„Bylo to bujaré, v týmu máme dost showmanů. I když další oslavy ještě přijdou,“ řekl Slováček po úterním večerním klání v Brně.
„Udělali jsme velký krok. Naše generace se před čtyřmi lety nedostala na šampionát do Kolumbie, potom jsme smolně neuspěli v baráži o mistrovství Evropy... Nějakou akci už jsme zase potřebovali. Kdybychom pokračovali v těchhle výkonech, můžeme v Litvě udělat i nějaký dobrý výsledek,“ mínil.
Bitvy s technicky skvěle vybavenými Chorvaty Češi zvládli takticky. Pokyny v obou duelech byly jednoduché: bránit už od půlky a vyrážet do brejků, ze kterých se snad nějaký ujme.
„To se nám i ve druhém utkání celkem dařilo, ale i tak jsme bohužel brzy inkasovali,“ uvedl Slováček. „Naštěstí jsme rychle srovnali, a přestože jsme pak dostali gól na 1:2, znovu jsme dokázali vyrovnat,“ vyzdvihl 30letý hráč.
Po přestávce soupeři přepnuli do režimu „hlavně opatrně“.
„Vyčkávalo se, i když šance byly na obou stranách. Ale nikdo to tam nedokázal dotlačit. Při pár chybách nás podržel (brankář) Ondra Vahala,“ líčil Slováček.
Češi měli důvod se nikam nehnat z jednoho podstatného důvodu.
„Věděli jsme, že pokud dostaneme další gól, musíme dát dva. Remíza by nám nestačila ani na prodloužení,“ připomněl Slováček.
Penalty prý moc nemusí, ale jakmile na něj přišla řada, poradil si s tím bez větších problémů a v sedmé sérii dával na průběžných 5:5. „Přehouplo se to do fáze, kdy už jsem jeden z tahounů mužstva, musím na sebe umět vzít zodpovědnost. Nemůžu chtít po mladých klucích, aby šli v takové chvíli kopat,“ komentoval to Slováček.
V osmé sérii pak Češi zásluhou úspěšného zákroku Vahaly a následné trefy Vokouna rozhodli.
„Za postupem jsme si šli, makali jsme jako tým. Nakonec to bylo asi zasloužené, i když Chorvaté měli ve svém středu spoustu hvězd,“ přemítal Slováček.
