„Znám Pavla chvilku, myslím, že jsme si sedli, mám pocit, že ho znám celej život, myslím, že mi experti vybrali toho správnýho partnera,“ pochvalovala si unavená, ale šťastná Štěpánka (31) po první společné noci. Spokojený byl i Pavel (38). „Já jsem nabitej...vášnivá, krásná, divoká holka, je to pecka.“ Čekala je svatební cesta do Řecka a jeden pro druhého měli jen samé lichotky. „To mám rád, znáte se pár hodin a teď mi v autě na klíně spí spanilá gazela,“ usmíval se Pavel.
„Je příjemné mít vedle sebe pozorného chlapa. Pavel je gentleman, na kterého se mohu položit a on mě škrabká po ruce... rozumím si s ním, jsme oba naladěni na stejnou vlnu, i povahově – oba jsme výbušnější.“
V athénském Pireu je čekal katamarán s celým personálem. „Jsme jako dva Onassisové nebo jako James Bond,“ tetelil se Pavel radostí a pochvaloval si i to, že se Štěpánka nebála kontaktu a že se pošťuchováním navzájem poznávali a oťukávali, postupně se jeden druhému otevírali.
Ani jídlo si nemohli vynachválit, užívali si západy slunce a drobnou neshodu zachytila kamera jen jednou, a to když Pavel líčil předchozí vztah, který ztroskotal, protože když přijel domů ze Švýcarska, kde pracoval, nevěnovala se mu partnerka tak, jak by si představoval. „Nechci mít furt chlapa za pr...í, každej potřebuje svoji svobodu,“ hájila svoji předchůdkyni Štěpánka a atmosféra zhoustla. Štěpánka však později připustila, že má někdy svůj zkrat. „Chci mít svou pravdu a mít navrch. Ale my oba jsme splachovací, takže za chvíli už to bylo v pohodě.“ Mráček nakonec zahnal také prstýnek, který Pavel na trhu Štěpánce koupil.
Jiskra mezi námi? Spíše nevolnost
Svatební cesta prvního z představených párů, Františka (36) a Natálky (23), se chýlila ke konci, ale namísto sbližování se jejich vztah spíš zhoršoval. „Spaní na gauči mi nevadí, není to poprvé, ale celková nálada mi pořád přijde v křeči. Je to tu moc krásný, akorát mě mrzí, že si to společně s Natálkou moc neužíváme. A dneska spím v posteli a jestli ona chce spát sama, tak si to musí zařídit,“ nechal se slyšet František a rozhodl se, že už se nebude tolik podřizovat. „Dali jsme si dárek: budeme mít každý den pro sebe, třeba se něco změní,“ rozhodl se a jel se projet do opičí rezervace, zatímco jeho žena zůstala v rezortu.
„Přeju si napojit na sebe, já sama nevím, co mám udělat, abych byla v pohodě, je to pro mě nová situace,“ přiznala Natálie a po dni volna se jí ulevilo. „Oba cítíme, že je tu dusno a nekomfort. Komunikace mezi námi je strašná, každý den je to horší a horší. Nerozumíme si, já nezvládám tvoji povahu a ty moji. Jsem tu psychicky úplně přeplněná, sama jsem překvapená, co se to tu se mnou děje,“ snažila se večer vysvětlit bezradnému Františkovi.
„To jsem na těch dalších dvacet společných dní zvědavý. Zítra nás čeká poslední den na Zanzibaru, těším se, že si půjdu zašnorchlovat, dostanu se na chvíli pod vodu....“
„Zase to děláš a mluvíš o sobě, měníš téma,“ přerušila ho Natálie. „Rozebíráme naše pocity, náš vztah. Proč to děláš? Vůbec mě nechápeš a já evidentně nechápu tebe.“ Sama se pak před kamerou rozplakala: „To místo tady je strašně krásné, říká si o lásku a něhu, ale nejde to. Už jsem tak psychicky slabá, nejde to, je mi to líto.“
František byl zklamaný. „Od začátku poukazuje na věci, které jí na mně vadí. Ptal jsem se několikrát, co můžu udělat, aby jí bylo líp, ale od ní tahle otázka nikdy nepřišla,“ uvažoval nahlas.
