Gert Hofmann: Zpráva o moru v Londýně. Podle výpovědí tamních občanů, kteří na něj hynuli od května do listopadu L. P. 1665
Jak zranitelná je lidská civilizace, si často neuvědomujeme, dokud nepřijde rána, která nás připraví o dosavadní jistoty... Poslechněte si Hofmannovu Zprávu o moru v Londýně, již na Vltavě uvádíme v rámci Hry pro pamětníky. S výjimkou reprízy v roce 2007 nebyla inscenace po roce 1989 v rozhlasovém éteru ke slyšení, nyní bohužel může působit až nepříjemně aktuálně. On-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Povědomí o tom, že období bezpečí a prosperity netrvají věčně, měli naši předkové mnohem silnější než my. Smutnou zásluhu na tom jistě měly i morové rány, které v Evropě opakovaně decimovaly populaci až do 18. století. Jednou z významných epidemií černé smrti byl i velký londýnský mor v letech 1665–66, na který zahynulo na 100 000 z tehdejších 450–475 000 obyvatel města. Nákaza se do londýnských ulic rozšířila z doků, kam ji přivezly nizozemské lodě. Přes zimu se nemoc objevovala jen málo, ale s nástupem teplého jara a léta propukla epidemie v plné síle. Král Karel II. se svým dvorem město záhy opustil a to se proměnilo ve smrtící past především pro nejchudší obyvatele.
Mrtvé neměl kdo pohřbívat
Obraz lidského společenství vydaného postupné zkáze zachytil v rozhlasové hře Zpráva o moru v Londýně německý dramatik Gert Hofmann. Buduje ji jako mnohohlasou mozaiku složenou z výpovědí lidí, kteří popisují život ve městě – od prvních zpráv o nemoci, které magistrát zlehčoval, přes přibývající kříže na dveřích domů s nakaženými, až po neprodyšné uzavření města, kde bylo tolik mrtvých, že je neměl kdo pohřbívat.
Scénář Gerta Hofmanna počítá s desítkami postav, několika sbory a orchestrem a klade na rozhlasové tvůrce hraniční nároky. V Českém rozhlase nemohl text najít povolanějšího režiséra než Jiřího Horčičku, který ve spolupráci s dramaturgem Karlem Gissübelem, zvukovým mistrem Radislavem Nikodémem i všemi herci, vytvořil mimořádně působivý rozhlasový tvar, dodnes udivující svou přesností i emocionalitou.
V rozhovoru, který s režisérem po premiéře na stránkách Divadelních novin vedla Olga Srbová, Jiří Horčička o inscenaci mimo jiné řekl:
„… Hofmann počítá s obrovským ansámblem účinkujících: potřebuje minimálně 60 sólistů a 20 druhů různých mužských, ženských a dětských chórů (on sám Zprávu o moru charakterizuje jako hru pro sbor a sólové hlasy) a rozsáhlý orchestr symfonického charakteru. Rozhodl jsem se jeho požadavky nerespektovat doslova a poněkud – a na některých místech výrazně – je změnit. … Západoněmecký režisér Heinz von Crammer prý Hofmannovu hru inscenoval téměř jako operu a její realizaci založil na stereofonní bázi. Znamená to, že silně akcentoval hudebně výpravnou složku inscenace. … Naše pojetí bylo jiné. … Hudební a zvukové elementy byly v našem pojetí zcela podřízeny slovnímu vyjadřování a potřebám slovního jednání. …“
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
