Jejich odvahu připomíná pomník u lesa, ve kterém najdete jámu po zemljance, v níž se schovávali váleční uprchlíci a východní výsadek Mistra Jana Husa. Vesničané jim pomáhali od léta 1943.
Zemljanku vyhodili Němci do povětří na silvestra 1944. Zůstala po ní jáma, na kterou v lese nad Lipovcem upozorňuje žulový pomník. Na kraji lesa stojí další památník se jmény obyvatel vesnic Lipovec a Licoměřice, kteří válečným uprchlíkům a partyzánům pomáhali a byli za to tvrdě potrestáni.
První váleční uprchlíci se v lese nad vesnicí Lipovec objevili v létě roku 1943. Jednalo se o zbídačené občany Sovětského svazu, kteří utíkali z nuceného nasazení z bavorských skláren. Vesničany požádali o jídlo a oblečení se slibem, že půjdou dál. Nakonec si ale v hustém lese postavili provizorní přístřešek a v blízkosti vesnice zůstali. V noci chodili do vesnice, kde je lidé nechávali přespat, umýt a dělili se s nimi o jídlo. Toto soužití trvalo více než rok.
Na konci října 1944 seskočilo nedaleko Podhořan 12 parašutistů. Byl to východní výsadek Mistra Jana Husa a tvořilo ho 11 Sovětů a jeden Čech. Když ukryli výstroj, vydali se směrem k Železným horám. Na kraji lesa nedaleko Lipovce potkali muže s malorážkou a uloveným zajícem.
Muž mluvil překvapivě velmi dobře rusky. Byl to Konstantin Korovin, jeden z uprchlíků schovávajících se nad Lipovcem. Složil před velitelem majorem Fominem partyzánskou přísahu a výsadkáře přivedl do vesnice.
„Přivedl je k Ouřeckým,“ vzpomínal na příchod partyzánů tehdy sedmiletý Zdeněk Brom. „U Ouřeckých hned ustavili národní výbory a přizvali další lidi z vesnice. Mezi prvními Bromovy, u kterých Korovin často býval.“ Tak popsal příchod partyzánů do vesnice Zdeněk Brom s upozorněním, že Bromovi nebyli jeho blízcí příbuzní.
V následujících dnech se výsadkáři přesunuli více na jih a v lese nad Lipovcem zůstala jen malá jednotka, které velel jeden z původních uprchlíků – Konstantin Korovin. Tehdy si vybudovali uprostřed hustého lesa na rozhraní tří revírů bytelný úkryt, zemljanku s primitivním nábytkem a kamny. Se zbytkem skupiny Mistra Jana Husa komunikovali prostřednictvím civilních spojek.
Za vyzrazení mohla i vykradená trafika
Blížil se konec války a někteří z partyzánů přestávali být opatrní. A tak se stalo, že jeden z nich si během plnění úkolu odskočil do nedaleké Čáslavi, kde měl děvče. Ubytoval se přes noc v hotelu Jelen. Do rána bohužel někdo vykradl blízkou trafiku, a proto četníci prověřili všechny hosty hotelu. Při prohlídce našli u nešťastného mladíka nejen sovětskou zbraň, ale i dopis, který nesl od majora Fomina. Následoval těžký výslech na gestapu, kdy ho vyšetřovatelé přinutili ke spolupráci a vyslali zpět k partyzánům.
Podobně zpracovalo gestapo dalšího mladíka, který si v těch dnech na taneční zábavě v Bukovině nechal zahrát sólo pro partyzány. „Také jeho přinutili ke spolupráci,“ vysvětloval pamětník Brom. „Dali mu fotoaparát, peníze a číslo na Mayera z kolínského gestapa. Když se vrátil k partyzánům, tak to u něj našli. Oba byli pod partyzánskou přísahou, vzali je do lesa a zastřelili.“
Gestapo mělo už dostatek informací, přesto vyslalo ještě jednoho agenta, který přišel do vesnice k pekaři Kůrkovi a vyzvídal podrobnosti o pobytu partyzánů. Vesničané měli podezření, ale nechali ho odejít. A pak byl několik dní klid, v čase adventním se lidé připravovali na Vánoce.