Také Natálie se dobře necítila. „Od první chvíle nám to skřípe. Chyběla jiskra, vášeň a já dávám spíš na pocity, intuici a hlas srdce než rozumu. Srdce je zticha a neříká vůbec nic. Pravá láska, pokud má přijít, přijde a sama. Moje trpělivost už je opravdu na hraně a doufám, že v Praze budu o něco silnější než tady,“ svěřila se při balení kufrů a ani v letadle si s Františkem nesedla do stejné řady.
„Musím říct, že začínám být trošku nas...ej,“ loučil se František s Natálkou už v Praze na letišti. „Tvoje hláška, že se ti při představě, že by měla přeskočit jiskra, chce blejt, to už mě docela uráží. Myslel jsem, že to zahrajeme v klidu, jako kamarádi.“
„Já chci být upřímná, neumím se přetvařovat a nechci se ani nutit do nějaké kamarádské hry. Urazit jsem tě nechtěla, říkal jsi, že si věci nebereš osobně a neurážíš se. Bylo to trošku s nadsázkou,“ couvala Natálie, a když se pak vydali každý svou cestou z letiště domů, vysvětlila divákům: „Pohádali jsme se, asi jsem použila špatná slova, za to se omlouvám, tak jsem to nemyslela, on to špatně pochopil. Franta není špatnej člověk, bylo to ve stresu, pod tlakem. Měli jsme pár neshod a hodně jsme toho řešili. Musíme se víc poznat, dát tomu ještě čas. Možná by to pro nás ještě mohlo dopadnou příjemně,“ řekla s vidinou, že je čeká dvacet dní ve společné domácnosti v pronajatém bytě.
Součástí plánu byla také konzultace u psychoterapeuta Tomáše Nováka, jednoho z odborníků, který se kromě psycholožky Kataríny Szabadosové a genetičky Jaroslavy Babkové na experimentu podílí. Zajímalo ho, jak dobře se navzájem za ten týden poznali.
„Franta rád vaří, má rád potápění, sladké, nemůže mléčné výrobky, má rád své přátele, je citlivej, hodná duše,“ vyjmenovala Natálie a pochvalovala si, jak jim ten den komunikace klape. „Začali jsme se bavit o hezkých věcech, o pozitivech.“
„Ráda medituje sama, cvičí,“ vzpomněl si František, a spolu se ženou dostali od psychoterapeuta úkol zamyslet se nad tím, co nejlepšího by mohl jeden pro druhého udělat.
A protože Franta věděl, že Natálčin sen je vidět východ slunce z vrcholu Sněžky, navrhl, že by tam mohli vyjít mlčky spolu. „Situace se vyvíjí, já jsem pořád ochotný pro vztah něco udělat. Mohli bychom nahoru vyjít v úplném tichu, jen společně strávit čas,“ navrhl a Natálka byla mile překvapena.
Tomáš Novák oběma ještě doporučil napřed opečovat své potřeby a pak se věnovat společným věcem. „A zároveň to zveřejňovat, aby i ten druhý rozuměl, co vlastně potřebuji,“ zdůraznil terapeut a na kameru jen pro diváky dodal, že „vlnovka vztahu půjde teď chvilku nahoru. Bude záležet na tom, zda se povedou první kroky. Pokud ano, pak nebude klesat.“
Něco mi na něm vadí!
Trojice odborníků představila divákům třetí ze čtyř párů, jenž sestavila z více než patnácti set přihlášených singles, kteří si s pomocí vědy přáli najít partnera. Test atraktivity, psychologický dotazník, genetický test i zkouška čichem dopadly velmi kompatibilně pro Petru (24), učitelku v mateřské školce a fitness trenéra Reného (28).
