Brandt Brauer Frick: Lockdown je inspirativní. Nechceme hrát pořád stejnou show

Veronika Vlachová Veronika Vlachová
30. 10. 2020 11:27
Členové berlínského tria Brandt Brauer Frick jsou považováni za průkopníky takzvaného akustického techna, v souvislosti s vystoupením v Česku si ale ponesou ještě jedno neobvyklé prvenství. Poprvé v historii tradičního festivalu Struny podzimu kvůli aktuální pandemické situaci vystoupí on-line. Jejich koncert bude v neděli 1. listopadu přenášen z berlínské Kuppelhalle do českých obýváků.

Zatímco při vymýšlení názvu tria se Daniel Brandt, Jan Brauer a Paul Frick příliš neodvázali, o jejich tvorbě to neplatí. Trojice z berlínské čtvrti Kreuzberg už od debutového alba You Make Me Real z roku 2010 hraje nekonformní originální hudbu, díky níž se z neznámých klubových producentů stali důležitými personami německé elektronické scény.

Jejich akustické techno, které vykazuje precizní rytmičnost i zvukovou propracovanost, vyluzovanou na klávesách, bicích či elektronice, zaznělo třeba na anglickém festivalu Glastonbury či barcelonském Sónaru, ale také v proslulém berlínském klubu Berghain či na Montreux Jazz Festivalu. S oscilací mezi žánrovými hranicemi, díky níž jejich hudbu nelze jednoznačně zaškatulkovat, si pohrávají také na novém, loni vydaném albu Echo. Na otázky Aktuálně.cz před nedělním vystoupením odpovídá Jan Brauer.

Poslední dobou v mnohých zemích probíhá nouzový stav, vše se zastavilo a budoucnost, zvlášť ta kulturní, je nejistá. Jak situace ovlivnila vaši kapelu a vás osobně?

Jako kapelu nás to ovlivnilo docela výrazně, tedy alespoň co se týče byznysu, nikoliv zdravotně. Letos jsme odehráli jen tři vystoupení, protože ostatní naplánovaná se rušila. Od dubna se většina koncertů přesouvala, v srpnu jsme vystoupili jen na jedné open air akci, kde se navíc musely dodržovat rozestupy. Ale jsme docela vděční za to, že nefungujeme jen jako živá kapela, přestože hraní naživo milujeme a představuje velkou část naší existence.

Tenhle podivný čas jsme využili tak, že jsme šli do studia a začali pracovat na novém materiálu. Tak jsme alespoň hodně produktivní. V době, kdy přišel lockdown, což se dělo asi v podobný čas po celé Evropě, nám nezbývalo nic jiného než doma sednout na zadek a být sami se sebou. Třeba já jezdil často na kole a vařil. To je inspirující i pro kapelu samotnou, protože když neustále někde vystupujete, po nějakém čase to začne být trochu unavující. A najednou je tady příležitost z tohoto kola vypadnout, na chvíli se zastavit a nadechnout se. Tuhle dobu jsem vnímal jako prázdniny, nutno říct jen díky tomu, že jsem se nenakazil, alespoň zatím. Také jsme si uvědomili, že jsme i svobodnější.

Vloni jste vydali své páté studiové album Echo, které představíte i na Strunách podzimu. Od vašeho debutu uplynulo deset let. Jak jste se za tu dobu hudebně posunuli?

Stále jsou v kapele Brandt, Brauer i Frick a pořád máme smysl pro rytmus. Drží nás láska k tvorbě rytmické hudby, která je sice taneční, ale představujeme ji v netradiční instrumentaci. Za tu dobu jsem si ale jedné věci všiml - teď jsme oproti začátku elektroničtější. Zkrátka v naší hudbě už najdete mnohem víc elektroniky než dřív. V průběhu těch deseti let se naše muzika stala rozmanitou, což je kvůli tomu, aby nás to pořád bavilo. Ale nyní kráčíme opět k tanečnější hudbě. Takže to vnímám jako takový dokonalý kruh.

Skladba Masse z posledního alba Brandt Brauer Frick nazvaného Echo. | Video: Because Music

Název aktuálního alba Echo odkazuje na dobu, kdy jste prorazili jako uskupení hrající techno bez technologií. Považujete tedy poslední album za jakousi reminiscenci na začátek kariéry?

Jo, to bych tak řekl. Na novém albu skutečně jdeme zpět k instrumentálnímu stylu, který vykazuje velkou míru repetitivnosti a minimalismu. Používáme na něm i hodně vrstev. A je pravda, že jsme se zaměřili na to, s čím jsme tehdy začínali, dokonce používáme podobnou techniku.

