Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Rok 2020 ovlivnila pandemie koronaviru. S děním v celém světě mává opravdu ve velkém. Zasáhla do životů všech - tedy i Markéty Hejkalové – ředitelky Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. 

Tato akce, která letos měla oslavit 30. výročí, se neuskuteční – jak vám bylo, když padlo konečné rozhodnutí akci zrušit…?
O zrušení 30. Podzimního knižního veletrhu jsem definitivně rozhodla 8. října, kdy vládní usnesení veletrhy výslovně zakázalo. Pro klid duše jsem rozhodnutí ještě konzultovala s MUDr. Alenou Dvořákovou z Krajské hygienické stanice, tímto bych jí chtěla poděkovat za ochotu a vstřícnost. Ona mi potvrdila, že skutečně není jiná možnost než veletrh zrušit. 

Bylo mi smutno, strašně smutno, ale po týdnech nejistoty jsem paradoxně cítila i úlevu, že dlouhé týdny nejistoty skončily. 

Nechceme vám sypat sůl do rány, ale představte čtenářům JL hlavní taháky akce, která měla 23. a 24. října opanovat Havlíčkův Brod.
Nakladatelé chystali na veletrh jako každý rok mnoho zajímavých novinek - mimo jiné knihy zahraničních zpravodajů České televize a Českého rozhlasu - Rozpojené státy Martina Řezníčka, Za oponou války Jakuba Szántó či Na vlnách Petra Voldána, protektorátní příběh Miloše Doležala Do posledních sil.

Připravené byly autogramiády Václava Větvičky, Ivana Krause, Tomáše Hanáka, beseda s autory komiksové knihy roku Jiřím Šimáčkem a Janem Lastomírským, tradiční shakespearovská přednáška Martina Hilského Shylockův stín... 
Rakouský bestsellerista Andreas Pittler měl na veletrhu uvádět svou historickou detektivku Případ podivné sebevraždy a na veletrh se moc těšil, dokonce byl odhodlán přeplavat i Dyji, kdyby to jinak nešlo. 

Do poslední chvíle se počítalo s tím, že i přes veškerá nařízení a opatření se veletrh uskuteční. Měli jste připravených několik scénářů, je to tak?
Ano, měla jsem připravený nejen plán B - že na veletrhu bude cca o 30 vystavovatelů méně než jindy a další už oslovovat nebudu, abych zachovala rozestupy. 
Byl i plán C - že veletrh bude rozdělen do dvou sektorů, přízemí a prvního patra, a do každého se bude chodit zvláštním vchodem. Plán D - že vznikne ještě třetí sektor, kdy se část vystavovatelů přesune do nové budovy Krajské knihovny Vysočiny. Plán E - že veletrh proběhne jako čistě prodejní akce bez doprovodných programů. 

Plán F - že veletrh bude pro návštěvníky zdarma, aby se netvořily fronty na vstupenky, atd. 
Ze všech náhradních plánů nakonec vyšel ten poslední, který bych nazvala plán K - místo veletrhu kniha.
Vše zlé je tak pro něco dobré a namísto veletrhu vzniká zmíněná kniha. Jak se vám to podařilo tak rychle zorganizovat? 
To není rychle, knihu jsem začala chystat hned po skončení loňského veletrhu. Měl být 30., jubilejní, a já jsem se rozhodla, že místo banálních upomínkových předmětů, deštníků či hrnečků, jaké se při podobných příležitostech dávají, nabídnu vystavovatelům i návštěvníkům něco unikátního - knihu, napsanou a vydanou přímo k veletrhu. 

Oslovila jsem autory, kteří na veletrhu nejméně jednou četli, a poprosila je o povídku. Kniha se původně měla jmenovat Země úsměvů, což mělo být i motto veletrhu, ale když jsem ji na jaře začala redigovat, uvědomila jsem si, že pod rouškami nejsou úsměvy vidět, a nový název Země skrytých úsměvů se tak přímo nabídl.

Oslovili jste autory a ti vytáhli povídku z šuplíku?
Požádala jsem autory o povídku na libovolné téma, nemusela nijak souviset s veletrhem, omezeni byli jen rozsahem, od 1 do 10 normostran. 
Většina autorů napsala povídku novou, přímo pro tuto knihu - například Jiří Kratochvil, Alena Mornštajnová, Miloš Doležal, Petra Dvořáková, Irena Obermannová, Viktorie Hanišová, Petr Bobek, Michal Vrba, Arnošt Vašíček, Lidmila Kábrtová, Jiří Grygar, Aleš Palán, Michal Šanda, Ivan Kraus, Kateřina Tučková, Martin Reiner, Josef Mlejnek či Eva Tvrdá, další, jako například Michal Viewegh, Miloš Urban, Bianca Bellová či Dora Čechova mi nabídli povídku, která už dříve vyšla. 

30 povídek současných autorů doplňují texty tří autorů již nežijících, kteří byli s veletrhem spjati: dva fejetony Ludvíka Vaculíka, urývek ze Zdivočelé země Jiřího Stránského a pár stránek z románu finského humoristy Arta Paasilinny Prostopášný modlitební mlýnek. 
Paasilinna byl na veletrhu v roce 2006, slíbil čtenářům, že Havlíčkův Brod a veletrh se objeví v jeho příští knize, a jako správný Fin slib dodržel. 

