Hlavní obsah

Operní pěvkyně Soňa Červená: Nepropadám marným náladám

Právo, Radmila Hrdinová

Operní pěvkyně, herečka, recitátorka, autorka dvou autobiografických knih Soňa Červená oslavila začátkem září pětadevadesáté narozeniny. Vzdor úctyhodnému věku je příkladem energie a chuti do života. Nejenže má stále svůj recitál na scéně pražského Divadla Ungelt, ale u příležitosti svých narozenin založila Nadační fond Soni Červené.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Soňa Červená chce pomáhat české kultuře.

Článek

Co vás vedlo k tak netypické oslavě životního jubilea?

Když se blížila má neuvěřitelná pětadevadesátka, začala jsem, už po několikáté, balit. Trapně pořádkumilovná Panna, v níž jsem narozena, mi zavelela, abych po sobě zanechala čistou stopu. Hlavně stopu a hlavně čistou. V bance jsem měla své úspory. Děti bohužel nemám.

A tu mě doslova přepadla myšlenka na nadaci. Nadace rovná se moje děti, nadace rovná se moje stopa. Nadace, která mě přežije, která poslouží druhým.

Jaká cesta vedla od myšlenky k její realizaci?

Oslovila jsem své dva nejlepší přátele. Zabývají se beztak kulturou a já jim důvěřuji. Byli svolní ujmout se členství ve správní radě, já zůstávám do konce života předsedkyní správní rady Nadačního fondu Soni Červené. Na toto konto jsem své peníze převedla. Kromě správní a dozorčí rady má nadační fond i uměleckou radu, v níž zasedá deset předních osobností české kultury, které se budou pravidelně scházet a podávat návrhy na konkrétní akce. Moje vize nadace je: Pro kulturu a vzdělání.

Založení nadačního fondu je nejlepší odpovědí na současnou situaci, kdy se na nás hrne neustále příval negativních informací. Máte recept na to, jak jim nepodléhat?

Na negativní informace mám zázračné síto moudrosti a soucítěnosti. Osobně žádné povzbuzení nepotřebuji, nepropadám depresím ani marným náladám.

Přidala bych k tomu receptu i aktivitu. Ve svém věku stále vystupujete na jevišti. Teď vám to znemožnila pouze koronavirová pandemie. Schází vám publikum?

Divadlo mi teď chybí. A moc! A to jak kontakt z očí do očí s obecenstvem v pražském Ungeltu, tak i návštěva premiér pražských i mimopražských divadel. Tyto zážitky jsou nenahraditelné. Ještěže existují knihy, které člověka nutí k zamyšlení, a cédéčka, která ho pokaždé jinak uchlácholí.

Často říkáte, že jste samotář. Umět být sama je jistě v této době výhodou…

Ano, jsem samotář, dokonce mlčenlivý samotář. Opravdu se ve své společnosti nenudím. Souhlasím s milovaným Karlem Čapkem: Kdyby lidé povídali jen to, co vědí – to by bylo ticho na světě!

Věříte, že se lidé po pauzách způsobených pandemií do divadel a koncertních sálů vrátí?

Ano, věřím. Kultura je přece největším bohatstvím a nejvyšším zákonem našeho národa. Vždyť i můj nadační fond je mým darem české kultuře. Jenže mám pocit, že Hradu a vlády se tato myšlenka až tak nedotýká.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám