Ve svém jadrném proslovu ji Roman Mejzlík použil k dokreslení poměrů v českém hokeji. Šéfka druholigového Hodonína Jana Gajošová měla podle třebíčského kouče vyplísnit jednoho z hráčů, jenž se přišel ucházet o práci. „Až na to sprosté slovo je všechno pravda. Stojím za panem Mejzlíkem, řekl to přesně,“ tvrdí.
Sedí historka prezentovaná Romanem Mejzlíkem?
„Až na to sprosté slovo je všechno pravda. To k vám přijde hráč, kterého berete jako posilu, protože jde za ním taková pověst. Chce dvacet, dvacet pět tisíc a ve finále si vám řekne o brusle. Kurňa, když chce někdo plavat, musí si koupit plavky. A kdo chce hrát hokej, musí mít brusle, ne? Copak chodí tenista do klubu, aniž by měl raketu? Hokejista snad musí mít výstroj… Po průseru s COVIDem si hráči musí uvědomit, že i v první lize žijí nadstandard. Všichni moji druholigoví hráči pracují nebo studují. Nemám tu nikoho, kdo by se mi přes den válel. Ale pak vám přijde borec, není místní, tak ho dáte na hotel, zajistíte mu třikrát denně stravu, pak vám vyjede na led a zjistíte, že takových hráčů máte vedle dalších pět. Vůbec ho nepotřebujete. A to ze sebe dělal hvězdu.“
Čili s proslovem Romana Mejzlíka, byť drsným, souhlasíte…
„S tím, co chtěl kabině sdělit, naprosto. Má pravdu, takto to je. Bohužel jsou tu ale i jiní trenéři, kteří si z hokeje dělají obchod pro sebe. Pozvou si plno mladých hráčů a dívají se na parkovišti, jakými auty přijedou, kolik zlata mají rodiče na krku. Podle toho má dotyčný hráč místo v sestavě. Otipují si solventnost a parazitují. Takoví mezi námi jsou. Neříkám, že všichni. Ale pár ano. A už vůbec nechápu, že druholigový hráč má svého agenta. Na co? Aby bral od hráčů desátky? Nejsme přece v NHL. Hlavně že některé hráče musíme učit platit si zdravotní a sociální. Leckteří znají jen svá práva, nikoli povinnosti. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Alespoň se snad po COVIDu vrátíme k normálu. Jsou tu kluby, které usilovně shání peníze, aby mohly fungovat další den. A není možné mít na druhé straně jen nataženou ruku hráče a jeho výkon nikde.“
Na druhou stranu, manažeři si bokem stěžují na ukrutné požadavky hráčů, ale nikdo z nich nedává GM pistoli k hlavě, aby jim platil statisíce. Mnohdy je to pláč na špatném hrobě.
„Přesně tak, souhlasím. Takto jsme si je vychovali, rozmlsali jsme si je. Všichni takoví naštěstí nejsou, někteří mají perfektní výkonnost, charakter a zaslouží si peníze. Obecně je tu však velký tlak fanoušků na vedení, aby mohli vidět ty nejlepší hráče, být první. A protože manažeři nechtějí, aby se po nich plivalo při prvních porážkách, tak to těm hráčům dávají. Všichni nemůžou být první, to je ten problém. Tak buď budeme v první lize vychovávat mladé kluky, třeba až do reprezentace, nebo se budeme honit jen za výsledky, ale pak ten sport zanikne.“
O čem svědčí, že do éteru unikla další nahrávka plná vulgarit trenéra vůči hráčům?
„Je špatně, že vůbec vznikla. Kabina je územím hráčů a jejich trenéra. Všechny své hráče učím, že to, co se v ní řekne a stane, to v ní taky zůstane. Jestli je někdo takový sráč, že tohle udělá a podrazí trenéra, tak se tučným písmem podepsal pod to, že byl hospitalizován v nemocnici. Nebyl to jeden hráč, na nahrávce je slyšet, jak si tam dva mezi sebou šeptají. Na minutu bych si je půjčila do naší kabiny. Byla by to pro ně zatraceně dlouhá minuta. Pro mě je tohle velká špína. Co ti hráči mají za charakter, že se k tomuto sníží?“
V Hodoníně se vám něco podobného nestává?
„Jednou jsem přišla do kabiny naštvaná, klukům jsem řekla, že budu sprostá a nehodlám s nimi mluvit jako s manekýnkami. Je to o vzájemném respektu. Říkám jim: Hoši, žádné smlouvy na peníze, je tu COVID, dostanete startovné. Všichni do jednoho s úsporami souhlasili. Povídám: Kdo s tím má problém, ať se sbalí a jde do háje. Klidně si mě nahrávejte a někde to pusťte ven. Aspoň to ukáže na váš charakter, co jste zač… Nikdo z nich to neudělal.“
Byť lze chápat motivy Romana Mejzlíka k tvrdým slovům, nemáte pocit, že to přeháněl?
„Jak tam dokola, asi desetkrát opakoval stejná slova, bylo cítit, že má šíleně vyhrocené emoce. S hokejisty se musí mluvit krátce a rázně. Po pěti minutách vás stejně nikdo neposlouchá. To samé, pokud budete pořád jen řvát. Na to si všichni rychle zvyknou a nepohne to s ním. Na jeho místě bych si vytáhla hráče, kteří s ním nesouhlasí a poslala je domů. Ale trenér má těžkou práci.“
V Hodoníně také?
„Zažila jsem ikskrát, že se vyhodí kouč, i Gajošová to udělala. Ovšem ve skutečnosti ho vyhodila kabina, protože se jí znelíbil. A tým přestal hrát. Jenže můžete vyhodit dvě pětky hráčů? Nemůžete, proto jde vždycky trenér. Ale kolikrát mě z toho bylo stydno. Až později mi došlo, že je vždycky lepší jít s pravdou ven. Říci fanouškům, že tento hráč, tento a tento nechce tohoto trenéra. Měla jsem tu kouče a hráči si stěžovali, protože byl na ně pes, zvyšoval hlas a byl občas sprostý. Holenkům povídám, ať jdou klidně na balet, když se jim to nezdá. Samozřejmě je chybou urážet lidi v kabině a i druhé týmy. To je špatně. Ale po stránce obsahu řekl pan Mejzlík naprostou pravdu. Přeju mu brzké uzdravení. Věřím, že i těm klukům, co to vytáhli ven, pokud mají svědomí, není dobře po těle. Kdyby u nás v Hodoníně tisíckrát prosili, abych jim otevřela dveře, neudělám to. V životě ne. Kabina je jako moje rodina, tihle by do ní nemohli. Za tou naší si stojím. Na bezcharakterní hráče nenarazíte, ty už jsme poslali dom.“
