„Ve jménu Alláha, Nejmilostivějšího, Nejmilosrdnějšího. Od Abduláha, Alláhova služebníka pro Macrona, vůdce nevěřících, popravil jsem jednoho z vašich pekelných psů, který se odvážil znevažovat Mohammeda (mír s ním), uklidněte jeho bližní, než vás postihne krutý trest.“
Na twitterovém účtu @Tchetchene_270, který policie mezitím uzavřela, zveřejnil uplynulý pátek v 16.55 hodin – do té doby neznámý muž, jménem Abduláh Abujedovič Anzorov – k výše citovanému vzkazu ještě fotografii uříznuté hlavy, ležící poblíž chodníku. Byl to poslední vzkaz, který po svém hrůzném činu zanechal.
Jednalo se o hlavu Samuela Patyho, středoškolského učitele ve městě Conflans-Sainte-Honorine, na soutoku Seiny a Oisy, nějakých dvacet kilometrů severozápadně od Paříže. Město, pojmenované po svaté Honorině, jedné z nejstarších panenských mučednic v Normandii, bylo v předvečer prázdnin, spjatých s křesťanským svátkem Všech svatých, svědkem krutého činu, jejž nepamatuje od třetího století.
Téhož večera přijel do města prezident Emmanuel Macron, který řekl: „Jeden z našich spoluobčanů byl dnes zavražděn, protože učil, protože učil studenty svobodě projevu, svobodě věřit a nevěřit. Náš spoluobčan byl zbaběle napaden, byl obětí islamistického teroristického útoku.“ Toho večera ještě neřekl, s odkazem na vyšetřování, jméno profesora Patyho.
Ve Francii se zveřejnění činu, který byl kvalifikován jako teroristický, zvedla obrovská vlna emocí. Vláda, čelící zvýšeným bezpečnostním opatřením v boji proti covidu-19, se rozhodla k několika krokům, jež staví téma terorismu opět do popředí veřejného zájmu. Stětí neboli dekapitace, se zvolna stává standardní teroristickou technikou, s níž je současná evropská civilizace stále více konfrontována.
Prezident republiky Macron složil včera podvečer Samuelovi Patymu z nádvoří pařížské Sorbonny, historického místa evropského univerzitního vzdělání, slavnostní poctu. Den předtím tak učinili poslanci francouzského Národní shromáždění.
Zavražděný Samuel Paty
Ukazovat nahého proroka Mohammeda
Co se to ale vlastně stalo? Samuel Paty, sedmačtyřicetiletý profesor historie a geografie, byl zavražděn kuchyňským nožem krátce poté, co opustil svou školu. Jeho vrahem byl čečenský uprchlík, který přijel z nedalekého Évreux téhož rána, což nasvědčuje skutečnosti, že šlo o připravovaný akt. Za výkřiku: „Allahu Akbar!“ (Bůh je veliký) oddělil hlavu od těla. Krátce po svém aktu byl Abduláh Anzorov, o několik minut později, zastřelen policií v Éragny, poblíž místa tragédie. Podle informací policie, které jsou k dispozici, měl u sebe nůž a jednu airsoftovou pistoli.
Učitel Paty, o jehož oblibě svědčí množství studentů, jejichž svědectví média v posledních dnech vysílají, byl zavražděn, neboť jako součást „hodiny morální a občanské výchovy“ ukazoval karikatury proroka Mohameda. Na jedné z nich, pocházející ze satirického žurnálu Charlie Hebdo, byl prorok nahý. Naposledy se tak mělo stát 6. října, což mělo údajně „vzbudit hněv části rodičů“. Profesor samotný na hrozby, jež se objevily na sociálních sítích, upozornil dokonce policii. Mezi těmi, kteří učiteli vyhrožovali, byl i radikální islamistický francouzsko-marocký aktivista Abdelhakim Sefrioui, který zveřejnil na sociálních sítích několik videí, v nichž mluvili o učiteli jako o „násilníkovi“ a „nemocném“ – zveřejnili i jeho jméno a adresu školního zařízení.
