Pří závodě MotoGP v Aragonu 18. října 2020 vyhrává španělský pilot Jaume Masia v kategorii Moto3 a stává se 100. vítězem na motocyklu značky Honda. Tentýž pilot získává o týden později na stejném okruhu 800. vítězství pro Hondu. Na některé závodníky, kteří na Hondě vyhráli, mám ještě živé vzpomínky.

1. vítěz: Tom Phillis. Prvním vítězem na motocyklu Honda se stává Australan Tom Phillis, který vyhrává v barcelonském parku Montjuich závod třídy do 125 cm3. Stalo se to 23. dubna 1961 a já jsem v tento den slavil 11. narozeniny. Můj otec mne vzal 16. července 1961 na Cenu Slovenska do Piešťan, kam jsem předem napsal dopis a pracovník sekretariátu pan František Chudý mne s otcem pozval do parkoviště závodních strojů, kde jsem si to skutečně velmi užil. Tom Phillis vyhrál závod stopětadvacítek před východoněmeckými piloty Walterem Brehmem a Hartmuttem Bischoffem na MZ, čtvrtý skončí Stanislav Malina na ČZ, Rhodézan Jim Redman na Hondě vyhrává závod třídy do 250 cm3. V Brně Tom Phillis kvůli zranění nestartuje a oba závody vyhrává Jim Redman. Tom Phillis vyhrál na stroji Honda RC144 mistrovství světa v kategorii 125 cm3, jelo se 11 závodů a Tom vedle závodu v Montjuich vyhrál v Clermont-Ferrand ve Francii, v nizozemském Assenu a závěrečný závod v Buenos Aires v Argentině. Vybojuje 44 bodů (započítávalo se šest nejlepších výsledků) a předčí východoněmeckého reprezentanta Ernsta Degnera, který získává 42 bodů a před závodem ve švédském Kristianstadu opouští NDR. Phillis vyhrává čtyřikrát ve stopětadvacítkách a dvakrát ve třídě do 250 cm3, tragicky pro něj skončí Tourist Trophy na ostrově Man v roce 1962, kdy v závodě třídy do 350 cm3 tragicky zahyne, poutavě o tom píše František Šťastný v knize „Na plný plyn“.

3. vítěz: Mike Hailwood. Angličan Mike Hailwood se stává devítinásobným mistrem světa. V kategorii do 250 cm3 získává tituly v letech 1961, 1966 a 1967, v roce 1966 a 1967 se stává mistrem světa ve třistapadesátkách, ve všech případech na motocyklu Honda. V „pětistovkách“ zaznamená tituly mistra světa v letech 1962 až 1965 na stroji MV Agusta, v letech 1966/7 startuje v prestižní třídě na stroji Honda a vyhrává 8 Velkých cen, mistrem světa se však stává jeho soupeř a veliký přítel Giacomo Agostini na MV Agustě. Mike Hailwood vyhrál 41 Velkých cen na Hondě v kategoriích do 125, 250, 350 a 500 cm3, k tomu vyhrál jednou na Ducati 125, jednou na MZ 250, čtyřikrát na MV Agustě 350, jednou na Nortonu 500 a 28krát na MV Agustě 500, celkem vyhrál 76 GP. Já osobně si vzpomínám na Velkou cenu ČSSR v Brně v roce 1966, kde vyhrál závody tříd do 250 (na Hondě RC166), 350 (na Hondě RC173) a 500 cm3 (na Hondě RC 181), což znamená ujetí celkově 33 kol a více než 460 kilometrů! Mike Hailwood tragicky zahyne při dopravní nehodě v roce 1981.

