Křesťanský sociál

září, říjen 2020

ročník XXIX.




Z přísahy věrnosti národu


Co slíbíte a řeknete své matce české? Slibme ji a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým s všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme…


Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou… postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti.“


To jsou slova, která pronesl B. Stašek na pouti u sv. Vavřinečka u Domažlic. Shromáždilo se na ní více než 100 000 lidí a tak přerostla v národní manifestaci, jíž se zúčastnili i přední představitelé Petičního výboru Věrni zůstaneme, básník Josef Hora a novinář Julius Fučík.


V létě r. 1939, tedy v době již předválečné, zněla v chrámech nejen slova Svatováclavského chorálu, ale též vlastenecká kázání mnohých kněží českých církví, jež stmelovala národ, upevňovala národní duch protiněmeckého odporu.


A kde dnes stojí mnohé církve a její představitelé, co činí v této těžké době k vytvoření národní jednoty? Nejeden z nich se „smiřuje“ s tzv. sudetskými Němci, mnozí další jsou národně vlažní a věnují se zažívání plodů „církevních restitucí“. Katolíci proti většině národa obnovili za pomoci v Praze vládnoucí koalice Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, který rozděluje nejen Pražany, ale i český národ. Nemáme národní církev!


Kostely v plamenech - Tichý útok na evropskou civilizaci?

27.7. Redakce AC24

Po požáru katedrály v Nantes, historik Édouard Husson upozornil na množící se požáry, které zasáhly katolickou církev ve Francii během posledních dvou let.


Historik uvedl 27 případů od května 2018, ne všechny požáry jsou zmíněné v médiích. Největší požáry jako je požár Notre-Dame de Paris a katedrála v Nantes nebyly dosud objasněny. Požáry, které lze počítat k neustále se zvyšujícímu počtu aktů antikřesťanského vandalismu v Evropě je podle statistik kolem 3000 a jen ve Francii něco přes 1 000. Požáry, které vážně poškodily francouzské umělecká díla je zejména Notre-Dame, Saint-Sulpice nebo Saint-Denis a nyní v Nantes.


Zda nadále věřit v Krista v Evropě je jedna věc, ale měli bychom přihlížet likvidaci evropského křesťanského dědictví? Necháte zničit katedrály, varhany, Bachovu hudbu? Protože už nevěříme v Apolla, měli bychom dovolit zničení starořeckých chrámů? Protože už nectíme bohyni Ceres, měli bychom nechat spálit latinské básníky? Ne, protože jsou součástí pokladu lidstva, toho, co lidé v daném čase a místě vytvořili nejkrásnější, tento poklad, který nás osvěcuje, povznáší nás, nás potěší, když o něm přemýšlíme: Ano, člověk je schopen takových věcí.


Jak smutné, že si tak málo uvědomujeme poklady naší vlastní kultury, evropské kultury, založené na velké řecké, latinské, křesťanské civilizaci, tohoto zázraku starého kontinentu, který celý svět obdivuje s výjimkou nás samých , kteří to znají tak špatně. Například Čína je fascinována našimi varhany, které necháme zlikvidovat, a přitom je tak velká věda o jejich konstrukci, tak obrovský a velkolepý je jejich repertoár, nástroj s tisíci hlasů uvnitř našich katedrál. Čínská muzikantka se mi nedávno svěřila, že pokud by její země měla to štěstí, že by měli takové varhany, na takových místech by koncerty byly denně a vždy plno posluchačů.


Zničení historických barokních varhan je pro Francii stejně jako pro celý svět vážnou záležitostí, protože je mistrovským dílem světového umění, které mizí.


Pokud jsou požáry zločinem, ať už jsou jeho pachateli satanističtí anarchisté, náboženští fanatici nebo prostí kriminálníci, jsou to čistí barbaři. Barbaři mezi námi nemají žádné místo a musí být identifikováni, potrestáni nebo vyloučeni. Řím zahynul kvůli nadměrné toleranci vůči barbarům, jeho deklarovaným nebo tichým nepřátelům, kterým dovolil proniknout do všech vrstev své společnosti a kteří jej nakonec zlikvidovali zevnitř i zvenčí.


Neopakujme stejnou chybu a bojujeme proti barbarství ve všech jeho podobách, aniž bychom se báli bojovat s tématy, které obtěžují. Protože pokud tato barbarství pramení z antievropského, náboženského nebo civilizačního radikalismu, jsou žháři našich církví také těmi, kdo odhalují sochy zakladatelů naší historie, nebo kteří by chtěli, aby jejich náboženské zákony nahradily ty naše, pak to musíme uznat a bojovat silou. Pokud toto barbarství pramení z touhy zničit Západ a jeho základy, jeho historii, paměť, umění a nejkrásnější věci, které vytvořil, musíme bojovat, abychom je zachovali.


Duka - Požiar katedrály v Nantes považujem za druhý útok na našu civilizáciu

Praha 21. júla 2020 (HSP/Sputnik/Foto:TASR-Henrich Mišovič)


Kardinál Dominik Duka sa vyjadril k požiaru vo francúzskej katedrále v Nantes. Potom, čo zhorela katedrála Notre Dame v Paríži, považuje požiar v Nantes za druhý útok na samotnú podstatu našej civilizácie. Je vraj otrasený

Musím priznať, že ďalší požiar význačnej katedrály vo Francúzsku vo väčšinovo katolíckej oblasti Nantes so mnou mohutne otriasol. Celý život verím, že patríme do kultúrnej oblasti západnej kresťanskej civilizácie, ktorá sa zrodila v 13. storočí a ktorá stojí na troch pilieroch: katedrála, univerzita a špitál. Štúdium, veda, viera a charita (pomoc blížnemu). Vlaňajší požiar Notre Dame v Paríži bol chápaný širokou verejnosťou ako niečo, čo by sme mohli porovnať so zapálením Alexandrijskej knižnice a treba dodať, že som dodnes nenašiel uspokojivý záver vyšetrovania jeho príčin. Do dnešného dňa nepoznáme príčinu požiaru v Notre Dame.

Pýtajme sa, ako k tomuto požiaru mohlo dôjsť. Zároveň vyzývam tlač, aby o týchto udalostiach prinášala pravdivé a poctivé svedectvo, bez odmlky a apelujem na úrady, aby boli k svojim občanom úprimní,“ napísal na svojom blogu na portáli Aktuálne kardinál Dominik Duka. Kardinál poukazuje na skutočnosť, že vysokým tempom rastie počet útokov proti európskym katolíckym objektom a veriacim.

Dnes je isté, že katedrála Notre Dame požiar prežila a prečkala aj následný útok tých, ktorí by zo starobylej katedrály chceli urobiť obchodné centrum či niečo ako lunapark. Teraz tu máme nový požiar katedrály, tentoraz nepochybne úmyselne založený. Vieme tiež, že v predchádzajúcich rokoch vo Francúzsku prebehli útoky na množstvo významných francúzskych kostolov, vrátane podlej vraždy samotného kňaza Jacquesa Hamela, v momente slúženia bohoslužby. Čísla útokov voči kresťanským kostolom a židovským synagógam dosahujú enormnú vyšku,“ uviedol.

Podľa jeho názoru hrozí, že Západ zhorí podobne ako budova Ríšskeho snemu. Varoval pred stratou kultúrnej identity a výdobytkov našej civilizácie.

Požiar katedrály v Nantes považujem za druhý útok na našu civilizáciu. Ak sa niekto domnieva, že som nepriateľom západnej civilizácie, tak ho môžem uistiť, že v takom prípade by som musel byť členom organizácií a ideológií, s ktorými po celý život vediem zápas o slobodu a s ktorými bojoval už môj otec, aj dedko,“ napísal kardinál a obratom dodal: „Ak budeme k ničeniu symbolov našej civilizácie mlčať, tak zhoríme podobne ako Alexandrijská knižnica či Reichstag. Uvedomme si, že v takom prípade skončia všetky naše výdobytky, ako je demokracia, dodržiavanie ľudských práv aj vzájomnej tolerancii v odlišnostiach.“


Evropa, coby nositelka osvíceneckých tradic, se nám ztrácí

Ivan David, 14. 7. 2020


Biskup Augustinos, hlava řecké pravoslavné církve v Německu, řekl k přeměně chrámu Hagia Sophia na mešitu: „Evropa se vzdává sama sebe. Je-li v Evropě stavěna jedna mešita za druhou, je-li postavena obří mešita v Kolíně nad Rýnem, a pak islám, ať už má kdekoli slovo, zničí všechno, jako je naše kultura, naše křesťanská kultura, lidská práva, historie, všechno - to není dobré znamení!“

Přeměna prastarého křesťanského chrámu na mešitu je ale jen vrcholek ledovce, něco, co konečně praštilo do očí i mnohé obhájce Turecka coby „výspy Západu proti barbarskému Rusku“. Ti ovšem nyní mlčí, a mlčí z dobrých důvodů. Co by měli také říkat, když ve stejný den, v jakém prezident Recep Erdogan podepsal zákon, kterým „zahájil tažení, které bude končit osvobozením mešity Al Aksá v Jeruzalémě“, zvýšili dodávky evropských peněz do Turecka? Tedy peněz všech evropských daňových poplatníků. To Evropa „vykrmuje“ Erdogana a jeho mocenské choutky „od Vídně po Kavkaz“, v naději, že nejdříve půjde na ten Kavkaz…

Web The Jerusalem Institute for Strategy and Security si všímá bezprostředního ohrožení: „Od severozápadního Iráku po Tripolis na africkém pobřeží Libye si Turecko protahuje svaly - bez sebemenší stopy údajně „prozápadní“ a „pro NATO“ orientace, kterou západní turečtí apologeti tak rádi připomínají.“

A článek s názvem „Erdogan’s Arc of Destabilization“ pokračuje:

"Turecké síly v současnosti posilují nově vybudované základny v iráckém Kurdistánu. Turci vytvořili pět nových pozic na horském terénu poblíž vesnic Sharanish a Banka, v oblasti Zakho sousedící s hranicí s Tureckem. Od zahájení operací „Eagle claw a Claw Tiger“ v oblasti v polovině června…. operace Claw Tiger se hodí do vzepjetí turecké vojenské asertivity, která se v současné době rozšiřuje od severního Iráku přes severní Sýrii, sestupuje přes Středozemní moře a přes Izrael a dosahuje Libyi. Turecko zvyšuje také svou vojenskou přítomnost na jih a na východ od této oblasti, v Kataru, Súdánu a Somálsku. Ve Středomoří Turecko vyzývá ke konfrontaci Řecko, Kypr a Izrael k boji o zásoby plynu pod mořským dnem.“

Článek, k němuž je odkaz v komentářích, shrnuje veškeré vojenské aktivity Turecka, které jsou mimochodem v rozporu s mezinárodním právem, jak přednedávnem konstatoval i legislativní odbor Bundestagu. Od bombardování autonomního regionu Kurdistán v severním Iráku pod záminkou boje proti Kurdské straně pracujících – PKK, kterou úslužně považují za teroristickou téměř všechny vlády v Evropě, přes dobývání Libye a jejích ropných polí až po aktivity v dalších státech Afriky.

Článek v JISS končí konstatováním, že turecké války „mají svůj původ v kombinaci nacionalistické asertivity, zabarvené osmanskou nostalgií a ambicemi sunnitského politického islámu ve stylu Muslimského bratrstva. Jde o mocnou směs, která se nemusí zodpovídat před soudem tureckého voliče až do roku 2023. Od nynějška je jeho hlavním dopadem destabilizace, která se táhne napříč zemí a mořem od Iráku po Libyi.“

Ti, kdo prozřeli, jsou však v Evropě stále v menšině. To, že Rada ministrů sestavila na nátlak Řecka plán sankcí vůči Turecku, které budou aktivovány v případě, že Turecko nepřehodnotí přeměnu chrámu Hagia Sophia na mešitu, je pouze chabá útěcha. Pokud to budou stejné sankce jako v případě napadení severní Sýrie, u nichž bylo výslovně zdůrazněno, že nesmí poškodit tureckou ekonomiku, asi moc platné nebudou. Žádost Atén o sankce podpořili kromě Francie a Kypru i Švédsko, Lucembursko, Slovensko, Rakousko, Litva a Estonsko. Váhavý přístup nepřekvapivě zaujalo Německo, zdůrazňující potřebu „dialogu s Tureckem“ a také Itálie. Tam se to, předpokládám, po podzimních parlamentních volbách rapidně změní. Otázka je, co se stane do té doby… novarepublika.cz


Zničí fanatický a netolerantný neoliberalizmus európsku civilizáciu?

