Spolek vydal unikátní podrobné dějiny Šumperka

  10:24
Jedinečný počin se z pohledu historie Šumperka podařil tamnímu okrašlovacímu spolku. V jeho režii vyšly poprvé v češtině dějiny města, které sepsal tamní historik Franz Harrer německy roku 1923. Jde o jedinou publikaci zahrnující dějiny města od jeho vzniku.

Šéf Šumperského okrašlovacího spolku a hlavní iniciátor překladu a vydání dějin Šumperka Radoslav Auer | foto: Rostislav Hányš, MF DNES

„S myšlenkou vydat Dějiny města Šumperka v češtině jsem si hrál už někdy od roku 2013. Teprve v roce 2016, když jsme s přáteli založili okrašlovací spolek, ale tato myšlenka dostala reálnou podobu,“ říká šéf spolku a hlavní iniciátor překladu a vydání dějin Radoslav Auer.

Hned v roce 2016 spustil Šumperský okrašlovací spolek sbírku.

„Lidé si v podstatě mohli tu knížku předplatit a většími částkami přispěli i podnikatelé. Vybralo se něco přes sto tisíc korun. To byla první suma, díky které jsme mohli náš projekt uskutečnit,“ popisuje Auer s tím, že zhruba tři roky kniha polykala veškeré výnosy práce spolku a další peníze přidávali sami členové.

Kdo byl Franz Harrer

Narodil se v roce 1869, vystudoval tkalcovskou školu a následně nastoupil do Sieglovy textilní továrny, z níž po čtyřiceti letech odcházel z postu ředitele tkalcovny. Vedle toho byl nadšeným amatérským historikem a napsal stovky článků, jež publikoval v německých periodikách. Jeho stěžejní prací jsou Dějiny města Šumperka.

Harrer rád poznával Moravu a ze svých cest psal literární skici a reportáže, navštívená místa zachytil i ve výtvarných pracích. Napsal také knížku o svých výletech do Jeseníků. Inicioval rovněž vznik městského archivu a aktivně se účastnil spolkového i politického života.

Dlouhé roky byl šumperským zastupitelem a radním, dále rovněž členem Svazu Němců severní Moravy a několika spolků.

V roce 1939 byl jmenován čestným občanem Šumperka, přičemž této cti se v období mezi světovými válkami dostalo vedle něj už jen prezidentům Benešovi a Masarykovi.

Přestože po válce městu předal české knihy z knihovny, které před nacisty uschoval ve svém bytě, a odevzdal ve skvělém stavu jak archiv, tak muzeum, musel v roce 1946 ve svých 77 letech Šumperk opustit v rámci odsunu Němců. Zemřel v roce 1951 v Bavorsku.

Stěžejní bylo podle něj najít schopného překladatele se znalostmi historie.

„Naštěstí se nám podařilo domluvit s Evou Hudcovou z Olomouce. Jednak je to renomovaná překladatelka, jednak je odbornicí na historii a už i publikovala několik prací o historii Šumperka. Ukázalo se, že je to přesně ten člověk, kterého jsme potřebovali,“ pochvaluje si Auer.

Práce Spolku tím ale nekončila. „Museli jsme vytvářet všechny podmínky, aby to dílo mohlo vzniknout. Bylo potřeba oslovit další odborníky, okresní archiv, muzeum, sháněli jsme materiály po celé republice,“ popisuje.

Byl německým nacionalistou, přesto zachránil české knihy

Původně chtěl mít spolek knihu vydanou nejpozději do dvou let.

„Zpočátku z naší strany byla trochu naivita, že to lze zvládnout. Potom se ale ukázala složitost celé práce. Ten rozsah byl skutečně obrovský. Nakonec vše trvalo tři a půl roku,“ shrnul Auer.

Harrer byl z pohledu mapování historie klíčovou osobností Šumperka.

„Nebýt jeho, tak se o šumperských dějinách ví mnohem méně. On publikoval možná tisíce článků o historii města, vydal Dějiny Šumperka, ale především to byl správce muzea, což vykonával dlouhou dobu jako dobrovolnickou činnost vedle svého exponovaného zaměstnání v textilnictví,“ popisuje šéf spolku, který také vyzdvihuje, že se Harrer zasadil rovněž o zprofesionalizování šumperského muzea

Jeho z českého pohledu zápornou stránkou byl silný německý nacionalismus.

„On prosazoval němectví za každou cenu. Dokonce v jeho podání Šumperk nevznikl kolonizací, ale v místě bylo už dříve germánské osídlení, což samozřejmě není pravda a současný překlad to uvádí na pravou míru,“ říká Auer.

Ač Harrer prosazoval vše německé, za války ukrýval cenný český archiv a českou knihovnu. Obojí zachránil před zničením a po válce předal českým úřadům.

„Ve spolku jsme patrioti a u Harrera si cením právě jeho patriotismu, lásky k Šumperku,“ vyzdvihl Auer.

Překladatelka německého originálu Eva Hudcová odhaduje, že překlad byl jen asi pětina práce. Zbytek zahrnoval rešerše a konzultace, aby byl překlad terminologicky správný. Řada věcí se doplňovala a upřesňovala.

„Za každým odstavcem knihy bylo dohledávání. Obrovskou pomoc mi poskytl asi největší současný znalec šumperské historie Drahomír Polách,“ popisuje Hudcová, podle níž jsou i přes spoustu nedostatků Harrerovy dějiny města výjimečným počinem.