5. vítěz: Jim Redman. Jim Redman z Rhodézie vyhrává 45 Velkých cen výhradně na stroji Honda – čtyřikrát vyhrál ve třídě do 125 cm3, osmnáctkrát ve dvěstěpadesátkách, 21x v třídě do 350 cm3 a na závěr své kariéry v roce 1966 vyhrává dva závody „pětistovek“ v Hockenheimu a v Assenu. Stává se šestinásobným mistrem světa – v letech 1962, 1963, 1964 a 1965 ve třistapadesátkách a v letech 1962/3 ve třídě do 250 cm3. V Assenu v roce 1964 se mu jako prvnímu jezdci podařilo vyhrát v jednom dni tři závody ve třídách do 125, 250 a 350 cm3. V roce 1966 Redman po zranění ze Spa Francorchamps zanechává závodění. Já jsem měl možnost s ním hovořit v roce 2014 a na toto setkání nikdy nezapomenu. Podle jeho vlastních slov byl nejdůležitější první titul ve dvěstěpadesátkách v roce 1962, když Jim Redman vyhrává 6 Velkých cen z celkového počtu deseti.

11. vítěz: Freddie Spencer. Američan Freddie Spencer je zástupcem velice úspěšné „americké školy“ a na motocyklu Honda zvítězí 27krát. V roce 1982 vyhrává na stroji Honda NS500 GP Belgie na okruhu Spa Francorchamps, byl to první závod, který pilot Hondy vyhrál po přestávce, která se konala po skončení sezóny 1967. Ve věku 20 let a 196 dní se Spencer stává nejmladším vítězem v prestižní třídě. „Fast Freddie“ je posledním pilotem, který v roce 1985 získal dva tituly mistra světa ve třídách do 250 a 500 cm3. Na stroji Honda RS250R-W vyhrává sedm závodů dvěstěpadesátek a na motocyklu Honda NSR500 sedm závodů v „pětistovkách“. Součástí mistrovství světa bylo tehdy 12 závodů, jeho šéf mechanikem byl Erv Kanemoto. Naše GP v letech 1983 až 1986 nebyla součástí MS, závody třídy do 500 cm3 se v Brně nejezdí od roku 1978 a já jsem musel jet na devizový příslib na GP do Jugoslávie. Spencer na Motodromu Grobnik vyhrává závod třídy do 250 cm3, v závodě „půllitrů“ však zavadí o balík slámy a skončí druhý o více jako 20 sekund za svým velkým soupeřem, dalším pilotem z USA Eddie Lawsonem na Yamaze. Spencer vyhrává MS třídy do 500 cm3 na stroji Honda NS500 i v roce 1983, když zvítězí v šesti závodech – včetně GP Jugoslávie, na které jsem rovněž byl jako externí novinář. V roce 1983 se stává ve věku 21 let a 258 dni v té době nejmladším mistrem světa prestižní třídy. Celkem získává v „pětistovkách“ 20 vítězství – všechny na motocyklu Honda. V roce 1986 přichází jeho nečekaný pád, v roce 1989 přestupuje do týmu Marlboro Giacoma Agostiniho, ale po roce 1986 již nevyhrává žádnou Velkou cenu. S Freddiem Spencerem jsem mohl hovořit v roce 2016 při závodě veteránů na Sachsenringu a ani na tento den nikdy nezapomenu.

13. vítěz: Randy Mamola. Američan Randy Mamola se nikdy nestal mistrem světa. Čtyřikrát se stává vicemistrem, z toho dvakrát na Suzuki, jednou na Hondě a jednou na Yamaze. Vyhrává 13 GP, z toho čtyři na stroji Honda NS500 – v roce 1983 GP Holandska v Assenu, GP Anglie v Silverstone a GP San Marina v Mugellu (Velká cena Itálie se koná v Misanu a vyhrává ji Freddie Spencer), v roce 1985 k tomu přidává vítězství v Assenu. Mamola byl nesmírně populární, podle mého názoru však dosti často mění značky motocyklu a to je asi problém, proč titul mistra světa nezíská. Ve třídě do 500 cm3 postupně závodí na Suzuki (5 vítězství), Hondě, Yamaze (4 vítězství) a na Cagivě.