Uvedomujú si ľudia na Slovensku o čo tu v skutočnosti ide? V USA a západnej Európe proces zániku tradičnej a kresťanskej civilizácie naberá obrátky. Vzniká aj odpor. Má ešte šancu proces skazy zvrátiť? Ako to dopadne v USA?

Bratislava 9. júla 2020

 

Neľútostný boj prebieha medzi národným štátom a globálnymi finančnými, mediálnymi a kultúrnymi elitami. Fanatickí neoliberáli a hlavne tí čo ťahajú nitky bábok v pozadí, chcú ovládnuť svet a vytvoriť nového globálneho človeka. Bez koreňov, ukotvenia, historickej pamäte a teda ľahko ovládateľného a manipulovateľného. Keď sa odtnú korene, je naivné si myslieť, že lístie nezvädne.

Jedným z nástrojov na dosiahnutie cieľa je najprv zničiť národný štát a vlastenectvo akéhokoľvek druhu. Proces odnárodňovania mladých ľudí v západnej Európe a v USA značne pokročil.  Mladí ľudia sú už dávno vychovávaní, že majú len práva a pomaly žiadne povinnosti. Vzbúriť sa proti „nespravodlivému systému“  je „cool“ (módne, moderné) a opodstatnené. Všetky tradície, zvyklostí, tradičná morálka a normy správania sú zrazu zastarané a aj reakčné. Objavujú sa nové a nové skupiny ľudí s ich novými a novými právami. Byť vlastencom sa stalo trápnym a staromódnym.

Už sa pomaly pretláča myšlienka, že pôvodní Európania sa majú hanbiť aj za to, že sú bieli. A ešte aj všetkých na svete utláčali a vymysleli a praktizovali otroctvo. Faktom ale je, že otroctvo existovalo od napamäti. A napríklad Arabi sa vôbec nehanbia za to, že dobili silou pôvodne kresťanský Blízky východ a severnú Afriku a že obchodovali oveľa skôr s čiernymi otrokmi. A keby len s africkými otrokmi, ale aj s európskymi a spolu s Turkami aj so Slovanmi.

Koľko žien a detí zotročili Turci a Tatári v Rusku, dnešnej Ukrajine, Bulharsku, Srbsku, Chorvátsku a aj na Slovensku? Západ môže mať ešte nejaké výčitky svedomia, ale my? Aké? Veď sme boli obeťou! Paradoxom je, že v angličtine dnes slovo otrok je „slave“, čo je veľmi blízke k „Slav“ (Slovan). Po nemecky zase  otrok je „Sklawe“ a Slovan je „Slawe“.

My Slováci, Chorváti, Srbi, Bulhari, Rusi, Poliaci a aj Maďari sme prelievali krv pri obrane Európy a kresťanstva. Našich predkov predávali masovo na trhoch s otrokmi v Istanbule (bývalom byzantsko-kresťanskom Konštantínopole) a všade na Blízkom východe. A vo väčšine prípadov pri rabovaní a zabíjaní sa vyznámenávali janičiari (z tureckého jeni čeri, to jest nové oddiely), ktorí tiež boli pôvodne naši unesení chlapci, ktorých obrátili na islám a vycvičili na elitnú tureckú armádu. A namiesto vďaky nám prischlo, že sme vlastne “otroci“. My nemáme azda tiež právo v rámci politickej korektnosti žiadať aby sa prestali používať „hanlivé a rasistické“ slová o Slovanoch?


Ďalším nástrojom na dosiahnutie cieľa je že pod páčivymi heslami o humanizme a láske k blížnemu sa podporuje masová (ilegálna) migrácia z častokrát cudzích a neprispôsobivých kultúr. Je predsa rozdiel, či príde menšie množstvo napríklad Ukrajincov alebo Rusínov a či nastane riadená migrácia väčšieho množstva ľudí z Afganistanu alebo Sudánu. Ukrajinec je nám ďaleko bližší jazykom, kultúrou, náboženstvom, zvykmi a životnými postojmi. Ľudia sú samozrejme všade dobrí aj zlí. Ale priemerný Ukrajinec alebo Srb sa jednoducho ďaleko viac a rýchlejšie prispôsobí a adaptuje. To nie je rasizmus, to je fakt. A každá výnimka len potvrdzuje pravidlo.

Svetový finančný kapitál a nadnárodné spoločnosti tiež nemajú záujem o prežitie silných národných štátov. Finančný kapitál plynule a neustále prúdi po celom svete. Nadnárodné spoločnosti, vrátane bánk, neobľubujú národný štát. Centrály majú v jednom mieste, vyrábaju v druhom mieste (častokrát viacerých), výskum a vývoj je sústredený v treťom, produkcia je kupovaná hlavne vo štvrtom, a dane sa platia na úplne inom mieste. Volá sa to legálna daňová optimalizácia, to jesť zaplatiť minimum daní v napríklad offshore spoločnostiach v daňových rajoch. Odhaduje sa, že okolo 60 percent svetových financií je priamo alebo nepriamo držané v daňových rajoch.

Európska (pôvodne) kresťanská civilizácia (kam patrí aj USA a Rusko a iné krajiny európskej kultúry ako Austrália alebo Kanada) prežíva krízu identity a hodnôt. Skutoční lídri, ktorí ovplyvnili chod histórie ako napríklad de Gaulle, Churchill, Adenauer, Mitterand, Kohl, Kennedy alebo Reagan sa akosi vytratili. Moc získali šedí a nevýrazní byrokrati. Alebo predstavitelia rôznych menšín, ktorí vstúpili do politiky aby presadzovali svoje partikulárne záujmy.

Mnohí z nich nemajú žiadnu víziu a strategické myslenie. Ich myslenie je ohraničené maximálne dĺžkou ich volebného obdobia a tým ako získať čo najväčšie výhody. Čo je to služba národu a ľuďom? Voľakedy to bolo časté. Samozrejme sú aj výnimky, ale sú zriedkavé.  Zaujímavé tiež je, že mnohí dnešní politici nemajú deti. Každý rodič myslí na budúcnosť vlastných detí a preto asi majú tendenciu byť viac zodpovednými. A bezdetní politici?


Pozorujeme krízu multikultúrnych štátov, masovej migrácie a vznikajúcich sociálnych, rasových a kultúrnych protirečení. Materiálna nerovnosť sa neustále zväčšuje. A politici opakujú tie isté frázy. Kde sú nové myšlienky? Nemôžu byť. Lebo politická korektnosť, lebo jediný správny názor víťaznej liberálnej demokracie. Lebo Fukuyama napísal v roku 1992  knihu „End of History and the last Man“ (Koniec dejín a posledný človek), kde tvrdil, že rozšírením do celého sveta liberálnej demokracie a voľnotrhového kapitalizmu Západu sa história prakticky skončila. A dnes táto nová dogma je až taká „silná“, že musí byť vynucovaná kriminalizovaním iných názorov. Takýto netolerantní a fanatickí sú nasledovníci zakladateľov skutočného liberalizmu ako John Locke a John Stuart Mill, ktorí, na rozdiel od nich,  hlásali toleranciu a slobodu slova?  Tí by boli prekvapení akí nepodarení nasledovníci sa k nim hlásia!!

Pozornosť celého sveta je dnes upútaná na predvolebnú kampaň v USA, sprevádzanú masovými demoštráciami, rabovaním, strhávaním sôch (okolo 170 sôch, vrátane Krištofa Columba) a snahou kompletne prepísať históriu. Ale udalosti sa nezačali tragickým zabitím pri zatýkaní černocha Floyda v Minneapolise. Začali sa ešte pred prezidentskými voľbami v USA  v roku 2016. Trump bol kandidát, ktorý sa síce prihlásil o boj byť nominantom za republikánsku stranu, ale nebol obľúbený vo vedení republikánskej strany. Nakoniec Trump vyhral „primárne voľby„ v republikánskej strane a vstúpil do boja o zvolenie za prezidenta USA. Od samého začiatku bol sledovaný FBI na základe vykonštruovaného obvinenia, že spolupracuje s Rusmi. Celé obvinenie nakoniec spľaslo ako bublina, ale medzitým dva roky trvalo vyšetrovanie špeciálnym vyšetrovateľom Muellerom o možnom sprisahaní Trumpa s Ruskom (2017-2019). Neskoršie boj pokračoval odvolávaním Trumpa Snemovňou reprezentantov, ale znova to skončilo oslobodením Trumpa americkým Senátom. Tu treba pripomenúť, že Demokrati majú väčšinu v Snemovni a republikáni v Senáte. Najnovšie nepokoje sú len pokračovaním zápasu o odstránenie prezidenta Trumpa. Je to vlastne boj medzi časťou elity tradičných konzervatívnych  vlastencov presadzujúcou národný štát („America first“) a dominujúcou elitou liberálnych globalistov. Dospelo to až do štádia kultúrneho rozkolu, kedy kompromis je prakticky nemožný.

Progresívci“ sú reprezentovaní „demokratickými“ liberálnymi globalistami, ale majú podporu väčšiny „Establishmentu“ (vládnucej triedy), finančného kapitálu a čo je dôležité, absolútnej väčšiny mainstreamových médií  ako napríklad CNN, MSNBC,  ABC, CBS, New York Times, Washington Post, Facebook, Twitter  a Google. Na strane Trumpa je časť priemyselnej elity a  malá časť médii ako Fox News. V nekompromisnom boji za odstránenie nenávideného Trumpa sa používajú všetky spôsoby, vrátane otvorených klamstiev a manipulovania. Je príznačné, že väčšina „slovenských“ mainstreamových médii oduševnene cituje a prekladá polopravdy až klamstvá amerických mainstreamových médii o dianí v USA a aj vo svete.

Posledné nepokoje v USA zaskočili mnohých svojou nevídanou anarchiou a ľavicovým radikalizmom. Zaujímavé ale je, že tam kde oprávnené pokojné demonštrácie prerástli do násilia, sú štáty a miesta kontrolované demokratickou stranou. A lídri demokratickej strany najprv otvorene podporili násilných ľavicových radikálov a znova obvinili Trumpa z rasizmu.

Problém ale je, že akcie ľavicových radikálov sa vymkli spod kontroly. Zdá sa, že po počiatočnom váhaní sa Trump spamätal a prešiel do protiútoku. Stalo sa to v prejave, ktorý predniesol 4. júla na výročie dňa nezávislosti na hore Rushmore v južnej Dakote pri vytesanom na hory pamätníku veľkým Američanom ako Washington, Jefferson, Lincoln a Roosevelt.

Trump začal „vyhlásením pred celou krajinou a svetom, že tento pamätník nikdy nebude znesvätený, jej hrdinovia nikdy nebudú zhanobení, jej odkaz nebude zničený…a hora Rushmore bude stáť navždy ako večný prejav úcty našim predkom a našej slobode“.

Pripomenul hrdinstvo vlastencov, ktorí sa zišli pred 244 rokmi  vo Philadelphii a podpísali deklaráciu nezávislosti. Pokračoval, že „zakladatelia USA vyhlásili že máme Bohom dané práva a nikomu nedovolíme nám ich zobrať. Západná civilizácia je tisícky rokov stará, ale dnes „náš národ je svedkom neľútostnej kampane vymazať našu históriu, zhanobiť našich hrdinov, vymazať naše hodnoty a indoktrinovať naše deti.

Rozzúrené davy sa snažia zbúrať pomníky našim zakladateľom, znesvätiť naše najsvätejšie pamätníky a rozpútať vlnu násilného zločinu v našich mestách. Mnohí z týchto ľudí nevedia prečo to robia, ale niektorí dobre vedia čo robia… Myslia si, že americký ľud je slabý, mäkký a poddajný. Ale nie, americký ľud je silný a hrdý a nedovolí im zobrať našu krajinu a všetky jej hodnoty, históriu a kultúru.

