V NHL už taky předvedl pár smrští. Naposledy ve čtvrtém duelu série play off proti Coloradu přispěl Radek Faksa k vítězství třemi body a vyhnal z branky Pavla Francouze. Především se však stal těžko nahraditelným obranářem, který kazí pobyt na ledě nejlepším hráčům soupeře. V Dallasu to dovedli ocenit. Výsledkem byl nový, pětiletý kontrakt za 3,25 milionu dolarů ročně (asi 75 milionů korun). „Beru to tak, že se mnou počítají a jsou spokojení, co odvádím,“ říká 26letý centr.
V semifinále Stanley Cupu si Radek Faksa zlomil zápěstí a do finále už nezasáhl. Pro Stars to byla citelná ztráta, scházelo i několik dalších opor. „Kdybychom měli víc zdravých hráčů, mohli jsme Tampu ve finále minimálně víc potrápit. Ale teď, jak jsem to zažil, se tam tím víc chci dostat zpátky,“ tvrdí v rozhovoru pro Sport útočník poražených finalistů.
Finále skončilo zklamáním, snažil jste se po porážce dostat domů co nejdřív, taky abyste přišel na jiné myšlenky?
„V pondělí jsme skončili, v pátek jsem byl tady. Hned na druhý den po finále letěli do Dallasu, ovšem víc jak půlka mužstva zůstala v Kanadě. Kdyby totiž cestovali do Ameriky a pak se chtěli vrátit, museli by do karantény. Já měl letět do Evropy den po příletu do Dallasu, jenže do Vídně by mě nepustili, tak jsem si přebukoval si letenku přímo do Prahy na další den.“
Triumfu jste byli hodně blízko. Uplynulo čtrnáct dní, už to aspoň trochu přebolelo?
„Je to těžké, když vás od Stanley Cupu dělí dva zápasy. Tam si uvědomíte si, jak obtížné je se dostat až do finále, když v NHL hraje třicet dva týmů a každý může porazit každého. Někteří naši hráči působí v lize dvanáct, třináct roků a do letoška si finále ještě nezahráli. Tam pochopíte, jak je to náročné a že ta šance se neopakuje každý rok. Dallas postoupil takhle daleko po dvaceti letech, povedlo se to až nám. Ale po finále zavládlo obrovské zklamání.“
Myslíte, že by to dopadlo líp, kdyby vaše kabina nepřipomínala polní lazaret?
„Měli jsme pět zraněných hráčů a ti nám chyběli. Hráli kluci, co v základní části nastoupili do pár zápasů. Vedli si výborně, ty zraněné zastoupili skvěle, viz Kiviranta v sedmém zápase druhého kola s Coloradem. Hattrick a ještě rozhodl. Nebo Gurjanov. Ale zkušenosti chyběly. Kdybychom měli víc zdravých hráčů, Tampu jsme mohli minimálně víc potrápit.“
Potíže prý měli i další hráči. S čím vším nastupovali?
„Neskutečné! Fakt jsem nezažil, jak ti kluci skákali do střel, blokovali, přitom někteří hráli pod prášky. Tam člověk taky vidí, co postup do finále obnáší, jak neskutečnou obětavost to vyžaduje. Kluci hráli s prasklou kostí, bolavými třísly, kyčlemi. Tím horší pak bylo, že to tak dopadlo.“
Vy jste nehrál od třetího finále konference proti Vegas. Byla naděje, že byste se vrátil?
„Měl jsem zlomené zápěstí. Doktor říkal, že to je na osm týdnů. Takže jsem věděl, že si finále nezahraju. Po dvou týdnech jsem sice začal trénovat, nosil speciální sádry, ortézy. Kdyby se hrál sedmý zápas, možná bych naskočil. Ale bylo by to hodně riskantní, mohlo by to ohrozit moji další kariéru. Kdyby se s rukou něco stalo, museli by mi tam dát železo. Už by nebyla, co dřív. Ale kdybych mohl být aspoň trošku platný, asi bych do toho na ten sedmý zápas šel.“
Z vás se stal obranář, hlídal jste nejlepší hráče soupeřů. To vám sedlo, co myslíte?