Petra pochází z Třince, ale pracuje v Praze. „Kam přijdu, tam srším pozitivní energií, tancuju, zívám, směju se. Jsem tvrdohlavá, chci si věci dělat po svém. Můžu nabídnout srandu, hromadu zážitků, partner se o mě může opřít,“ popsala sama sebe.
Podle psycholožky Kataríny Szabadosové je Petra hodně excentrická. „Bude i křičet, hodně mluvit a myslím, že právě René by to mohl ustát a jeho energie by se naopak mohla jí docela líbit, protože je otevřená se v životě posunout a něco dalšího vyzkoušet.“
René se před osmi lety odstěhoval z rodné Moravy do Londýna. Pracoval jako au pair, uklízel bar, a pak si udělal trenérský kurz. „Baví mě adrenalinové sporty, rád přemýšlím, jak věci fungují, oceňuji, když si jdou lidé za svým a vytrvají, i když třeba proti všem. Láska podle mě znamená, že ten druhý je tu pro tebe, i když se nic nedaří a všechno jde špatně, tak tě podpoří, řekne, nevzdávej to, pojď, to dáme, já ti pomůžu. A když se život daří, tak si to spolu užívají.“
Podle genetičky Babkové spojuje Petru s Reném vysoká míra kompatibility i biologické atraktivity, což znamená, že by jim partnerský život měl fungovat na úrovni biologické. „To by mohl být nějaký sportovec, je to hodně příjemná, přitažlivá vůně,“ potvrdila Petra, když při testu očichávala Reného tričko.
„Jen aby do vztahu nešli moc po hlavě, jsou tak nastavení. Bylo by lépe, kdyby si dali prostor pro vytvoření důvěry,“ obával se Tomáš Novák, zatímco Petra přijala zprávu o tom, že odborníci pro ni mají ženicha, s dojetím. „Měla jsem velké nároky, tak jsem si říkala, že se asi někdo takový nenajde. Teď jsem v šoku, že dokonalý partner někde ve světě je.“
Radost měl i René, kterého už nebavilo pořád chodit na rande a snažit se s někým seznámit. „Je čas poznat někoho, kdo mi změní život,“ řekl dřív, než novinu oznámil své překvapené mamince. Ta mu pak pomohla vybrat svatební oblek.
Také Petra se chystá na svatbu, oba mají na přípravu jen týden. Její první kroky vedou za neteří Vanesou, která podobnou show sledovala na slovenské televizi a Petru přemluvila, aby se do české verze přihlásila. Spolu s ní a se sestrou vybíraly svatební šaty. „Jsem vybíravá, ale i nerozhodná. Mám ráda jednoduchost. Nejraději bych se vdávala v kalhotách a v tričku,“ prohlásila.
Následovala rozlučka s kamarády a oba dva už čekal svatební den, jehož součástí je ještě dárek a dopis před obřadem. René věnoval Petře jednu ze svých nejoblíbenějších knížek, Alchymistu od Paolo Coelha v angličtině s ujištěním, že případně přeloží. Petra mu poslala jen krátký vzkaz a po americku rozvernou nahrávku na téma „bude svatba“. „Možná bude chytrý, protože většinou ti, co čtou, jsou chytří,“ komentovala výběr jeho dárku pro ni a dodala, že má strach, že se buď rozbrečí, anebo se bude smát jako blázen.
Konečně došlo na obřad, i když s polibkem jenom na tváře, protože Petra se styděla.
„Je hezká, velmi sympatická, těším se, až ji víc poznám,“ svěřil se natěšený dobrodruh René, zato Petra moc spokojeně nevypadla. „Něco mi na něm prostě vadí. Nevím, co to je, asi to musím zjistit, necítím to, co bych asi chtěla nebo měla cítit.“
