Úvod  >  Strakonicko  > 

Hrdina? Beseda o odbojáři a politickém vězni rozbouřila ve Vodňanech emoce

Miroslav Počinek na besedě ve Vodňanech s ředitelkou muzea a galerie Jitkou Velkovou.     Autor: Pavla Maradová

Otec Františka Červenky bojoval v první světové válce na italské frontě a byl vyznamenán vysokými československými řády. Ze Slovenska, kde se František Červenka narodil, se rodina odstěhovala do Soběslavi. Mladý František Červenka nedostudoval gymnázium a přešel na vojenskou akademii, kterou stejně jako ostatní vysoké školy Němci po obsazení Čech a Moravy zavřeli. V roce 1939 se pokusil o ilegální přechod státních hranic, jenže ten se nezdařil. Nastoupil pak na gymnázium do Tábora a to v roce 1941 dokončil. Dobrým studentem nebyl, ale byl nadaný na jazyky. Mluvil anglicky, německy a francouzsky.

Později si vzal za manželku spolužačku Jiřinu Staňkovou, která byla dcerou popraveného odbojáře a zakladatele KSČ v Táboře. Červenka nastoupil jako pomocný dělník při zaměřování pozemků v okolí Soběslavi a pak do tamní továrny Lada, kde získal místo v administrativě. Tam se prostřednictvím Jiřího Macháčka a Františka Ťoupalíka zapojil do ilegální činnosti a partyzánské skupiny Táborité. Podílel se spolu s dalšími na založení samostatné odbojové skupiny v Soběslavi. Spolupracoval s Václavem Škopkem, který byl hledaným odbojářem, a ten se stal jeho nadřízeným v odboji. Podílel se na destrukční činnosti, ukrýval zbraně například u soběslavského hoteliéra Antoše, s jehož synem po nějakém čase odešel Červenka do Pražáku u Vodňan. To už ho hledalo gestapo a musel se ukrývat, nějakou dobu právě v Pražáku, kde se spolu s ostatními vyhýbali povinnosti pracovat v Německu. Tam se Červenka potkal s lidmi, napojenými na odbojovou skupinu Šumava II a později našel úkryt ve Čkyni. Sbíral informace pro 11. rotu odbojové skupiny Šumava II. Pohyboval se v oblasti Vimperka, Volar, Prachatic a Čkyně. Získával díky své jazykové vybavenosti informace o německé armádě i příslušnících gestapa. Pod krycím jménem kapitán Orlov se stal postrachem kolaborantů a donašečů, obzvlášť v oblastech Prachaticka, Vimperska a dalších lokalit. Jeho tvrdost byla známá, byla po skončení války i předmětem kritiky a vyšetřovala ji státní bezpečnost.

Poválečná léta

Po válce se Červenka podílel na odzbrojování německých vojáků. Hlídková činnost byla důležitá, protože se rozpadla německá správa obcí a němečtí vojáci odcházející ze země neváhali mnohdy použít zbraně. Po 5. květnu 1945 přišla mobilizace všech mužů a rota byla včleněna do působnosti Šumavy II. Čítala údajně 160 mužů. "V archivech StB se uvádí 4500 příslušníků Šumavy II., což je značně nadsazené, myslím, že i 160 mužů je číslem nadsazeným," odhaduje Miroslav Počinek. Část mužů vyhledávala německé vojáky a příslušníky gestapa a kolaboranty. Činnost roty skončila 11. června 1945. Červenka byl i nadále kvůli své jazykové vybavenosti úkolován a působil jako styčný důstojník na demarkační linii mezi americkou a sovětskou armádou. František Červenka byl levicově zaměřený a byl členem komunistické strany. „Mladý člověk, jednadvacet let, který byl plný ideálů a věřil, že nová společnost bude lepší," konstatoval Miroslav Počinek.

"Červenka, se dostával do kontaktu s příslušníky americké armády, kterým poskytoval informace a zprostředkovával součinnost i s jednotlivými oddíly Šumavy II. Při této součinnosti si získal pozornost a náklonnost kapitána Mondla, tehdejšího příslušníka americké zpravodajské služby. Spřátelili se. Červenka monitoroval situaci ve Volarech a připravoval se na převzetí správy města. Když byly Volary osvobozeny, stal se správním komisařem města a na krátkou dobu pak jeho starostou. Už vzápětí čelil pokusu o sesazení, které se nejprve nepodařilo, a získal podporu z Prachatic, ale následná vlna jej stejně z postu smetla. Kapitán Mondl nabízel několikrát Červenkovi, aby se stáhl společně s americkou armádou z Československa a nabídl mu práci. To Červenka odmítl. Poté byl 17. října 1945 zatčen a obviněn z trestného činu zatajování majetku. To se ukázalo jako nepravdivé," vyprávěl na besedě autor knihy