Anzorov, jehož rodiče získali ve Francii azyl v roce 2009 (jemu samotnému bylo v té době šest let), obdržel letošního roku povolení k pobytu na deset let. Anzorov se narodil v Moskvě 12. března 2002, a podle slov vyšetřujícího prokurátora Jeana-Françoise Ricarda o něm orgány činné v trestním řízení nevěděly. Nebyl nikdy odsouzen, i když byl policii známý, zejména pro škody na veřejném majetku a násilí spáchaných ve skupinách, když byl ještě nezletilý. Ricard rovněž potvrdil, že během útoku bylo zadrženo celkem devět lidí. Mezi zadrženými jsou i čtyři členové jeho rodiny. Podle žalobce „nevlastní sestra jednoho ze zadržených se v roce 2014 připojila k teroristické skupině Islámský stát“. „V současné době je na seznamu hledaných pro teroristické zločiny,“ vysvětlil Ricard.
Policie vyšetřuje celkem patnáct lidí, shrnuje agentura Reuters. Tato vyšetřování se týkají skutečností „šíření terorismu spáchané prostřednictvím veřejné komunikační služby“, ale také vyhrožování smrtí nebo dokonce veřejné urážky na základě původu, etnického původu, národu, rasy nebo náboženství a „elektronické provokace, po které nenásleduje trestný čin nebo přestupek“, upřesnila pařížská prokuratura. Většinu těchto vyšetřování provádí speciální Brigáda pro potlačení kriminality (BRDP).
Způsob, jakým se Anzorov odhodlal zabít učitele, kterého osobně neznal, působí dojmem, že jednal v organizované skupině. Aby získal podobu své budoucí oběti, kupoval si před školou (v Bois-d'Aulne) informace a žádal studenty, aby mu určili budoucí oběť, vysvětlil prokurátor. Podle informací večerníku Le Monde dal útočník peníze studentům výměnou za informace k identifikaci učitele. Podle těchto informací měl Abdouláh Anzorov k dispozici „několik stovek eur“. Jeden ze studentů ve věku 15 let byl v neděli „z tohoto důvodu“ (uplácení) vzat do vazby.
Rozhodující kampaní proti učiteli byla obvinění ze znevažování proroka Mohameda. Podle Ricarda měl ve svém kurzu učitel „ukazovat dvě karikatury vydané Charlie Hebdo“. První byla obálka den po teroristickém útoku ze dne 7. ledna 2015, na druhé byl nahý a klečící prorok. Brahim Chnina, otec dívky, která se cítila karikaturami dotčena, zašel se svou dcerou na policejní stanici v Conflans-Sainte-Honorine, kde podal stížnost za „šíření pornografických obrazů“. Studentka řekla, že učitel před svou prezentací vyzýval muslimské studenty, aby si přihlásili, kdo je muslimského vyznání, a pokud se cítí karikaturami dotčeni, aby opustili učebnu.
Stětí jako návrat k čestné smrti?
Všechno by vypadalo možná jinak, kdyby si Francie nepřipomínala pět let od teroristického útoku právě na hojně citované noviny Charlie Hebdo. Ve Francii se navíc koná proces s pachateli útoku na její redakci. Není to první reakce, která přišla: Již 25. září se poblíž bývalého areálu redakce uskutečnil teroristický útok sekáčkem mladého Pákistánce. Výsledkem byli dva zranění.
Útok ve městě Conflans-Sainte-Honorine přichází ovšem také krátce po dlouhodobě připravovaném projevu Emmanuela Macrona o boji proti „separatismu“, který přednesl 2. října 2020 v Les Mureaux, v departmentu Yvelines stejně jako Conflans, kde byl spáchán poslední atentát. Prezident představil opatření k posílení sekularismu a upozornil na to, že je podle něho – „islám v krizi“.
Útok je druhým islamistickým stětím ve Francii a v Evropě od útoku Saint-Quentin-Fallavier v roce 2015 a šestým islamistickým útokem ve Francii od začátku roku 2020.
Ačkoliv bylo stětí považováno v historii k těm „čestným praktikám“, jež si dopřávala zejména šlechta – Francie proslula zejména dekapitacemi šavlí, než nad ní zvítězila rovnostářská gilotina – ve 21. století tento oficiální způsob popravy provádějí pouze tři země, a to veřejné za pomocí šavle: Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty a Katar.
Společnost v bodě obratu? Potřebujeme zbraně, ne slzy!