Na aktuální album jste opět přizvali vokalisty, konkrétně Annu Friedbergovou a Catherine Ringerovou, a to do skladeb, ve kterých není slyšet váš typický rukopis. Vznikaly jinak než předchozí spolupráce se zpěvačkami Emikou nebo Ninou Kravizovou?

Ano i ne. Spolupráce s vokalisty je pokaždé rozdílná, protože každý hudebník má svůj styl. Ale technicky je to vždy stejné - přijdeme s nějakým nápadem, který se zpěvákem prodiskutujeme, pak nám svůj part nahraje a my se to snažíme dát dohromady. A pokaždé k tomu musíme přistupovat jinak, protože se nám stává, že nám zpěváci dodají nahrávky, které jsou hodně individuální. Například Ringerová tu svou pojala hodně písničkově, zatímco Friedbergová přemýšlela ve formě repetitivního tracku.

Skladba Pretend v podání Brandt Brauer Frick Ensemble se zpěvačkou Emikou. | Video: !K7 Records

Mluví se o vás jako o pokračovatelích německé tradice elektronické hudby. Vnímáte se tak i po těch deseti letech existence?

Takového označení si velice vážím. Určitě si bereme hodně inspirace z krautrocku a také z rané elektronické hudby, do které rozhodně patří Karlheinz Stockhausen. Vlastně bych řekl, že se snažíme znít jako on, jen toho dosahujeme jiným způsobem. Pokud nás někdo zařadí do této tradice, budeme jen šťastní.

Jednou jste v berlínském Konzerthausu hráli s ansámblem, podruhé v klubu Princ Charles jen jako trio. První bylo vystoupení perfektně tepajícího organismu, druhé vysoce improvizované. Existuje nějaká zvuková značka, kterou si zachováváte?

Jsme poctěni, že můžeme hrát na tak rozdílných místech, jako je jazzový festival či koncertní sál, ale třeba i techno festival. To nás na tom baví. Pořád připravujeme různá nastavení pro konkrétní prostředí. Ale pokaždé vycházíme ze stejného principu, jen s jiným aranžmá. S ansámblem musí být všechno zanesené do not, každý z nás hraje svůj part a nic víc. A když vystupujeme jen ve třech, je to souběh sekvencí, větší elektronický obsah, do kterého zařazujeme i loopy. Pro nás to znamená, že jsme svobodnější, můžeme volně improvizovat. Takže ano, jedná se o rozdílné vystoupení, a dokonce i pocity, které na pódiu prožíváme, jsou rozdílné, ale o to jde. Jinak bychom hráli furt tu samou show dokola. A to by nás totálně znudilo.

Pro koncert na Strunách podzimu budete mít v sestavě jazzové hudebníky, třeba harfistku Kathrin Pechlofovou. Necháte jim nějaký prostor pro improvizaci?

To bohužel ne. Jsou tam sice určitá místa, kde ji mohou uplatnit, ale není jich moc. Když máme v ansámblu jazzmany, je na nich vidět, že naši hudbu skutečně cítí. Dokážou vytvořit skvělý zvuk a feeling, který potřebujeme. A co je také důležité - svou schopnost improvizovat sice v našich skladbách moc nevyužijí, ale rozhodně je slyšet v jejich zvuku. A co si budeme povídat, hodí se jim to také, když se třeba ve skladbě někde ztratí. Přesto ji dokážou zahrát skvěle, aniž by to někdo poznal. Prostě umí zahrát cokoliv a kdykoliv.

Není to jeden z hlavních důvodů, proč hrajete i s jazzovými muzikanty?

To ani ne. Nikdy nehledáme do uskupení konkrétního jazzmana nebo klasicky proškoleného instrumentalistu. Například na většině našich vystoupení hraje harfistka Gunnhildur Einarsdóttir, která vychází ze současné klasiky. Na ní je skvělé to, že umí přijít s mnoha různými zvuky a postupy z novodobé klasiky. Takže je pro nás přínosné spolupracovat s muzikanty z obou oblastí, jak z klasiky, tak i jazzu. A v Berlíně máme to štěstí, že jich je dostatek.

Můžeme na vašem koncertu pro Struny podzimu čekat něco zvláštního?

Budeme hrát dvě nové skladby, které jsme ještě nikdy nehráli s ansámblem, jmenují se Masse a Fuel. A obě pochází z nového alba Echo.

Brandt Brauer Frick Ensemble

Kuppelhalle, Berlín, 1. listopadu, 20 hodin.
Koncert bude přenášen on-line na webu a sociálních sítích festivalu Struny podzimu.

 

Právě se děje

Další zprávy