Emigrace a obvinění

V roce 1948 emigroval František Červenka do Bavorska i s dalšími přáteli, kteří už byli pro tehdejší státní bezpečnost nežádoucí. V Bavorsku tato skupina lidí připravovala zázemí pro další československé emigranty. Pro nedostatek financí se však rozhodli vrátit zpět do Československa, kde už přebírala moc komunistická strana. Při cestě zpět byla tato skupina ve vlaku zatčena, i s ozbrojeným Jiřím Františkem Červenkou. Nalezená výzbroj patřila americké armádě, což byl pro StB důkaz jeho spolupráce s Američany. Dostal třicet let vězení a byl obviněn z velezrady a špionáže proti státu. Někteří jeho spolupracovníci byli popraveni v prvním kole politických procesů. Celá skupina Šumava II byla prošetřována bezpečnostními orgány a musela dokazovat svou odbojovou činnost. Těmto lidem nebyl údajně nikdy statut odbojové skupiny uznán. V roce 1964 byl Červenka podmínečně propuštěn, ale byl dál sledován až do roku 1985, kdy o něj státní bezpečnost ztratila zájem. Jiří František Červenka se dočkal Sametové revoluce. Zemřel náhle 9. ledna 1990.

Po skončení přednášky se ale z publika ozvali i oponenti. Jeden z posluchačů namítl, že přednášející popisuje partyzánskou skupinu jako nějaké beránky, ale realita byla mnohdy jiná. Na to Miroslav Počinek odpověděl, že čerpá z archivních zdrojů a kronik a nebude se tedy pouštět do rozboru jednotlivých členů a jejich skutků. „Je mi jasné, že někteří členové Šumavy II se chovali jako na dobytém území. Byli ochotni loupit a drancovat, tak jak to známe i odjinud z poválečného Československa. Uznávám, že máte pravdu, ale je i hodně dobrého, co udělala skupina v době války. Neseděli jen za pecí a nediskutovali, nasazovali životy, už proto si zaslouží naši pozornost," dodal autor knihy.

Další účastník besedy rozporoval tvrzení, že tato odbojová organizace nebyla uznána. Podle něj 240 jejích členů získalo statut partyzána a byl jim zvýšen důchod o padesát korun. Rozpoutala se debata plná emocí. Podle některých účastníků jsou stále směšováni lidé, kteří byli členy skupiny Šumava II s lidmi, kteří jen nosili její pásku a byli to zmobilizovaní vojáci. Došlo na dohady, kdo byl a nebyl propuštěn, kolik kde bylo zajatých Jugoslávců a kdo vlastně osvobodil Vodňany. Miroslav Počinek se snažil připomenout, že beseda se měla věnovat Jiřímu Červenkovi a nikoli odbojové skupině Šumava II. Uzavřel diskusi s tím, že uvítá jakékoliv informace. Válečná a poválečná historie přežívá v rodinách ve vyprávění, kroniky byly mnohdy dopisovány zpětně a tendenčně a dobrat se pravdivých informací o této době není pro současné badatele jednoduché.

Autor: Pavla Maradová

Další zprávy z regionu

• AKTUALIZOVÁNO: U Dolních Němčic narazilo auto do stromu. Spolujezdkyni transportoval do nemocnice vrtulník

  

  AKTUALIZOVÁNO - před 43 minutami
  DOLNÍ NĚMČICE - Vážná nehoda se stala ve čtvrtek 25. dubna po desátého hodině ráno u Dolních Němčic na Jindřichohradecku. Řidič osobního…

  0 komentářů Více info a fotek (3)

• V Blatné vykradli kadeřnictví. Zloděj odnesl věci za desítky tisíc korun

  

  před 2 hodinami
  STRAKONICE - Do kadeřnictví v Čechově ulici v Blatné se v noci na středu 24. dubna vloupal zloděj. Odnesl si kadeřnické potřeby i peníze.…

  0 komentářů Více info

• V hoslovickém mlýně se bude stavět májka

  

  před 4 hodinami
  HOSLOVICE - Řemeslná akce ve vodním mlýně návštěvníkům připomene v sobotu 27. dubna od 10 do 16 hodin tradiční zvyk stavění máje. Akci…

  0 komentářů Více info
•