Jednou z ich politických zbraní je odstrániť kultúru, zobrať ľuďom ich prácu, potupiť odporcov a žiadať úplné podriadenie sa každého kto nesúhlasí. Toto je ale definícia totality, ktorá je úplne cudzia našej kultúre a hodnotám a nemá absolútne žiadne miesto v USA. Tento útok na našu slobodu musí byť zastavený a bude zastavený veľmi rýchlo. My ochránime naše deti od tohto útoku radikálov a zachováme náš milovaný americký spôsob života. Do našich škôl, médii a zasadačiek správnych rád spoločností vnikol nový ľavicový fašizmus, ktorý žiada absolútnu poslušnosť. Keď nehovoríte ich jazykom, nevykonávate ich rituály, neopakujute ich posvätné slová (mantras)  a nevykonávate ich príkazy, tak budete cenzurovaný, vyhnaný, prenasledovaný, potrestaný a dostanete sa na čierny zoznam. Ale nám sa to nestane… Táto ľavicová kultúrna revolúcia chce zničiť USA a jej civilizáciu…A preto sú odhodlaní zbúrať každú sochu, symbol a pamäť o našom národnom dedičstve“.

Trump ďalej oznámil, že „posiela federálne bezpečnostné sily na ochranu pamätníkov. Súčasne budú zatýkať výtržníkov a súdne stíhať páchateľov. Na základe prezidentského výkonného príkazu (executive order) páchatelia ničenia pomníkov pôjdu na minimálne 10 rokov do väzenia… Násilný chaos v uliciach a mestách, ktoré sú spravované liberálnymi demokratmi sú výsledkom mnoho rokov extrémistickej indoktrinácie a zaujatosti vo vzdelávaní, novinárstve a iných kultúrnych zariadeniach. Proti každému zákonu spoločnosti a prírody sa naše deti učia v škole nenávidieť ich vlastnú krajinu a veriť, že muži a ženy, ktorí ju vybudovali, neboli hrdinovia, ale boli darebákmi. Tento radikálny pohľad na americkú históriu je plný lži  a každý nedostatok ja zveličený až nakoniec história je znetvorená na nepoznanie“.

Následne detailne objasňoval záslužné činy jednotlivých amerických hrdinov. Tiež uviedol, že „žiadne hnutie, ktoré sa snaží odstrániť drahocenné americké dedičstvo, nemôže ľúbiť Ameriku. Radikálna ideológia, ktorá útočí na našu krajinu pod zástavou sociálnej spravodlivosti, v skutočnosti zničí aj spravodlivosť, aj spoločnosť samotnú. Chcú nás umlčať, ale my sa nedáme umlčať… Osud  Ameriky je v našich rukách  a americkí hrdinovia sú pevne vrytí do našich sŕdc“, končil svoj príhovor Trump.

Alea iacta est. Kocky sú hodené. Kto vyhrá neúprosný boj medzi radikálnymi demokratmi a Trumpovými vlastencami v USA? Medzi globalistami a národným štátom? Medzi tradičnými hodnotami a tzv. novými založenými na vymazaní  minulosti, koreňov a historickej pamäti? Komunisti chceli vytvoriť nového ideálneho človeka. Nepodarilo sa. Človek zostal človekom zo všetkými plusmi aj mínusmi. Podarí sa to netolerantným neoliberálom? Závisí to od každého jedného z nás! Dezider Štefunko

Moslimovia chcú aj katedrálu v Córdobe

28. júla 2020  

Celým svetom v súčasnosti rezonuje premena chrámu Hagia Sophia na moslimskú mešitu. Nepomohli ani protesty významných svetových a náboženských lídrov. S jedlom však rastie evidentne aj chuť, pretože moslimovia prišli s ďalšou iniciatívou, ktorá by mala premeniť kresťanský chrám na mešitu. Tentokrát v Španielsku.

Saudskoarabský šejk Sultan bin Muhammad Al-Qasimi, ktorý panuje v jednom zo siedmich emirátov uviedol pre informačnú agentúru Šarija News, že katedrála v Córdobe patrí moslimom. Vládca požaduje vrátenie chrámu a jeho premenu na mešitu.

Noviny El Día de Córdoba uviedli, že kauza katedrály v Córdobe bola niekoľko krát udaná Tureckom ako dôvod na opätovné premenenie Hagie Sophie na mešitu. Turecký minister zahraničných vecí Mevlüt Cavusoglu povedal: „Mešita v Córdobe bola postavená moslimami v 8. storočí a v 13. storočí bola kresťanmi premenená na kostol. Používa sa dnes ako kostol? Je na zozname svetového dedičstva? Áno.


Stretávame sa tu s príznačnou historickou drzosťou moslimov. To, že mešita v Córdobe vyrástla na mieste kresťanského kostola, ktorý zničili moslimovia počas okupácie Španielska, to už minister zahraničia nepovie. Celé územia severnej Afriky, Sýrie, Iraku či súčasného Turecka boli pred 7. storočím pôvodne kresťanské a plné kostolov, z ktorých sú teraz mešity. Moslimovia tieto územia dobyli a teraz sa tvária, ako by tam boli ešte v čase trvania Rímskej ríše. Ak by si mali kresťania nárokovať všetky pôvodné kresťanské kostoly na moslimských územiach, tak by tureckému ministrovi zahraničia nestačil jeden pracovný deň na ich vymenovanie.

Cirkev v Córdobe na čele s biskupom Demetriom Fernandézom odmietla v roku 2010 návrh, podľa ktorého mali katolíci zdieľať katedrálu spolu s moslimami. Objekt sa mal premenovať na „mešitu-katedrálu“. Fernandéz sa k návrhu vyjadril nasledovne: „Tento návrh znamená len jedno – katolíci vypadnite odtiaľto!

Proti súčasným požiadavkám vystúpila národne-konzervatívna strana Vox Espaňa: Po premene Hagie Sophie na mešitu chcú teraz katedrálu v Córdobe. Bráňme naše symboly a kultúru proti tým, ktorí ju chcú zničiť.“

BM, Zdroj: Kath net, přišlo e-poštou


Francúzsko - nové hnutie s názvom Bráň svoj kostol!

30. júla 2020 Krátke správy - Cirkev


V súvislosti s neustálymi útokmi na katolícke kostoly vo Francúzsku sa rozhodli mladí katolíci konať. Gauthier a Guillaume spolu s priateľmi začali v noci kontrolovať chrámy, aby zahnali potencionálnych agresorov. Čoskoro sa k nim pripojili ďalší. Takto sa zrodilo hnutie Protége ton église (Bráň svoj kostol!), ku ktorému sa dnes hlásia stovky mladých ľudí.

Organizácia už pôsobí v Paríži, Nantes, Nice a mnohých ďalších francúzskych mestách. Členovia hnutia sú väčšinou mladí ľudia. Najstarší z nich majú okolo 30 rokov. Organizujú sa prostredníctvom internetu. Po skončení akcie dávajú fotografie z nočných hodín na sociálne siete.


Hnutie zdieľa informácie s pozorovateľskou agentúrou Christianophobia, ktorá sídli v Paríži a dokumentuje protikresťanské aktivity vo Francúzsku.


Hnutie má aj svojho patróna. Je ním sv. Noël Pinot, ktorý bol zatknutý v časoch Francúzskej revolúcie za to, že slúžil sv. omšu. Revolučný súd ho popravil gilotínou. Keď vystupoval na popravisko mal na sebe stále oblečený ornát a recitoval začiatočné slová sv. omše: Introibo ad altare Dei – Pristúpim k oltáru Pánovmu.


Narastajúca agresivita prisťahovalcov, moslimov a ľavicových extrémistov nakoniec povedie k tomu, že sa podobné hnutia budú musieť zorganizovať po celej Európe. Snáď sa stanú základom prinavrátenia toho, čo bolo kresťanom počas mnohých desaťročí ukradnuté – kresťanskej Európy.

BM, Zdroj: PCH24, přišlo e-poštou


Istanbulská úmluva je zrůdnější než Norimberské zákony!

Čeští politici říkají nahlas NE

27.07.2020 20:30


Schválí Česká republika Istanbulskou úmluvu? Z průřezové ankety ParlamentníchListů.cz spíše plyne, že v Sněmovně by dokument podporu nenašel. Proti se staví politici většiny stran, i těch, kteří spolu jinak zásadně nesouhlasí. Skeptický je i Karel Schwarzenberg či místopředseda KDU-ČSL.

Aby se děti učily, že penis je sociální konstrukt?! Istanbulská úmluva je zrůdnější než Norimberské zákony!“ Čeští politici říkají nahlas NE

Rada vlády pro rovnost mužů a žen vyzvala kabinet, aby co nejrychleji schválil Istanbulskou úmluvu, což má být příspěvek k boji proti domácímu násilí, které se prý stalo jedním z negativních důsledků koronavirové izolace.


Vláda měla původně Istanbulskou úmluvu projednávat na pondělním jednání, nicméně po rozruchu, který informace o zařazení tohoto bodu na program vlády vyvolala, se podle zjištění PL rozhodl premiér bod stáhnout.


Debata o (ne)přijetí Istanbulské úmluvy se nicméně vede již několik let, zatím ji schválilo kolem pětatřiceti států. Patří mezi ně i Polsko, které nicméně hodlá úmluvu vypovědět. Schválila ji totiž předchozí liberální vláda Občanské platformy. Pokud Polsko skutečně smlouvu vypoví, byla by Česká republika v případě schválení jediná země V4.


Nejhlasitější kritika vůči dokumentu byla před časem slyšet od kněze a exministra školství prof. Petra Piťhy, za což si vysloužil řadu odsudků.


Redakce proto oslovila české politiky, co jednak říkají na to, že Polsko hodlá Istanbulskou úmluvu vypovědět, a především, zda bychom tento dokument měli schválit my a co říci na varovné argumenty, že jde o nebezpečný krok.


Popravdě řečeno, touto otázkou jsem se příliš nezabýval, takže k tomu vyhraněný názor nemám. Jsem ale skeptický vůči veškerým snahám nás převychovávat,” konstatoval čestný předseda TOP 09 a poslanec Karel Schwarzenberg.


Proti ratifikaci dokumentu se jednoznačně staví šéf SPD a místopředseda Sněmovny Tomio Okamura. “Hnutí SPD je proti přijetí Istanbulské úmluvy. Týrání žen ošetřují dostatečně české zákony. A ostatní ideologické nesmysly diktované ze zahraničí nepotřebujeme,” míní.


Jsem proti ratifikaci Istanbulské úmluvy (IS), a to ze dvou důvodů. Za prvé, je zbytečná, protože české zákony už dnes dostatečně umožňují, aby bylo trestáno násilí vůči ženám i násilí domácí. A za druhé, zavádí do práva genderovou ideologii. Nechci, aby nám tu cizí soudy rozhodovaly, zda je v pořádku velikonoční pomlázka. A nechci, aby s odvoláním na IS nutily různé organizace učit naše děti nesmysly typu, že penis je sociální konstrukt,” uvedl pro PL europoslanec ODS Alexandr Vondra. V argumentaci proti kontroverznímu dokumentu šel ještě dál poslanec Jaroslav Foldyna. “Istanbulská úmluva je srovnatelná do jisté míry s Norimberskými zákony, které v některých ohledech svojí zrůdností a rafinovaností dokonce předčí. Jde zatím o nejpromyšlenější a nejnenávistnější útok proti Evropě, Evropanům a celé západní civilizaci v dějinách, a to, že pochází z dílny unijní byrokraticko-aktivistické oligarchie, jen ukazuje, co se z EU bohužel stalo za spolek. Krok Polska je důkazem, že si Poláci zachovali pud sebezáchovy. Měli bychom následovat jejich příkladu a Istanbulskou smlouvu, i s jejími autory, poslat k čertu,” má jasno Foldyna.

Parlamentní listy, výňatek z článku, název článku upraven ČNL


Istanbulská smlouva nesmí nikdy vstoupit do českého právního řádu!

Istanbulská smlouva, dílo extrémních feministek a propagátorů LGBT, nesmí nikdy vstoupit do českého právního řádu. Každý, kdo se považuje za konzervativního demokrata, ji musí odmítnout," napsal na facebookovém profilu poslanec Jiří Kobza.

