Viktor Malcev – Výrazná postava českého baletu z Tádžikistánu

Bachčisarajská fontána (Viktor Malcev). Foto: Jaromír Svoboda / Archiv ND

Autor Zuzana Rafajová

Viktor Malcev se narodil v dnešním Tádžikistánu, rodina se však následně přestěhovala do Čech, kde mladý Viktor začal navštěvovat hodiny tance. Studoval u Jelizavety Nikolské, Heleny Štěpánkové nebo Rudolfa Macharovského. První angažmá získal ve Švandově divadle v Praze, na přelomu třicátých a čtyřicátých let podnikl s Nikolskou turné po Rakousku, na jehož základě jej balerína a tehdejší nová šéfka baletu angažovala v Národním divadle v Praze, kde byl Malcev roku 1943 jmenován sólistou. Objevil se rovněž v několika filmech – tančil např. v titulech Peřeje, Štěstí pro dva, Bludná pouť nebo Tanečnice, kde byl tanečním dublérem Karla Högera.

Krátce vyjel ještě do Vídně (1944), kde byl jeho učitelem Haris Plucis, poté se vrátil do Prahy, ale E. F. Burian, nově jmenovaný ředitel Státního divadla v Brně jej přemluvil, aby se připojil k místnímu baletnímu souboru. Jeho členem byl v letech 1945–1952 a poznal se zde se svou manželkou, pozdější primabalerínou Olgou Skálovou.

Zde Malcev tančil v baletech jako Princezna Hyacinta nebo Z pohádky do pohádky, výrazné umělecké uplatnění nalezl především pod choreografickým vedením Ivo Váni-Psoty. Byl Paridem a později i Romeem v Romeovi a Julii, tančil v choreografii Les Sylphides, ve Slovanských tancích, ve Vzpouře hraček, v Symfonii života. Ztvárnil roli prince v Psotově Labutím jezeře, titulní roli v Králi Ječmínkovi a s brněnským publikem se rozloučil coby Modrý pták ve Spící krasavici.

Následně se již potřetí v kariéře vrátil (spolu s manželkou Olgou) do pražského Národního divadla, kde se stal představitelem velkých rolí klasického repertoáru. Tančil hlavní role v Romeovi a Julii, v Labutím jezeře, Šípkové Růžence nebo ve Sněhurce. Jednou z jeho nejúspěšnějších rolí se stal Girej v Bachčisarajské fontáně na motivy A. S. Puškina s hudbou Borise Asafjeva. V padesátých letech (1957) absolvoval stáž v Moskvě u profesora Michaila Gaboviče, kde prohloubil své výrazové a herecké schopnosti, jež mu umožnily věrně ztvárnit různé pokřivené, temné a psychologicky obtížné postavy v titulech jako Legenda o lásce, Sedm krasavic, Kamenný kvítek, Dafnis a Chloe.

Svůj talent nicméně uplatnil rovněž jako titulní Švanda dudák, byl také Hercem v Plamenech Paříže nebo Harmodiem ve Spartakovi. Vrcholem jeho kariéry v pražském Národním divadle se stal Othello v choreografii Jiřího Němečka, technickou brilanci uplatnil rovněž v jeho baletech Šeherezáda, Marnotratný syn nebo Medusa. Posledním titulem, v němž se Malcev objevil na scéně, byl Podivuhodný mandarín, v němž vystoupil jako Starý kavalír.

Od roku 1947 Malcev vyučoval na brněnské konzervatoři, následně se stal specialistou na partnerský tanec na konzervatoři v Praze. V šedesátých letech působil rovněž na Akademii múzických umění a ve Státní baletní škole v Berlíně.

Několik sezón se rovněž věnoval činnosti uměleckého šéfa baletu, nejprve v Ústí nad Labem (1974–1977), kam pozval mimo jiné Jiřího Blažka nebo Emericha Gabzdyla, a krátce i v Olomouci (1990–1991). Uplatnil se také jako publicista a kritik a spolupracoval coby choreograf se světem opery, operety i filmu – např. Jarní vody nebo televizní inscenace baletu Učeň čaroděje.

V roce 1963 byl jmenován zasloužilým umělcem, roku 1997 mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tance. Viktor Malcev zemřel 20. ledna 2002 v Praze, pohřbem je na Ruském hřbitově na pražských Olšanech.

Zdroje:

Česká divadelní encyklopedie http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Malcev,_Viktor

Český hudební slovník https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=5185

Archiv Národního divadla http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/2759

Šeligová, Simona. Významné zásluhy a vývoj taneční dráhy primabaleríny Olgy Skálové. Diplomová práce. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2013.

Weimann, Mojmír. K nedožitým pětadevadesátinám tanečníka Viktora Malceva. 3. 11. 2015 [cit. 30. 10. 2020]. Dostupné z: https://operaplus.cz/k-nedozitym-petadevadesatinam-tanecnika-viktora-malceva/?pa=2