Storie Alfa Romeo v letech 1906-1925
Příběh Alfy Romeo, která letos slaví 110 let od založení, začal 24. června 1910 založením společnosti A.L.F.A. (Anonima Lombarda Fabbrica Automobili). Podívejme se ale o několik let zpět k postavě francouzského podnikatele s knírkem ve tvaru řídítek a vyznačujícího se vynikajícím podnikatelským instinktem.
S úspěchem na domácím trhu se však zrodil nápad vyvážet vozidla do jiných zemích, zejména do Velké Británie a Itálie. Svou pobočku v Itálii otevřel Darracq v dubnu roku 1906. Neapol však byla od Francie poměrně daleko a cestování bylo složité a nákladné. Do prosince tak převedl výrobu do milánského okrsku Portello.
Kromě logistických potíží se ale objevilz i problémy s trhem. Prodej automobilů v Itálii byl doslova boj. Po silnicích se pohybovalo několik málo tisícovek vozidel, a situaci nepomáhala ani poměrně velmi malá kupní síla. Aby to nebylo snadné, Italové měli na rozdíl od Francouzů zcela jiná očekávání. Darracqovy automobily byly lehké a levné, ze všeho nejhorší byl však odlišný italský vkus. Darracqova společnost se tak koncem roku 1909 dostala do likvidace.
Šlechtic z Milána
O potenciálu továrny v Portellu byl však přesvědčený šlechtic Ugo Stella, výkonný ředitel Darracqovy společnosti. Rychle nalezl místní financování a záruky od milánské zemědělské banky, převzal továrnu v Portellu a najal více než 200 zaměstnanců. Ambiciózní, ale dost riskantní krok. Stella měl však odvážné tušení, které započalo cestu příběhu Alfy Romeo. Ve své práci se dobře vyznal a pochopil, že italští zákazníci touží po jiných automobilech. Navíc měl jedno eso v rukávu, muže, který nové automobily navrhne.
Geometr s Piacenza
Giuseppe Merosi pracoval původně jako stavební dozor v Piacenze. Ale stejně jako řada jiných mladých mužů té doby jej uchvátila vášeň pro osobní automobily. Postupně si tak v daném oboru vyzkoušel řadu rolí.
Na podzim roku 1909 jej Stella požádal, aby vytvořil dva nové vozy s výkony 12 a 24 k. Vozidla měla být výkonnější než ta od Darracqa, odpovídat vkusu italských zákazníků a měla využívat rám, který by umožňoval montáž karoserií prestižních karosářů.
Během svého pobytu v Miláně na Via Cappuccio 17 pracoval mladý inženýr dnem i nocí, aby 1. ledna 1909 do technické kanceláře odeslal plány na první vůz.
24 HP
Snad jedinkrát v historii motorismu vznikl model vozidla dříve než značka, která jej měla prodávat. Model 24 HP měl motor s jednolitým blokem (v té době šlo o dost neobvyklé řešení), 4 válci, zdvihovým objemem 4 litry a výkonem 42 k a kardanový hřídel poháněl zadní kola. Vůz měl robustní rám s bočními nosníky a příčníky z lisovaného plechu průřezu C, což karosářům Castagna, Schieppati, Sala a Bollani umožnilo navrhnout karoserie typu torpedo a limousine, požadované nejnáročnější klientelou. Model 24 HP od počátku směřoval velmi vysoko. Dnes bychom jej nazvali prémiovým modelem, ostatně jeho pořizovací cena dosahovala dvouletého platu běžného zaměstnance.
Vůz skvěle zrychloval a dosahoval rychlosti až 100 km/h, a byl postaven s mimořádnou pečlivostí a precizností. Díky tomu jezdil rychle a nabízel dobré jízdní vlastnosti. Zákazníky byl přijat více než dobře. Tato první A.L.F.A. byla Alfou Romeo se vším všudy, elegantní, sportovní, technicky avantgardní a vyzařovala nezaměnitelné charisma. Tato magická rovnice pak doprovázela vývoj modelů Alfy Romeo po celou její historii a způsobila pověstnou výjimečnost značky.
Merosi si uvědomil, že je na správné cestě a v roce 1911 vyvinul model 24 HP Corsa: lehčí, výkonnější a mrštnější model, tak trochu v duchu dnešního GTA. S tímto modelem, pouhý rok po založení společnosti A.L.F.A., vstoupil do světa závodění. První vítězství přišlo během závodu Parma-Poggio di Berceto v roce 1913, kdy Nino Franchini obsadil celkově druhé místo a první ve své kategorii.
Modely 40/60 HP
Pro začínající značku bylo závodění nejlepším způsobem, jak si vytvořit jméno a zviditelnit se. Merosi si toho byl velmi dobře vědom a rozhodl se postavit závodní vůz s novou koncepcí motoru. V roce 1913 byla připravena verze 40/60 HP.