Jiří Kobza

29. července 2020 - 08:30


Co bude nyní s tzv.Istanbulskou smlouvou? Ministryně Benešová ji stáhla z pořadu jednání vlády. To znamená, že ji může kdykoliv kdokoliv znovu vytáhnout, třeba v případě že bude příští parlament proevropštěji naladěný než dnes, až se zúročí mravenčí práce neziskovek ve školách a mladí voliči budou nadšeně volit podle extrémních feministek, homosexualizi a rozvrat tradiční společnosti ve prospěch dekadentní a úchylné ideologie liberálů," varoval opět poslanec Jiří Kobza.


Takže to nebezpečí stále trvá. Možná by bylo bývalo lépe ji poslat do parlamentu a tam ji zamítnout.


Musíme tedy být velmi ostražití, čekat moment, kdy se pod pláštíkem záplavy jiných informací budou různé LGBT nátlakové skupiny snažit ji nenápadně propašovat znovu do vlády a parlamentu," dodal. „Nebezpečí stále trvá," uzavřel svůj komentář poslanec SPD Jiří Kobza.

(ps, Prvnizpravy.cz, facebookový profil Jiřího Kobzy, foto: ps)


Francúzi Poliakom - Odmietnete Istanbulský dohovor? Nedostanete peniaze!

Paríž/Varšava 30. júla 2020 (HSP/Foto:TASR/AP-Francois Mori)

 

Neškodný, všeobecne deklaratívny a k ničomu nezaväzujúci… pamätáte sa? Takýto vraj je Istanbulský dohovor, ktorý Poľsko v minulosti podpísalo a teraz ho chce vypovedať. A ajhľa: liberálni fašisti ovládajúci Európu hrozia, že za to Poliakom zoberú eurofondy.


Je to vraj celkom nezáväzná deklarácia, ktorou sa signatárske krajiny hlásia k ochrane žien. A že jej podpis je bez akýchkoľvek právnych účinkov a dôsledkov. Toto tvrdili korporátne médiá a systémoví politici, keď pred časom podozrivo nervózne tlačili jednotlivé európske krajiny k tomu, aby podpísali Dohovor Rady Európy o prevencii a boji proti násiliu na ženách a domácemu násiliu, alebo skrátene Istanbulský dohovor.

Slovensko však, našťastie, vtedy malo politickú reprezentáciu, ktorej sa podarilo tomuto tlaku odolať, keď aj vďaka Hlavným správam vznikol u verejnosti dostatočne zavčasu silný odpor proti tomuto manipulatívnemu pamfletu. Táto, na pohľad zdanlivo humanistická a neškodná deklarácia, je v skutočnosti toxickým dokumentom, v ktorom je vpašovaných viacero nášľapných ideologických mín (písali sme o tom napríklad TU).

Poliaci však nedávali pozor a neobozretne Istanbulskú deklaráciu ešte v roku 2012 podpísali. Spätne si však chybu uvedomili a v súčasnosti je v Poľsku silná spoločenská objednávka na odstúpenie od tohto dohovoru. Poľský minister spravodlivosti Zbigniew Ziobro tento týždeň poslal ministerstvu práce a rodiny žiadosť o spustenie procesu odstúpenia od Istanbulského dohovoru.

Poľské argumenty sú v podstate tie isté, ako boli aj u nás: dokument obsahuje terminológiu a ustanovenia ideologickej povahy, ktoré nie sú kompatibilné so spoločenskými normami, ako ich chápeme v stredoeurópskom kultúrnom priestore, a preto by neskoršie uvádzanie týchto prvkov do praxe mohlo byť verejnosťou vnímané ako cudzie, nevhodné, škodlivé a nebezpečné.

Poliaci tiež veľmi správne poukazujú aj na to, že stredoeurópske krajiny už dlho majú legislatívu, ktorá ženám zaručuje oveľa vyššiu úroveň ochrany, než Istanbulský dohovor. Ľudia v našich krajinách doslova ako výsmech vnímajú skutočnosť, že tento dohovor sa nazýva podľa Istanbulu, jednej z dvoch metropol moslimského (a čoraz moslimskejšieho) Turecka, ktoré sa hlási ku všetkým nedemokratickým praktikám, ktoré islam vo svojich textoch, ale aj praktickom živote voči ženám uplatňuje.

Táto aktivita poľského ministerstva spravodlivosti však nezostala bez odozvy liberálnych fašistov v Poľsku i v zahraničí. Najmä na západe – jednak preto, že západ je predsa len viac nakazený liberálnymi zvrátenosťami než východ, ale tiež preto, že toto je vhodná ďalšia palica na Poliakov, ktorí Brusel rozčuľujú, pretože sa nechcú podriadiť aj v iných otázkach.

Poľsko ešte oficiálne ani nezačalo vo veci konať, ale to nebránilo poradcovi francúzskeho prezidenta v európskych záležitostiach Clémentovi Beauneovi, aby s tradičnou spupnosťou predstaviteľa koloniálnej, resp. neokoloniálnej mocnosti bezočivo strčil nos do cudzích záležitostí, do ktorých ho absolútne nič nie je. Beaune v rozhovore pre rozhlasovú stanicu France Inter vyhlásil, že by EÚ mohla Poľsku „siahnuť do peňaženky“ prostredníctvom nového finančného mechanizmu EÚ, ak Poľsko od tohto (údajne „nezáväzného a formálneho“) dohovoru odstúpi. A svoju hrozbu ešte zdupľoval: „Poľsko ponesie dôsledky, ak tak urobí.“


Toto je vhodná príležitosť pre zástupcov iných členských štátov (napríklad predstaviteľov Slovenskej republiky – prezidentku Čaputovú, ministra zahraničných vecí Korčoka, premiéra Matoviča…), aby Francúzsku ukázali, kde je jeho miesto. Mohli by mu napríklad pohroziť sankciami, ak bude nemiestne strkať nos do vecí, do ktorých ho nič nie je. A tiež spomenúť možnosť odňatia európskych peňazí tejto krajine v súvislosti s uplatňovaním ľudských práv vo francúzskych no-go zónach… Čo vravíte? Že také niečo nie je mysliteľné? Hm, a nie sme si náhodou v tej EÚ oficiálne všetci rovní? (Viem, čo mi odpoviete, veď ja som iba tak žartoval).

Ivan Lhotský


Profesor Petr Piťha: Je válka.

A na hranicích se střílí, nebo bere do zajetí. Ženy a děti bojují také, takže nejsou výjimkou

 

Západní civilizace je ve válce s islámským světem. A prohrává na celé čáře. Proč je křesťanská Evropa tak zoufale neúspěšná?

 Protože se rozhodla sama sebe dobrovolně oslabit prosazováním genderistické legislativy, která rozbíjí rodinu, přes ní celou společnost a otevírá dveře ideologii, přinášené do Evropy bojovníky, kteří se vydávají za nebohé uprchlíky na bárkách. 

 

To, čemu říkáme „migrace“, je podle něj ve skutečnosti válka, kterou nejsme schopni pochopit. Migrace, o které se neustále hovoří jako o sociálním problému, je podle Piťhy ve skutečnosti střetem mezi kulturami a náboženstvími. „Nic si nenamlouvejme. Je válka. Jde přitom o genocidní válku náboženskou, která je pouze vedlejším projevem války. Války, kterou proti Západu vedou muslimští teroristé,“ řekl Piťha.

 

Tato válka mate tím, že není vedena na úrovni klasických bojových akcí. Má podobu každodenního ideového zápasu o vládu nad světem. V této válce je podstatná jedna věc. Zatímco židovství a křesťanství ustavují svobodu myšlení, islám, který stojí na druhé straně barikády, lidem poznání přímo diktuje od Boha, přes proroky a ajatoláhy.

 

Hned na začátku Bible Adam poznává stvořenou skutečnost a je k tomu Bohem vybídnut. V islámu je Alláhem lidské poznání dáváno skrze zjevení nejprve Mohamedovi, pak sněžím. Ostatním je jimi předepisováno. Důsledkem pak je, že vedle očividné reality (muslim samozřejmě myslí a poznává) stojí nábožensky správné poznání, které určují ajatoláhové,“ objasnil profesor teologie. Podstatné je, že toto boží zjevení je pro muslima ještě důležitější než pozemské právo – to je princip šaríje.


A toto právo chtějí uplatňovat i v západní Evropě, přes její zákony. Toto je princip podrobení a „vítězství“, o které je v této válce usilováno. Jenže Evropa si tento válečný princip současných událostí neuvědomuje, a z toho vyplývá její tolerantní chování a maximální snaha o mírovou koexistenci.


„Uvažovat ve schématech míru je nemístné. Je třeba uvažovat v termínech války. Z toho mi vyplývá, že se máme starat o hranice a suverenitu. My se však zabýváme otázkou migrantů, což je strašný, ale odvozený problém. Hranice je třeba střežit a hájit. Suverenitu vyjádřit právními předpisy, především vízovou povinností,“ řekl k tomu Piťha.

Hranice má podle něj být střežená, protože za ní jsou nepřátelé. „Na hranici se střílí. Výjimku tvoří člověk s bílou vlajkou, člověk s rukama vzhůru a beze zbraně. Protože bohužel bojují i ženy a dokonce děti, nelze je z tohoto pravidla vyloučit. Lidé, kteří přicházejí z území nepřítele, buď útočí, nebo jdou dobrovolně do zajetí. Jsou proto eskortováni do střežených táborů. Tam jsou identifikováni. Pokud mají doklady, ověří se jejich pravost. Čas pobytu v běženeckém táboře je vymezen. Po jeho uplynutí dostává každý vízum určitého charakteru nebo je eskortován před hranici, kterou přestoupil a donucen se vrátit. Je-li usvědčen z diverze, je uvězněn,“ objasňuje základy „válečného“ uvažování, kterému se Evropa stále brání.


Válka, kterou vedeme, je podle něj specifická – vymyká se všem dosavadním válečným konvencím a mezinárodnímu právu vůbec. Útočníkem je „Islámský stát“, jeho jménem bojovníci bojují. Tento stát ale nemá vůbec žádné klasické atributy státu a jeho bojovníci jsou často občany států, proti kterým útočí. A domáhají se práv občanů těchto států. Ty se musejí naučit, jak s takovými lidmi nakládat.


Západní politici přitom vědí, že proti této válce, maskované za migraci, nedovedou udělat vůbec nic. Ti slušnější slibují, že se zasadí, aby migraci zabránili; ti ráznější slibují, že jí zabrání. Získají tím hlasy ve volbách, ale sami vědí, že ani po nich nedokážou nic změnit. Navíc když politici napadených západních zemí často útočí proti sobě.

 Genderismus sem přinesl kult smrti


Současnou válku podle Piťhy umožnila válka jiná, ještě vážnější – válka, která podkopala vůli a sílu Západu. „Daleko víc nás, bez výjimky všechny, ohrožuje nová nelítostná doktrína feminismu a genderismu. Tento tlak, prováděný prosazováním legislativních změn, připravil půdu islámskému extremismu,“ řekl.


Feminismus a genderismus podle teologa uvedly naši civilizaci do kultu smrti. Důsledkem byl demografický pokles, který politici chtěli řešit „dovozem nových lidí“. A jako první se pochopitelně nadšeně přihlásili ti, kteří už dlouho chtěli Západ ovládnout a podmanit si ho.


Zkázu naší civilizace ukazuje profesor Piťha na Istanbulské úmluvě, symbolicky podepsané právě v místě, odkud vycházejí islámští bojovníci.


„Nápor feministek a homosexualistů je veden již dlouho jako boj za zkázu rodiny a lidské přirozenosti. Je veden nátlakovými skupinami velmi vlivnými a je veden zákeřně,“ řekl k tomu Piťha. V Istanbulské úmluvě je například řada důležitých ustanovení podle schována do mnohastránkové důvodové zprávy, kterou tradičně nikdo nečte. Jsou zaváděny zcela nové a vágní termíny, které zamlžují pravou podstatu návrhů.


A o co tedy v Úmluvě jde? „Pohlaví bude považováno jen za přibližný biologický pojem. Ve 12 letech se o něm každý rozhodne podle svých pocitů. (U nás byl pro to navrhován nový paragraf 29 Občanského zákoníku). Současně bude uzákoněna patřičná sexuální výchova ve školách. Protest proti čemukoli z toho bude trestný. Uvědomte si, co to znamená pro identitu dítěte. Jsou již známy případy, kdy se někdo chová různě podle toho, zda se zrovna považuje za muže nebo za ženu,“ připomínal profesor Piťha.

