Seskok – operace s názvem BENJAMIN – se však neobešel bez „drobných“ chyb. Ze zadaného úkolu nakonec Otmar Riedl nic nesplnil, operace byla neúspěšná a samotný skokan Riedl strávil zbytek války coby dělník v Baťových obuvnických závodech. A proč velitel vybral pro úkol právě Otmara Riedla? „Víš, Riedle, ty máš tak pitomý ksicht, že nikdo, kdo tě potká, neuvěří, že bys mohl být parašutista,“ vzkázal Rieldlovi po válce velící důstojník Karel Paleček.
Rychlokurz seskoku
Otmar Riedl narukoval na západní frontu hned po vypuknutí války. Bránit svět před rozpínavou Třetí říší odjel v roce 1939 z Jugoslávie, kde toho času působil coby zaměstnanec společnosti Baťa.
„Před odchodem do Británie bojoval ještě ve Francii v pozemních bitvách. Za své nasazení zde později dostal vyznamenání,“ popisuje okamžiky života prvního československého parašutisty historička Markéta Mercová z Muzea Kroměřížska, která se mimo jiné zajímá o historii města. Zlomovým okamžikem v jeho životě bylo, když jej velící důstojník pasoval do role parašutisty, který měl shozen nad územím Protektorátu Čechy a Morava. Jeho příprava na akci byla velmi rychlá. Například parašutistický kurz trval jen tři dny. Krátká teoretická výuka byla završena dvěma cvičnými seskoky. I zbývající školení „proletěl“ za pár dnů.
Nepotkali se u Kolína
Smůla se však začala Otmaru Riedlovi lepit na paty. Jeho akce, která se měla původně uskutečnit v polovině února, byla neustále odkládána. Když už 12. března konečně letadlo vzlétlo, špatné počasí nedovolilo pilotovi operaci dokončit. Konečné datum bylo stanoveno na 16. dubna. Rozkaz ten den zněl jasně: Provést operaci za každou cenu a v případě nutnosti vysadit Riedla kdekoliv nad územím Protektorátu.
Ale ani to se však nepodařilo. Pilot se během letu dostal dvakrát do německé protiletadlové palby, kvůli špatné viditelnosti byl problém s navigací.
„Létali jsme nad prostorem půl hodiny, na zemi jsem viděl jedno světlo. Zdali se padák Novákovi otevřel a kam skokan dopadl jsem nemohl kontrolovat,“ uvedl Jaroslav Šustr, který doprovázel v letadle Riedla na jeho pionýrské misi.
Když pak Otmar Riedl přistál místo Kolína (původní cíl seskoku) v zasněženém údolí, nestačil se divit. „Jediné, co jsem věděl, že jsem v Alpách. Na dřevěné tabuli totiž stálo: Alpenbezirk,“ vzpomínal později Otmar Riedl. Nevzdával se. Celý den bloudil. Nakonec jej zachytila německá hlídka. Teprve v té chvíli se dozvěděl, že přistál na pomezí rakousko-italských hranic ve městě Landeck. Než zajistila hlídka tlumočníka, měl Otmar čas přemýšlet, co řekne. Rozhodl se, že všechny vybájené historky nechá stranou a poví o sobě „celou“ pravdu.
Návrat k Baťovi
Riedl řekl hlídce své skutečné jméno a to, že je pracovníkem firmy Baťa. „Neměl nachystanou žádnou krycí historku, proto řekl to, co ho první napadlo – že je Baťovec, který odešel z Jugoslávie a chce se vrátit do vlasti,“ říká Mercová.
Dále uvedl, že ve vlaku zpět se měl seznámit s člověkem, který mu slíbil převedení přes hranice do Rakouska. Po cestě mu ale ukradl kufr se všemi věcmi a on zůstal bez prostředků v neznámé krajině.
„Němci si jeho historku ověřovali ve Zlíně,“ poukazuje na důslednost nacistické hlídky Mercová. Na Riedla se po delší době konečně usmálo štěstí, když mu jeho příběh ve Zlíně potvrdili.
„Nikdo nevěděl, že odešel na západní frontu. V závodě prostě potvrdili jen to, že je jejich zaměstnanec,“ poznamenala Markéta Mercová. A právě to zřejmě Riedlovi zachránilo život. Díky této lži si parašutista „vysloužil“ pouze dva měsíce vězení za nelegální přechod hranic.
Zbytek války strávil jako vedoucí prodejen Baťa v jižních Čechách. Nikdo z odboje o něm neměl až do konce války ponětí. Dokonce byl prohlášen za nezvěstného, když se s ním nepodařilo u Kolína navázat spojení. Po válce se vrátil Otmar Riedl do Zlína. Zemřel v roce 1994 v Holešově.
Původní termín seskoku: 17. února 1941
Skutečný termín seskoku: 16. dubna 1941
Místo výsadku: asi 6 kilometrů od Kolína
Krycí jméno: Josef Novák
Riedl se sebou měl zhruba 450 protektorátních korun a dvě fotografie pro vytvoření falešných dokladů.
Heslo pro navázání kontaktu s odbojáři: na parašutistův dotaz „V kterou stranu je Křečhoř?“ se mu mělo dostat odpovědi „Křečhoř ne, ale Praha.“
Náplň mise: předání poselství prezidenta v exilu Edvarda Beneše. Po doručení se měl dát k domácímu odboji