Žokej Jaroslav Myška, jeden z nejzkušenějších českých rajťáků, už několik let volá po úpravě Velkého taxisova příkopu. Sám přes Taxis letěl už osmnáctkrát, upadnul na něm pouze v roce 2007, když mu před ním začal dvojnásobný vítěz Maskul brzdit. Tehdy na to životem doplatil Cieszymir. Ve 130. ročníku Velké pardubické se Slavia pojišťovnou na Taxisu padli dva koně, pro Sottoventa byly následky fatální.
„Ten skok není nebezpečný, že je široký,“ říká pro iSport.cz Jaroslav Myška. „Je nebezpečný v tom, že když koni nevyjde krok, je v momentě odrazu v živém plotu. Pak je průser na světě, protože ztrácí rychlost. Nebo se ani neodrazí a jen tím prolítne. A když nemá výšku, je problém. V dnešní době tohle není překážka, ale hrůza. Nemám problém s příkopem, to je všechno v pohodě. Jen by stačilo do živého plotu vsadit nějaké bariéry, jaké jsou u ostatních skoků. Aby koně skok viděli, reagovali a připravili se. Pak jsem přesvědčený, že by to bylo v pořádku.“ Myška doběhl s nováčkem Lodgian Whistle sedmý. Proč a jaké úpravy navrhuje? Na co naráží?
Pojďme vzít letošní ročník postupně, už start byl poměrně nervózní, souhlasíte?
„Byl průser se startérkou. Neštěstí je nová postavená ohrada na startování, tohle moc nefunguje. Startérka křičí, že ne, ne, ne, že nás nepustí. Já teda čekám, že nás nepustí a ona přesto odmávne. Zadrbal jsem se vzadu, ale bez ohledu na to jsme pak měli s Lodgianem dostih pěkný. Potřebuje cválat, tak jsem si ho vzal stranou, v klidu jsme se proskákali na špici. Výkon podal dobrý.“
Vy jste také na startu ostatní usměrňoval, křičel jste, že si máte dát ještě jedno kolečko. Je to tak?
„Byl jsem docela vytočený. To je jako když jezdíte s mongolama, ti kluci nevidí, neslyší. Ani jsem neviděl snahu, aby startérku poslechli. Já šel do ohrady, co teď nově postavili, jako jeden z posledních. Na startu už je celé pole, poslední koně ne, navíc tam je nějaký strom nebo křoví, přes které nevidíte na startéra a on nemůže vidět na vás. Máte nervy, že tam je celé pole, které čeká na start. Je to vyhrocené. Tohle je podle mého nesmysl, poslední dva roky katastrofa. Všichni se chvástají, jak jezdí do ciziny, do Anglie, do Francie. Tak by se mohli podívat, jak koně startují tam. Tam nechají koně jít padesát metrů před startérem a jestli si naklušou nebo nacválají... Pustí to a koně jsou třeba furt ještě padesát metrů před startem. Tady se na něco čeká, snaží se jít až ke gumě. Je to šílený.“
Počítám, že udržet koně na startu v kroku a v klidu je problém?
„Jde o to, že jezdci mají nějaké ordre (pokyny). Někdo vpředu, někdo vzadu. Dostihová komise tlačí na startéra, aby to rovnal podle čísel. Což je podle mého úplně nesmysl v překážkovém dostihu na sedm kilometrů. Není tam moc místa, když je početnější pole, máte se rovnat. Startér neví, co chce vlastně pustit. Má nějaké pokyny od Dostihové komise, snaží se je splňovat, na druhé straně je pole a jezdci s pokyny od trenérů. Koně s nižším číslem nutí, aby byli na bariéře a vepředu, když mají pokyny jet třeba vzadu. Je to bangladeš.“
Loni byl Jan Faltejsek také naštvaný na ulitý start. Jak moc to ovlivní nájezd na Taxis?
„Pak už se jede, ale ovlivní to, že nikdo nemůže být v tu chvíli spokojený. Půlka čeká a poslouchá startéra, že ne, půlka chce jet. Nedaří se to.“
Bojí se něco udělat
Dlouhodobě říkáte, že Taxis by se měl upravit, aby byl bezpečnější. Jakým způsobem?
„Já už nějakých pět let zpátky, ještě když jsem se angažoval v asociacích steeplechase a chodili jsme po dráze, schvalovali skoky, tak jsem už doktorovi Jandovi, správci dráhy, i trenérovi Olehlovi, který byl v asociacích, říkal, aby se do plotu Taxisu daly bariéry. Takové, jaké jsou u každého skoku. Nemusí být vysoké, vyřezat spodek a napasovat to tak, aby se skok nerozšiřoval. Aby koně něco na skok upozornilo. Koně z dálky vidí, že tam něco je, srovnávají si odskok, je to takové organizovanější. Už z dálky to koně navádí. Když si potřebuje přidupnout a nevyjde mu krok, tak pět cvalových před skokem už si to začíná řešit.“
A jestliže tam žádná taková bariéra není?