Mateřský instinkt je prohlášen za kulturní stereotyp a je pod heslem rovnosti připuštěno, aby tento instinkt k dítěti pociťoval i muž. „Jakékoli uplatňování práva a povinnosti rodičů při výchově dětí je trestné a má za následek předání dítěte do výchovy někomu vhodnějšímu,“ hrozí se profesor Piťha dalších novot.

Muži to vůbec budou mít složité. „Muž obviněný, třeba i třetí osobou, z násilí, bude obžalován s presumpcí viny. Úmluva zakazuje smírčí řízení a medializaci. O tomto drtivém odklonu od spravedlivého procesu se výslovně říká, že nebude považován za diskriminaci obžalovaných,“ připomněl teolog další „chuťovku“ z Úmluvy.


Kdo by chtěl tato nová pravidla kritizovat, nebo dokonce žít bez jejich aplikace, ten by byl v podstatě postaven mimo zákon, k čemuž již vycházejí soudní judikáty.


„Všichni přítomní vědí, že jsem katolický kněz. Nejde mně však o nějaké, byť důležité, teologické záležitosti. Mluvím jako občan, který si uvědomuje celé nebezpečí,“ varoval Piťha. To, co budeme sledovat, bude podle něj rozbitím rodiny jako základu společnosti, následně devastací celé společnosti a v konečném důsledku degradací člověka pod všechna zvířata, která se množí pohlavně a akceptují zákony přírody. Nakonec, jak Piťha poznamenal, od akcí zelených aktivistů už víme, že žába či brouk pro ně mají větší cenu než lidské potřeby.

Mnozí lidé si podle něj myslí, že nápady genderistů jsou tak absurdní, že nestojí za víc než za mávnutí rukou. To je podle teologa na největší chyba. Pak se jednoho dne probudíme a zjistíme, že tito ničitelé civilizace různými způsoby prosadili přesně to, co chtěli.


Mají k tomu podporu od úřadů. Piťha připomíná, že dokonce i eurokomisařka Věra Jourová napsala do své zprávy, že přijímání peněz z evropských fondů bude mimo jiné podmíněno přijetím genderistického zákonodárství. Neřeknou vám to, ale myšlenkově čerpají od nacistů

Dále bych upozornil na dva ideové zdroje těchto hnutí. Je to neomarxismus, o kterém se mluví, a neonacismus, o kterém se mlčí,“ pokračoval Piťha. Boj žen proti mužům je podle něj kopií třídního boje, vycházející přímo z myšlenek Bedřicha Engelse. „V díle Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu je Bedřichem Engelsem vyložena podstata tragického převratu od matriarchálního prvobytně pospolitého řádu k třídní patriarchální společnosti. Leninsko-stalinistický komunismus se chtěl rodiny (přes hlasité oslavy) zbavit,“ připomněl. Lenin podle něj spojoval socialismus s „osvobozením ženy“, která má postavení srovnatelné s otrokem.


Nacismus, o jehož vlivu na moderní genderistické myšlenky se mlčí, podle Piťhy přispěl zejména metodickým zasahováním do přirozených procesů typu potratu nebo rovnou euthanasie. Tehdy byla vyhrazena lidem rasově méněcenným. Dnes se v progresivních skupinách vážně hovoří o navázání na tradice členění lidí na silné a méněcenné. „Nejsme slaboši ze střední třídy (heterosexuálové, pozn. autora). Vysoce inteligentní jsme přirozenými aristokraty lidské rasy … a s ocelovou myslí se nespokojíme s málem. Naši oponenti budou vyhoštěni,“ psal již před jednatřiceti lety homosexuální aktivista M. Swift. A protože nové zákonodárství má být zavedeno po celém světě, nebude kam méněcenné heterosexuály vyhošťovat a bude se muset přistoupit ke konečnému řešení.


„Vyšli jsme od problému migrace a terorismu a došli jsme k pravému nebezpečí horšího terorismu. Tento návrat je zcela logický, protože dnešní migrace je spjata s multikulturalismem, který jí široce otevřel brány,“ uzavřel Piťha. Spojením těchto nebezpečí je podle něj společenský řád Západu ohrožen zcela fatálně.


„Tuto přednášku nemohu uzavřít jinak než upozorněním, že zápas svobodných s útočícím nepřítelem je snazší a efektivnější než vzpoury otroků a vězňů v jeho absolutní moci,“ skončil Petr Piťha.


Nakonec ještě dodal, že Jitku Chalánkovou do Senátu podporuje právě proto, že v těchto zásadních otázkách dokázala už jako poslankyně projevit mimořádnou odvahu. A dokonce přímo zabránila vydání některých zákonů, které by pro společnost jednou mohly být nebezpečné.

PL, 26. 9. 2018

 

Francúzska vláda zverejnila údaje o demografických zmenách v krajine


France Stratégie, skupina napojená na úrad francúzskeho premiéra, zverejnila údaje ukazujúce nárast počtu detí neeurópskych migrantov vo francúzskych mestských oblastiach. V okolí Paríža bol zaznamenaný nárast zo 6,5 % v roku 1968 na 36,6 % v roku 2015.


Skupina zverejnila čísla v interaktívnej podobe na svojej webstránke. Čísla ukazujú rôzne faktory, vrátane percentuálneho podielu detí vo veku 0 až 18 rokov, ktoré sa buď narodili cudzincom alebo majú aspoň jedného neeurópskeho rodiča. Zverejnenie týchto údajov je niečo mimoriadne, keďže francúzska vláda zvyčajne nezverejňuje – a dokonca ani oficiálne nezhromažďuje – veľa informácií vo forme štatistík súvisiacich s rasou či demografiou, v súlade s francúzskym právom.

Webstránka definuje kategóriu ako „osoba vo veku 0 až 18 rokov, imigrant neeurópskeho pôvodu alebo identifikovaná ako dieťa v domácnosti, v ktorej referenčná osoba a/alebo jeho družka je imigrantom neeurópskeho pôvodu. Ak sú obidvaja rodičia imigranti, referenčné osoby v domácnosti sú imigranti nepochádzajúci z Európy.“


Číselné údaje zahŕňajú niekoľko rôznych rokov, počnúc rokom 1968 a končiac rokom 2015. Ukazujú, že percentuálny podiel detí imigrantského, neeurópskeho pôvodu sa v rôznych mestách zvýšil, napríklad v širšom okolí Paríža to v roku 1968 bolo priemerne 6,5 %, kým v roku 2015 sa ich podiel zvýšil na 36,6 %.

V niektorých okrskoch Saint-Denis, štvrti Seine-Saint-Denis husto obývanej migrantmi, tvoria deti neeurópskych migrantov až 77 %. Oblasť Chlichy-sous-Bois ukazuje, že v roku 2015 malo neeurópsky pôvod 83 % detí.

Marseille, ďalšie francúzske mesto s historickou populáciou migrantov, sa posunulo z 12,6 % detí neeurópskeho pôvodu v roku 1968 na priemerných 22,8 % v roku 2015. V oblasti tretieho okrsku Marseille je to až 70 %.

Asi najdramatickejšia zmena nastala v Štrasburgu, kde v roku 1968 malo neeurópsky pôvod len 1,9 % detí. Mesto je sídlom Európskeho parlamentu. Do roku 2015 sa podiel takýchto detí zvýšil na 32,9 %, čiže jednu tretinu.

Nantes zaznamenalo podobne rýchly demografický posun z 0,9 % v roku 1968 na 15,8 % v roku 2015.

Údaje nezohľadňujú veľký počet migrantov, ktorí prišli od vrcholu migračnej krízy v roku 2015. Niektoré oblasti sú označené ako „štatistické tajomstvo“ a nezobrazujú sa pri nich žiadne čísla.

Od roku 2015 dostávalo Francúzsko niekoľko rokov po sebe rekordný počet žiadostí o azyl, vrátane maxima z roku 2019, predstavujúceho 140 000 nových žiadostí.

Niektoré oblasti, ako notoricky známe Seine-Saint-Denis, sú vraj domovom stoviek tisícov nelegálnych imigrantov. V správe z roku 2018 sa tvrdí, že 8 až 20 % obyvateľov mestskej štvrti tvoria nelegálni migranti.

Francúzsky spisovateľ Renaud Camus označuje masívne demografické zmeny za „veľkú výmenu“. Hoci mnohí ľudia v médiách hlavného prúdu a v iných inštitúciách odmietajú túto teóriu ako konšpiráciu, prieskum z februára minulého roka ukázal, že jej verí štvrtina Francúzov.

Bývalá populistická poslankyňa Marion Maréchal sa taktiež ukázala byť stúpenkyňou tejto teórie a vlani v októbri zjednotila konzervatívcov, aby veľkej výmene vzdorovali. Povedala: „Prvou veľkou výzvou, tou najdôležitejšou, je veľká výmena, toto demografické odpočítavanie, kvôli ktorému si už uvedomujeme možnosť, že sa staneme menšinou v krajine našich predkov.“

Iné krajiny, ako Nemecko, boli v uplynulých desaťročiach taktiež svedkom radikálnych demografických zmien. Vlaňajšia správa odhalila, že štvrtina Nemcov je do určitej miery migračného pôvodu.

Preklad: zet, www.protiprudu.org, Zdroj: breitbart.com


Kalergiho plán - legální genocida evropských národů pomocí

míšení ras


Málo lidí ví, že jedním z hlavních protagonistů evropského procesu je člověk, který plánoval a programoval genocidu evropských národů. Jedná se o obskurní osobnost, o jejíž existenci veřejnost ani neví, ale kterou „mocní“ považují za otce zakladatele Evropské unie. Je to Richard Nicolaus hrabě von Coudenhove-Kalergi, rakouský politik s japonskými předky a československým občanstvím (1894-1972)

 Ze zákulisí, mimo světla projektorů, se mu podařilo zatáhnout do svých sítí nejvýznamnější hlavy států. Ti pak podpořili a provedli jeho projekt evropského sjednocení.  

 V roce 1922 založil Kalergi ve Vídni hnutí „Panevropan“, které předjímalo nastolení Nového světového řádu založeného na Federaci národů řízené Spojenými státy. Sjednocení Evropy mělo být prvním krokem k jediné světové vládě. S nástupem fašismu v Evropě musel být plán na čas zastaven a Panevropská unie byla nucena se rozpustit. Ale po druhé světové válce se Kalergimu podařilo díky frenetické a neúnavné aktivitě a díky podpoře Winstona Churchilla, zednářské lóže B’nai B’rith a významných deníků jako New York Times prosadit projekt do vlády USA.

 

Podstata Kalergiho plánu

 

Ve své knize „Praktický idealismus“ Kalergi prohlašuje, že obyvatelé budoucích „Spojených států evropských“ již nebudou původními národy Starého kontinentu, ale bude to druh zvířeckých podlidí vzniklých míšením ras. Tvrdil, že je nezbytné „křížit“ evropské národy s asiaty a černochy, aby vzniklo mnohaetnické stádo bez specifických vlastností, snadno ovladatelné elitami u moci. „Člověk budoucnosti bude smíšené krve. Mnohost národů bude nahrazena budoucí euroasijsko-negroidní rasou, velmi podobnou starým Egypťanům.“

 

Gerd Honsik: Podstata Kalergiho plánu

 

Kalergi prohlásil, že je třeba zrušit právo na sebeurčení národů, a postupně eliminovat národy za použití etnických separatistických hnutí nebo jinorodé masové imigrace. Aby elity mohly ovládnout Evropu, předpokládal přetvoření homogenních národů v křížený lid. Těmto křížencům připisoval charakteristické vlastnosti jako je například krutost, nevěrnost. Tento nový křížený lid měl být vytvořen, aby mu mohla být elita nadřazena.

