Hlavní obsah

Nekonečné restituce na Slapech: Budou muset lidé platit za pozemky znovu?

Záhady Josefa Klímy z 12. 11. 2020: Budou muset za své pozemky platit znovu? Nekonečné restituce na Slapech.Video: Seznam Zprávy

 

Reklama

Potomci původních vlastníků se domáhají svých práv. Stala se křivda, říkají. Zaplatit za ni ale mohou ti, kteří nakupovali po revoluci a v dobré víře. Desítky majitelů rekreačních chat nebo provozovatel loděnice.

Článek

„Nebudeme moci provozovat přístav sportovních lodí, nebudeme moci provozovat tenhle rekreační objekt a v podstatě to znamená, že o všechno přijdeme,“ rozčiluje se Jiří Spurný, většinový vlastník Modré loděnice na břehu Slapské přehrady.

Jiří Spurný podniká v energetice. Jeho velkým koníčkem je ale jachting, který provozoval už jeho praděda, a on sám se od mládí tomuto sportu intenzivně věnoval. V roce 1997 si splnil sen a koupil loděnici na Slapech. Vybudoval tady sportovní přístav, stanici vodní záchranky, cvičiště pro policejní potápěče. Teď však aktuálně hrozí, že bude muset loděnici zavřít. Pozemky v jejím bezprostředním okolí zasáhly restituce a možná o ně již brzy přijde.

„V katastru nebyla žádná plomba, sebemenší náznak, který by tomu mohl vadit. Navíc prodávající, což bylo Družstvo pro rekreační bydlení Slapy, ujišťuje v textu smlouvy, že nic nebrání tomu a nejsou žádné právní zábrany převést majetek na nového majitele,“ dodává Spurný. Svá tvrzení dokládá kupní smlouvou z té doby, kde skutečně není o běžícím restitučním řízení ani zmínka.

Jiří Spurný se svou loděnicí není zdaleka jediný, koho na Ždáni u Slap restituce postihly. Jedná se například o desítky majitelů rekreačních chat. Přímo vedle Modré loděnice je chatová osada, kde chataři museli za pozemky u svých chatek zaplatit už podruhé, aby o ně nepřišli. „Rozhodly o tom i soudy, že jsme to museli zaplatit podruhé. Řádově 300 tisíc až milion korun. Já sám jsem zaplatil 650 tisíc,“ říká Josef Moravec ze spolku vlastníků rekreační chatové osady.

I státnímu podniku Povodí Vltavy hrozí, že bude muset vydat další pobřežní pozemky podél vody. O část už v restituci přišel.

Společným jmenovatelem těchto příběhů je rodina statkářů Adámkových, kteří v lokalitě Ždáň na Slapech hospodařili na zhruba 75 hektarech zemědělské půdy. Kořeny této restituční kauzy sahají do dvacátých let minulého století. Tehdy tu ještě žádná přehrada nebyla.

„Již ve 20. letech minulého století byli všichni vlastníci a hospodáři informováni o tomto záměru a probíhala tam s nimi příslušná jednání o vykoupení jejich nemovitostí – ať staveb, polností nebo pozemků. Manželé Adámkovi souhlasili s tím, že své nemovitosti odprodají ve prospěch výstavby vodní nádrže Slapy,“ popisuje okolnosti vyvlastňování pozemků Petr Kubala, generální ředitel Povodí Vltavy. „Z těch dokumentů, které máme k dispozici, byla jednání velmi korektní. Došlo k tomu, že v únoru roku 1947 byl manželům Adámkovým vyplacen necelý milion korun za vykoupení těchto pozemků,“ dodává.

Jenže československý stát posléze přišel s tím, že potřebuje pro výstavbu vodního díla na Slapech více prostoru a požadoval od Adámkových odprodej dalších pozemků. To bylo už po únoru 1948, kdy se moci chopili komunisté, a tudíž uzavření druhé smlouvy na zhruba 45 hektarů spadá do již do inkriminovaného období, které je podmínkou při uplatňování pozdějších restitucí. Podle restitučního zákona se totiž vše, co komunisté od února 48 do ledna 1990 zabrali či nátlakem donutili lidi prodat, má postiženým rodinám vrátit.

Potomci po statkářích Adámkových, jejich dvě vnučky, se tedy rozhodli vznést na tyto pozemky restituční nárok.

Kromě časového určení je další podmínkou uznání restitučních nároků doložení faktu, že kupní smlouvy mezi tehdy již komunistickým Československem a vlastníky půdy byly uzavřeny v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek pro prodávající. Podle Státního pozemkového úřadu tomu tak v případě Adámkových nebylo.

„Státní pozemkový úřad se neztotožňuje s názorem restituentů, že došlo k prodeji pozemků za nápadně nevýhodných podmínek,“ sdělila Jana Bártová z tiskového odboru SPÚ. „Jednak proto, že převod pozemků i podle pamětníků byl připravován a s původními vlastníky pozemků diskutován již před druhou světovou válkou. Ale především byly podle smluv pozemky řádně vykoupeny za adekvátní cenu, a se souhlasem majitelů.“

Vnučky manželů Adámkových, Jana Bártová a Pavla Imrichovičová, jsou ale přesvědčeny, že se jejich předkům křivda skutečně stala. Rozhovor před kamerou sice odmítly, prostřednictvím své právničky však zaslaly vyjádření.

„Pozemkový majetek manželů Adámkových byl značně rozsáhlý, činil více jak 75 ha zemědělské a lesní půdy. V souvislosti s výstavbou Slapské přehrady převzal stát před rokem 1948 z tohoto majetku pouze malou část, tj. vlastní zemědělskou usedlost a necelých 6 ha pozemků, bezprostředně na tuto usedlost navazujících. Rozhodující část pozemkového majetku manželů Adámkových začal stát přebírat až počínaje únorem 1949, a to prostřednictvím smluv a za okolností, které nesou všechny znaky nezákonného a vynuceného převzetí jejich majetku státem,“ stojí v jejich prohlášení.

A za pravdu jim dávají i soudy, které v často již pravomocných rozsudcích postupně rozhodují o vydání jednotlivých pozemků restituentkám.

Proč ale současné vlastníky pozemků při koupi nikdo nevaroval? Proč musí za něco, co koupili v dobré víře, platit znovu? Odškodní je stát? Zjistíte v úvodním videu.

Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který v premiéře vysílá Televize Seznam každý čtvrtek od 21:00. Archiv pořadu najdete zde.

A můžete nás sledovat také na Facebooku.

Reklama

Doporučované