„Taxis je tisíc metrů po startu, koně jsou v plné rychlosti a napumpovaní, chtějí utíkat. Není tam nic, co by je zaujalo. Najednou přiběhnou k nějakému křoví a začnou řešit skok. To se mi stalo loni s Bridgeurem. Chtěl si přidupnout, ale v momentě odrazu už se odrážel do živého plotu. Ten je široký, klacky v tom, kůň ztrácí rychlost a má problém dolétnout. Pak jsou extrémy, že k tomu přiletí, nezaregistrují a vběhnou do toho. To je problém. Nikdo s tím ale nechce nic dělat.“
Bariéry by tedy z vašeho pohledu pomohly?
„Jednoznačně. Když tam odskokové bariéry budou, tak i když se kůň odrazí o něco dřív, tak se zvedne, udělá výšku a neztratí rychlost. Takže to v pohodě dolítne. Ten skok není nebezpečný, že je široký. Je nebezpečný, když koni nevyjde krok a v momentě odrazu je v živém plotu. Pak je průser na světě, protože ztrácí rychlost. Nebo se ani neodrazí a jen tím prolítne. A když nemá výšku, je problém. Nikdo na tohle nereaguje a já jsem s prominutím nasraný, protože v dnešní době tohle není překážka, ale hrůza. Nemám problém s příkopem, to je všechno v pohodě. Jen by stačilo do živého plotu vsadit nějaké bariéry, jaké jsou u ostatních skoků. Aby koně skok viděli, reagovali a připravili se. Pak jsem přesvědčený, že by to bylo v pořádku.“
Na co úprava Taxisu naráží? Na tradici?
„Bojí se něco udělat. Teď tam byl zase problém, dva spadli, jeden utracený. Víte jak, něco uděláte, něco se stane a každý vám to omlátí o hlavu. Ale je to odzkoušené. Když se podíváte za posledních deset let zpátky, tak koně, co tam spadli, vůbec neskočili. Protože překážku nerespektovali, prolítli tím. Viz Zulejka. Neodrazili se a skok nerespektovali.“
Taxis je z jiné doby
Je to větší problém u nováčků? Když nemají skok zažitý?
„Já měl taky nováčka a skočil v pohodě. Je to o pozornosti a o tom, jak se kůň dokáže koncentrovat. Jde o to koně navést. Další věc. Kluci jdou ve skrumáži, nedokážou se na překážce rozptýlit, koně jsou blízko u sebe a jak jsou v plné rychlosti a závodnickým drajvu, tak se nesoustředí na to, na co mají. Chtějí v tu chvíli závodit. A není tam nic, co je z dálky zaujme. Přijdou k nějakému křoví a hotovo. Proto já radši skáču bokem o samotě a do houfu nelezu. Tam je pravděpodobnost, že spadnete větší, než když si koně vezmete bokem a skočíte o samotě.“
Už v minulosti jste říkal, že Taxis je pro dnešní dobu přežitý skok, souhlasí to?
„Tak. Nekoresponduje s dobou, která je. Koně jsou rychlí, trénink se posunul jinam, než to bylo před dvaceti, třiceti lety. Myslím, že by to chtělo překážku zmodernizovat.“
Říkal jste, že jezdci se na Taxis zbytečně houfují, probíráte to spolu?
„Já už se o tom s nikým nebavím, nemá to cenu. Polovina pole nevidí, neslyší, když se odstartuje. A musíte hlídat sám sebe, protože nevíte, co udělají. Je to divoký, málokdo nad tím přemýšlí.“
S Lodgian Whistlem jste skončili v premiéře ve Velké pardubické sedmí, s talentovaným Evženem jste vyhráli prestižní Cenu Labe. Co vám ukázal?
„Evžen ukázal, že je dobrý kůň. S Lombarginim jsme bojovali, já z toho byl nervózní, nechal to vyloženě na mně. Ale cítil jsem, že je v něm daleko víc, jenže on si to jen hlídal, aby měl čumák vepředu. Byl hodně spokojený. Když trénujeme, má při skákání na všechno času dost, má to na háku, když to řeknu lidově, je takový laxní. Ví, že je dobrý. Co a jak s ním bude dál, tomu zatím necháváme volný průběh.“
Témata:
dostihy, smrt, zranění, váňa, úmrtí, kůň, překážka, sport, Taxisův příkop, Velká pardubická 2020, Sottovento, Jaroslav Myška, Sport na Heureka.cz