Hrabě Ricotti se tehdy obrátil na karosárnu Castagna, aby podvozek A.L.F.A osadila karoserií, která by respektovala nové poznatky z oblasti aerodynamiky. Výsledkem byl aerodynamický model 40/60 HP Aerodynamic Ricotti Torpedo, který působil jako z dobrodružných knih Julese Verna a byl schopen atakovat rychlost 139 km/h.
Vypuknutí první světové války však znamenalo zásadní obrat pro mnoho podniků včetně společnosti A.L.F.A. Tyto podniky byly vyzvané, aby se zapojily do vojenského programu. Změny však zpravidla znamenají příležitost, která přišla 2. prosince 1915. Společnost Engineer Nicola Romeo & Co převzala továrnu v Portellu a změnila její zaměření na výrobu střeliva a leteckých motorů. Původní výrobní haly byly doplněné o slévárnu a zaplnily je obráběcí stroje ze Spojených států. Počet zaměstnanců vzrostl z několika stovek na více než 1200.
Inženýr a senátor
Další významnou postavou našeho příběhu je Nicola Romeo, budoucí senátor Italského království. Během první světové války koupil Romeo několik významných strojírenských podniků jako Costruzioni Meccaniche di Saronno, Officine Meccaniche Tabanelli z Říma a Officine Ferroviarie Meridionali z Neapole. Svou společnost přejmenoval na Engineer Nicola Romeo Anonymus Co., a ve chvíli kdy banka Italiana di Sconto požádal o likvidaci společnosti A.L.F.A, byl připraven ji okamžitě koupit.
To vedlo ke sporům s předchozím vlastníkem o název společnosti, a tak se Romeo rozhodl své výrobky prodávat pod názvem, který kombinoval původní označení Alfa a jeho příjmení. Prvními vozy nesoucími jméno nové značky byly model 20-30 HP a jeho derivát ES Sport. Vozidla následovala cestu, kterou započal Merosi před válkou: byla elegantní, rychlá a měla nezaměnitelnou osobitost.
V poválečných letech se jezdci Giuseppe Campari, Antonio Ascari, Ugo Sivocci a mladý Enzo Ferrari sedlající nové Alfy Romeo brzy dostali na špičku. Ať už šlo o závody Mugello, Parma-Poggio di Berceto, Targa Florio, Aosta-Gran San Bernardo či Coppa delle Alpi, Alfa Romeo nikdy nechyběla mezi oceněnými. Jediné, co stále nepřicházelo, byl první mezinárodní závodní úspěch.
Merosiho mistrovské dílo
Italská odpověď na nejelegantnější vozidla světa, tak zněl komentář britského tisku týkající se nové Alfy Romeo RL po jejím představení na londýnském autosalonu v listopadu 1921. Model RL přepsal pravidla motorismu. Jednalo se pravděpodobně o Merosiho mistrovské dílo. Třílitrový motor o výkonu 56 k disponoval šestiválcovým blokem motoru s odnímatelnou hlavou válců a ventily ovládanými zdvihátky přes vahadla. Vůz dosahoval rychlosti 110 km/h a mohl se mohl pochlubit skvělou ovladatelností.
V roce 1923 vyrobil Merosi dvě speciální závodní verze Corsa s hmotností 980 kg. Vozidla byla navržená tak, aby dosáhla vítězství v slavném závodě Targa Florio, což se podařilo.
V dubnu zaujal Ugo Sivocci své místo na startovním roštu Targy Florio se zeleným čtyřlístkem namalovaným na bílém podkladu. Tento symbol štěstí odvedl opravdu skvělou práci a Sivocci v 15. ročníku Targy Florio triumfoval (dosáhl prvního z dlouhé série vítězství). Symbol Quadrifoglio se stal součástí historie značky.
Designér doporučený Ferrarim
Nastal čas oddělit sériovou výrobu od speciálních závodních vozidel Grand Prix. Vhodného adepta na tuto práci doporučil Enzo Ferrari. Vittorio Jano byl mladý konstruktér z Piemontu, který pracoval pro FIAT a byl specialistou na architekturu motorů a rámů.
Alfě Romeo přinesl řadu revolučních myšlenek včetně plněných maloobjemových motorů. Jednalo se o skutečně vítěznou myšlenku. Model GP P2 Vittoria Jana s Ascarim za volantem rozdrtil všechny soupeře na okruhu Cremona průměrnou rychlostí 158 km/h.
Vítězství modelu P2 přivedlo Alfu Romeo na vrchol světa motoristických závodů. V roce 1925 Alfa Romeo zvítězila v prvním Mistrovství světa Grand Prix, které uspořádala Mezinárodní asociace automobilových klubů. V rámci oslav tohoto vítězství bylo logo Alfy Romeo doplněno o vyobrazení vavřínového věnce.
Alfa Romeo 26.10.2020
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
