Aktivisté proti aroganci mocných. Dva dokumenty, dva silné příběhy o lidech

ítejte v Čečensku, letošní snímek, který rozbouřil emoce poprvé na festivalech Sundance a Berlinale, má v neděli 15. listopadu premiéru na HBO GO. Franceův osm let starý debut Jak přežít mor shrnuje aktivity hnutí ACT UP v New Yorku v době epidemie AIDS a patří do programu letošního festivalu Mezipatra, který se přesunul na český VOD portál Aerovod. Tam bude snímek k dispozici do 21. listopadu.

Letos jednašedesátiletý France je známý především jako novinář a autor literatury faktu. Filmy začal točit později a ten první, Jak přežít mor, vyšel z jeho žurnalistických i osobních zkušeností. Rodák z Michiganu začal o epidemii AIDS psát už na začátku 80. let, jeho partner kvůli syndromu získaného selhání imunity zemřel v roce 1992. Snímek, který měl premiéru dvacet let po jeho smrti na Sundance, vychází z množství archivních materiálů natáčených samotnými newyorskými aktivisty přímo v centru dění. Ty dokumentují dlouhou a náročnou práci lidí kolem hnutí ACT UP, která po letech protestů, demonstrací, výstupů v médiích, schůzí, hádek a pohřbů vedla k objevu léčby AIDS.

Na svou titulní otázku Jak přežít mor? film odpovídá: pomocí neúnavného tlaku na společnost a vzdělávání sebe sama. Aktivisté, jejichž volání po rozsáhlejším a rychlejším lékařském výzkumu ignorovalo několik amerických vlád, se nakonec sami stali znalci v této oblasti medicíny. Sledování snímku během současné pandemie dostává nový rozměr, nejen díky přítomnosti Anthonyho Fauciho, ředitele Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci od roku 1984. Dnešní kontext zvýrazní, jak se politici staví k epidemii podle typu jejích obětí a jak nezájem mocných vede k aktivizaci ohrožených. Dokument jasně ukazuje, že taktikou ACT UP bylo s hrdostí na svou identitu ukázat svůj hněv a bolest a připomenout, že jde o otázku života a smrti. A to tak hlasitě, že nakonec pronikli i do témat prezidentské kampaně a přispěli k prohře George Bushe.

Film stojící jasně na straně LGBT komunity díky autentických záběrům zachycuje onu energii, vášeň, naléhavost a frustraci hnutí se stejnou vervou jako úspěšné francouzské hrané drama 120 BPM. Minulé křivdy a ztráty pak zklidňuje novými rozhovory s aktéry, rekapitulujícími své jizvy z boje.

Změněná jména i obličeje

Žádný podobný „happy end“ bohužel nemůže nabídnout Francův letošní dokument Vítejte v Čečensku. O to působí naléhavěji a emotivněji. Hlavními hrdiny novinky, oceněné na festivalech v Berlíně, Soluni či na Jednom světě, jsou Rusové pomáhající mužům a ženám, jimž hrozí v Čečensku za jejich homosexuální orientaci mučení, vězení či smrt. Protagonisty je také několik obětí těchto systémových krutých perzekucí, které čečenský prezident Ramzan Kadyrov s úsměvem popírá (stejně jako samotnou existenci homosexuálů v jeho autonomní republice Ruské federace). Snímek využívá formátu filmové reportáže a střídá rozhovory na kameru s ukázkami z televizních pořadů, se záznamy z tajných bytů a mobilními záběry přímo ze záchranných akcí.

Američtí filmaři změnili jména všech skrývaných a pomocí speciálních efektů i jejich obličeje. Když se pak jeden z nich rozhodne odhalit a zažalovat dosud nepostihnutelnou čečenskou policii, proměna jeho digitálně upravené tváře ve skutečnou má velkou emocionální sílu. Jeho osobní příběh je nejvýraznějším i patrně nejnadějnějším z několika představených osudů. Film zdůrazňuje, jak vážná situace je a jak nebezpečný příklad dává dalším homofobním režimům. Děsivých záběrů násilí obsahuje jen málo, víc se soustředí na psychické trauma, které beztrestné porušování lidských práv vtlouká do životů napadených i jejich blízkých. Což stačí. I když si France dává pozor, co odhaluje, dokáže diváka vtáhnout do problému a citově ho spojit s případy několika lidí. Režisér sám se tu stává aktivistou, který chce probudit svět z letargie – a po zhlédnutí Vítejte v Čečensku je těžké zůstat lhostejný.

Jak přežít mor získalo nominaci na Oscara, o ní se nyní mluví i v souvislosti s Vítejte v Čečensku. Jakákoliv další pozornost je důležitá nejen pro France, jehož časy s ACT UP poučily o smyslu vytrvalosti a publicity, ale především pro práva menšin – nejen v Rusku.