 

Nejprve měla být odstraněna demokracie, čili moc lidu, a poté lid sám pomocí křížení. Bílí měli být nahrazeni kříženou rasou, snadno ovladatelnou. Tím, že by se zrušil princip rovnosti všech před zákonem a zabránilo by se kritice menšin, které by byly chráněny výjimečnými zákony, by se podařilo ovládnout masy. Politikové oné doby Kalergimu naslouchali, západní mocnosti se soustředily na jeho plán, noviny a tajné americké služby financovaly projekty. Vůdci evropské politiky vědí, že právě Kalergi je strůjcem naší Evropy řízené Bruselem a Maastrichtem. Kalergi, neznámý veřejnému mínění, je pokládán za otce Maastrichtu a multikulturalismu.

 

Revoluční v jeho Plánu je to, že nekáže genocidu jako nástroj získání moci, ale že předpokládá vytvoření „podlidí“, kteří vzhledem ke svým negativním vlastnostem jako neschopnost a nestabilita budou tolerovat a přijímat „vznešenou rasu“, elitu.

 

Od Kalergiho k dnešku

 

I když o Kalergim nemluví žádná školní učebnice, jeho ideje inspirovaly dnešní Evropskou unii. Jeho přesvědčení, že evropské národy se musí smísit s černochy a asiaty, aby byla zničena jejich identita a vznikla smíšená rasa, je základem veškeré evropské politiky tváří v tvář integraci a obraně menšin. Při tom všem nejde o humanitární důvody. Tyto direktivy jsou vydávány s nelítostnou rozhodností za účelem realizace největší genocidy v historii.

 

Na počest Kalergiho byla ustanovena Evropská cena Coudenhova-Kalergiho. Každé dva roky jsou jí odměňování evropeisté, kteří se obzvláště vyznamenali v naplňování jeho zločinného Plánu. Mezi nimi jsou osobnosti kalibru Angely Merkelové, která dostala tuto cenu jako první v roce 2010, a Herman van Rompuy, který ji dostal v roce 2012 na speciálním kongresu ve Vídni, který se konal na oslavu 90 let panevropského hnutí. Na fotografii za ním je vidět symbol panevropské unie: červený kříž přes zlaté slunce, symbol řádu rozekruciánů.

 

OSN prosazuje tuto genocidu svým neustálým vybízení k přijímání miliónů uprchlíků, aby se kompenzovala nízká porodnost v Evropě. Zpráva divize „Obyvatelstvo“ OSN v New Yorku z ledna 2000 má název „Migrace k náhradě původního obyvatelstva: řešení pro stárnoucí a upadající populace“. Podle této zprávy bude Evropa potřebovat v roce 2025 159 miliónů imigrantů. Ptáme se, jak je možné učinit tak přesný odhad, jinak, než že imigrace byla připravována, studována „na papíře“.

 

Ve skutečnosti je jisté, že snížená porodnost by v Evropě mohla být snadno zvrácena pomocí opatření k podpoře rodin. A je zcela jasné, že genetická výbava Evropanů nebude ochráněna přínosem odlišné genetické výbavy, ale že takto se urychlí její vymizení. Takže jediným cílem těchto opatření je zcela denaturovat národ, přeměnit ho ve společnost lidí bez jakékoli etnické, historické a kulturní soudržnosti.

 

Teze Kalergiho plánu vytvořily a dodnes tvoří základ oficiální politiky vlád, které prosazují genocidu evropských národů pomocí masové imigrace. G. Brock Chisholm, bývalý ředitel Světové zdravotnické organizace, nám dokonale představil lekci od Kalergiho, když řekl: „Co lidé musejí všude rozvíjet, to je kontrola porodnosti A smíšená manželství (mezirasová), za účelem vytvoření jediné rasy v jediném světě, závislé na centrální autoritě.“

 

Závěr

 

Když se rozhlédneme kolem sebe, zdá se, že Kalergiho plán je plně realizován. Stojíme před opravdovou přeměnou Evropy v třetí svět. Axiomem „nového občanství“ je multikulturalismus a nucené míšenectví. Evropané jsou trosečníky míšenectví, potopení hordami asijských a afrických přistěhovalců. Smíšená manželství produkují každý rok tisíce míšených jednotlivců: „Kalergiho dětí“.

 

Pod dvojím tlakem desinformací a ohlupování lidí, díky masovým komunikačním prostředkům byli Evropané dotlačeni k popření svého vlastního původu, k zapomenutí svých vlastních etnických identit. Prosazovatelé globalizace se nás snaží přesvědčit o tom, že vzdát se své vlastní identity je pokrokovým a humanitárním aktem, a že „rasismus“ je chybný, a to proto, že by z nás rádi měli slepé konzumenty. V tuto dobu je naprosto nutné reagovat na lži Systému, probouzet duch vzpoury u Evropanů. Bude třeba ukazovat všem, že integrace masové imigrace se rovná genocidě. Nemáme jinou možnost než se vzbouřit, alternativou je etnická sebevražda.

 

Převzato z těchto webových stránek:

 

http://nejvic-info.cz/kalergiho-plan-legalni-genocida-evropskych-narodu-pomoci-miseni-ras/

A zde o tom toho najdete  ještě mnohem více.

http://search.seznam.cz/?q=kalergiho+pl%C3%A1n+&sourceid=szn-HP&trp=1&oq=kalergiho+pl%C3%A1n+&sgId=&aq=-1&thru=&su=

19.11.2015, přišlo e-mailem, VP


Angela Merkelová je držiteľkou Kalergiho ceny


Angela Merkel je držiteľkou Kalergiho ceny. Aj preto je (bola) hlavnou pozývateľkou imigrantov do EÚ a Nemecka.


Praktický nástroj plnenia Kalergiho plánu a ich rovnomerného rozmiestenia, miešania a riedenia "bielej" európskej rasy a etník s inými rasami a etnikami (plus islam) sú kvóty. Teda povinná, násilná realokácia imigrantov (ich nové rozmiestnenie, rozdelenie na územiach štátov EÚ).


Caudenhove Kalergi a Kalergiho plán nie je blud ani konšpiračný výmysel.

Na jeho relizácii sa podieľajú ľudsko-právne mimovládky (Stredozemné more a pobrežné vody Líbye aktuálne vs. Taliansko) v spolupráci s prevádzačmi plus ignorancia nelegálneho pohybu nelegálnych imigrantov v priestore EÚ Bruselom (pozri nález Európskeho súdneho dvora vo vzťahu k Dublinským dohovorom).

Podozrenie vzbudzujú až neskutočne liknavé a málo dôrazné reakcie a opatrenia systému Frontex (ochrana vonkajších hraníc EÚ).

Podozrenie na seba stiahli všetky mimovládne organizácie, ktoré odmietli podpísať súhlas s prítomnosťou polície na svojich lodiach (vymknutie sa spod kontroly).

Taliani už skonfiškovali loď nemeckej mimovládky Jugend Rettet pre podozrenie z napomáhania ilegálnej migrácii.

O Kalergiho pláne ani o náleze súdu niet v mediálnom mainstreame (RTVS, TA3, Pravda, SME, Denník N a pod.) ani zmienky (kolaboranti).

Činnosť "ľudsko-právnych" mimovládok sorosovskej "otvorenej" európskej spoločnosti má tichú podporu európskych elít, ktoré vo veci prijímania praktických proti opatrení, vykazujú zdržiavaciu taktiku a "točia svoje" o humanizme a solidarite a pseudo európskych hodnotách (nimi sú vytláčané pôvodné, reálne európske hodnoty)…

Apelujú na "citlivé miesta" kresťanského učenia, na rozum a cit európskych kresťanov…

Ibaže pomáhať núdznym je správne, ale nie, ak je pomoc na úkor pomáhajúceho a má preň fatálne následky, čo ale platí (malo by) aj pre ateistov…

Zákon, označený ako C-16, nová, implementovaná súčasť trestného kódexu, je vo veci povinného a násilného pretláčania gender ideológie, už vlastne jeden z priamych útokov na kresťanstvo v Kanade.

Ateisti, tvoriaci prevažnú časť liberálnej ultra ľavice sú vlastne "veriaci". Nimi uctievaná ideológia multikulturalizmu je vlastne výrazom idealistického voluntarizmu, ktorý sa ako nereálny potvrdzuje v každodennej praxi a v praxi sociálneho začleňovania imigrantov, pochádzajúcich s iných, s európskou civilizáciou a kultúrou nezlučitených civilizácií a kultúr (k tomuto záveru dospel aj Samuel Huntington na konci svojej knihy Stret civilizácií). Nečítali (alebo áno a ignorujú).

Okrem toho, v štátoch západnej a severozápadnej EÚ sa radikalizujú už postgeneračne "domestifikovaní" potomkovia imigrantov, ktorí do Európy prichádzali v predošlých desaťročiach…

Osobitnú zlú skúsenosť tvorí najmä moslimská časť obyvateľstva, k slovu sa stále viac hlásiaci politický islam (islam nepozná pojem sekulárny štát) s právom šaría, nadradeným svetskému právu a "nová stratená" generácia.

Importovaný politický islam je pre Európu zničujúcou hrozbou.

Poznámka - kniha Francisa Fukuyamu Koniec civilizácie, projektuje totálne liberalizovanú liberálnu a preto šťastnú, budúcnosť ľudstva, čo je zjavná utópia a pokračujúca prax túto filozofiu a na nej postavenú ideológiu a politiky EÚ, vôbec nepotvrdzuje, naopak, vyvracia.


Antikristovská nová ľavica satanského neomarxizmu a pre Európu vražednej ideológie multikulturalizmu (plus ideológia rodovej rovnosti) zneužíva kresťanstvo, ktoré, po jeho "použití", hodlá odstrániť (zatiaľ len "konšpiračná" hypotéza), ktorá sa ale už postupne a plazivo ale vecne a konkrétne potvrdzuje v praxi (islamské právo a ľudské práva moslimov v časti náboženské a politické práva začínajú mať prevahu nad svetským právom a všeobecnými ľudskými právami a svetskými politikami - pribúdajú ústupky moslimom na úkor ostatných káfirov…).

Ateisti ale nepatria do jedného vreca. Všetci (ľudia) máme duchovný rozmer, ateisti ho ale vnímajú inak, než veriaci. To "ale" nie je výhrada ani odsudok. Duchovný rozmer ľudských bytostí nezakladá len náboženstvo.

http://afinabul.blog.cz/1705/richard-nicolaus-coudenhove-kalergi-practical-idealism

http://afinabul.blog.cz/1702/svati-varuju-pred-islamom


Aktuálny nález Európskeho súdneho dvora:

"S odkazem na předchozí judikaturu Evropský soudní dvůr konstatoval, že státního příslušníka třetí země, kterému byl umožněn vstup na území prvního členského státu, aniž splňoval podmínky vstupu v zásadě vyžadované v tomto členském státě, za účelem průjezdu do jiného členského státu, aby v něm požádal o mezinárodní ochranu, je třeba považovat za osobu, která "překročila" hranice tohoto prvního členského státu "nedovoleným způsobem".

A to ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení Dublin III, ať již toto překročení bylo strpěno či povoleno v rozporu s použitelnými pravidly či bylo povoleno na základě humanitárních důvodů a podle výjimky z podmínek pro vstup, které jsou v zásadě uloženy státním příslušníkům třetích zemí, uvedl v rozsudku doslova Soud."

http://www.ceska-justice.cz/2017/07/evropsky-soudni-dvur-staty-organizovaly-nedovolene-prekracovani-hranic/

Otázka je ale už na stole EÚ - kto sú "núdzni" (oprávnení adepti na azyl alebo dočasnú doplnkovú ochranu) a kto ekonomickí migranti..? A čo s nimi?

Budú-nebudú chcieť na Slovensku ostať? Ak áno - integrujú sa? Alebo sa bude skúsenosť opakovať? A toto má zisťovať Slovensko po prijatí predbežne "len" 60-tich imigrantov?


Slovenské médiá o náleze Európskeho súdneho dvora neinformovali (porušili by zásadu politickej korektnosti s politikami EÚ, aj na úkor deklarovanej "verejnoprávnosti" RTVS, keďže iné, oficiálne verejnoprávne médium na Slovensku neexistuje).

V Česku o tom informoval portál http://www.ceska-justice.cz/

Proces globalizácie založený na ekonomickom otroctve je súčasťou jednotného plánu (projekt Globálneho Prediktora) na nastolenie vlády jednotného a unifikovného Nového svetového poriadku s jediným a jednotným (unifikovaným) svetovým náboženstvom.

