do ochranné kamenné zídky a sletěl do rokle pod mostem. Vypadalo to hrůzostrašně a strach o jeho život byl na místě. Naštěstí utrpěl „jen“ zlomeninu pánve, což ho sice vyřadilo z účasti na Giru, kde měl být týmovým lídrem a patřil k největším favoritům, ale neznamenalo to konec jeho kariéry, která by měla příští rok pokračovat tam, kde letos předčasně skončila. Tj. na nejvyšší světové úrovni, jelikož před Lombardií jel letos čtyři etapáky a všechny vyhrál! 

A do třetice všeho špatného pád Alaphilippa na nejslavnější klasice roku. Ovšem i přes tuhle smůlu se Deceuninck-Quick Step, belgický tým, jehož dres v tomto roce oblékali borci 14 národností a mezi nimi již desátou sezónu i Zdeněk Štybar, mohl především radovat. Získal totiž opět nejvyšší počet vítězství (39) a předčil na druhém místě celek UAE - který reprezentuje mj. vítěz Tour de France Tadej Pogačar, jehož služby si tým pojistil na další čtyři roky - o 6 výher. A třetí Jumbo-Visma o plných 13.

Nizozemský tým ve žluto-černých dresech sice nedosáhl na takový počet vítězství, ovšem má ve svém středu Rogliče a Van Aerta, kteří se postarali o 18 z oněch 23 prvenství, přičemž většina z nich se odehrála na závodech nejvyšší kategorie World Tour. Takže nakonec poslední závod sezóny, španělská Vuelta posunula v žebříčku UCI Jumbo-Visma (9.919) na první místo před Deceuninck-Quick Step o 143 bodů.

Remco Evenepoel po strašlivém pádu do hlubiny pod most.

Propadáky a vítězství Ineosu Grandiers  

Dlouho se spekulovalo, zda se v sestavě na Tour představí trio jejích bývalých vítězů, ovšem čím dál víc bylo jasné, že Froome a ani Thomas nejsou v patřičné formě. Vše tedy nakonec měl zachránit Bernal, ovšem i ten měl v přípravných závodech problémy, které se nakonec v plné nahotě nakumulovaly právě v průběhu Tour de France, kterou nakonec neslavně opustil a raději ukončil celou sezónu. Pro tým totální propadák. 

Jenže Ineos má peníze na to, aby skupoval to nejlepší, co se na cyklistickém trhu vyskytuje. A tak mu nakonec sezónu zachránili jiní a v případě Geogehang Harta dokonce ti, co začali závod v pozici domestika. Stalo se tak při Giro d´Italia, kterou nakonec ovládli stále ještě mladíci, s kterými se před závodem na čelní pozice nepočítalo. Ale divoký průběh letošního Gira vyplavil na samý vrchol jednak Jay Hindleye, který měl být původně k ruce Keldermanovi a jenž se ukázal jako nejspíš nejlepší vrchař tohoto ročníku. Ovšem Hart - který do závodu nastupoval obdobně jako Hindley v roli pomocníka lídra Thomase, jenž po pádu ve druhé etapě už nenastoupil do etapy třetí - jako výrazně lepší časovkář ho o růžový dres připravil v poslední den závodu právě v sice jen 15 km dlouhé, ale zcela rovinaté časovce. 

A bez šance nebyl Ineos Granediers ani na poslední Grand Tour španělské Vueltě. Lídrem byl určen Richard Carapaz, který se původně připravoval na roli jedničky týmu pro Giro, ovšem nakonec musel jet sloužit na Tour, kde však byl posléze nejlepší z týmu na 13. pozici. Na Vueltě si vedl výborně, v závěru se předvedl v kopcích lépe než Roglič, ale nestačil na něj v časovce. Takže v konečném účtování ani jeho heroický výkon v předposlední etapě končící na vrcholu Alto de la Covatilla, kdy ohrožoval i Rogličův červený dres vedoucího závodníka, stačil se ztrátou pouhých 24 vteřin „jen“ na celkové druhé místo.  

Geogehang Hart si jede pro růžový trikot v poslední etapě Gira.

Saganovo a Černého sólo vítězství 

Peter Sagan svými výkony i chováním přesahuje vysoce úzký rámec cyklistiky. Před letošní sezónou měl na kontě 113. profesionálních vítězství. Je to mimořádná persona, která právě proto musí plnit množství komerčních povinností. Letos se tak objevil na obou nejvýznamnějších Grand Tour, mezi nimiž byla pauza necelých 14 dnů. A na obou, Tour i Giru, usiloval o dres nejlepšího v bodovací soutěži. Ani v jednom případě se mu to nepodařilo, ale ti, co ho porazili, Sam Bennett a Arnaud Démare, si právě proto, že udolali speciálně Sagana, asi cení zeleného, resp. fialového dresu o to víc. 

Peter dojel na Tour dvakrát na třetím a na Giru čtyřikrát na druhém místě. I kdyby nic dalšího nedokázal, potvrdil svou výjimečnost. Jenže on něco navíc dokázal a bylo to famózní představení. V 10. etapě Gira, kdy bylo zvláště v závěru nutno překonat hned pět po sobě jdoucích nepříjemných výstupů, odjel ve dvanáctičlenné skupině po 50 km závodu. Postupně všechny soupeře setřásl, odolal i tlaku silné stíhací skupiny - složené z největších favoritů závodu, která usilovala o možnost etapu vyhrát a zabojovat o časové bonifikace - a po 130 km v úniku slavil své letošní jediné vítězství. Opravdový mistr svého řemesla!

114. kariérní vítězství Petera Sagana.

Vedle slovenských se na letošním Giru dočkali svého vítězství i čeští fanoušci. To když v 19. etapě se stal Josef Černý součástí 14 členného úniku a po postupné selekci se nakonec rozhodl pro sólo akci. A přestože ho na hranici svých sil stíhala pětice včele s vynikajícími tempaři Campenaertsem a Keissem, tak ho nedokázali dojet. Jeho výkon ocenil i Iljo Keisse, dlouholetý vynikající domestik, tempař i dráhař Deceuninck-Quick Step slovy: "Když vyhraje nejlepší, nezbývá než pogratulovat." Čímž jen podtrhl největší úspěch dosavadní kariéry Josefa Černého! 

Josef Černý, vítěz 19. etapy Giro d´Italia 2020.