15. vítěz: Wayne Gardner. Australan Wayne Gardner vyhrává 18 závodů, všechny na motocyklu Honda. V roce 1987 se na motocyklu Honda NSR500 stává mistrem světa, když vyhrává sedm Velkých cen. Gardner vyhrává na Automotodromu Brno první dva závody třídy do 500 cm3 v letech 1987 a 1988, v obou případech obsadí druhé místo Eddie Lawson na stroji Yamaha. V roce 1989 bylo týden před naší GP testování, při této příležitosti jsem Gardnera požádal o rozhovor. On si ještě musel něco zařídit a ztratil se v kamiónu, potom však přišel a náš rozhovor byl velmi příjemný.

19. vítěz: Reinhold Roth. Nejúspěšnějším západoněmeckým pilotem „střední třídy“ (tedy do 250 cm3 resp. Moto2) je se 33 vítězstvími Toni Mang: Toni vyhrál dvanáct GP na motocyklu Honda RS250R, celkem zvítězí v 42 závodech a startuje na starém i novém okruhu v Brně. Pro mne osobně byl vždy mnohem sympatičtější jeho krajan Reinhod Roth, který se nikdy nestal mistrem světa. Na stroji Honda NSR250 vyhrál 3 Velké ceny – v roce 1987 v Le Mans před Dominiquem Sarronem, v roce 1989 v Assenu před mistrem světa Sito Ponsem a Jacquesem Cornu (rozdíl byl 0,780 sekundy) a v Brně před Masahiro Shimizu, Jacquesem Cornu a Sito Ponsem (rozdíl byl 0,850 sekundy). V letech 1987 a 1989 se Reinhlod Roth stává vicemistrem světa a v ročence Motocourse obsadí pátou resp. sedmou pozici. V roce 1990 na GP Jugoslávie se v posledním kole srazí s Australanem Darrenem Milnerem a následky tohoto zranění jsou bohužel patrné dodnes.

23. vítěz: Eddie Lawson. Eddie Lawson vyhrál MS v „pětistovkách“ v letech 1984, 1986 a 1988 na stroji Yamaha. V roce 1989 přestoupí na motocykl Honda NSR500 a díky čtyřem vítězstvím a pomoci šéf mechanika Erv Kanemota získává titul pro největšího světového výrobce motocyklů. Jeho největším soupeřem byl další Američan Wayne Rainey na Yamaze, tovární tým Rothmans Honda s australskými piloty Mickem Doohanem a Wayne Gardnerem obsadí celkově deváté a desáté místo. Eddie Lawson vybojuje celkem 31 vítězství a mne zaujal jako nesmírně vyrovnaný jezdec – viz jeho přezdívka „Steady Eddie“. 16. července 1989 vybojuje v Le Mans 400. vítězství v prestižní třídě o pouhých 0,770 sekundy před dalším pilotem z USA Kevinem Schwantzem na stroji Suzuki. Já osobně nikdy nezapomenu na 17. červenec 1987, kdy mne Eddie v doprovodu Martina Wimmera a svojí přítelkyně navštíví v mém bytě, také na toto setkání mám nezapomenutelné vzpomínky!

31. vítěz: Mick Doohan. Australský pilot vybojuje na stroji Honda NSR500 54 vítězství ve třídě do 500 cm3 a stává se pětinásobným mistrem světa v letech 1994 až 1998 – v roce 1994 v barvách sponzora HRC, jinak jako reprezentant sponzora Repsol. Na GP Imoly v roce 1996 vybojuje pětisté vítězství v prestižní kategorii o pouhých 0,104 sekundy před jeho tehdy největším soupeřem, dalším členem týmu Repsol Honda Španělem Alexem Crivillém. Tento pilot se stává mistrem světa v roce 1999, kdy Mick Doohan havaruje v Jerezu a v budoucnosti se vzdává závodění.

