Sezóna Women’s WorldTour je za námi. S výjimkou Paříž–Roubaix dorazila do cíle zdárně, ačkoli bez zaváhání, z nichž některá probereme v článku, se neobešla. V letos posledním shrnutí se krom toho dozvíte, kdo v jakých barvách a především kdy začne tu příští.

Převlékání dresů národních i týmových

Nejprve se podíváme na odložená národní mistrovství, kde výbornou formu přetavila v silniční trikolóru Elisa Longo Borghini. Naopak povzbuzení po nevydařeném roce získala Elise Chabbey. A navíc míří do nejvyšších pater: dres budou švýcarské lékařce, jež se zapojila do boje s covidem, ovšem trvalou změnu povolání ještě odloží, šít v Canyon-SRAM.

Abyste vůbec mohli národní dres nosit, musíte pochopitelně odjet národní šampionát. A to je u zemí, kde je úspěchem byť jen uspořádání podobné akce, obtížné. Teniel Campbell proto barvy Trinidadu a Tobaga propaguje většinou jen metaforicky. O to cennější je však pro ostrovní zemičku vůbec první získaný kontrakt na nejvyšší úrovni – konkrétně v Mitchelton-Scott.

Do nejvyšších pater míří i juniorská mistryně světa Megan Jastrab, jež podepsala Sunwebu. Druhou ženu světové časovky Marlen Reusser a talentované Lauru Tomasi a Sophie Wright získal tým Alé BTC, další skvělou časovkářku a oběť rozpadu Équipe Paule Ka Leah Thomas Movistar. Novozélanďanka Niamh Fisher-Black se stane kolegyní a rivalkou Nikoly Noskové v SD Worx.

Cesty do bláta a odpaly/deaktivace bomb

Přestupovat se dá také mezi terény. Lucinda Brand po nezdarech ze silnice vyhlíží Roubaix, přesedlala a hned si připsala bronz na mistrovství Evropy v cyklokrosu. V boji o zlato Ceylin Alvarado v závěru opět udolala Annemarie Worst. Kdo čekal, že opakovat se budou i emoce, byl ovšem na omylu. Worst tentokrát jednak skryla tvář do roušky, jednak stříbro brala. „Po letním zranění ramene je pro mě pódium úspěchem. Na mistrovství světa jsem strašně chtěla vyhrát a měla jsem na to. Teď by to bylo příliš odvážné očekávání. Ale vyhrávat během sezóny samozřejmě chci,“ ujistila.

Vůbec největším přestupovým tématem posledních dní je však podpis Chloé Dygert v Canyon-SRAM. Mladé Američanky si tedy, hned jak se vylíže ze zranění, konečně opravdu užijeme na nejvyšším silničním levelu. Víc záře relfektorů nicméně přináší i větší odpovědnost. Dygert proto hned vzápětí vyslala do světa další zprávu, tentokrát omluvnou. Zřejmě za lajky pod příspěvky zpochybňujícími upřímnost poklekávání při americké hymně či přirovnávajícími transsexualitu k víře v mořské víly.

Bombu zase odlišného druhu odpálil každoroční průzkum Aliance cyklistek. Na rovnou čtvrtinu podle něj letos stoupl podíl profesionálek, jež nepobírají žádnou mzdu. 43 % si jich navíc přispívá na vybavení, servis nebo zdravotní či cestovní výdaje. 29 % zasáhlo snížení příjmů v důsledku covidové pandemie, která hned u tří čtvrtin negativně ovlivnila také kontraktové vyhlídky pro rok 2021.

Chaosu vládnou Brennauer a Balsamo

Symbolicky nejistou tečku za nejistou sezónou napsala Ceratizit Challenge. Na startu chybělo několik týmů (CCC-Liv a Boels-Dolmans sezónu ukončily již v Belgii, FDJ se bálo covidu, Équipe Paule Ka zkrachovala) a trasa závodu, jinak vzorově vybudovaného od kritéria až po opravdové etapové klání s atraktivní madridskou „bodovačkou“, byla stvrzena pouhé čtyři dny před startem. Televizní přenos byl zajištěn jen z poslední etapy. U té první jsme dlouho museli vystačit jen s následujícím statickým čelním shotem cílové rovinky:

🏆 @lorenawiebes takes the win on stage 1 of #CERATIZITChallenge20 for @TeamSunweb! #UCIWWT pic.twitter.com/WlVAEmEyVL

— UCI_WWT (@UCI_WWT) November 6, 2020

Více než hodinové bylo rovněž čekání na její oficiální výsledky. Průběžné textové zpravodajství pak obstarávaly dva různé twitterové účty (španělský pod hlavičkou organizátorů a anglický pod hlavičkou UCI) a vlivem výpadků v signálu GPS poskytovaly rozporné informace. Zmatky úvodní etapy završil vítr, který odvál směrovky a závodnice vyslal na špatnou trasu. Etapa musela být v polovině zastavena a poté restartována.

Nic však nenarušilo klid Lisy Brennauer. Německá jezdkyně za obhajobou vykročila třetím místem v Escaloně. Časovku v Boadilla del Monte opanovala a na závěr obstála proti útokům Wiebes a Longo Borghini a ještě si dospurtovala pro sedmou etapovou pozici. Výhrou v Madridu zaujala Elisa Balsamo – spolu s evropským silničním zlatem do 23 let a čerstvě i zlatem z omnia a madisonu a stříbrem z týmové stíhačky (jež oslavilo kvarteto tvořené kompletně jezdkyněmi Valcaru) na drahařské Evropě mezi dospělými nenápadná porestartová star.

Body z Ceratizit Challenge Lisu Brennauer katapultovaly na konečné třetí místo v rankingu WorldTour. Naopak Elisa Longo Borghini i přes zisky nedohnala celkově vítěznou Lizzie Deignan. Z týmového pořadí mají radost obě: vládl Trek-Segafredo. Klání mladých jezdkyň patří Liane Lippert. Světový žebříček jako lídryně uzavřela Anna van der Breggen.

Začátek nové sezóny se odkládá

Pozoruhodné je, že ačkoli Ceratizit Challenge a La Course mají totožného pořadatele (agenturu ASO), trasa příštího ročníku druhého ze závodů byla ohlášena dříve než letošní profily španělského podniku. La Course bude ve svém patrně posledním ročníku – než bude nahrazena ženskou Tour de France – ve znamení Mûr de Bretagne. 18. července se toto stoupání, jehož zařazení vyděsilo i nadchlo domácí Audrey Cordon-Ragot („Je to splněný sen. Ačkoli v tréninku tu většinou radši obrátím kolo.“), bude zdolávat hned šestkrát, včetně dojezdu.

Na start příští sezóny si však, přinejmenším na nejvyšší úrovni, ještě dlouho počkáme. Co nedokázaly požáry, pro covid není žádná obtíž. Austrálie si v boji s nemocí vede dobře jen za cenu rázných opatření, mj. povinné 14denní karantény, jež by se týkala i účastnic Tour Down Under a Cadel Evans Great Ocean Race. Také vlivem nízkého zájmu týmů tedy obě akce odpadají. Pro potíže s financováním se neodjede ani „jednička“ Tour de Yorkshire.

U dalších akcí Women’s WorldTour tak na počtenou (snad) u březnové Strade Bianche.