„Já se při hře snažím moc nemyslet na to, kdo proti mně hraje. Jen si člověk musí dávat pozor. Když má na buly třeba MacKinnona nebo ví, že proti němu bude na ledě, musí se trošku stáhnout, hrát chytřeji, tolik neriskovat. Nesmí třeba ztratit puk na modré čáře a podobně, protože to je přesně, co oni chtějí a z čeho těží.“
Radek Faksa
|
Narozen: 9. ledna 1994 ve Vítkově (26 let) Pozice: útočník Klub: Dallas Stars Kariéra: Třinec (2007-11), Kitchener (2011-14), Sudbury (2013-14), Texas Stars (2012-15), Dallas (2015-) NHL: 150 zápasů, 128 bodů (60+68), v play off 45 utkání, 14 (6+8) Draft NHL: 1. volba Dallasu 2012 (13. celkem) Reprezentace: 24 zápasů/2 góly, Světový pohár (2016), 3x MS (2016, 2018-19), 3x MS „20“ (2012-14), MS „18“ (2011) Úspěchy: vítěz Calder Cupu (2014), nejproduktivnější nováček OHL (2012) |
Dallas taky měl čtyři vyrovnané útoky, někteří hráči by možná jinde zastávali významnější role, nicméně, byla právě tohle vaše velká výhoda?
„Tohle je v play off strašně důležité. Mít čtyři dobré útoky. A samozřejmě gólmana. Pomohlo nám, že každá z našich lajn mohla nastoupit proti komukoli a rozhodovat zápasy. Myslím, že jsme taky měli strašně dobrý mix mladých a starších hráčů. Vyletěli kluci, kteří předtím hráli na farmě. Tím jsem si kdysi prošel i já, je to filozofie manažera Jima Nilla. Nechá hráče chvilku v záložním celku, otrká se, víc si pak váží místa v NHL. Naučí se pracovat, sžije se s mužským hokejem.“
Ovšem hlavní slovo v kabině měli ti nejzkušenější. Byl jejich hlad po úspěchu hodně znát?
„Hlavní slovo měli Corey Perry, Jamie Benn, i John Klingberg, který není ještě tak starý. Ale asi nejvíc mluvil Joe Pavelski. Proslov měl i po čtvrtém finále s Tampou, kdy uklidnil kabinu a my pak pátý zápas vyhráli, to samé už ve druhém kole, kdy jsme vedli 3:1 na zápasy, a Colorado vyrovnalo na 3:3. Vyzařuje z něj pohoda, všem to pomohlo a dodávalo klid.“
Hráči Tampy tvrdili, že jinak nepříliš záživný stereotyp v uzavřené bublině mužstvo ohromně semknul. Měli jste to rovněž tak?
„Spočítal jsem, že jsme tam strávili 66 dnů. V bublině jsme napřed trénovali, pak se přesunuli do Edmontonu a hráli play off. Ale jak říkali kluci z Tampy, náš tým to taky semklo, lépe jsme se poznali. I tak to ale bylo psychicky strašně náročné. Vidět pořád ty samé lidi, chodit na stejné jídlo, být zavřený na pokoji. Času venku moc nebylo. Neměli jsme tam přítelkyně, manželky, kluci neviděli děti. Čtyřem se zrovna narodilo miminko. Nemohli sledovat, jak první dva měsíce roste. Bylo to hodně těžké, ovšem stálo to za to. Nedotáhli jsme to tam, kam jsme chtěli, určitě však nelituju. Super zkušenost. A teď, jak jsem to zažil, se tím víc chci dostat zpátky. A finále vyhrát.“
Roman Polák do bubliny nenastoupil. Co jste jeho rozhodnutí říkal?