36. vítěz: Ralf Waldmann. Waldmann se nikdy nestává mistrem světa. Zvítězí ve dvaceti GP a mne osobně utkví v paměti rok 1997, kdy se utká ve třídě do 250 cm3 s Maxem Biaggim a zaostane za ním o pouhé dva body. Na stroji Honda Waldmann vybojuje 17 vítězství: v letech 1991 a 1992 vyhrává na stroji Honda RS125 pět závodů, z toho v roce 1992 tři z prvních čtyř a v průběžné klasifikaci skončí vždy třetí, na Hondě NSR250 zvítězí v roce 1994 jednou, v roce 1995 třikrát a po čtyřech GP v letech 1996 a 1997. V letech 1996 a 1997 se stává vicemistrem světa za Maxem Biaggim – v roce 1996 jede Biaggi na Aprilii, v roce 1997 na Hondě. Jeho smrt v roce 2018 všechny zaskočí – je mu pouhých 52 let.

44. vítěz: Max Biaggi. Slavný Ital je se 29 vítězstvími druhým nejúspěšnějším pilotem střední třídy po Toni Mangovi. Na Hondě NSR250 vyhrává jednou v roce 1993 a pětkrát v roce 1997, v obou případech byl jeho šéf mechanikem Erv Kanemoto. V kategorii do 250 cm3 se stává v letech 1994/7 čtyřikrát mistrem světa – třikrát na Aprilii a v roce 1997 na Hondě. V roce 1998 přestoupí do kategorie 500 cm3, startuje na motocyklu Honda NSR500 a podaří se mu vyhrát hned první závod v Suzuce. Druhého vítězství dosáhne v Brně, kde Doohan havaruje a Biaggi vítězí o 0,768 sekundy před Alexem Criville, o 1,546 sekundy před Alex Barrosem a o 2,235 sekundy před Tadayuki Okadou – všichni na strojích Honda. Jeho slavná jízda po zadním kole po skončení závodu vchází do motocyklových dějin, jeho šéf mechanikem se stává opět pan Kanemoto. Celkově skončí Max Biaggi v roce 1998 druhý za Doohanem, následují Criville, Checa a Barros – všichni na motocyklech Honda NSR500. Biaggi pak přestoupí k Yamaze, k Hondě se vrací a v letech 2003/4 vyhraje tři GP, mistrem světa „pětistovek“ se však nikdy nestává. Celkově vyhrává 42 GP, z toho 11 na stroji Honda.

54. vítěz: Daijiro Kato. Japonský pilot vybojuje titul mistra světa ve třídě do 250 cm3 v roce 2001, když zvítězí v 11 GP, celkově vyhrává na stroji Honda NSR250 17 GP, GP Japonska v Suzuce vyhrává čtyřikrát v letech 1997, 1998, 2000 a 2001, z toho dvakrát na „divokou kartu“. Od roku 2000 startuje v celém mistrovství světa, v roce 2002 přestoupí do kategorie MotoGP. Při GP České republiky startuje poprvé s motocyklem RC211V a dojíždí druhý za Maxem Biaggim na Yamaze, celkově skončí sedmý. V kubatuře MotoGP nevyhrává ani jednu GP a okruh v Suzuce se mu stává osudným, když tam 6. dubna 2003 havaruje a 20. dubna podléhá svým těžkým zraněním. Daijiro Kato byl považován za velkou naději a nejlepšího japonského závodníka všech dob.

60. vítěz: Valentino Rossi. Valentino Rossi ve své kariéře vyhrává 115 Velkých cen a co do počtu vítězství je druhý za svým krajanem Giacomo Agostinim se 122 vítězstvími. První vítězství „Doktora“ na Hondě přichází v Anglii na okruhu Donington v roce 2000, zvítězí ve 13 GP na stroji Honda NSR500 a 20 GP na motocyklu Honda RCV211. Pro Hondu oslaví dne 9. dubna 2001 500. vítězství v Suzuce na motocyklu NSR500. Zvítězí v poslední GP ve třídě do 500 cm3 v Riu dne 3. listopadu 2001 a v prvním závodě MotoGP v Suzuce dne 7. dubna 2002. Na Hondě získává 3 ze svých devíti titulů mistra světa – v roce 2001 v „pětistovkách“ a v letech 2002/3 v kategorii MotoGP. V letošním druhém závodě v Jerezu na stroji Yamaha skončí třetí a je to 20 let a 87 dní, kdy na Hondě získává své první pódium v prestižní třídě a to je rekord.

