Doba čtení:2 m, 27 s
Pomýlenost klimatických aktivistů snad už nemůže být větší. Exhibují tam, kde už o nic nejde a nic se jim tam nemůže stát a vší mocí ignorují země, kde by měli práci od rána do večera. A dokonce by měla smysl.
Dubaj si s čínskou pomocí a za čínské půjčky staví uhelnou elektrárnu výkonnější než Temelín (zde). Elektrárna má zahájit provoz v roce 2023 (zde). Dovedete si představit, co by se dělo, kdyby někdo v Česku, nebo jinde v Evropě, chtěl postavit novu uhelku s výkonem 2400 megawatt? Navíc ne proto, aby její pomocí vyřešil energetickou nouzi, ale aby nahradil spalování zemního plynu! Ten je přitom prezentován jako zdroj se zhruba polovinou emisí oproti uhlí. Že používá nejmodernější technologie, by takové elektrárně v Evropě moc nepomohlo.
Čtěte také:
Evropa potřebuje najít svého zachránce
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou
Projekt, probíhající od roku 2016, názorně ukazuje skutečnost, kterou v evropském prostoru aktivistická média nenechávají příliš zaznít.
Jen Brusel se zatím rozhodl, že stůj co stůj udělá ze suverénních evropských států jedinou bezuhlíkovou zónu na světě. Nejlépe dřív, než do roku 2050. I kdyby to ty státy (ne centrálu EU, samozřejmě!) mělo přivést na buben. A Unie se už směrem „na buben“ vydala. Jako jediný z velkých producentů CO2 na světě tak Brusel otočil známé pořekadlo a tvrdí, že kabát je bližší než košile. A nutí k tomu samému i evropské státy. Ostatní státy světa však zůstávají u tisíciletími prověřeného „košile bližší než kabát“.
Jako právě Dubaj. Bezmála veškerá elektřina v této zemi je totiž vyrobena z plynu dováženého z Kataru. Leč Dubaj se snaží Katar bojkotovat a tak se celkem logicky obává toho, že by se mohl přísun strategické suroviny jednou zastavit. Hledá proto cesty, jak se ze závislosti na sousedovi dostat. Jestli to bude s pomocí uhlí (elektrárna má pokrýt pětinu spotřeby) je v celku jedno. I když se uhlí bude muset dovážet loděmi přes půl světa. Hlavně když nebude závislost. Zřejmě i to je jedním z důvodů, proč si celé Spojené arabské emiráty stanovily za cíl velkou diverzifikaci zdrojů (zde).
Stejně se chová největší světový znečišťovatel Čína, která vyhlásila, že do roku 2030 její emise CO2 dále porostou. Snižovat je prý země začne až po tomto datu (zde). A není v tom sama. Japonsko sice nevyhlásilo růst emisí, ale uhlí se nezříká (zde). Uhelné elektrárny se staví i jinde v Asii a samozřejmě také v Africe (zde a zde). To je to, co vzkazuje Dubaj a další země české Uhelné komisi.
Jejich přístup znamená, že Česko může od uhlí ustupovat v klidu tak, jak jej stihne nahrazovat jinými spolehlivými zdroji a jak na to bude mít peníze. Nemusí se nechat nutit udělat to co nejrychleji, bez hledu na vlastní energetickou i celkovou bezpečnost. Protože jestli přestaneme používat uhlí o pět let dřív, nebo později, je z pohledu CO2 v atmosféře úplně jedno. Úbytek dosažený v Česku, potažmo v Evropě, totiž obratem doplní někdo z Asie či Afriky.