Hlavní obsah

Softbalistka Pecková načerpala v Japonsku hlavně zkušenosti

Na téměř devět měsíců se kvůli koronaviru protáhlo angažmá softbalistky Veroniky Peckové v zemi vycházejícího slunce. Účastí v japonské profesionální soutěži, v které oblékala červený dres celku Toyota Red Terries, si splnila sen, ale příliš si nezahrála a prožila i dlouhé měsíce osamění.

Foto: Česká softbalová asociace

Česká softbalistka Veronika Pecková.

Článek

Reprezentační nadhazovačka zamířila do prefektury Aiči koncem února a v plánu měla poté hrát i na Novém Zélandu, českou extraligu a na podzim se chtěla do Japonska vrátit. Opatření proti šíření nemoci covid-19 ale vše změnila a z města Toyota se domů vrátila až minulou středu. "Po osmi a půl měsících. A se spoustou zkušeností. Toužila jsem si tam zahrát a jsem ráda, že jsem si to mohla zažít a vyzkoušet si, jak to funguje. Bylo to fajn," řekla Pecková v rozhovoru s ČTK.

Většinu času strávila Pecková v pronajatém bytě a v tréninkovém areálu. Zápasů odházela je pár a ani jeden celý, jak je zvyklá z Česka. "Bylo nás šest nadhazovaček, takže bylo hodně těžký dostat se do základní sestavy. Házela jsem málo, takže nemůžu říct, že se mi nějaký zápas povedl. Vzpomínat spíš budu na to, jak se tam trénuje a jaký mají přístup ke hře Spíš na osobní věci než na zápasy," řekla.

Základní část hráčky Red Terries vyhrály, ale v play off oba duely prohrály a skončily třetí. Pecková už se v závěrečných bojích do hry nedostala, přednost dostala hvězdná Američanka Monica Abbottová a domácí Nozomi Gotová. "Věděla jsem, že na podzim moc hrát nebudu, s tím jsem byla smířená," konstatovala Češka.

Japonky trénují šestkrát týdně a jsou pod tlakem. Důraz se klade na výsledky. "Na nic jiného se nekoukalo. U nás (v Česku) je to víc koníček, zábava. To mi vyhovuje víc, ale rozhodně to byla velká zkušenost," řekla čtyřiadvacetiletá Pecková.

V Japonsku se snažila pracovat na mentální odolnosti. A její psychika byla zkoušená dost, protože strávila spoustu času sama. "To bylo hodně těžký," přiznala. "Kvůli covidu za mnou nemohl nikdo přijet. Na začátku jsem si říkala, že mě to moc neovlivní, ale v červenci a srpnu jsem začala být hodně osamělá," pronesla Pecková.

Uvažovala, že se vrátí domů, ale musela by do karantény a potom po příjezdu do Japonska znovu. "Dohromady na měsíc a půl, to by se nevyplatilo," řekla.

Japonské hráčky nemluvily anglicky a popovídat si mohla jen s překladatelkou. "Ale jen na tréninku," podotkla Pecková. Ani nemohla cestovat, takže četla, viděla hodně seriálů, oblíbené marvelovské filmy a náročné období překonala. "Musela jsem. Volali jsme si hodiny s rodinou, s přítelem, to mě drželo hodně nad vodou."

V září přijela Abbottová a poslední dva měsíce už Peckové utekly rychle. "Zase jsem měla normální komunikaci, občas jsme zašly na večeři," uvedla.

Z jejího hlasu byla patrná úleva, že je doma, ve známém prostředí. "Potřebuju trošku oraz. Mám v plánu dát rukavici do kouta a nemyslet na softbal," řekla hráčka Žraloků Ledenice. Těšila se, že po letech vyrazí na hory. "Nebyla jsem na sněhu strašně dlouho. Mám nový prkno, který jsem ještě neprojezdila."

Do Japonska se nejspíše nevrátí. Teprve se rozhodne, kam zamíří její softbalové kroky příště. Má z čeho vybírat, nabídky má z Nového Zélandu, Itálie, Nizozemska i Tchaj-wanu. "To je super, ale teď nevím. Ještě je nechám otevřený. Teď na to nemám hlavu se tím zabývat, rozseknu to někdy později," řekla Pecková.

Reklama

Související témata: