Nájmy rostou, platy ne. Američany žijící v autech nezachrání ani Biden, říká autorka předlohy Země nomádů
Americká novinářka Jessica Bruderová ve své knize Země nomádů: přežít v Americe ve 21. století popisuje osudy Američanů, kteří si už nemohli dovolit žít v klasických domech, a tak začali žít v obytných vozech. Sama si vyzkoušela život v dodávce a práci v Amazonu. Na základě knihy, o níž Deník N s autorkou mluvil, vznikl film, který letos v září získal cenu Filmového festivalu v Benátkách.
Nomádi, jejichž osudy popisujete, uvízli mezi stagnujícími příjmy a stále tvrdším trhem s bydlením. Volí proto únik. Co svým životním stylem získávají, a o co naopak přicházejí?
Je to zajímavé, protože během finanční krize jsem hodně psala o start-upech a všichni mluvili o tom, jak se věci radikálně změní díky jejich výrobkům. Často ale lidem jen usnadnili čištění oblečení nebo něco podobného, z hlediska společnosti naprosto povrchního.
Překvapilo mě tedy, že existuje tolik lidí ve zralém věku, kteří doopravdy radikálně změnili způsob života. Částečně jsem si říkala, že kdybychom byli všichni takto stateční, možná by se nám podařilo věci zlepšit. Pro mnoho lidí šlo ale o základní počty.
Potkala jsem mnoho těch, kteří byli v pasti mezi stagnujícími příjmy a rostoucími nájmy. Lidi, kteří měli za sebou rozvody, lidi, které zničily jejich finance, úrazy a nemoci i ty, kteří by normálně šli na vysokou školu, ale báli se dluhu ze školného, který by nedokázali splatit.
Pro ně to tedy byla strategie, jak se osvobodit od nájmů a hypoték. Pro starší lidi bylo navíc lehčí si najít nějakou přechodnou práci než běžné zaměstnání.
Je to tedy osvobozující, ale zároveň smutné, protože lidé by neměli dělat něco takového proto, aby se cítili osvobozeni.
Podaří se jim někdy najít stabilní práci?
Občas se to stane. Potkala jsem jednoho člověka, který dostal práci v Amazonu. Jinak je pro ně ale těžké najít něco stálého.
Co jste se naučila ze života mezi nomády?
Jedna z věcí, která na mě udělala největší dojem,
