Vlak s prominenty z Moskvy z 16.10.1941 míjel „vlak“ deportovaných Povolžských Němců

V 9/1941 byl pluk. George Hill z britské SOE  ( viz můj článek  Andrea Kostlánová  Amatérský pokus spojenců o svržení bolševické vlády

 ) poslán do Moskvy v operaci SAM Mission / SOE Moscow Mission, kdy měl podepsat dohodu o spolupráci mezi SOE a NKVD s NKVD generálem Vladimírem Nikolajevem, pravým jménem Vasilijem Zarubinem, do 6/1941, spolu se svojí manželkou, špiónem v US, kterého k podpisu zmocnil Berija  -  na dohodu s NKVD tlačila Labour Party.

Podpluk. Dennys Robert Guinness /1903-1987/ z ministerstva války podepsal v 8/1941 dvě dohody o spolupráci při koordinaci propagandy a sabotáží, jednu o vzájemné pomoci při vysílání agentů do týlu nepřítele ( zatímco Guinnessovi se v roce 1942 některé NKVD agenty podařilo infiltrovat na nepřátelské území v operaci Pickaxe, NKVD představivost při infiltraci SOE agentů neprojevila a žádné neinfiltrovala ), druhou o vymezení sfér vlivu mezi SOE a NKVD.

S infiltrací NKVD agentů na nacisty okupovaná území nakonec SOE přestala, protože byla zděšena naprostou profesionální nepřipraveností vysazených NKVD agentů ( kódové označení těchto NKVD agentů bylo  " Pickaxes" ), pro SOE jejich neprofesionalita znamenala  ztrátu času a energie, zatímco britské zamini se hrozilo toho, co by řekli spojenci, kdyby zjistili, že Londýn na jejich území infiltruje agenty NKVD.

SOE s NKVD podepsala šílenou dohodu -  absolutně neznala NKVD instrukce NKVD agentů, které v západní Evropě vysazovala, jejich skutečné mise znal jen NKVD pluk. Čičajev a NKVD major Graur.

V 4/1944 Hillův NKVD protějšek pluk. Ivan Čičajev „ Vadim „ ( jenž v Londýně jako NKVD rezident žil ve stejném činžáku v Bayswater jako pluk./gen. Moravec, se kterým se vídal, ale po zavraždění Heydricha, aby uspokojil Berlín, NKVD pluk. Čičajev protestoval, že s ním v jednom domě bydlet nechce, a navíc se pluk. Čičajev v Londýně stýkal s Kimem Philby, na kterém požadoval seznam britských agentů v Evropě )  Hillovi přišel sdělit, že SOE pro NKVD nic neudělala, a že s ní tudíž spolupráci v oblasti výsadků ukončuje ( hlavním důvodem  bylo, že NKVD odmítla spolupracovat s polskou odbojovou Armijí krajowou, kterou NKVD naopak likvidovala, a že Kreml odmítl poskytnout sovětské území k britským leteckým misím na pomoc Polsku, dokonce nepovolil ani technické přistání pro natankování britských letounů, viz série mých článků o Varšavském povstání 1944, mj.

Varšavské povstání, humor madˇarských spojenců Hitlera ...

kostlanova.blog.idnes.cz › blog

+ mj.   Varšavské povstání, spojenecká pomoc " jen se souhlasem ...

kostlanova.blog.idnes.c

).

V Moskvě byla reciproční britská mise v čele s podpluk. Guinnessem, která zahrnovala i polského kpt. Richarda Truszkowského, pracujícího pro SOE. Truckowski ve svých pamětech popisuje, jak byl v šoku, když se po 21 letech vrátil do Archangelska a nikde nebyly kostely, všechny bolševici zničili, zato zde byly transporty  s německými, rakouskými a francouzskými komunisty, kteří uprchli před nacisty do Moskvy, kde je Stalin zavřel do vězeňských cel a vydal Gestapu.

Z Archangelska delegace SOE letěla Dakotou do Moskvy bez jakékoliv navigace, pilot se orientoval podle železnice.

V Moskvě byl klid, ale 16.10.41 bylo diplomatickému sboru  a novinářům sděleno, aby si sbalili zavazadla a nasedli do vlaku, který je evakuuje neznámo kam za Ural.  

Evakuována byla i NKVD, jejíž vagón byl označen jako YMCA. Truckowski popisuje, že sněžilo a byla mimořádně ukrutná zima, když projeli kolem vlaku s otevřenými vagóny pro transport tanků – místo tanků na nich byli deportovaní téměř zmrzlí Povolžští Němci, muži, ženy, děti.

Cesta vlakem pro diplomaty, NKVD a SOE delegaci trvala 5 dní – bez jídla, jídlo, brambory, zelí a tuřín, si kupovali na stanicích od místních „ stánkařů“ , zatímco NKVD jedla kaviár a popíjela vodku a krymská vína, a připíjeli na „ hrdinskou Rudou armádu „ – když vlak dojel do místa určení, do Kujbyševa, pořádali pitky a hodokvasy ve zdejších restauracích na "uctění"  hrdinství RA a Stalina, kdy se Hill jednou neudržel, a nazval Stalina „ břichatým slizem s červeným nosem „ , načež mu jeho NKVD protějšek dal pěstí do nosu .

Brzy bylo jasné, že Kreml generálu Andersovi nepovolí vytvořit armádu ze zajatých polských vojáků, a Truckowski poznamenal :“ Rusům ´šlo jen o to, jak rozšířit svoji moc v Evropě, nikoliv o boj s Hitlerovými jednotkami“ …  V 1/1943 nacisté objevily masové hroby v Katyni se 4.000 polskými důstojníky, a ke svému nálezu přizvali švédský Červený kříž, který asistoval exhumaci, SOE stáhla svoji delegaci do Londýna.

Truckowski popisuje, že se do vlaku snažil dostat i jistý český komunista „ Vašek“, jenž se představil jako válečný dopisovatel, a měl bílý plnovous  až do pasu, a řekl vyslanci Fierlingerovi ( o kterém Truckowski píše „ komunistická svi…ně Fierlinger, jehož manželka byla francouzská komunistka „, NKVD agent Zdeněk Fierlinger, jeden z největších českých zrádců, byl tudíž svojí bezpáteřností proslaven již v této době i u spojenců – jen Beneš mu 1941 stále ještě důvěřoval  ) , aby jej vzal s sebou , ale Fierlinger odmítl s tím, že nejdřív musí jít k holiči, Vašek s pláčem k holiči šel, a když se vrátil, Fierlinger se mu vysmál : „ Nemůžeš jet, nemáš propustku „ .

Truckowski popisuje i první tři měsíce v Rusku po vpádu nacistů, které mu připomínaly chaos po bolševickém puči – vznikaly partyzánské skupiny, které spolu nejen nespolupracovaly, ale podezíraly se navzájem a chovaly se vůči sobě nepřátelsky ).