Chovancův pád. Smutný příběh muže, který padl ve hře někoho jiného

Chovancův pád. Smutný příběh muže, který padl ve hře někoho jiného
KOMENTÁŘ

Uznávaná fotbalová legenda. Elegantní stoper, který zvládl bránit i ty nejlepší útočníky světa. A neméně vynikající trenér, jenž za spanilou jízdu kvalifikací o EURO 2000 dokonce obdržel cenu pro druhého nejlepšího reprezentačního kouče planety. To všechno je už ale minulost. Minulost, kterou zle zastiňuje současné podezření, že se Chovanec zapletl do nekalých praktik Romana Berbra, respektive svého velkého kamaráda Romana Rogoze. A nelze se ubránit dojmu, že jinak jejich spiklenectví skončit ani nemohlo. 

Na úvod je třeba zmínit jedno. Ať už se Chovanec namočil do úplatkářské a sázkařské kauzy, která v tuto chvíli hýbe celým českým fotbalem, jakýmkoli způsobem, jeho jméno nefiguruje na seznamu podezřelých. Podle kriminalistů se tak rodák z Kočkovců žádného trestného činu nedopustil. Zároveň však policisté tvrdí, že Chovanec měnil delegaci rozhodčích podle toho, jak se to zrovna hodilo fotbalistům Vyšehradu. Tedy klubu, jenž je alfou a omegou obřího skandálu a kterému šéfuje jeden ze čtyř obviněných, Chovancův blízký přítel Roman Rogoz.

K tomuto závažnému obvinění se sám Chovanec, který byl v pondělí nemilosrdně odvolán z čela Komise rozhodčích FAČR, dosud vůbec nevyjádřil. A zřejmě ví proč. Jen těžko by totiž našel slova, jimiž by toto chování ospravedlnil. A je jedno, že nejedná o trestný čin, nýbrž (pouze) o zneužití své funkce pro znásilnění fotbalu. Nebo ještě lépe ve prospěch pleticháře Rogoze, který Chovancovi falešným kamarádstvím umetl cestu přímo do pekel.

Snad až teď si bývalý trenér Letenských a českého národního týmu uvědomuje, s kým se vlastně spřáhl. Jakou životní chybu tehdy udělal. A před čím ho vlastně tolik varovali jeho skuteční přátelé, které nesoudně vyměnil právě za šíbra z Vyšehradu a jemu podobných.

Jde o to, že právě spojenectví s člověkem Chovancova typu Berbr s Rogozem ohromně potřebovali. Tedy vzít k sobě do party někoho oblíbeného a s morálním kreditem, o kterém tito dva muži nikdy ani nesnili. A možná sami se až divili, jak strašně snadno se jim povedlo zlákat ho na scestí.

Ptáte se, jak je možné, že zrovna Chovanec tuto léčku nevycítil? Že se nechal zlákat do hry, v níž byl předem odsouzen k porážce? Že dobrovolně přijal roli loutky Romana Berbra? Nebo že se na rozdíl od prezidenta Příbrami Jaroslava Starky Rogoze včas nezbavil, ale ještě s ním coby šéf sudích jezdil často na golf a rád se vedle něj vystavoval na zápasech Vyšehradu?

Prapůvod tohoto životního Chovancova selhání hledejme už na jaře 2015, kdy byl odvolán ze svého posledního trenérského angažmá - z lavičky Slovanu Bratislava. Jeho volný pád ovšem neodstartoval ani tak tento vyhazov, nýbrž následná slova redaktora slovenského deníku Šport Miroslava Hašana. „Chovanec je vyhořelý. Má úplně vybité baterky a problém je, že už nejdou dobít. Je to trenérská zombie, kterou víc zajímá vlastní golfový handicap namísto moderních fotbalových metod a trendů,“ pálil tehdy Hašan ostrými.

Chovanec se na jeho slova rozhodl reagovat soudní cestou, pravdou ale je, že žádný jiný klub už od té doby nevedl. A i proto tak vzal zavděk stát se v létě roku 2018 šéfem českých sudích, byť i jemu muselo být přinejmenším podivné, že byl do takové funkce zvolen zrovna on. Ale je tu samozřejmě i jiná možnost, pro něj ještě mnohem horší. A sice že o své roli loutky v cizích rukou dobře věděl a respektoval ji.

Kde leží pravda, ví jen on sám. Tak jako tak se ale jedná o tuze smutný příběh. Příběh muže, jemuž celá kauza sebere mnohem víc než Berbrovi s Rogozem vazba či případné vězení...