Iba (za seba) nemám jasno v tom, akú rolu má v tom Pláne zohrať vo svojej všeobecnej podstate danej najmä džihádom (Korán, hadísy, síra, šaría) politický islam. Ak má ísť o pokračujúci mulikulturalizačný experiment multikulturalizátorov aj v opore o sociálne inžinierstvo, pretavované do centrálnych politík, je určený na neúspech a civilizačno-kultúrny a medzi náboženský konflikt vo vnútri Európy…


Som presvedčený, že najmä kresťanofóbni ateisti a praví kresťania (treba ich odlíšiť od falošných pseudo kresťanov), pretože aj mnohí ateisti vyznávajú falošné hodnoty, by sa vo vzťahu k ochrane a obrane pôvodnej európskej identity mali spojiť na báze spoločne uznávaných všeľudských civilizačných hodnôt, a nenechať sa GP štvať proti sebe a rozdeľovať na "pokrokárov" (neo liberáli) a "konzervatívcov", a umožniť GP ľahšie vládnutie a nastolovanie vlády Nového svetového poriadku a jeho agendy pre 21. storočie…

Európa, presnejšie jej "jadro" postupne, pod vplyvom vonkajších a vnútorných okolností, prechádza demokratickou cestou od demokracie k post demokratickej totalite. No, ale, to sme tu už mali…

(…)

Autor článku: Juraj Režo

http://blog.hlavnespravy.sk/1923/aby-bolo-jasno/


Novodobé otroctví a pokrytectví ideologie „woke"

napsal(a) Judith Bergman

7. srpna 2020

Překlad původního textu: Modern Slavery and Woke Hypocrisy

Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský

Jen v Británii žije v moderním otroctví odhadem 136 000 lidí. Ve Velké Británii má novodobé otroctví podobu nucené práce a domácího a sexuálního vykořisťování. Nejvíce jsou mezi těmito novodobými otroky zastoupeni Albánci a Vietnamci. — Globální index otroctví (Global Slavery Index), 2018.


Podle odhadu žije v současné době v Africe 9,2 milionu mužů, žen a dětí v novodobém otroctví, které podle tohoto indexu zahrnuje nucenou práci, nucené sexuální vykořisťování a nucené sňatky. — Globální index otroctví (Global Slavery Index), 2018.


"Podle Mezinárodní organizace práce, která je specializovanou organizací OSN, žije dnes v nuceném otroctví třikrát více lidí, než kolik jich bylo zajato a prodáno během 350 let transatlantického obchodu s otroky." — Časopis Time 14. března 2019.


Moderní otroctví vydělává zločineckým sítím odhadem 150 miliard dolarů ročně, což je jen o něco méně než pašování drog a obchodování se zbraněmi.


"Země skupiny G20 dováží každý rok zboží v hodnotě asi 354 miliard dolarů, které mohlo být vyprodukováno novodobými otroky." — Globální index otroctví (Global Slavery Index), 2018.


Jedna otrokyně z Mali, jménem Raichatou, řekla v rozhovoru s deníkem The Guardian v roce 2013, že se stala otrokyní ve věku sedmi let, když jí zemřela matka, také otrokyně. "Můj otec se mohl jen bezmocně dívat, když si pán mé matky přišel pro mě a mé bratry," vyprávěla. Téměř 20 let pracovala jako domácí služka bez jakéhokoliv platu a byla donucena se vdát za jiného otroka, kterého vůbec neznala, jen aby mohla svému pánu porodit další generaci otroků.


Zatímco aktivisté hnutí BLM do nekonečna debatují o změně názvů ulic a univerzit a o odstranění soch, tak naprosto ignorují ohromujících 40 milionů obětí novodobého otroctví, z čehož 9,2 milionu mužů, žen a dětí žije v otroctví v Africe. Na snímku: Vandalové se snaží strhnout sochu amerického prezidenta Andrewa Jacksona stojící na náměstí Lafayette Square ve Washingtonu D.C., nedaleko Bílého domu. (Foto: Tasos Katopodis / Getty Images)


Média přetékají zprávami o tom, jak aktivisté hnutí Black Lives Matter (BLM) vandalizují a ničí sochy obchodníků s otroky, majitelů otroků a kohokoliv, kdo podle nich v minulosti provozoval otroctví. V anglickém Bristolu byla stržena a hozena do řeky Avon socha obchodníka s otroky Edwarda Colstona. V Belgii byly počmárány sochy krále Leopolda.


Protesty způsobily, že některé místní úřady zvažují odstranění všech soch, které uráží současnou rozjitřenou společenskou citlivost. Londýnský starosta Sadiq Khan oznámil zřízení komise, která se bude zabývat sochami a názvy ulic v hlavním městě Spojeného království.


Není zřejmé, jak má odstranění starých soch dávno mrtvých lidí někomu pomoci, zejména milionům černých ale i nečerných lidí, kteří jsou v současnosti zotročeni. Zdá se, že aktivisté hnutí BLM a jejich poklekávající příznivci se nestarají o situaci novodobých otroků, jejichž počet je dnes odhadován na neuvěřitelných 40 milionů. Je zjevné, že je mnohem snazší a pravděpodobně zábavnější ničit západní historické památky, než se pustit do obtížné mravenčí práce na zrušení moderního otroctví.


Ve Velké Británii je mnoho šokujících příkladů moderního otroctví, což místní "woke" aktivisté vesele ignorují, protože jsou zaujati svým statečným bojem se sochami z kamene a bronzu. Podle výroční zprávy britské vlády z roku 2019 o moderním otroctví existuje ve Velké Británii nejméně 13 000 potenciálních obětí otroctví. Toto číslo ovšem pochází z roku 2014, takže nevíme, jaká je dnes skutečná situace. Podle studie Global Slavery Index (Globální index otroctví) z roku 2018 žije právě v Británii v moderním otroctví odhadem 136 000 lidí.


Novodobé otroctví ve Velké Británii má podobu nucené práce a domácího a sexuálního vykořisťování. Nejvíce jsou mezi těmito novodobými otroky zastoupeni Albánci a Vietnamci. Britská média zveřejnila několik příběhů Vietnamců, z poloviny nezletilých, jejichž počet se odhaduje na tisíce, kteří byli uneseni a propašováni do Velké Británie, kde jsou nuceni pracovat jako otroci na farmách pěstujících konopí. Tam tvoří malou část "obrovské zločinecké mašinérie, která zásobuje britský černý trh konopím. Velikost britského černého trhu s konopím se odhaduje na 2,6 miliardy liber ročně." Ti, kteří nejsou nuceni pracovat v konopném průmyslu, jsou zotročeni v "nehtových studiích, nevěstincích a night klubech a restauracích, nebo jsou násilím drženi v domácím otroctví za dveřmi soukromých rezidencí." V lednu 2020 se ve zprávách BBC objevil příběh vietnamského chlapce jménem Ba, kterého čínský gang unesl a propašoval do Velké Británie, kde ho jeho čínský pán držel o hladu a bil pokaždé, když některá z rostlin konopí uschla.


Aktivisté hnutí BLM se nestarají o životy Vietnamců ve Velké Británii – předmětem jejich protestů jsou životy černochů. Dobře, tak jak je to s černými otroky v Africe? Podle odhadu studie Global Slavery Index (Globální index otroctví), která sleduje nucenou práci, nucené sexuální vykořisťování a nucené sňatky, žije v současné době v Africe v novodobém otroctví 9,2 milionu mužů, žen a dětí.


"Podle Mezinárodní organizace práce (International Organization for Migration, IOM), která je specializovanou organizací OSN, žije dnes v nuceném otroctví třikrát více lidí, než kolik jich bylo zajato a prodáno během 350 let transatlantického obchodu s otroky," uvedl časopis Time v březnu 2019. Podle ILO bylo v moderním otroctví 25 milionů lidí z důvodu dluhu a 15 milionů lidí žilo v nucených manželstvích.


Moderní otroctví vydělává zločineckým sítím odhadem 150 miliard dolarů ročně, což je jen o něco méně než pašování drog a obchodování se zbraněmi. "Moderní otroctví je dnes mnohem výnosnější, než bylo kdykoliv v historii lidstva," řekl časopisu Time Siddharth Kara, ekonom výzkumného centra Carr Center for Human Rights Policy. Podle studie Globální index otroctví z roku 2018 "země skupiny G20 dováží každý rok zboží v hodnotě asi 354 miliard dolarů, které mohlo být vyprodukováno novodobými otroky."


V roce 2017 se objevily šokující záběry ze současných skutečných aukcí otroků v Libyi: Americká TV stanice CNN zdokumentovala prodej 12 Nigerijců arabsky mluvícími muži. V roce 2019 udělal časopis Time Magazine rozhovor s africkým migrantem Sunday Iabarotem, který byl během své cesty do Evropy prodán do otroctví:


"Když se Sunday Iabarot dostal na jižní hranici Libye, setkal se se zdánlivě přátelským taxikářem, který mu nabídl, že ho zdarma odveze do hlavního města Tripolisu. Místo toho byl prodán 'bílému Libyjci' nebo Arabovi, za 200 dolarů. Byl přinucen si svůj 'dluh' odpracovat na stavbě, což se opakovalo pokaždé, když byl znovu prodán."


Obchodování se sexem je významnou součástí moderního otroctví. Podle zprávy deníku Washington Post z roku 2019 obchoduje například nigerijská mafie s desítkami tisíc žen:


"Někteří odborníci říkají, že v letech 2016 až 2018 propašovali Nigerijci na Sicílii až 20 000 nigerijských žen, z nichž mnohé byly nezletilé."


Mezinárodní organizace pro migraci ve své zprávě z července 2017 informuje:


"Za poslední tři roky zaznamenala pobočka IOM v Itálii téměř 600% nárůst počtu potenciálních obětí obchodování s lidmi, které připluly do Itálie. Tento vzestupný trend pokračoval i během prvních šesti měsíců roku 2017, přičemž většina dívek, často nezletilých, pochází z Nigérie. Jejich počet dramaticky vzrostl z 1 454 v roce 2014 na 11 009 v roce 2016. Ve své zprávě IOM odhaduje, že až 80 % těchto dívek, je 'potenciálními oběťmi pašeráků za účelem sexuálního vykořisťování.'"


V některých částech afrického kontinentu, zejména v Sahelu, je otroctví stále zakořeněno v tradiční kultuře, i když bylo oficiálně postaveno mimo zákon. V zemích, jako je Mali a Mauretánie, funguje jednak otroctví odvozené od původu a také otroctví založené na "kastě". V této kultuře část populace stále praktikuje otroctví, které je předáváno z generace na generaci, takže lidé se otroky rodí a jejich tíživá životní situace je neměnná.


V roce 2013 se odhadovalo, že v Mali, kde není otroctví nezákonné, žije v otroctví asi 250 000 lidí. Jedna otrokyně z Mali, jménem Raichatou, řekla v rozhovoru s deníkem The Guardian v roce 2013, že se stala otrokyní ve věku sedmi let, když jí zemřela matka, také otrokyně. "Můj otec se mohl jen bezmocně dívat, když si pán mé matky přišel pro mě a mé bratry," vyprávěla. Téměř 20 let pracovala jako domácí služka bez jakéhokoliv platu a byla donucena se vdát za jiného otroka, kterého vůbec neznala, jen aby mohla svému pánu porodit další generaci otroků.


V Mauritánii se odhaduje, že v otroctví žije až 20 % populace, přestože bylo otroctví oficiálně zakázáno už v roce 1981. Většina otroků pochází z menšiny Haratinů - černých Afričanů - na rozdíl od téměř poloviny populace, která je tvořena Araby a Berbery. Podle zprávy publikované v roce 2018 v deníku Guardian:

"Otroctví má v této severoafrické pouštní zemi velmi dlouhou historii. Po staletí plenili arabsky mluvící Maurové africké vesnice, což vedlo k rigidnímu kastovnímu systému, který existuje dodnes, a podle kterého jsou tmavší lidé podřízeni ve všem svým světlejším 'pánům'. Status otroka předává matka svému dítěti a aktivisté proti otroctví jsou pravidelně zadržováni a mučeni. Vláda však existenci otroctví v Mauritánii rutinně popírá a místo toho hýří samochválou, že tuto praxi vymýtila."