Diskuse, kterou prochází současná francouzská společnost, je velmi napjatá. Prezident Macron tvrdí, že za útokem byla snaha svrhnout dědictví osvícenství: „Není náhodou, že dnes večer tento terorista zabil učitele, protože chtěl svrhnout republiku v jejích hodnotách. Osvícenství, možnost učinit z našich dětí, ať už pocházejí odkudkoli, ať věří nebo nevěří, bez ohledu na jejich náboženství, svobodné občany. Tato bitva je naše a je existenciální.“ A dodal: „... všichni se sjednotíme. Neprojdou. Tmářství a násilí, které s ním souvisí, nevyhrají. Nerozdělí nás. To je to, co hledají, a my musíme všichni stát společně.“
Ne všichni ale mluví o osvícenství. Předseda socialistů Olivier Faure (PS) tvrdí, že útok odráží „vůli přimět republiku k dodržování vyššího řádu“. Ten „vyšší řád“ ale není ani komunismus, ani socialismus, natož kapitalismus. Faure míní, že „jsme v bodě obratu“. A jaká má být reakce? „Naše reakce musí být silná,“ uvažuje, nebát se činů, jež by vedly „k rozpuštění všech sdružení někdy ozdobených charitativním lakem – která jsou vytvořena se skutečným cílem šíření a udržování nenávisti “.
Předsedkyně Národního sdružení Marine Le Penová (RN) odjela do Conflans-Sainte-Honorine položit věnec před lyceum sťatého učitele, a jen několik hodin poté nevyzvala k ničemu menšímu, než k „válečné legislativě“ proti islamismu, který je v jejích očích součástí republikánské „strategie znovudobytí“, nikoliv pouze slabošským „zadržování“ náboženského fanatismu na postupu. Také šéf Nepoddajné Francie Jean-Luc Mélenchon (LFI) odsuzuje politický islám a požadoval neprodlené vyhoštění všech Čečenců, kteří jsou do politického islámu zapojeni.
Předseda republikánů Christian Jacob (LR) prohlašuje, že nárůst islamismu souvisí s nárůstem imigrace. Tvrdit, že neexistuje spojení mezi radikálním islamismem a komunitarismem, vyvolaný imigrací, je chybné. „Od okamžiku, kdy jsou jednotlivci napojeni do islamistických hnutí, která se usilují o šíření nenávist a násilí, nemluvě o vraždách ... co ještě na našem území dělají, pokud jsou cizinci? Nemělo by se o tom debatovat,“ říká.
Podle republikánského senátora Bruna Retailleaua potřebuje nyní Francie „zbraně, nikoliv slzy“. „Svíčky oheň nezastaví, pláč nás neochrání před islamistickými zabijáky“. Senátor se proto odmítl účastnit vzpomínkového shromáždění v Paříži, svolaného na 18. října, stejně jako několik dalších republikánů včetně evropské poslankyně Agnès Evrenové, která jasně říká: „Předchozí pochody, absolvovala jsem je všechny, ale soucit nestačí“. Neúčastní se ani Marine Le Penová, jež tvrdí, že „mají dost svíčkové politiky“ a pracují „na něčem konkrétnějším“.
Nejsilnějším hlasem z intelektuální obce bylo vystoupení spisovatele Pascala Brucknera. „Je to vyhlášení války!“ řekl. V konzervativním listu Le Figaro napsal: „Právě byla překročena hranice ohavnosti. Útočí se na nejposvátnější baštu republiky: školu a fyzickou osobu učitelů. Profesor je řádně sťat za to, že předváděl karikatury Charlie Hebdo ve třídě, jež by měla být místem svobody projevu.“ A ptá se, co bude následovat dál: „Co udělají ostatní učitelé, muži a ženy, když budou muset řešit tato citlivá témata? Mlčet? Řezníkem z Conflans-Saint-Honorine je domácí Daeš: Je to slavnostní zpráva o podobě děsného obřadu, varování pro všechny pedagogické pracovníky, kteří budou muset ztichnout nebo zahynout.“
Tady už nemůže být řeči o nějakém „aktu separatismu“. Jde tu o „vyhlášení války, které je třeba odpovídajícím způsobem řešit“. Řezníci zatím brousí ostré nože.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
