Vydáno 04.10.2020 | autor: redakce
„Zpěv je velmi rizikovou aktivitou. Máme o tom důkazy ze světa i z tuzemska," vysvětlil Roman Prymula zákaz muzikálů a všech veřejných vystoupení, na kterých se zpívá. Zvedli jsme hozenou rukavici a přinášíme tipy na nejzajímavější instrumentální kapely, jejichž koncert by neměl být problémem ani ve výjimečném stavu.
Původně desetihlavé instrumentální těleso se může pyšnit tím, že dalo světu jeden žánr - konkrétně ska a nepřímo tedy také jamajské rocksteady, reggae a dancehall. Muzikanti spolu začali hrávat ještě jako děti už v druhé půlce 50. let, debutové LP Ska Authentic, ale vydali až na jaře 1963. Většinu zakládajících členů The Skatalites vychovaly řádové sestry v sirotčinci Alpha Boys School, který kromě kázně klade důraz na hru na dechové nástroje.
V 60. letech The Skatalites projížděli Jamajku coby vynálezci ska, prvního jamajského žánru, který uspěl mimo Karibik, a vedle toho fungovali jako jedna z nejvytíženějších studiových kapel v Kingstonu. Nahrávali prakticky s každým z velkých hlasů Jamajky, zmiňme například debutový singl Simmer Down, který nahráli v roce 1963 pro pěvecké trio The Wailers, v němž začínal Bob Marley. The Skatalites jezdí dodnes po celém světě, nutno ale dodat, že z původní sestavy nežije už nikdo a hity jako Latin Goes Ska hrají podstatně mladší muzikanti. Zda se covid-19 šíří také skrz žestě, ministr Prymula neuvedl.
Britský vizionář o hudbě nejraději přemýšlí, skládání a nahrávání je pro něj spíš podružné. V letech 1976 až 1979 pracoval Brian Eno s Davidem Bowiem na slavné berlínské trilogii čítající alba Low, Heroes a Lodger, neméně zajímavá je ale jeho sólová tvorba. V polovině 70. let totiž začal s hudbou pracovat jako se závěsným obrazem - ten člověku visí na zdi, nevyžaduje soustředěnou pozornost, ale přesto život a myšlení diváka ovlivňují.
Okopíroval David Bowie image mořských potvor? Prohlédněte si fascinující galerii
Na tomto principu vzniklo v roce 1975 ambientní album Discreet Music, tři roky poté vydal Eno desku Ambient 1: Music for Airports, která zlidštila sterilní prostředí letištních hal po celém světě. Dnes se Brian Eno věnuje například programům a aplikacím, které pomocí umělé inteligence píší hudbu v reálném čase podle denní doby, ročního období nebo počasí. Brian Eno je proti zaběhlým konvencím a dokazuje, že i beze zpěvu hudba dokáže být podmanivě fascinující.
Americké kluby během 40. a 50. tepaly vzrušením z nové hudby, jíž byl nejdříve bebop, později živočišný jazz. Ikonou tehdejší subkultury hipsterů a beatníků se stal saxofonista Charlie Parker, který se profiloval jako nekompromisní umělec, role baviče bílých „dětí“ ho nezajímala. Při divokých koncertech se sice nezpívalo, o moc bezpečné prostředí ale nešlo. Geniální hudebník zemřel na cirhózu jater a infarkt v 34 letech, koroner po ohledání těla oznámil, že Parker měl tělo v kondici padesáti až šedesátiletého muže.
Tento kvartet z francouzského Rennes patří k nejzábavnějším kapelám lehce nerdského žánru jménem math core, případně matematický indie core. Během dvanácti let se vypracovali a koncerty pro tisíce lidí hrají nejen ve Francii. Vzhledem k faktu, že jejich hudba je čistě instrumentální a nijak jednoduchá, je to svého druhu zázrak. Přestože se Totorro obejdou beze slov, jejích písně jsou napěchované emocemi a nečekanými zvraty, které občas vedou k až naivnímu optimismu. Jejich jméno by také klidně mohlo sloužit jako synonymum pro naprosto sehranou partu skvělých muzikantů.