62. vítěz: Dani Pedrosa. Dani Pedrosa na stroji Honda zvítězí v 54 GP – osmkrát ve třídě do 125 cm3, patnáctkrát ve dvěstěpadesátkách a 31x v kategorii MotoGP. Je to trojnásobný mistr světa ve slabších kubaturách, v kategorii MotoGP se mu na titul mistra světa nikdy nepodaří dosáhnout, přestože se v letech 2007, 2010 a 2012 stává vicemistrem světa. Ostatní piloti týmu Repsol mají více štěstí – například Nicky Hayden, Casey Stoner anebo Marc Marquez.

69. vítěz: Nicky Hayden. Nicky Hayden získává jako pilot stáje Repsol Honda v roce 2006 titul mistra světa MotoGP, když vyhrává dvě GP v Assenu a v Laguně Seca. Vítězí s pětibodovým náskokem před Valentinem Rossim na Yamaze, nováček v kategorii MotoGP a jeho týmový kolega Dani Pedrosa jej o titul téměř připraví v předposledním závodě v portugalském Estorilu, kde Nickyho při vzájemné kolizi doslova „sestřelí“. Hayden celkem vyhrává tři GP, vedle ročníku 2006 vítězí i v roce 2005 na americkém okruhu Laguna Seca. Také Nicky Hayden se dnešních dnů nedožívá, kdy jej v roce 2017 srazí při projížďce na kole neopatrný řidič – Nickymu ještě nebylo 36 let.

73. vítěz: Casey Stoner. Australský pilot se v kategorii MotoGP stává dvakrát mistrem světa – v roce 2007 na stroji Ducati a v roce 2011 na motocyklu Honda. Celkově získává Casey Stoner 45 vítězství, z toho v letech 2011 a 2012 dvanáct na motocyklu Hondě. Stoner vyhrává 750. závod prestižní kategorie ve Valencii v roce 2011 na stroji Honda RC212V. Je to stejně jako Eddie Lawson pilotem, který získal v prestižní třídě titul mistra světa na dvou různých značkách motocyklů – Lawson na Yamaze a Hondě, Stoner na Ducati a Hondě. Po skončení ročníku 2012 již nenachází chuť závodit.

74. vítěz: Marc Marquez. Španělský pilot Marc Marquez vyhrává na stroji Honda 56 závodů MotoGP a to je v této třídě mezi piloty Hondy nejvíce. Do kategorie MotoGP přestoupí po skončení ročníku 2012 a titul získá hned při prvním pokusu, naváže na to v letech 2014, 2016, 2017, 2018 a 2019. Marquez se stává 21. dubna 2013 ve věku 20 let a 62 dní na americkém okruhu Austin nejmladším držitelem pole position v prestižní třídě a ve věku 20 let a 63 dní nejmladším vítězem prestižní třídy, když předstihne Freddieho Spencera na motocyklu Honda. Ve Valencii se Marquez stává 10. listopadu 2013 nejmladším mistrem světa prestižní třídy. V roce 2019 se na pódiu objeví osmnáctkrát z devatenácti závodů a to je rekord, na GP Thajska v Buriramu 6. října 2019 získává ve věku 26 let a 231 dní jako nejmladší pilot šest titulů v kategorii MotoGP, stává se nejmladším osminásobným mistrem světa: vedle titulu v MotoGP se stává mistrem světa stopětadvacítek (10 vítězství) a Moto2 (16 vítězství). Marc Marquez celkově vyhrává 82 GP a na rozdíl od Valentina Rossiho může Agostiniho rekord v počtu vítězství překročit (Agostini vyhrál 112x), co do počtu titulů mistra světa (Agostini jich získal 15) to už vidím dost skepticky. Marc Marquez se v roce 2020 v Jerezu zraní na ruce a závody MotoGP se bez jeho účasti stávají velmi zajímavé.

Text: Tomáš Gescheidt
Foto: autor a Robert Gescheidt (1)