Ráno 19. prosince 1944 obě vesnice obklíčilo gestapo
„Tu noc měli naši lidi vyjednané mletí mouky na černo v Ronově na Korečníkách,“ vzpomínal Zdeněk Brom. „Tam projeli dobře, ale když se vraceli domů, tak je hlídky zajistily. Mysleli si, že je to kvůli tomu černýmu mletí, ale nebylo.“
Když lidé ve vesnici zjistili, že jsou obklíčení, pokusili se někteří utéct. Například manželé Bromovi, u kterých často přebýval právě velitel místní partyzánské jednotky Konstantin Korovin. Jemu samotnému se útěk podařil, ale Bromovy na kraji lesa zastavili vojáci. Vrátili se do vesnice a prosili dům od domu, ať je někdo schová. „Všichni už měli takový strach, že je nikdo nepřijal. Nakonec se schovali pod senem ve stodole sedláka Zumra,“ vyprávěl Zdeněk Brom.
Další partyzáni byli v době zásahu u Ouřeckých, varovat je přišel soused Polívka. Jen díky němu partyzáni utekli a Ouřecký se stihl schovat ve studni. „Ale Polívku chytili a začali ho vyslýchat,“ vzpomínal na německý zásah Zdeněk Brom. „Nechtěl nic říct, a tak ho tloukli, až byl mrtvej. Hodili ho do dvora na hnojiště.“ Pana Polívku našly sousedky až druhý den ráno, když přišly poklízet dobytek. A zjistily, že dýchá. „Tenkrát hrozně mrzlo, a tak mu ten teplej hnůj zachránil život.“
Starostu Šmída pověsilo gestapo na trám
Po obklíčení obou vesnic přijela německá auta a vojáci tlampačem svolali všechny lidi na náves v Lipovci i Licoměřicích. Muže od 16 let nechali stát na návsích a ostatní nahnali do hospody. Vojáci mezitím prohledávali domy. Hledali manžele Bromovy, dostali tip, že běželi směrem k domu starosty Šmída. „Starostu svázali a odvlekli do stodoly k Zumrovým,“ popisoval události Zdeněk Brom.
„Pověsili ho na trám a mlátili ho, aby prozradil, kde Bromovi jsou. Oni přitom byli celou dobu schovaní pod slámou v té samé stodole, jen pár metrů od nich.“
Vojáci rozezlení z bezvýsledného hledání podpálili starostovu stodolu a lidé z Lipovce i Licoměřic začali propadat strachu, že jejich vesnice dopadnou stejně jako Lidice a Ležáky. Bromovi se ukrývali ve stodole několik dní, než se situace uklidnila, a pak odešli za uprchlými partyzány do Holic.
Všechny muže z Lipovce a Licoměřic od 16 do 70 let odvezli do kasáren v Čáslavi, později pak na kolínské gestapo a do Prahy na Pankrác. Po výsleších skončili ve vězení gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.
Gestapo zatklo také hajného Šustra, který během výslechu označil místo, kde měli partyzáni menší zemljanku. Vojáci ji našli už prázdnou. Polohu druhé větší zemljanky, jejíž pozůstatky jsou v lese vidět dodnes, ohlásil úřadům až nový hajný Brkoslav. „Přijeli četníci z Ronova nad Doubravou,“ vzpomínal Zdeněk Brom, „udělali soupis nalezených věcí a na silvestra ji vyhodili do vzduchu.“
V Terezíně zabíjel tyfus
„Do Terezína šlo 140 našich lidí, 25 se jich nevrátilo, zemřeli na tyfus. A dalších sedm jich pak zemřelo ještě po osvobození v čáslavské nemocnici,“ popsal Zdeněk Brom konec války, kterého se nedožila ani většina výsadkářů ze skupiny Mistra Jana Husa. Německé jednotky je pobily na konci března 1945 nedaleko Leškovic.
Přežili ale lipovečtí partyzáni, kteří tehdy s Konstantinem Korovinem utekli před německým zátahem do Holic. Osvobození se dočkali i manželé Bromovi. „Přijeli pak po válce s partyzány,“ vzpomínal na květnové oslavy osvobození Zdeněk Brom. „Na náves přivezli vůz plný piva. Ale ve vesnici nebyl nikdo, kdo by ho pil!“ V Lipovci a Licoměřicích bylo po válce 25 vdov a 36 sirotků.