Vy sama jste spisovatelka, nakladatelka… Nejde se tedy nezeptat – jakou knihu a jakého autora byste doporučovala čtenářům v této ne moc pozitivní době?
Pochopitelně Zemi skrytých úsměvů - je to ideální čtení pro 33 dlouhých podzimních večerů. 
Skvělá kniha, byť ne zrovna veselá, je povídkový cyklus Michala Vrby Kolem Jakuba. Autor silně a dojímavě líčí osud tzv. malého člověka v soukolí velkých dějin. Moc mě oslovil i román Petry Dvořákové Vrány (byť ani ten nepřekypuje optimismem) nebo kniha Jiřího Kratochvila Liška v dámu - autor za ni dostal cenu Magnesia Litera. 
Ale pokud by čtenáři hledali vysloveně odpočinkový text, doporučím Případ podivné sebevraždy již zmíněného rakouského autora Andrease Pittlera. 

Za těch 30 let s veletrhem cítíte, že je o nějaký žánr či o nějaké autory zájem? Jak moc se mění čtenářský vkus?
Myslím, že čtenářský vkus a obliba různých žánrů se mění a vyvíjí. V počátcích veletrhu, tedy na začátku devadesátých let, měli lidé zájem o do té doby zakázané české autory, pak o překlady hlavně anglické a americké literatury, kterých do té doby moc nevycházelo, pak také o ezoteriku, východní nauky, červenou knihovnu... Vlny zájmu přicházely a odcházely. 
Teď trh ovládá žánrová literatura, severská krimi, ale lidé také čím dál víc a čím dál radši čtou české autory a možná hlavně autorky, což mě pochopitelně velmi těší.  

Je mezi čtenáři, když pomineme studenty s povinnou školní četbou,  vůbec zájem třeba o Babičku Boženy Němcové, Nerudovy Povídky malostranské, Raisův Kalibův zločin……?
Na to nedokážu odpovědět, ale zrovna Kalibův zločin mám moc ráda, podle mě to je jedna z vůbec nejlepších českých knih.  

Komu vy „fandíte“ v nové české knižní tvorbě? Je na naší literární scéně někdo, kdo by neměl čtenářům utéci? 
Na to jsem už odpověděla, takže Michal Vrba, Jiří Kratochvil, Petra Dvořáková... Zkrátka a dobře nikdo z autorů, jejichž povídky jsou v knize Země skrytých úsměvů.

Máte radost z toho, že v HB již byla dokončena stavba krajské knihovny a brzy se otevře lidem?
Mám radost, že po mnoha letech plánů a diskusí se v Havlíčkově Brodě otevře nová knihovna, a těším se, že se do ní třeba přestěhují i některé programy příštího, 31. Podzimního knižního veletrhu, který bude 15. a 16. října 2021.

Váš život je plný knih a literatury již od dětství. Vašim dědečkem byl spisovatel František Křelina, maminkou spisovatelka Hana Pražáková… Asi jste se ani nemusela rozmýšlet, kam vaše cesta v dospělosti povede dál, že? Nebo jste měla jiné touhy – třeba stát se jeřábnicí nebo kuchařkou?
Psát jsem chtěla vždycky, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že bych byla spisovatelkou z povolání. Jeřábnicí ani kuchařkou jsem se ovšem stát nechtěla. 
V dětství jsem chtěla být učitelkou (což se mi částečně splnilo, vedu překladový seminář finštiny na Masarykově univerzitě), pak režisérkou - to se mi nesplnilo, zato jsem nějaký čas byla diplomatkou ve Finsku.

Jaká byla vaše oblíbená dětská kniha? Četli vám doma „před spaním“?
Táta mi četl nebo povídal pohádky, ale jenom když jsem byla hodně malá, pak už jsem si četla sama. Moje nejoblíbenější dětská kniha byla jednoznačně Pouští a pralesem Henryka Sienkiewicze - právě při ní jsem pochopila, jaká je čtení skvělá zábava.
 

Na svém kontě máte 14 knih – na čem stavíte svou tvorbu a kde berete inspiraci pro psaní? 
To by bylo na dlouhé povídání, ale dá se to říct i stručně. Inspirací je pro mě svět, život kolem mě. Píšu o tom, co jsem prožila, co bych chtěla prožít a co bych naopak za žádnou cenu prožít nechtěla, a v poslední době píšu i o lidech, kteří tu žili před námi.

Jak relaxuje spisovatel  - neříkejte, že ve volném čas zasedáte ke knihám…? Máte nějaký koníček?
Možná mi nebudete věřit, ale mou nejoblíbenější zábavou je opravdu čtení. A také cestování, ovšem to je teď trochu obtížnější. Zato knihy s námi jsou v karanténě, dodávají nám odvahu, naději, v tom smyslu jsou to opravdu naši nejlepší přátelé.
 

Diskuze k článku