„Myslím, že to každý pochopil a respektoval. Roman už má něco za sebou, v NHL toho hodně odvedl. Má svoje léta, má rodinu. Věděl, co dělá, na svoje rozhodnutí měl právo.“
Médii proběhlo, že Corey Perry měl v bublině manželku. Šlo o výsadu kanadských hráčů?
„Z Evropy, ani z Ameriky by tam nikoho nepustili. Mohli tam jen nejbližší hráčů z Kanady a až na finále. Jakmile přijeli, museli do karantény, každý den je pak testovali jako nás. Stýkat se s hráči mohli, ale zůstávali v jiném hotelu, na zápasech seděli v týmovém boxu. Stali se součástí bubliny, stejně jak televizní štáby, my a všichni ostatní.“
Dva dny po otevření trhu jste podepsal jako volný hráč. Dospěli jste k dohodě snadno?
„Čekal jsem, že to bude složitější. Stává se to běžně, než se obě strany někde potkají. Ale jednání nebylo vůbec vyhrocené, agresivní, těžké, to zase ne. Bylo to férové.“
Podepsal jste na pět let, navíc mezi prvními, s nimiž se Dallas dohodl…
„Určitě jsem rád. Od začátku jsem agentovi říkal, že bych chtěl něco delšího. Celou sezonu jsem to nosil v hlavě, ne, že bych se stresoval, ale uvědomoval jsem si, že prožívám nejdůležitější období své kariéry, můžu se zajistit. I proto jsem dával přednost delší smlouvě. Nakonec jsme se rozhodovali mezi třemi a pěti lety. Agent mi trošku doporučoval kratší kontrakt, ale rozhodnutí nechal na mně. Ve finále jsme se shodli, že pětiletá smlouva bude lepší. Jsem rád, v téhle době se dlouhodobé kontrakty ani moc nenabízejí. Teď budu mít klid, můžu se soustředit jenom na hokej.“
Arbitráž? Neeměl bych problém
Vnímáte smlouvu i jako výraz, jak si vás v klubu váží?
„Přesně. Beru to tak, že se mnou počítají, jsou spokojení s prací, kterou odvádím. Já jsem spokojený. S tím, kde hraju, kde žiju. Náš tým má potenciál, šanci vyhrát Stanley Cup. Letos se to potvrdilo. Pro mě to byl taky jeden z důležitých faktorů.“
Vypadá to, že by se kádr nemusel moc změnit. Kromě vás podepsali Stars brankáře Chudobina, zbývají Denis Gurjanov, Roope Hintz a Perry, který už je ale starší…
„Kostra mužstva určitě zůstane. Denis a Roope ještě nemají právo na arbitráž jako já. Myslím, že nebude problém se dohodnout. Zbývá Perry, Mattias Jänmark odešel do Chicaga. Devadesát procent týmu zůstane a ještě se třeba jedním, dvěma hráči vhodně doplní. Věřím, že to bude super.“
Když jste zmínil arbitráž, ta bývá kolikrát drsná. Hráče znesvětí, řeknou, že si pomalu neumí zavázat tkaničky. Jste rád, že tam nemusel, nebo to ani nehrozilo?
„Co vím, tak náš manažer říkal, že arbitráž nechce. A kdyby to k tomu snad spělo, nějak se prý domluvíme. Dal by mi něco podobného, co by mi mohla přiklepnout arbitráž. Ale s ní bych neměl problém, i když vím, že tam člověk vyslechne šílené věci. Od kluků jsem slyšel, jak to chodí. Byl bych na to připravený.“
NHL začne až v lednu, co děláte teď? Odpočíváte?
„Dal jsem si volno, aby tělo mohlo úplně vypnout. I když jsem byl zraněný, pořád jsem trénoval, abych byl připravený, kdyby náhodou. Orazím si jen pár týdnů, v listopadu bych chtěl jet na desetidenní dovolenou, což po každé sezoně taky dělám. Bylo toho hodně. Zatím tedy odpočívám, a hlavně se nesnažím moc plánovat, ať mám klid. Ono to teď ani dost dobře nejde.“