„Pokud někdo znal někoho, kdo hrál na nějaký nástroj a zdál se jako ‚v pohodě‘ člověk, prostě se k nám přidal,“ popsal organickou sestavu hudebního kolektivu kytarista a pianista Efrim Menuck. Kanadští experimentátoři vznikli v roce 1994 a jejich druhá deska Lift Your Skinny Fists Like Antennas to Heaven z roku 2000 byla mnoha médii jmenována za jedno z nejdůležitějších alb poslední dekády druhého milénia. Scénická emocionální hudba, postrockový orkán, netradiční nástroje, hudba, která obestře všechno a všechny. To všechno jsou důvody, proč koncerty Godspeed You! Black Emperor patří mezi zážitky, které obrátí člověku život. A navíc beze zpěvu.
Kapela kolem klávesisty Bookera T. Jonese v 60. a 70. letech zásadně formovala zvuk jižanského soulu. Byla jednou z prvních rasově smíšených kapel v USA, a to v době, kdy byl soul považován za doménu černošských muzikantů.
Spolupracovala na nahrávkách mnoha umělců, jmenujme Billa Witherse, Otise Reddinga nebo Wilsona Picketta. Vydávala ale také samostatné instrumentální nahrávky, z nichž nejznámější je hit Green Onions z roku 1962.
Velkými fanoušky formace byli Beatles, a protože obdiv mezi kapelami byl vzájemný, nahráli Booker T. and the M.G.’s v roce 1970 desku McLemore Avenue, která je kompletní instrumentální coververzí alba Abbey Road.
Progresivní rockeři z Kalifornie mají na svém kontě zatím tři studiová alba s převážně instrumentálními skladbami a jsou jednou z nejdiskutovanějších aktuálních kapel tohoto žánrů.
Jejich styl je někdy také popisován jako math rock, který se vyznačuje polyrytmy, nezvyklými a často se měnícími takty a složitými harmoniemi. To může znít komplikovaně, výsledkem je ale příjemná muzika doplněná zábavnými videoklipy.
Finský kvartet si propůjčil jméno od psí kosmonautky Lajky a hraje kalifornský surf-rock s příměsí do skandinávského instrumentálního rocku zvaného „rautalanka“, což v překladu znamená „železný drát“.
Přestože svou činnost ukončil už v roce 2008, stihl za svou dvacetiletou kariéru vydat šest řadových alb, několikrát projet Evropu i Spojené státy a získat si obdiv mnoha hudebních hvězd včetně krále surf-rocku Dicka Dalea. Al Jourgensen z Ministry kvartet dokonce nazval „nejlepší kapelou na světě“.
Basák Michael League založil svůj soubor v roce 2004, když studoval na Texaské univerzitě v Austinu. Nedostal se do žádného ze školních souborů, a tak si založil vlastní. On sám ho popisuje jako „popovou kapelu, která hodně improvizuje a nemá vokály,“ jeho záběr je ale mnohem širší – kombinuje jazz, world music, funk i rockové prvky.
Z deseti původních členů zůstalo v souboru šest až dodnes, jinak se v něm vystřídalo přes 40 muzikantů. Jsou držiteli tří cen Grammy a mnoha dalších ocenění, na kontě mají již 13 alb.
Irská kapela God Is an Astronaut funguje už od roku 2002. Několikrát se představila i v České republice, naposledy loni na festivalu Rock for People.
Pro každou ze svých atmosférických post-rockových skladeb mají její členové připravené vlastní doprovodné video, které spolu se světelnými efekty vytváří při živých vystoupeních kompletní audiovizuální zážitek. Sami svůj přístup k hudbě popisují jako „vyprávění beze slov.“ V současné době pracují na desátém albu, které by mělo spatřit světlo světa ke konci letošního roku.
Text: Barbora Pěchová, red, Foto: Archiv Rock Report a promo kapel
Témata: The Skatalites, Brian Eno, Godspeed You! Black Emperor, Charlie Parker, TotorRo, CHON, Snarky Puppy, Laika and the Cosmonauts, God Is an Astronaut, Booker T. and the M.G.’s