Zlobila jsi v minulém životě? Přidělíme ti kuchaře....

Začíná to už takových běžných a normálních činností jako je nakupování. Průměrného muže odložíte někde v nákupním centru ke kafi, dovolíte mu výběh k nejbližšímu fast foodu a můžete spokojeně nakupovat, nebo "šopovat". To podle toho jak jste, nebo nejste moderní.  Pokud vás ale Ďábel úspěšně ponoukal a vaším partnerem je kuchař, probíhají události zcela jinak. Muž nejen, že netouží po odložení, ale již u vchodu do nákupního centra se mu zužují zorničky, rozšiřuje chřípí a začíná větřit. Jenže co Čert nechtěl, vůbec mu nejde o nakupování oblečků, nebo prohlídku botiček. Pokud mu cestu do té části centra kde se prodávají potraviny bude odpírat, nebo oddalovat, projevuje značné známky nervozity a tik v pravém oku vypadá skutečně nebezpečně...

Ani když se už dočkal a brázdí po vašem boku prodejnu nemá žena vyhráno. Někdy není snadné vysvětlit mu, že na večeři pro dva nepotřebujete celý filet tuňáka, nebo lososa. Kolo Blaťáckého zlata a k němu pětikilová šunka na kosti je pro nás také nesmysl, ani ten  pytel krásných mandarinek ( a za tu cenu!!) skutečně nepotřebujeme... Ženy jsou totiž stvoření emaptická a  pohled raněného koloucha, ty hasnoucí plamínky v očích jim nedělají dobře...

Mohlo by se zdát, že ve chvíli kdy vypustíte takového partnera z řad kuchařů do jeho výběhu, či arény... rozumějte do kuchyně... je vyhráno. Ouha, chyba lávky... Jeho úmysly bývají panensky čisté a nejde o nic víc než vás potěšit... Ale. Pravidelně začíná vařit v tom nejmenším kastrůlku a končí v zavařovacím hrnci, protože to pro dva zkrátka neumí. Hora nádobí, kterou takový profík upatlá je naprosto obdivuhodná. Bohužel tu není na rozdíl od jeho pracoviště hodná teta Oxana, která ho s trpělivým úsměvem zachrání. Zkrátka sebelepší myšlenky, kterými je kuchař partner veden jsou jen zkratkami do Pekla.

Samostatnou kapitolou, je pak vzít si jako doprovod kuchaře do společnosti. Tedy do té lepší společnosti... Sám na sobě jsem během let pozoroval jisté zhrubnutí. V patnácti letech jsem psával poezii a diskutoval v tichu a klidu začínajících čajoven... Čtvrt století kdy překřikujete řvoucí muziku, prskající plameny, klapání a lomoz ala cartové kuchyně z vás ovšem udělají strýce Pepina z Postřižin. Bohužel mluvíte nejen nahlas, ale ještě o něco hůř než dlaždič, protože v kuchyni je to zkrátka takové, že i z něžných děvčat se tam svým způsobem stávají drsní chlapi. Alespoň co se vyjadřování týče. Samozřejmě prostý  fakt, že právě takovýto slovník vám tam odbourává stres, není polehčující okolností pokud se zapomenete na firemním večírku vaší drahé polovičky. V momentě kdy se zapomenete úplně a komentujete nejen úroveň podávaného občerstvení, ale i servírky je vymalováno.

Co se týče praktických dovedností, no mimo sporáku toho taky moc neumíme. Většina z nás se za celý svůj profesní život moc nedostala na denní světlo, nebylo kde brát. Ale moc pěkně pijeme kafe, nebo pivo a umíme u toho vyprávět ukrutně zábavný historky o tom, jak se v mládí pařilo... 

Díky a ahoj Filip.

 v blogu jsou použity fotografie a obrázky z Freepik.com, programu premium který si autor platí.