Druhý díl série The Dark Pictures Anthalogy nás zavede do fiktivního amerického městečka Little Hope, které před mnoha lety prosperovalo díky vzkvétajícímu textilnímu průmyslu, nyní se však jedná (doslova) o město duchů. Celý příběh začíná nečekanou odbočkou z plánované trasy školního autobusu a nutností vydat se právě skrze Little Hope. V autobusu malé školní výpravy čítající profesora a čtveřici studentů (a také řidiče autobusu, který však brzy záhadně zmizí) se kvůli havárii ocitnete na opuštěné silnici obklopeni podivnou mlhou. Záhy pochopíte, že pokus o přivolání ambulance či policie je marný, neboť nikomu nefunguje telefon, a tak se vydáte do města v naději, že natrefíte na místo, kde najdete pomoc.
Hra vás nutí neustále činit mnohdy obtížná rozhodnutí.
Tato hra, stejně jako všechny ostatní výtvory zmíněného studia Supermassive Games, je v podstatě interaktivním filmem, v němž po většinu času sledujete filmečky, občas musíte překonat několik poměrně jednoduchých QTE sekvencí a chvílemi dostanete možnost hrát, respektive se pohybovat v těle některého z členů školní výpravy. Nečekejte tedy, že byste měli k dispozici nějaký inventář, do kterého si ukládáte předměty, případně je kombinujete a vytváříte z nich nové jako třeba ve hře Resident Evil. To vám však The Dark Pictures Anthology: Little Hope vynahradí něčím jiným.
Základním stavebním kamenem hry je totiž možnost se rozhodovat takřka v každé situaci, kdy se jen o něčem rozhodnout dá. Dole na obrazovce se objeví napodobenina (morálního) kompasu a je na hráči, kam posune šipku: zda si vybere jednu, či druhou stezku, jestli bude souhlasit, či nikoliv, či jak se zachová v patové situaci. A jak se říká, mlčeti zlato, tudíž nechybí ani možnost nereagovat vůbec a nezvolit ani jednu ze dvou reakcí.
Tento na první pohled jednoduchý mechanismus má zásadní vliv na to, jakým směrem se bude hra vyvíjet. Během hraní si totiž můžete značně vylepšit, nebo naopak pošramotit vztahy mezi jednotlivými aktéry. To se později projeví v otevření nových možností příběhu. Každá postava má přitom kladné i záporné charakterové vlastnosti, které můžete rozvíjet. Můžete se tak například chovat arogantně, nebo být starostliví a pomáhat vašim parťákům. Mimo jiné to znamená, že můžete hru dohrát několika způsoby.
K příběhu stojí za to prozradit, že se v Little Hope vrátíte do minulosti, přibližně do 17. století, kdy probíhal hon na čarodějnice. Budete tak svědky mnoha nespravedlivých obvinění a zbytečných poprav těch, kteří byli neprávem nařčeni. Kromě těchto flashbacků se však zároveň budete pohybovat v současnosti a snažit se zjistit, proč mají aktéři tyto zvláštní vize a hlavně se dostat z městečka, kde vás začnou ohrožovat děsivá a poměrně dobře zpracovaná monstra.
O zábavu budete mít postaráno přinejmenším na 6 až 7 hodin.
Bez dalšího prozrazování příběhu ještě zmíním, že se můžete těšit na solidně napsaný scénář i několik pěkných lekaček. Celková úroveň příběhu odpovídá kvalitnějším béčkovým filmům. Z hlediska hratelnosti se můžete těšit na zhruba 6 až 7 hodin podle toho, jak moc budete prozkoumávat a snažit se vysbírat různé sběratelské předměty. Hratelnost se zdvojnásobí, pokud si s přáteli zapnete speciální režim, kdy hrajete v několika osobách a předáváte si postupně ovladač, takže má každý možnost rozhodovat za určitou postavu.
Díky kvalitnímu audio a video zpracování je Little Hope opravdu velmi blízko běžnému filmovému zážitku. Postavy ve hrách hrají někteří méně či více známí herci a podávají velmi solidní výkony. Rovněž grafické zpracování rozhodně neurazí, naopak nabídne pěkné animace i slušnou úroveň detailů a během hraní jsem se nesetkal s doskakováním textur či jinými problémy tohoto typu. Pokud se chcete opravdu bát, rozhodně doporučuji si hru užít s kvalitním headsetem, kdy můžete slyšet každé šustnutí v nepřátelsky vyhlížejícím lese nebo chraptění blížícího se netvora.
Zhodnocení
The Dark Pictures Anthology: Little Hope jsem dohrál během dvou až tří večerů, příběh pěkně odsýpal, osud postav mě zajímal a obecně vzato jsem se velmi dobře bavil. Za cenu kolem 800 Kč (tedy zhruba čtyř lístků do kina) se jedná o příjemnou oddechovku, kterou můžete hrát sami i s přáteli, a pokud se rádi bojíte, nákup bych vám rozhodně doporučil.