Zpráva také popisuje několik strašných osudů otroků z řad Haratinů:


"Aichetou Mint M'barack byla otrokyní kvůli svému původu a žila poblíž města Rosso. Stejně jako její sestra byla i ona odebrána matce a byla dána jako služka jednomu příbuznému jejího pána. V domě pánů ji provdali a porodila osm dětí, z nichž dvě jí byly odebrány, aby byly otroky v jiných rodinách. V roce 2010 Aichetou její starší sestra nakonec osvobodila... poté, co sama od svých pánů uprchla... protože nasypali žhavé uhlí na její dítě a tím ho zavraždili."


Hnutí BLM a spousta vedoucích pracovníků globálních korporací, univerzitních profesorů, mediálních hvězd, sportovních a kulturních osobností, kteří před tímto hnutím poklekávají, jsou zcela lhostejní vůči osudu lidí jako je Aichetou. Pravděpodobně nikdy neslyšeli ani o ní, ani o ostatních trpících otrocích. Toto jsou zjevně černé životy, na kterých nikomu nezáleží - mimo těch odvážných lidí pracujících v místních organizacích bojujících proti otroctví.


Místo toho aktivisté hnutí BLM do nekonečna debatují o změně názvů ulic a univerzit a o odstranění soch. A to není nic jiného než infantilní signalizace ctnosti - tzv. "virtue signaling". Hnutí BLM maří čas debatou o tom, zda by lidé, kteří sami nikdy nebyli otroky, měli dostávat náhrady od lidí, kteří nikdy žádného otroka nevlastnili.


Všechna tato prázdná gesta ignorují ohromujících 40 milionů obětí novodobého otroctví a představují nejen nesmírnou hloubku pokrytectví ideologie "woke", ale jsou i strašnou urážkou pro lidské bytosti, které v tichosti v otroctví trpí a pomalu umírají na následky fyzického, sexuálního a emočního zneužívání, které jsou nuceny snášet. Pokud je něco skutečně "urážlivé", tak je to právě toto.


Judith Bergman je komentátorka, právnička, politická analytička a významná spolupracovnice Gatestone Institute.


Rehabilitace údajného kacíře, českého kněze Jana Husa


Byzantský katolický patriarchát (BKP) se tímto obrací na episkopát katolické církve, zvláště na Českou biskupskou konferenci (ČBK), aby zodpovědně zahájila proces rehabilitace českého kněze Jana Husa. Kard. Beran i kard. Vlk už v tom učinili určité kroky. Tato spravedlivá povinnost však stále čeká na své dovršení.

V době kostnického koncilu v letech 1414–1418 císař Zikmund politickým zásahem ovlivnil ukončení trojpapežství. Je tragédií, že tento Čech nečestným způsobem pomohl k justičnímu zločinu a upálení českého kněze Jana Husa. Tím zavinil pobouření českého národa i následné husitské války a přispěl k likvidaci obrozeneckého hnutí, které bylo nadějí k obnově církve.

Hlavní příčinou, proč byl Jan Hus upálen, bylo, že vystupoval proti zlořádům v církvi. Pomocí falešných svědků a intrik byl Jan Hus ocejchován jako kacíř a odstraněn.

Základní otázkou je: Byl Jan Hus skutečně kacíř, anebo byl pravověrným knězem?  

Dokumenty z Kostnického soudu se záhadně ztratily. Zůstává však podrobný záznam očitého svědka, Petra z Mladoňovic. Jeho reportáž z Kostnice byla známá hned po smrti českého mučedníka. Dalším svědectvím je bohatá korespondence, záznamy kázání a promluv.

BKP důkladně prostudoval pravověrné učení Jana Husa a svědectví o jeho morálním a vzorném kněžském životě. V jubilejní den jeho mučednické smrti, to je 6. 7. 2015, zveřejnil jeho svatořečení.


Vystoupení Jana Husa předcházelo obrodné hnutí představované Janem Milíčem z Kroměříže a Konrádem Waldhauserem. Milíč umírá v pověsti svatosti, ale ve vyhnanství. Upálením nežádoucího proroka a hlasatele pokání Jana Husa byla duchovní obroda církve udušena. O 100 let později došlo v Německu k vystoupení augustiniánského mnicha Martina Luthera. Nastává reforma, ale už spojená s rozkolem západní církve. Od katolické církve se odtrhla velká část Evropy. Později nastala tzv. rekatolizace, spojená s náboženskými válkami, završenými třicetiletou válkou. Rozdělení katolíků a protestantů v západní církvi je ovocem notorického odmítání pravdivého pokání v řadách kléru. Házet vinu za rozkol jen na Luthera je nesolidní. Katolicismus si dodnes nepřiznal, že kdyby byly vzaty vážně výzvy Jana Husa a nastala duchovní reforma v řadách kléru skrze pravdivé pokání, nemuselo nastat rozdělení církve. Dnes už musíme přijímat realitu, že křesťanství je rozděleno na tři velké proudy: katolicismus, protestantismus a pravoslaví.

Katolická církev nese vinu i na upálení Johanky z Arku, kterou pak dodatečně rehabilitovala a vyhlásila za svatou. Otázka rehabilitace českého kněze Jana Husa se však bytostně dotýká kněžského stavu v jeho podstatě. Souvisí s přijetím pravdivého kněžského životního stylu, postaveného na osobním vztahu ke Kristu a Jeho pravdivém následování. Tento ideál Kristova učedníka je nejsilnějším motivem reevangelizace.  Prioritním posláním církve je spása nesmrtelných duší.

Pro ty, kdo se vyhýbali pokání, bylo velmi vyhovující označit Jana Husa za kacíře a odstranit ho. Tím byl po staletí zahlušen vyčítavý hlas svědomí i za cenu justičního zločinu. 600 let byla otázka rehabilitace zablokována takzvaně k dobru církve. Pokud církev v dnešní době nekritického otevření se herezím a duchu světa postaví na oltář tohoto mučedníka, stane se pro mladou kněžskou generaci živým ideálem. Dnes církev potřebuje čistý vzor hrdinného bojovníka za Boží pravdy a za morální hodnoty. Takovým byl především apoštol Pavel. Jan Hus měl téhož Ducha pravdy, i on mohl říci: „Život je pro mě Kristus a smrt je mi ziskem.“ (Fp 1,21)

Tento český kněz je výzvou nejen k pravdivé obnově kněžstva, ale i k vnitřní obnově církve. Ta je v dnešní době mimořádně potřebná. Navíc jeho rehabilitace postaví do pravého světla nejen falešné reformátory – heretické teology – ale i současné zneužívání církevní autority.

Otázka spravedlivé rehabilitace Jana Husa se stane prvním krokem k započetí procesu pravdivého pokání! 

Pokud se vedení katolické církve v Česku sebekriticky a vpravdě postaví k rehabilitaci českého mučedníka, Bůh dá světlo a sílu vyjít z duchovní krize, která nastala po II. vatikánském koncilu. Ta v současnosti dosáhla svého vrcholu. V občanské oblasti probíhá nesmyslná celosvětová karanténa, kterou skuteční lékařští odborníci odsuzují. Navíc je připravena celosvětová vakcinace a rovněž před ní odborníci radikálně varují. Ti, kteří prosazují vakcinaci, prosazují současně i redukci lidstva o 6 miliard. A v této době se Vatikán stává ne světlem, ale tmou. Svými dvěma posledními dokumenty místo naléhavého varování propaguje povinnou „vakcinaci pro všechny“. To je mimořádně vážná věc. Tu jde nejen o život časný, ale i o nebezpečí čipizace a věčného zavržení vinou zneužití církevní autority! Byzantský katolický patriarchát varuje, ale kromě jiného i ukazuje na potřebu počátečního kroku pravdivého pokání, kterým je rehabilitace českého mučedníka a kazatele Jana Husa.

Kéž tento první krok učiní kardinál Dominik Duka spolu s ČBK.

BKP se tímto obrací na katolický episkopát na evropském a americkém kontinentu, aby ohledně rehabilitace neblokoval českého kardinála a české biskupy, protože řešení této otázky je povinností církve v Česku.

Na závěr krátký úsek z historických záznamů o Janu Husovi z roku 1415:

Když byl rozsudek završen, Jan Hus se modlil vysokým hlasem za všechny své nepřátele: „Pane Jezu Kriste, Tebe prosím, pro Tvé velké milosrdenství, odpusť všem mým nepřátelům. Ty víš, že mě křivě obžalovali, křivé svědky proti mně postavili a křivé články proti mně vymysleli. Odpusť jim pro nesmírné milosrdenství Tvé.“

Několik okamžiků před smrtí, když už stál na hranici, než ho upálili, pronesl: „Bůh je mi svědkem, že jsem to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, nikdy neučil ani nekázal, ale předním úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků nebo písem bylo, abych jen mohl lidi vytáhnout z hříchů. A v této pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých doktorů (tradice), dnes radostně chci zemřít.“


+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu


+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

15. 8. 2020

Kopie: Episkopátu Evropy a Ameriky


Bednář - Pražský mariánský sloup bohužel vyzývá k násilné netoleranci

V sobotu na pražském Staroměstském náměstí pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka vysvětil nový Mariánský sloup. Obnovení tohoto sloupu vyvolává nadále polemiku v naší společnosti.

Miloslav Bednář, politik a filosof, 16. srpna 2020 - 11:04

Původní sloup nechal na Staroměstské náměstí postavit v roce 1650 císař Ferdinand III. Sloup byl za přihlížení davu stržen 3. listopadu 1918 skupinou žižkovských hasičů, vedených Frantou Sauerem..


T.G.Masaryk: Ta socha byla pro nás politickou potupou

Dnes arcibiskupem Dukou vysvěcený pražský mariánský sloup bohužel vyzývá k násilné netoleranci. Je dějinným zneužitím křesťanského kultu Panny Marie. Je naprostým rozchodem se zakladatelskou tradicí TGM, duchovní tradicí české a československé státnosti, státní samostatnosti, českou státní ideou a zároveň dokladem setrvalé neschopnosti Římsko-katolické církve v České republice vyrovnat se s českými dějinami a jejich duchovním smyslem. Bůh jim odpusť,“ uvedl na svém facebooku Miloslav Bednář, filozof, politik.


Ten sloup mimo jiných věcí symbolizuje pobělohorský útlak, násilnou rekatolizaci, vzbuzuje nějaké reminiscence na Rakousko-Uhersko a na Habsburskou monarchii a to je to co se nám nelíbí,“ uvedl pro ČT europoslanec Jan Zahradil.

(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)


Pravda, naše zvláštní a exponované postavení v srdci Evropy nám způsobilo mnoho útrap. Snad žádný druhý národ na světě nevytrpěl tolik soužení jako náš národ. Ne nadarmo Karel IV. do svatováclavské koruny dal zasaditi jeden trn z koruny Spasitelovy. A byly doby, kdy ten národ nesl na hlavě ne jeden trn, ale celou trnovou korunu. Ale opět se táži, přečkal by některý jiný národ všechna tato nebezpečí, z nichž největší bylo ono, kdy nás již kladli do rakve a pokládali nás už i naši lidé za národ mrtvý? Ale neumřela, jenom spí!“

Z promluvy mons. B. Staška v předvečer vypuknutí druhé světové války v českém rozhlasu. Němci se mu již v září téhož roku odměnili. Poslali ho do koncentračního tábora na „převýchovu“. Stašek, který byl v době první republiky předsedou české zemské organizace Československé strany lidové, se vrátil v roce 1945 opět do vlasti, ovšem s podlomeným zdravím. Jeho stav mu umožnil ještě jednou promluvit u sv. Vavřinečka, ale poté brzy na následky nelidského týrání zemřel. Lidovci pod vedením mons. J. Šrámka, jenž v době války zastával funkci předsedy čs. londýnské vlády, byli vlastenci. Bojovali proti německé okupaci. Dovedete si dnes představit dnešní „lidovce“ jako vlastence?


Redakce: J. Skalský Připravil: dr. O.Tuleškov


Vydává PÚV Křesťanskosociálního hnutí. Uzávěrka tohoto čísla byla 20. srpna 2020

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz


e-mail: vydavatel@seznam.cz


Estránky: www.ceske-narodni-listy.estranky.cz


FB: https://www.facebook.com/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy-107618950706191/?modal=admin_todo_tour









29